Julius Kugy

dr. Julius Kugy (19. 7. 1858 v Gorici – 5. 2. 1944 v Terstu)

Socha Julia Kugyho v NP Triglav


Méně známý památník dr. Kugyho v Terstu


Kugy, v prostřední řadě s dýmkou, za 1. svět. války

Narodil se v Gorici tehdejší součásti rakousko-uherské monarchie (Gorizia, Görz je dnes součástí Itálie), do multikulturního prostředí, ve kterém byla samozřejmá aktivní znalost několika jazyků. Přestože oba rodiče byli Slovinci, zcela samozřejmě hovořili rovněž německy, italsky a friulianem, románským jazykem přežívajícím dodnes v severovýchodní Itálii. Kugyho rodiče pocházeli z typicky středostavovských intelektuálních rodin a to se pochopitelně odrazilo i ve výchově a dalším vývoji mladého Julia.

První horské výstupy podnikal Kugy v otcově rodném kraji, v Korutanech, a později zejména samostatně v Julských Alpách. Po smrti otce se především věnoval zabezpečení rodiny a řízení rodinných podniků, za které již v útlém mládí převzal veškerou zodpovědnost. Po absolutoriu gymnázia vystudoval práva ve Vídni, a zároveň se i dokázal věnovat svým koníčkům, ke kterým patřila především hudba a botanika. Právě botanika pak přivedla mladého Kugyho do hor, kde se záhy stává nejvýznamnějším znalcem Julských Alp.
Společně s místními vůdci vytyčil na padesát nových cest na většinou dosud nezlezené vrcholy, ale zejména se věnoval soustavnému mapování a poznávání horského prostředí. Výsledky, zejména botanické objevy a přehledy soustavně publikoval, a podílel se i na zřízení alpinária a botanické zahrady u slovinského Bovce.

Kugy byl i výborným hudebníkem, byl členem, či dokonce založil několik amatérských hudebních těles v okolí, ale také sám komponoval. Ve vrcholném období svého života se rovněž, snad vlivem rodinných genů (jeho dědeček byl známým básníkem) začal věnovat literatuře, ale i další publikační a vydavatelské činnosti. Soustavné literární a publikační činnosti se pak věnoval zejména období mezi světovými válkami.

Julius Kugy, pionýr horolezectví a nadšený propagátor krásy hor, považovaný dnes za otce moderního horolezectví v Julských Alpách, byl především spisovatelem a humanistou, ovlivněný rovněž účastí v bojích v první světové válce, kterou strávil v horských jednotkách. Hory vnímal jako prostředek pozitivního působení na člověka, a hory i horolezectví jako celek - jako spojení sportovního výkonu a silného estetického zážitku v souznění s přírodou. Jeho ideály a láska k přírodě jsou vyjádřeny v řadě knih, jejichž prostřednictvím oslovuje stále nové generace horolezců.
Pozoruhodně se jeho vliv projevil ve slovinské, ale i italské a německé literatuře. V meziválečném období tak byl díky své publikační i přednáškové činnosti velice populární nejenom ve Slovinsku a přilehlých italských oblastech, ale i v německy mluvících zemích.
Právě tato popularita a vliv Kugymu na sklonku života, v průběhu druhé světové války, umožnily zachránit z koncentračního tábora Dachau několik slovinských alpinistů, kteří by zde v opačném případě pravděpodobně nalezli smrt. Konce válečného běsnění se však Julius Kugy nedočkal, zemřel v srpnu 1944 v Terstu.

V oblasti Julských Alp bez ohledu na to, zda se nacházíme v jejich slovinské nebo italské části bývá Kugyho jméno dodnes často připomínáno. Kromě pojmenování řady horských cest jeho osobnost připomínají i pomníky, z nichž se ten nejslavnější nachází v Triglavském národním parku na slovinské straně hor. Kugy, který však byl i německy píšícím spisovatelem je často připomínám v sousedním Rakousku, z jehož území pocházel jeho otec.
-tof-















Foto: Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons a autor
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz