Klettersteig Reinhard Schiestl

Autor: Jakub Thůma <JakubThuma(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Kuba Thůma, Vydáno dne: 28. 07. 2009

Ocelové lano, ocelové stupy, ocelové svaly, ocelové nervy...

S přibývajícími léty strachu neubývá. Rozhodli jsme se tedy, že naše staré konopné lano pověsíme na hřebík a bude se chvíli věnovat lezení po laně ocelovém. To má hned několik zásadních výhod. Lano je natažené ve stěně a odpadne tak potřeba mít lano vlastní a tahat ho kamsi vzhůru. Také ho nemusíte nosit s sebou pod nástup a může si tak vzít větší svačinu. Nemusíte také přemlouvat kamaráda, předlezce, který musí jezdit s vámi, aby vám lano natáhl. Další nemalou výhodou je přítomnost kramlí a jiného užitečného železa ve stěně. Zjednodušeně řečeno, zajištěné cesty jsou ideální pro pomalu, ale jistě končící lezce :)

Doslechli jsme se, že v Rakousku, a nejen tam, mají zálibu ve věšení ocelových lan. Inu proč ne. Míříme tedy do městečka Längenfeld, které leží v srdci oblasti Ötztal. Čeká nás tady více než 300 metrů ocelového lana a to už je výzva. Zajištěná cesta se jmenuje Reinhard Schiestl a dle průvodce je v této oblasti nejhezčí, nejtěžší, nejtechničtější, nejkolmější, nejexponovanější… Prostě a jednoduše nejlepší. Dáme jí tedy šanci nás o tom přesvědčit.

Fronta u nástupu
Fronta u nástupu, foto: Jakub Thůma


Z parkoviště to k nástupu máme i s pauzou na focení a svačinu asi tři minuty :) Zajištěná cesta leží hned u hlavního silničního tahu na Sölden. To jsou hned nějaké ty plusové body k dobru. Na nástupu je trochu fronta, ale my nikam nespěcháme. V klidu si oblékáme „lezáky, skoby a spony“ :) Čeká nás 200 výškových metrů převážně v kolmé stěně. Hurá do boje.

Ještě plní elánu a odhodlání :)
Ještě plní elánu a odhodlání :), foto: Jakub Thůma


Lehčí část zajištěné cesty
Lehčí část zajištěné cesty, foto: Jakub Thůma


Hned první metry vedou lehce převislou stěnkou. Začínají se objevovat první výčitky a slzičky proložené občasným voláním maminky :) Další postup stěnou zůstane raději bez komentáře. Prozradím jen tolik, že jsme si celou cestu více než užili. Těžké pasáže střídaly ještě těžší a cestou k vrcholu ani jedna hütte. Jedinou útěchou a zábavou nám bylo plivaní na projíždějící auta kdesi v hlubině. Dokonce padl návrh, že se na to můžeme… ale s ohledem na to, že jsme nebyli ve stěně tou dobou sami, jsme tuto lákavou myšlenku zavrhli :) Nechtěli jsme ještě více traumatizovat lezce pod námi :)

Neohroženě stoupáme
Neohroženě stoupáme, foto: Jakub Thůma


Parádní traverz
Parádní traverz, foto: Jakub Thůma


Už to máme jen kousek, uf...
Už to máme jen kousek, uf..., foto: Jakub Thůma


Po hodině a půl boje o holý život jsme dosáhli vrcholu. Teď už nás čeká jen sestup na parkoviště. Po necelé hodince jsme zpět u auta a užíváme si pohled na lezce, kteří stejně jako my, bojují ve stěně.

Zasloužený odpočinek
Zasloužený odpočinek, foto: Jakub Thůma


Zajištěná cesta vede při hraně a pak se ztrácí ve stěně
Zajištěná cesta vede při hraně a pak se ztrácí ve stěně, foto: Jakub Thůma


Cesta je klasifikována KS5-A. Tedy relativně těžká, ale krátká. Přístup je snadný. Projedete městečkem Längenfeld po silnici číslo 186, která vede do Söldenu. Po kilometru narazíte na odbočku na Astlehn. Odbočíte doprava a jste tam. Z malého parkoviště, kde je i popis cesty, jste u nástupu za tři minuty. Cestu Reinhard Schiestl vřele doporučuji, určitě stojí za to. Takže až jednou pojedete kolem, určitě si udělejte na tři hodinky čas.

Pohled na městečko Längenfeld
Pohled na městečko Längenfeld, foto: Pavla Šúleková


Nákres
Nákres, foto: Pavla Šúleková