Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Vícedélky s dětmi


Na štanduHohe Wand

Než začnete číst dále, vezměte prosím v úvahu skutečnost, že text není psán pro lezce borce a zkušené horaly, ale spíše pro normální pohodové lezce, kteří přemýšlí, že se s rodinou vydají i někam ven na větší skály.


V poslední době se začínají na různých forech objevovat dotazy na lezení s dětmi a já patřím mezi ty, které to velmi zajímá. Mám dvojčata, kluka a holku. Před čtrnácti dny jim bylo 8 let a oba rádi lezou. Občas popolézáme na stěnách nebo na menších skalkách jako je třeba Roviště, ale samozřejmě sledují i různé filmy a videa a obdivují i hory a vysoké skály. Jako odměnu za jejich dosavadní snažení a motivaci do budoucna jsem jim slíbil, že jakmile to půjde, vyrazíme někam vysoko také.

 Začal jsem tedy asi před měsícem shánět informace o různých vícedélkách, které jsou rozumně dosažitelné z ČR, a nyní jsme již bohatší o řadu úžasných zážitků a nových zkušeností. Všem, kdo o lezení s dětmi dosud jen přemýšlejí, doporučuji, aby jen přemýšlet přestali a opravdu někam vyrazili. Třeba Vám pomůže právě můj textík. Takže jak to vše začalo…

Asi nejdůležitější je složení naší skupiny. Jsme tři. Já a dva malí lezci. Já jsem více méně nelezec, lézt jsem začal asi dva roky zpět právě kvůli dětem, které to začalo v kroužku lezení bavit, a já se o tom chtěl také něco dozvědět a zkusit si to.

  
Vzhůru do skal
Vzhůru do skal, foto: autor

 

Ze složení naší skupinky vyplývají i nejrůznější limity a požadavky. Každému doporučuji zvážit:

Vlastní fyzické limity. Dětem samozřejmě nemůžete naložit plné a těžké batohy, přesto s sebou musíte mít dostatek jídla, pití a dalších užitečností, jako třeba lana a podobně. Budete to tedy muset tahat vy. Máte na to?

Fyzické limity dětí. Je hezké, když dítě vyleze na překližce 15 metrů vysokou stěnu, ale zvládne přístup těžším terénem k nástupu a pak třeba 4-5 hodin lezení a pak zase těžký sestup?

Psychické limity vás i dětí. Únava je potvora, a když vám v půli cesty dojde chuť a přestane vám to myslet, co potom? A zvládnou to i děti psychicky? Co s nimi udělá, když je necháte uprostřed stěny 15 – 20 minut samotné na štandu, kde musí samostatně řešit problémy s lanem nebo výbavou? Když odlezete 40 metrů v členitém terénu, neuslyšíte se, neuvidíte se, každý si musí poradit sám.

 

Jáchym na Tiroler Steig Mixtüre
syn na Tiroler Steig Mixtüre, foto: autor

  

Jištění. To je kámen úrazu. Umí to vaše děti a jste vy schopni lézt a nechat se jistit dětmi? Buď necháte lézt dítě na prvním a to na to jednak musí mít a jednak mu musíte věřit, že založí štand správně a odjistí vás shora. Nebo polezete vy na prvním, ale bude vás jistit vaše dítě. Máte na to? Oba?

Pomoc. Počítejte s tím, že kdykoliv můžete spadnout a zůstat tam někde se zraněním. Jednak je potřeba se s tím psychicky smířit a jednak je potřeba s dětmi probrat různé varianty nehod a jejich řešení, připravit mobil s tísňovým číslem a podobně.

Technika a vybavení. Máte vy i vaše děti dostatečné znalosti z horolezecké metodologie? Máte přiměřené vybavení a umíte ho všichni používat?

A samozřejmě je tu ještě otázka pojištění. Tady byla jasná automatická volba roční pojištění u Alpenverein.

Pokud tedy vše vy i vaše děti zvládáte a máte morál, materiál i pojištění, tak hurá na to.

 

Na štandu
Na štandu, foto: autor

 

Jako první je asi výběr oblasti. Požadavky jsou vzhledem k našim zkušenostem a složení naší skupiny jasné. Oblast musí být dobře dopravně dostupná a dostatečně civilizovaná, cesty musí být dobře odjištěné a musí poskytovat možnost rychlého a jednoduchého úniku do stran nebo slaněním pro případ nenadálých komplikací a problémů.

Po cca týdenním procházení všech možných webů a pomoci od zkušenějších kamarádů jsme vybrali Rakousko a oblast Hohe Wand. Našli jsme si i cesty, vytiskli podklady a začali čekat na příhodné počasí. Mezitím jsem i kontaktoval řadu kamarádů, zda se k nám nechtějí připojit, přeci jen, ve více lidech se to lépe táhne, a kdybychom byli na dvě děti dva dospělí, bylo by to lepší. No, nikoho jsme nesehnali. Chtěli jsme tam v týdnu, kdy bude na skalách volno, a nikdo neměl dovolenou nebo nemohl takto na rychlo na týden vypadnout. No nic. V pondělí 17. 6. dopoledne předpověď zahlásila pro HoheWand na celý týden slunečno, takže jsme na nic nečekali a odpoledne vyrazili. Pobyt jsme plánovali v kempu pod skalami, kam jsme také před desátou večer dorazili. Ve světle baterky stavíme stan, bereme si z auta jen pyžama, vyčistíme si zuby a hurá spát.

Ráno se budím okolo půl sedmé. Děti ještě spí, jdu se zatím umýt a připravit snídani. Hned, jak vyjdu ze stanu, mne ohromí místní úžasná atmosféra. V maličkém kempu jsme sami, vzduch je křišťálově čirý, vycházející slunce osvětluje skály a louky s pasoucími se kravami. Je hrobové ticho. Skály jsou jak na dlani přímo před námi. Za chvíli vylezl ze stanu syn a i on byl krásou místa tak zaujat, že ačkoliv je jinak velmi divoký, teď jen tiše stál u ohrady a pozoroval okolní přírodu.

 

 

Odpočinek
Odpočinek, foto: autor
 

Připravili jsme se synem snídani, probudili dceru a za chvíli jsme již vyráželi po silnici směrem ke skalám. V tu chvíli jsem si začal děkovat, že se udržuji snad v dobré kondici, protože opravdu bylo co nést. Skály jsou pár desítek metrů, takže jsme vyšli v sedácích a lezeckém oblečení, výbavu už připravenou. Ale ve velkém batohu jsem měl dvě 60m lana plus další drobnosti. Děti nesly jídlo a pití. Počasí bylo opravdu teplé, obloha bez mráčku, jižní stěna, takže jsme vzali vody raději více. Každý tedy dostal dvě lahve s vodou a část jídla pro 3 lidi až do večera. Ani děti to neměly ani trochu lehké. Po silnici to šlo, pak následovalo pár desítek/stovek metrů prudkým svahem nahoru a pod skály jsme došli totálně propocení a zadýchaní, ale jinak v pohodě.

Takže přezout, vyhodit lana z batohu, od dětí převzít část nákladu, přihodit do batohu boty a jdeme na to.

Jako první jsme si vybrali cestu relativně lehkou. Měla téměř 300 metrů (295), lezli jsme ji na 10 délek a většina cesty byla označená jako mezi obtížnostmi 3 a 5. Princip našeho lezení je jednoduchý. Lezu na prvním, syn mne jistí a pak oba lezou v přiměřeném rozestupu každý na svém laně za mnou, jištěni mnou shora. Samozřejmě ještě dole zruší štand a oba podle možností po cestě vybírají jištění. Navazuji k pasu dvě lana a vyrážím na cestu. Co k tomu dodat? Klid a pohoda. Krásná příroda, děti jsou v pohodě, také si užívají, problémy se nám vyhýbají nebo si je syn s dcerou řeší sami, nevím. Odlezy jsou občas dost velké, takže vždy jen dolezu k nějakému rozumnému místu, založím štand, doberu si nahoru lano, přes ATC Guide založím obě lana, křiknu na děti, doufám, že mne slyší a pak jen postupně dobírám. Toto jištění má tu výhodu, že je samosvorné a tak, když jednoho dobírám, mohu druhé lano pustit. Střídavě je tedy dobírám a za chvíli jsou oba u mě. Sice je nevidím, ale cítím jejich činnost v lanech, takže dobírání nebo povolování je bez problémů. A kromě toho oba vědí, jak rychle je mohu dobírat, takže v jednodušších úsecích, kde postupují rychleji, než zvládnu dobírat, si vždy chvíli počkají. Občas leze na prvním syn. Leze jen s jedním lanem, nahoře vždy založí jištění, jako druhý lezu já a pak dobírám dceru.

Za cca 3 hodiny jsme nahoře a za další hodinu dole. Dostal jsem pak vynadáno, že jsem vybral moc lehkou cestu. V kempu následuje klasická podvečerní a večerní příprava a večeře. Vytáhnout vařič a něco udělat je otázka chvilky. 
Nejzajímavější bod večera je asi příprava na druhý den. Před cestou jsem si vytiskl nějaké průvodce a topo místních cest. Chtěl jsem dětem sdělit, co jsem vybral na druhý den, ale dcera mi sebrala papíry a že se prý podívá. Pak si vzala topo a průvodce dnešní cesty a prošla a vyhodnotila vše ostatní a za chvíli mi oznámila, že už to s synem mají, že zítra polezeme cestu De Wüde Posteline. Lépe vybrat nemohli, jejich výběr byl lepší, než můj. Cesta měla 265 metrů, 8 délek a bylo to celkem vyrovnané lezení obtížnosti 5 až 6. Po 22:00 jsme už všichni zase spali.

Druhý a třetí den proběhly celkem podobně, jako den první. Snad jedině poslední den byla jedna neplánovaná změna trasy, kdy jsem chtěl něco lehčího na dolez. A také jsem už třetí den nebyl tak úplně fit. Předchozí dva dny byly dost namáhavé. Jak fyzicky, tak psychicky. Cesty byly zajištěné dobře, akorát na nich bylo dost polic, takže pád by byl dost nepříjemný. A při odlezu 30 metrů, se dvěma lany u pasu, batohem na zádech a jištěním od syna, který na mne neviděl, mi v šestkovém převise vůbec nebylo do zpěvu. A i samotný proces dobírání není úplně bezpracný, prakticky celou dobu, co děti lezou, musíte střídavě protahovat jedno či druhé lano. A jen co děti dolezou, tak místo odpočinku musím lézt dál. Takže na konec druhé cesty jsem dolezl opravdu unavený. A děti? Když jsem je večer hledal k jídlu, našel jsem je oba odpočívat lezením. Vylezli si na stromy a relaxovali tam poskakováním ve větvích.

 

Nástup De Wüde Posteline
Nástup De Wüde Posteline, foto: autor

 

Jáchym na prvním v sedmičkovém dolezu De Wüde Posteline
syn na prvním v sedmé délce dolezu De Wüde Posteline, foto: autor

 

Konečně na vrcholu
Konečně na vrcholu, foto: autor

 

Veselo
Veselo, foto: autor

 

Ale zpět k třetímu dni. Chtěl jsem tedy něco jednoduššího, abychom si jen tak zalezli a užili si přírody a hlavně abychom ten den už nedělali nic rizikového a namáhavého. Tedy vybírám cestu, kde je prvních 5 délek něco okolo 5 a pak zbytek je 3 - 4. Jenže cesta se v půlce, přesně po těch pěti délkách, křížila s cestou jinou, sedmičkovou. Když jsme dolezli ke křížení, radostně jsem ukázal dětem, že se nemusí bát, že ten skalní blok a plotny nad námi obejdeme zleva a za chvíli jsme nahoře. Děti udělaly smutné oči. Tatí, my to nechceme obejít, my chceme tudy. A ukázaly na ty kolmé plotny. Chvilku jsem se smál, myslel jsem si, že si dělají srandu. Snažil se jim vysvětlit, že to je nereálné, že minimálně já to nedám. Sedmičky lezu, ale na překližce. Jenže. Tatí, prosím, aspoň to zkusíme… Ještě chvíli mne přemlouvali, dokonce navrhovali, že si to sami vytáhnou. Vyměkl jsem. S tím batohem na zádech, lany u pasu a jištěním od syna jsem se do toho pustil. Nakonec to tak hrozné nebylo, ale určitě to nebyla cesta na dolezení. Vše nakonec dopadlo dobře, já to přelezl, děti s úsměvem vyhopsaly za mnou a okolo 16:00 jsme byli zpět v kempu. Po nezbytné hygieně jsme se sbalili a okolo 17:30 vyrážíme. V 23:00 už byly děti zpět doma v postýlkách a ráno šly do školy jako každý jiný všední den.

 

Snad jistí dobře, je i přivázán, ale je to skoro jedno, stejně bych skončil na polici
Snad jistí dobře, je i přivázán, ale je to skoro jedno, stejně bych skončil na polici, foto: autor

 

Únava
Únava, foto: autor

 

A Hohe Wand? Už teď máme na srpen naplánovanou další návštěvu.

 

HoheWand Vimeo from Climbingchildren on Vimeo.

 

 

 






[Akt. bodový průměr: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

| Autor: p.z. | Vydáno dne 02. 07. 2013 | Počet komentářů: 43 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: P.Z.

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Archa (08.08.2017)
Donnafugata 8a (22.05.2017)
Drlík-Orolín volně v zimě (20.02.2017)
Hra na hřebeni 2 (02.02.2017)
Po stopách Wildenauerových (22.08.2016)
48 hodin bez švestek (08.08.2016)
Bača na Ušbě (07.03.2016)
Žabí kůň (09.11.2015)
Jak jsme dobyli ráj | Conquest of Paradise (6a+) (25.08.2015)
Slunečný Briançon, aneb kam za lezením, když všude prší (13.05.2015)
Plán B (07.12.2014)
Expedice Mount Abi (06.11.2014)
KISHTWAR TRIO (23.10.2014)
Siesta s Marion (14.10.2014)
Siesta s Bonattim (02.10.2014)
Bez kouření umřeš taky (19.09.2014)
Matterhorn (14.08.2014)
Severní stěna Ortleru (22.07.2014)
Dračí let stěnou Les Droites (14.05.2014)
Deprese (24.04.2014)
Osmiletá Bára: Detonation Boulevard na OS (23.04.2014)
Le vol du dragon (17.03.2014)
Druhý volný přelez Královského převisu (M12) ve Vysokých Tatrách (27.02.2014)
Óóh Samila a ta ohnivá lýtka Abdulova (02.02.2014)
Dodo Kopold: Přechod Tater za 72 hodin (20.01.2014)
Bílý rys na Rysy (06.01.2014)
Vrtík, Kratochvílová: Bílý Rys (25.12.2013)
O čem sní Stomatologové? (14.11.2013)
Prvovýstup na Uzum Brakk (10.10.2013)
Retrovíkend v Tatrách (16.09.2013)
Malé zprávy z velkých stěn … dějství druhé (08.08.2013)
Malá zpráva z velkých stěn (24.06.2013)
Čeští bandité v Peru (13.06.2013)
Komín návratů aneb rallye čtyř dolin (29.03.2013)
Hřeben Tater po 35 letech (18.03.2013)
El Cap v zimě (08.01.2013)
Tenkrát poprvé (07.01.2013)
Čtrnáct dní v za(u)jetí Mont Blancu! (05.09.2012)
Mountain Academy 2 (20.08.2012)
Gosaukamm (17.08.2012)
Lesueur na Dru volně (31.01.2012)
Vzpomínka na Eiger (13.12.2011)
Rychlovka mezi kapkami deště (23.08.2011)
Pou bros v Dolomitech (18.08.2011)
Cima Bos, Alvera (12.08.2011)
Obřím koutem na Kleiner Lafatscher (03.08.2011)
Život je krásný (08.07.2011)
Víkendové Chamonix (30.03.2011)



Komentář ze dne: 03.07.2013 16:39:13     Reagovat
Autor: neregistrovaný - TheSyn (lukee.snow@gmail.com)
Titulek: ???
mas to v hlave v poriadku, kamo? si dospely clovek, otec dvoch deti, tak rozmyslaj! Nic ine sa k tomu neda dodat...taketo vystrelky sa riesia inym sposobom...
3 0

Komentář ze dne: 03.07.2013 17:18:53     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: ???
Ahoj, můžeš to trochu rozvést? Co tě k tvému příspěvku vedlo, proč se ptáš, zda to má autor v hlavě v pořádku?
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 09:13:05     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Mira (@)
Titulek: Re: Re: ???
Ale ten první diskutující má pravdu. Tohle je zoufalství a amatérizmus na první pohled. Ona trocha pokory by možná nebyla škodu. Po dvou letech lezení lézt sedmičky v rakouských horách a být jištěný jen osmiletým prckem? Co by autor dělal kdyby spadnul nebo si jen musel trochu „odsednout“? Cesta je samý traverz, do linie cesty už se nedostane ani kdyby ho dítě spustilo. Co by dělal při změně počasí? Tyhle hory nejsou Roviště a náhlá změna počasí není neobvyklá. Počítat na jednu délku 15-20 minut je taky svědčí o tom, že v horách nikdy nelezl. Jedna rada na závěr: do srpna máte čas, přemýšlejte nebo si nechte poradit, ale jinak ohrožujete děti i sebe.
2 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 11:54:43     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Re: Re: ???
Míro, ty jsi ty cest lezl, že tak dobře víš, co je tam možné nebo ne? Kde je ve Wude Posteline traverz? A když se nedostaneš do linie, tak co se asi tak stane? Nic. Hned vedle máš 3 další. Možná by sis měl oblast nejdříve trochu prostudovat, než začneš s takovouto kritikou. Nebo si alespoň prohlédnout topo oblasti.

A počasí? O jakých horách to píšeš? Myslíš tu placku u Vídně, ze které HoheWand vyčuhuje? A kde máš dole pod stěnou vesnici a kemp a nahoře nad stěnou hotel? Takže co je se změnou počasí? Nahoru hodina, dolů hodina, tak bude bouřka, no. Se za tu hodinu nerozpustíme. Vzhledem k charakteru lezení a celé oblasti považuji HoheWand za ideální právě pro začátečníky a výuku. Jen tam hrozí, že i na těžších cestách se budou někteří nudit, protože když je z deseti délek třeba 5 čtyřkových nebo pětkových, může to být za chvíli nuda, protože ty s lezením nemají nic společného, je to jen takové drápání se do prudkého kopce.

Poznámku o počítání 15-20 minut na délku nechápu. To je hodně, nebo málo? Já s sebou sice hodinky měl, ale v batohu, čas jsem neřešil orientačně vím, kdy jsme vycházeli a zhruba kdy jsme přišli. Ale jak dlouho jsme lezli nebo jak dlouho nám která délka trvala, to opravdu nevím. Ale počkej, kouknu podle exifu - takže, ta první desetidélka byl nástup v 10:15 a poslední fotka na výlezu byla v 14:16. To je 24 minut na jednu délku. To je ve třech lidech hodně, nebo málo? Nemám to s čím porovnat. Druhý den byl nástup v 11:24, výstup v 15:55. To je cca 30 minut na délku. Poslední den byl nástup v 11:54 a nahoře jsme byli v 15:27. Bylo to asi jen 7 délek, tedy 30 minut na délku, ale na několika místech jsme se zdrželi pozorování zvěře, svačinkami, nebo pozorování paraglidistů a tak. Můžeš tedy nějak vysvětlit tu svoji zmínku? Jinak časy jsme neplánovali, bylo nám úplně jedno, jak dlouho ve stěně budeme. Návrat zpět byl po normální cestě.

A co se týká jištění, ty jsi nás někdy viděl lézt? Lezeme takto už přes rok, chodím lézt i jen se synem, zatím mne vždy dobral i chytil. Jak na skalách, tak na překližce. Nebudu říkat, že se nebojím, to bych asi kecal, ale zatím mne vždy dobral i chytil, minimálně jednou jsem se mu do toho nečekaně proletěl několik metrů, kdy jsem byl v převisu a ještě jsem měl nabráno na cvaknutí. A pořád jsem tady. Pro mnohé to asi bude těžce pochopitelné, ale když občas vidím na stěnách i pod skalami jiné jističe, nebo čtu o úrazech, kdy jističi projelo lano nebo kdy jistič někoho nechytil, tak se se synem bojím ze všech nejméně. Samozřejmě je potřeba udělat pár opatření vyplývajících z váhového rozdílu, ale je to řešitelné relativně jednoduše. A ještě mne napadlo - když je někde 20 metrů čtyřkový odlez a na konci je třeba šestková kolmá stěna, která má první jištění ve třech nebo čtyřech metrech, tak k čemu je tam vlastně jistič dobrý? Když tam spadnu, ani to chytit nejde, je jedno, zda je tam syn nebo zkušený horal.

Jinak poradit si rád nechám. Ostatně i ten HoheWand byl vybrán na základě rad. Zatím mám v plánu opět HoheWand, ale pokud bys měl lepší tip a rozumné návrhy, tak se nebráním změně. Co tedy navrhuješ nebo radíš? Díky.

P.S. Ještě jsem to po sobě četl a možná, že jsem to napsal trochu moc free. Vše v tom je pravda, ale jen bych asi ještě doplnil, že obě děti zvládají slaňování, jištění, založení jištění shora a podobně. A co se týká lezení, tak obě děti lezou i na skalách i na překližce, syn tahá na prvním do cca 6+ a oba mají přelezy cest do 8- . V tomto kontextu a vhledem k charakteru oblasti HoheWand opravdu nepovažuji přelez šestkové cesty za nějaký extra riskantní podnik. Pro děti to bylo svojí obtížností srovnatel
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 14:59:46     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tom Vidlák (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: ???
AHoj,
od cca 9 let jsem lezl s tátou taky v horách, a to nemyslím skalkařinu typu Hohewand. Na druhou stranu to bylo v 80 procentech případů s někým dospělým ve trojce. To že si myslíš, že v případě, že se rozbiješ tak, že děcka vše zvládnou... no viděl jsem už pár dospělých v takové situaci a spousta se jich posra... ono ten stres tam je a nidky nevíš jak na to kdokoliv bude reagovat. zvlášť u dětí bych se bál... no a vě spěchu kdz třeba budou chtít se dostat ze stěny ve stresu apod. můžou udělat chybu jedna dvě...

Neznám tě ale podle toho co píšeš tak moc dlouho nelezeš a moc zkušeností např. z hor nemáš. Ono i na tu placku i Vídně dorazí ta bouřka rychle :-)

Po přečtení článku jsem si pro sebe udělal názor, chtěl něco trošku kritickýho napsat, pak sem si řekl, třeba je to jen tak úleťácky napsaný... ale teď když vidím tvoje reakce, kdy nejses podle mě schopnej trošku sebereflexe... k napsání příspěvku mě dokopalo třeba tohle:
"Takže co je se změnou počasí? Nahoru hodina, dolů hodina, tak bude bouřka, no. Se za tu hodinu nerozpustíme".

Už jsi nějakou bouřku ve stěně zažil? Já pár jo a rozhodně to není příjemný a už vůbec ne jenom o té vodě...Ono i zdánlivě pevnou cestou třeba začnou lítat šutry z polic apod.

Je super, že děti lezou, že si to spolu užíváte, ale trošku víc přemýšlej co ti radí ti co toho maj trošku za sebou (sám navíc říkáš, že ti to například LH říká - věř mu), je zbytečný si některé věci zkoušet metodou pokus omyl, když můžeš použít zkušenosti jiných...
2 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 15:17:02     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: ???
Rozumná slova, Tome, ale možná bys mohl zavzpomínat, jak to bylo v těch zbývajících 20 procentech, kdy to nebylo s dalším dospělým ve trojce?

Nebylo to tak nějak podobně, jak to píše tady autor?
0 0

Komentář ze dne: 08.07.2013 08:06:38     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tom Vidlák (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ???
Ale jo, jasně že bylo Petře.... já jenom, že ty komenty od autora na mě působily tak nějak nabubřele, takže mi šlo spíš o to trošku nabourat tu idealizovanou představu o tom jak je to všechno v pohodě, jak se dokážou o sebe děti postarat a tak.... jinak samozřejmě je super, že to děcka baví a takhle lezou
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 16:23:03     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: ???
Chápu, že to s tou vodu mi asi neprospělo, já tohle psát neumím. Samozřejmě, že vím, že bouřka není jen voda shora. Kromě padajících šutrů a případně landslide je tu třeba i otázka nárazového větru a podobně. Už jsem zažil i stádo splašených koz v úzkém průsmyku a ze svahu jel na kamenné lavině. Proč u každého předpokládáte, že nic neví a nic mu nedochází? Nemůže to být třeba tak, že vím, co a jak, ale že jsem rozhodl prostě to riziko podstoupit? Když například píšu, že to děti v případě mého pádu zvládnou, nemyslím tím, že mne zvládnou ošetřit a dát dohromady, ale že jim povede se ze stěny dostat ze zdravou kůží.

Když pomineme mojí osobu, tak jediné, co hrozilo dětem za riziko, byl pád šutrů, které by na ně spadly bez ohledu na množství lidí tam, a pravděpodobně by se kluk poněkud pomlátil o skálu, kdybych mu do toho spadl někde blízko od štandu a ono ho to metr přizvedlo a pláclo na skálu. U prvolezce byla rizika samozřejmě větší, ale s tím jsem do toho šel.

Sám píšeš "viděl jsem už pár dospělých v takové situaci a spousta se jich posra... ". Není pak z hlediska spadlého jedno, zda se sesypal dospělý nebo mladý?
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 22:10:14     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ???
Jak se ty děti dokážou se po tvém pádu dostat se zdravou kůží dolů, když tě nedostanou na štand? Jen uvolnit lano a uvolnit jistítko z lana, na kterém někdo visí je docela kumšt.
To tě tam jako nechají? A na čem? Uřežou kus lana a budou slaňovat na 10metrovém kousku? Mají sebou nůž? Jak se dostane dolů malý kluk, který se "poněkud" pomlátil o skálu, když ho při pádu tatík narazil na skálu a má teď otlučený obličej a prsty, jak držel jistítko (pokud je nemá rovnou popálené)?
P.S. na mobil se ve skalách dá spoléhat tak max na 50% (signál bývá přímo ve stěně slabý; pravděpodobnost ztráty po pádu je nenulová;, manipulace s pohmožděnáma ručkama může být také problematická). Anebo tvé děti mají mobil také u sebe a dovedou telefonicky komunikovat v cizím jazyku?
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 23:28:31     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ???
Jako odpověď koukni na odpověď Jirkovi v 04.07.2013 23:11:15. A koukni na topo mnou uváděných cest a značené jištění. Ohledně komunikace přes mobil také někde níže píšu.
0 0

Komentář ze dne: 08.07.2013 08:14:12     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tom Vidlák (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ???
AHoj,

"Proč u každého předpokládáte, že nic neví a nic mu nedochází? Nemůže to být třeba tak, že vím, co a jak, ale že jsem rozhodl prostě to riziko podstoupit?"

ANo může to tak být. Nepředpokládám to u každého. ALe mě to z těch tvých komentů tak přišlo, že si to moc idealizuješ a nepřipouštíš si některé věci. Navíc jak sám píšeš tak třeba to s tou vodou ti uškodilo a vedlo mě k tomu názoru, že toho "moc nevíš". ALe třeba to tak být nemusí. Nicméně třeba o koment níže je podle mě dobrá připomínka, že k tomu, aby se děti dokázali dostat dolů potřebují lano. Pokud ty se v něm budeš někde omdlenej houpat, tak to nění pro ně podle mě úplně jedoduchá situace....

Jen aby jsem byl správně chápán, neříkám, že mají děcka přestat lézt a jezdit na vícedélky, jen prostě je potřeba si některé věci neidealizovat co se týká záchrany a třeba vzít navíc nějakého toho dospělého pokud to jde...
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 22:15:44     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: ???
Už když ses před pár měsíci ptal na lezci, tak tě mnozí od toho zrazovali.
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 23:21:24     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Re: ???
To jo, to mě někteří zrazovali. Ale nevím, co tím chceš říci. Pamatuji-li se dobře, neptal jsem se, zda mám nebo nemá někam jet, ale žádal jsem o radu kam mám jet. A někteří nezrazovali, naopak poradili právě HoheWand.
0 0

Komentář ze dne: 05.07.2013 06:20:52     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: ???
Chybami se člověk učí. Ale jen blbec vlastními!
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 09:41:03     Reagovat
Autor: neregistrovaný - LHR (@)
Titulek: Petrovi, tomu od dětí
Petře, zajeď si tam znovu a nezapomeň kladivo. Naslaňuj asi tak do půlky cesty. Pak se pořádně tím kladivem flákni do obou kotníků a naposledy přes prsty pravé ruky. (to by mohlo tak trochu odpovídat následkům středního pádu na polici) No a pak dělej co umíš.
2 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 12:03:51     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Petrovi, tomu od dětí
Ahoj Libore, vždyť mne znáš :-) Podobné věci mi říkáš už dva roky. Já to beru, pravdu máš. Ale co s tím? Jasně, v případu mého pádu se mnou děti neudělají vůbec nic. Jsme si toho vědom. Ale pomoc zavolat zvládnou a ze stěny by se také dostaly. Nic jiného, než to risknout, mi nezbylo. Přeci nebudeme sedět doma.
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 22:32:36     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
ONy měly ty děti u sebe mobil? A už umí ve třetí třídě natolik anglicky nebo německy, aby operátor tísňové linky nepokládal jejich hlásky za dětskou legrácku? Děti věděly název pohoří, ve kterém se nacházely? A název skály či cesty?
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 23:14:56     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
A co třeba varianta, že na mobilu bylo nastavené číslo na kamaráda, který byl o akci informován, věděl, co lezeme a kde jsme, a v případě nouze by děti zavolali jemu a pomoc zavolal on?
0 0

Komentář ze dne: 05.07.2013 06:15:34     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
A měls to tak, když jsi tam byl?
0 0

Komentář ze dne: 15.07.2013 18:34:07     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Geo (@)
Titulek: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
No spolehat uz pri planovani na cizi pomoc, je dost... rekneme zvlastni.
0 0

Komentář ze dne: 16.07.2013 00:54:54     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
Pokud se týká o "přítele na telefonu", nic špatného bych na tom něviděl.
0 0

Komentář ze dne: 16.07.2013 18:49:45     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
No tak trochu obšírněji. Následky problému se snažím eliminovat dvěma způsoby. Ten první je, že udělám maximum pro to, aby problém vůbec nenastal. Tady asi autor udělal maximum, a asi se tomu nedá nic vytknout. Ale i tak se dostal v tomhle bodě na úroveň, jen jako když lezou dva dospělí.

No a pak je tady ten druhý způsob. A to je dostatek prostředků na řešení problému, když už nastane. Jenže tuhle možnost autor eliminuje na "děti zavolají kamarádovi, a někdo nás zachrání". Tohle chápu tak u horského vůdce, který je v tom prvním (preventivním) bodě někde úplně jinde, než běžná lezecká populace, ale ne u normálního lezce.

Navíc tenhle přístup, který autor obhajuje tvrzením, že přece nezůstane doma, považuji za těžce arogantní vůči okolí, které pak případný problém bude muset řešit. Nicméně tenhle přístup začíná být bohužel rozšířenější, a pokud člověk čte i německá média, tak zjistí, že se v nich začínají objevovat názory, že vykašlat se na kamarádskou pomoc , lidem co to maj takhlen na háku, je ok.
0 0

Komentář ze dne: 19.07.2013 21:14:50     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Petrovi, tomu od dětí
Myslím, že spoléhání nebylo na náhodné přihlížející nebo jiné lezce, ale že šlo o zavolání profesionální pomoci. A jestliže si tito lezci jen kvůli této akci zaplatili několikatisícové pojištění, řekl bych, že očekávání záchrany je v případě průseru je celkem adekvátní a pochopitelné. Proto si to pojištění snad všichni platíme. A záchranáři jsou placení pojišťovnou, z tohoto hlediska by jim mělo být jedno, zda zachraňují frajera z osmičkové cesty, kterému se urval chyt, nebo kluka, kterému se urval chyt v pětce.

Jinak to prohlášení o tom sezení doma za arogantní nepovažuji, naopak je mi líto lidí, co by také rádi prožili podobnou akci, ale sedí doma, protože co kdyby tohle nebo co kdyby támhleto a po výčtu všech rizik raději sedí doma. Chápu, že podobné hlášky mohou vypadat arogantně, ale krásně to shrnula AlenaČ níže. I když si rizik je člověk vědom, nesmí si je všechny připuštět. Nemůžeš jít přece do akce s tím, že ji nezvládneš a přemýšlet nad těmi nejhoršími scénáři. Jistě, musíš si jich být vědom a počítat s nimi, tvrdit, že tobě se nic stát nemůže, by opravdu bylo arogantní, ale celkový přístup musí být "to je v pohodě, to zvládneme jak nic" a tento přístup přenést na ostatní.
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 12:53:08     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jirka (@)
Titulek:
Milý autore, pokud jsi ty své dvě reakce myslel sarkasticky, tak je to v pohodě. Pokud jsi to myslel vážně, tak ti asi není pomoci.
Ještě jedna možnost: pověs tento článek na lezec.cz a velmi rychle ti to bude všechno vysvětleno (pokud odfiltruješ 3/4 přiblblých reakcí)
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 13:41:49     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re:
Článek nikam věšet nechci. Napsal jsem ho jen proto, že mi to navrhl Petr Jandík a já se mu cítil tak trochu zavázán, takže jsem mu ho napsal. Je pravda, že když si ho přečetl, že říkal, že asi budou komentáře :-)

Zatím ale každý jen napsal, že to nemám v hlavě v pořádku. Dobrá, beru to, říkají mi to, co pamatuji.

Ale víte, co mi vadí? Každý odsoudil akci jako celek, ale nikdo nenapsal nic konkrétního. Co konkrétně bylo špatně? Co je na tom tak strašně hrozného a riskantního? Co nám hrozilo za neštěstí? Třeba jsem něco přehlédl, fakt nevím. Nějak se mi nechce věřit, že to myslíte vážně. Vždyť to bylo jen drápání se do prudkého kopce a občas pár metrů jednoduchého lezení. Kdybych někde drtil uprostřed 200metrové kolmé stěny osmičkový převis, tak neřeknu. Ale tohle byla zábava, na celé "těžké" Wude Posteline je 2 x 5 metrů lezení, zbytek se skoro jde, štandy jsou police jak kráva. Hned po návratu, ještě před zveřejněním tohoto článku, jsem i Petrovi Jandíkovi psal, že ten výlet byl fajn, ale že by to chtělo něco vyrovnanějšího, kde bychom si opravdu zalezli, že na začátek na učení dobré, ale jinak že to o lezení moc není. Opravdu myslíte vaše reakce vážně? Nechápu :-(
0 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 21:48:58     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jirka (@)
Titulek: Re: Re:
Ahoj autore, nechci být moc rýpavý, jenže se mi zdá, že konkrétní věci se ti nedají moc vytknout (předpokládám, že ti tví špunti umí prusíkovat, umí zablokovat lano jistítku, když na konci někdo visí,;umí udělat štand jen ze smyček, umí slaňovat neznámým terénem apod. Tyto drobnosti si nedovoluji zpochybnit, jinak byste přece do těch přerostlých skalek nevyrazili).
Problémem nejsou konkrétní věci, ale tvůj celkový přístup. Ty jsi přesvědčen, že je vše v pohodě, asi proto že jsi v horách ještě nic moc nezažil. Ti kteří už něco zažili a umí si domyslet různé reálné varianty mohou opravdu pak mluvit jen o amatérismu.

Pokud chceš lézt s malými dětmi, musíš mít velkou převahu nad terénem. V podstatě musíš být schopen lézt tento terén sólo. A jestliže ty lezeš dva roky na překližce max sedmičky (tak jsem to pochopil z článku), pak šestkový převis není jednoznačná převaha nad terénem.

Zkus třeba někdy nejprve, ty sám se uvázat uprostřed skály jakoby na štand, na lano které vede vzhůru přes pár presek pověsit sedmdesátikilovou pneumatiku - nejlépe tak aby nebyla ve spádnici nad tebou a byla vymotána více než většina délky lana a pak zkusit si tu pneumatiku i sebe dostat v pořádku dolů. No a pak si v této roli představ své prcky.
Opravdu si to zkus. Ono to vypadá velmi lehce, ale až to zkusíš, možná pak pochopíš některé reakce.

Ale abych nebyl jen negativní, některé úvahy před popisem praktické realizace jsou přínosné.

2 0

Komentář ze dne: 04.07.2013 23:11:15     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Re: Re:
Jirko, byl jsi tam?? Jo, máš pravdu. I s tím solo lezením, beru to tak. Ale uvědom si jednu věc, nebo možná ještě lépe, koukni se na topo na stránce http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/gutenstein er-alpen/wuede-posteline

Jestli vidíš dobře, tak dva metry vlevo od Wüde Posteline, kterou jsme lezli, vede trojková cesta Postlgrat. A dole stačí uhnout kousek doleva a jsi v koutě plném keřů a stromků. Koukni se na hustotu jištění. V exponovaných místech jištění po necelém metru a ještě sem tam založená smyčka. A na každém štandu dva borháky a místa na sedací soupravu. Jo, dobře, asi bychom měli tebou popsané činnosti umět, bez jejich znalosti a dovednosti u všech členů týmu bych se do hor nevydal, ale na HoheWand jsem to prostě riskl.

Rozlišujete vlastně mezi 6 vysoko v Alpách v nějaké nedotčené a vzdálené oblasti a 6 ve sportovní cestě v civilizaci uprostřed de fakto zábavního parku (dole parkoviště a přistávací plocha pro paragliding, nahoře rozběhová loučka, frekventovaná vyhlídka Skywalk a mezi tím natažených několik ferrat a cest pro pokročilé turisty)? Ačkoliv začínám vaše výtky a váš přístup chápat, stále se nemohu zbavit dojmu, že HoheWand nejsou hory a není to normální vícedélkové lezení v horách, ale atrakce pro překližkáře a skalkaře lezoucí 5-6 v Srbsku nebo na tom Rovišti.
0 0

Komentář ze dne: 05.07.2013 06:22:22     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jirka (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re:
Tu záchranu po pádu si ale někdy vážně zkus.
1 0

Komentář ze dne: 05.07.2013 18:43:15     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tomáš Frank (tomas.frank@horolezeckaabeceda.cz)
Titulek: nojo ;)
Pocit většiny čtenářů asi shrnul "Jirka" o dva komentáře výš.
"Problémem nejsou konkrétní věci, ale tvůj celkový přístup. Ty jsi přesvědčen, že je vše v pohodě, asi proto že jsi v horách ještě nic moc nezažil. Ti kteří už něco zažili a umí si domyslet různé reálné varianty mohou opravdu pak mluvit jen o amatérismu."

Fujtajxl, já se v průběhu toho čtení začal pekelně bát. A to o mé maličkosti (a zejména mém lezením s dítky v nedostupných oblástkách na dubském písečku) říkají že jsem cvok :) Jenomže já s dítky lezl dvojky, trojky a byl si zcela vědom toho, že ty věže a věžičky sóluju. Od tý doby, co staršímu z dítek trojky nestačí a nebaví jej, prostě sami nelezeme. Snažím se aby u toho vždy a za každých okolností byl další dospělý, ale hlavně opravdu zkušený, lezec.
To pro případ průseru!
Dávno jsem totiž vypozoroval, že on totiž pro lezení bezezbytku platí první Murphyho zákon" „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“. K tomu - a jak jsem vypozoroval právě při lezení patří tradovaný Murphyho dovětek: „Co se nemůže pokazit, pokazí se také.“

Hele, autore, poznal jsem Tvá dítka :) Vím jak lezou (démonicky), víš že jim fandím a mám nejméně z jednoho z nich pocit, že se tady vyskytl neobyčejnej lezeckej talent. Tak mu neubliž! Promysli to ještě, a přiber někoho do patry!

4 0

Komentář ze dne: 09.07.2013 09:15:23     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Lukas B. (@)
Titulek: no snad jen to jištění na štandu
bych na vyborhákovaných či vystromovaných vícedélkách radši viděl třeba grigráč cvaknutej do štandu, mi to přijde lepčí než rozšmelcovanej osmadvacetikiláč. když už má fotr spadnout a uškrtit se, tak mi přijde lepší mít ty podchlazený děti aspoň vcelku.

no nic taky soluju s dětma, trošku menšíma, ještě to telefonovat neumí, na zapadlých kvacích, pár berghajlů jsme už pochytali. takže mravoučnosti si nechám vod cesty. už se těším až s nima vyrazím na opravdický kopce.
1 0

Komentář ze dne: 09.07.2013 19:51:50     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: no snad jen to jištění na štandu
Když se podíváš dobře na tu fotku se stromem, tak okolo stromu je smyčka, jistič je přinut ke smyčce do oka sedáku, do kterého je připnuto i jištění. A když bys zmínku o grigri vyměnil za zmínku o ClickUp, tak jsme u toho, co píšeš. Jištění střídáme clickup a ATC podle podmínek a situace. Když hrozí větší pád jako u tohoto odlezu, volíme clickup a fixaci jističe. Na jiných místech jsme volili kyblík, protože pád hrozil třeba až po 15-20 metrech a několika preskách cvaklých v nepřímém směru, kde je díky tření síla na jističe mnohem menší. A opět záleží na situaci - na desetimetrový pád by to asi nestačilo, ale na HoheWandu nic takového nehrozilo, pád by měl max dva tři metry. O variantě jištění přímo do štandu jsem také přemýšlel, ale občas je to na děti dost vysoko. Asi by šlo třeba dětem zkrátit odsedku nebo provést nějaké úpravy, ale když by bylo potřeba, většina štandů na našich cestách umožňovala jističe přivázat tak, aby ho případný pád nezvedl. Ale obvykle to opravdu nebylo potřeba.
0 0

Komentář ze dne: 09.07.2013 21:05:37     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jirka (@)
Titulek: Re: Re: no snad jen to jištění na štandu
Chlape, tobě fakt asi není pomoci. Veškeré výtky, které tu už zazněly, asi považuješ za nic.
Místo povídání si opravdu někdy zkus být přištandovaný u skály a chytit tvrdý pád. Pokud lano je vedeno přes tři expresky tak už to moc tvrdý pád není.
Problém je s tím jak, to vyzkoušet . My jsme to dělali s pneumatikou, která měla jen něco přes 50 kg. Těžší jsem nesehnal. Také je problém, nějak ji dostat do výšky a shodit dolů.
Teprve, když jsem si to zkusil, tak jsem pochopil ty spousty metodických keců.
Pády na překližce se s tím vůbec nedají srovnat.
Opravdu si to někdy sám zkus: chytat tvrdý pád, pak zkusit tu pneumatiku nějak rozumně dopravit na štand, a nakonec zkusit i sebe po několikametrovém pádu na ten štand dopravit. To co vypadá strašně jednoduše je najednou komplikované. A pokud budeš někdy mít na druhém konci zraněného někoho koho máš rád, tak budeš zmatkovat ještě víc.
Když to zkusíš, snad pochopíš, proč tu do tebe tak ryjeme.

Navíc i kazíš své děti - riskuješ jejich zdraví; a vkládáš do nich blbý přístup k lezení v horách a špatné metodické návyky.
0 0

Komentář ze dne: 16.07.2013 08:31:50     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: no snad jen to jištění na štandu
hele, píšeš hned na začátku že lezeš dva roky, nezlob se, jestli ti píšeme věci které dávno víš a máš prakticky ozkoušené, ale furt mi to nedá. zkoušeli jste někdy chytit pytel s pískem? je několik pádostrojových areálů, za mírný poplatek si můžeš půjčit vybavení, a můžeš si ozkoušet chytit pytel naplněný na dvojapůlnásobek tvé hmotnosti (tak nějak předpokládám podobný poměr hmotností ty x syn). nech si třeba na klokočkách naložit dvěstě kilo, a chyť si to s faktorem 1,75 od kruhu ve stěně, a vem si to přes sedák. a možná bude fajn volat sanitku už dřív než to odpálíš. děsná představa, co? mnohokrát mám vyzkoušené že od štandu chytit pát do sedáků při poměru hmotností 1:1 bez podstatného poškození a otřesení jističe vyžaduje nácvik a tvrdého chlapa. neplánované ustřelení sutě kousek nad štandem, chytá tě synek, a je v podobné situaci, ukřižovanej na skále, prsty v jistítku, naprosto bez šance ti pomoct, ty tam někde visíš s rozdrceným kotníkem a zlomeným zápěstím, a jediná tvoje naděje je že budeš mít kliku a někde zrovna poleze tak blízko, že pomůže během deseti minut. taková nějaká ta iluze že druhé dítě zavolá strejdovi, precizně mu vysvětlí co a kde přesně se stalo, a ten zavolá záchranku a vrtule tam bude tak rychle že nějaká pomoc bude mít smysl je trošku utopie.

fakt se omlouvám, zní to jako mentorování a machrování, lezu zhruba dvacet let, někteří ostatní diskutující dvakrá i víckrát déle, každej jsme už byl na nějakejch těch pohřbech kamarádů co byli naprosto v pohodě a nic se jim stát nemohlo, když někde čtu nebo slyším o nějakém horském neštěstí tak si vždycky říkám - kdo bude další a kdy to budu já, protože každej někdy nad nějakou tu maličkostí mávne rukou a opravdu stoprocentně bezpečné horské lezení neexistuje. ale ty to na můj vkus trošku přeháníš. a vidím zásadní rozdíl, jestli tak tošku punkově leze nějakej ten Holeček či kterej nebo jestli tak leze někdo v bezstarostné nezkušenosti.
0 0

Komentář ze dne: 19.07.2013 21:45:09     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re: Re: Re: no snad jen to jištění na štandu
Pravda, ale na to mohu odpovědět jen jedno - přečti si článek Černá sobota na Königspitze. Všechno zkušení aplinisté, stějně jich tam 6 zůstalo :-(

A mimochodem - na cestách, které jsme lezli, tebou uváděný pádový faktor fakt nehrozí. Přijde mi, že řada lidí tady píše věci dobré a praktické, ale z reálných hor a ani se neoukli na topo našich cest. Na písku bych se samozřejmě takto jistit nenechal, ale na sportovkách HoheWandu, kde je jištění každý metr a už v druhé nebo třetí presce máš lano ohnuté přes skálu, tebou popisované pády nehrozí. Teď jsem to pro zajímavost spočítal, na cca 20 metrech šestkového úseku je 9 presek a štand ze dvou borháků. Nebo nástup a první délka - 15 metrů čtyřky, a pak 10 metrů 5 a 10 metrů 6 a v té pětce a šestce na patnácti metrech asi 7 presek a štand. Víš, co by se stalo, kdybych v té šestce spadnul? Nic.

A spálené prsty - u jistítek typu GriGri, AlpineUp nebo ClickUp ty spálené prsty ani moc nehrozí. Jednou jsem do toho klukovi spadl asi 5 metrů, byl jsem asi v deseti metrech v převise, nabráno na svaknutí a ujela mi ruka, chytil mne bez problémů.
0 0

Komentář ze dne: 10.07.2013 00:12:49     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek:
Já ty výtku chápu. Když si přečteš mé příspěvky, ani v jednom neříkám, že nemáte pravdu. Neberu to jako rytí, jsou to relevantní komentáře k tématu jištění. K tématu, kterého jsem si vědom od začátku našeho společného lezení, protože se netýká vícedélek, ale problematiky jištění a záchrany dětmi obecně. Jenže to jsou pořád jen výtky, tedy spíše jedna výtka několikrát jinak, řešení se nenabízí žádné. A protože o tomto problému přemýšlím již přes rok a pravidelně ho různě řeším na překližce i ve skalách již dost dlouho, těžko můžeš čekat, že když mi to teď někdo napíše, že se na to začnu koukat jako na nový objev, který změní mé myšlení a kvůli kterému s tím přestaneme.

Jak jsem už psal, v srpnu se chystáme do této oblasti znovu, pokud by se k nám někdo chtěl připojit, je vítán.
0 0

Komentář ze dne: 10.07.2013 12:18:21     Reagovat
Autor: neregistrovaný - martina (frankova@prf.cuni.cz)
Titulek: Re:
Nechci kritizovat, rejpat apod. Ale přece jen mi to nedá a píši jedno konkrétní, ale podle mého názoro zásadní doporučení (již tu také zazanělo):
1)Sežeňte dospělého parťáka! Určitě se někdo najde!
Pokud by se to přece jen do srpna nepodařilo a je mi jasné, že stejně pojedete tak vemte s sebou alespoň někoho dospělého, kdo s vámi sice nepoleze, ale bude mít všechny informace, děti ho budou mít v mobilu a bude vás tzv. "jisiti ze spoda" (z kempu, hodpody apod.) - bude někde opravdu poblíž a bude schopen zorganizovat rychlou a účinnou pomoc.
2) Nenech se vyhecovat dětmi do těžších cest, které jste neměli v plánu nebo které ty nevylezeš na jistotu!
Takové bych doporučila zatím nechat na klasické sklakaření - dětem hory neutečou! Vím co zvládne osmileté dítě (obecně - nemyslím jen v lezení. Doma mám jedno 8 leté a druhé skoro jedenáctileté, starší leze, ale mám pocit, že na odpravdové hory případně vícedélkové cesty teprve "zraje") Ale chápu, že v tomto se přístup každého rodiče může hodně lišit.
Martina
0 0

Komentář ze dne: 10.07.2013 16:06:14     Reagovat
Autor: neregistrovaný - AlenaČ (@)
Titulek: Mravoučnost
..si taky nechám od cesty, navrch si za rozdíl od Toma Franka myslím, že Murphyho zákony právě na lezení neplatí, protože jináč bych už musela být mrtvá nejmíň tisíckrát :-)
Je mi autora líto, že to tady tak schytal, tak ho pochválím za pěkný netradiční článek, jímž rozpoutal dobrou diskusi - i když nevěda, co činí.
Musím říci, že moje pocity při četbě článku oscilovaly mezi Jiříkovým viděním a lítostivým pocitem, že jsem na tváři svých dítek při lezení podobné úsměvy nezahlédla :-) Pár užitečných rad tu už padlo, moc pěkně to napsala Martina. Přidám jen jeden postřeh – samozřejmě jsem se navyváděla něco nemetodických podniků, kdy jsem brala své děti, sourozence a kamarády na obskurní výstupy, ale jak jsem si byla tak naprosto jistá tím, že já tu situaci mám v paži, přenesla jsem tu svoji jistotu na ně a oni to bravurně zvládli s lehkostí nevědoucího - asi jako ty, autore :-). Proto ti přeji hlavně dobrého anděla strážného a nějaký drobný modelový zážitek se šťastným koncem, který tě přirozeně „srovná“. Na ten ale raději nech děti doma – můj syn viděl pád dědy ze slanění a o lezení pak nechtěl slyšet asi 20 let :-)
1 0

Komentář ze dne: 11.07.2013 01:01:37     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Něco na závěr
Předpokládám, že se již všichni ke všemu vyjádřili, tak na závěr poděkuji autorovi za článek, který vyvolal jistě užitečnou diskuzi. Já bych za sebe dodal, že mu závidím tu radost jeho dětí z lezení v horách, mně potěšení z lezení s potomkem nebylo dopřáno. Tak přeju ať to trvá dál a nezkaž si to žádným průšvihem.
1 0

Komentář ze dne: 17.07.2013 16:49:06     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Ropak (@)
Titulek:
Petre, chces pujcit za pul roku naseho Risu?
0 0

Komentář ze dne: 19.07.2013 23:41:36     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Autor (@)
Titulek: Re:
Ahoj, teď nevím, jak to myslíš :-) Kdo je Ríša? Já se při lezení dost bojím. Ono to asi nevypadá, ale občas mi lidí říkají, že je můj strach přehnaný. Když jsem viděl děti i na té vyhlídce u zábradlí, je mi strachy špatně. Nahoře na skále jsem je nepustil k okraji blíže, než na pár metrů. Kluka jsem na prvním pustil jen v některých délkách a místech, kde nehrozila podlaha nebo kde jsem na něj viděl. Dceru na prvním nepouštím skoro vůbec, pouze pokud je opravdu dobře odjištěná a bez rizikových míst. S dobrým zajištěním a na laně je to v pohodě, jinak mám strach skoro panický.

To samé platí o jištění. Občas se při lezení sejdu s někým, koho moc neznám a nemám v něj 100 % důvěru a prakticky nejsem schopen lézt. Když dotyčného vyměním za kluka, jsem v pohodě :-)

Takže s tím půjčením bych to moc dobře neviděl, ale pokud lezete, pojeďte někdy někam s námi :-)
0 0

Komentář ze dne: 15.11.2013 19:54:52     Reagovat
Autor: neregistrovaný - jan (@)
Titulek: co je spatne
pro ty kteri nevidi nic spatne, tak si prosim prohlednete fotky. deti sedi na standu (foto odpocinek) pouze v reverzu bez vlastniho dalsiho jisteni. ony ho vlastne ani nemaji... a to ze autor tento clanek nakonec vlepil i na lezce.cz svedci o tom ze je opravdu uplny mimon. udelalo ti to dobre?
0 0

Komentář ze dne: 15.11.2013 21:55:27     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: co je spatne
Štandovat v Reverzu by bylo špatně, ani by to nešlo. Přredpokládám, že snímek vznikl tak, že děti dolezly, sedly si a Petr na chvilku pustil lano a cvakl je. Zrovna tohle bych za tak velký problém neviděl.
0 0

Komentář ze dne: 25.11.2013 11:36:09     Reagovat
Autor: neregistrovaný - jan (@)
Titulek: Re: Re: co je spatne
Petre, fotka ma popis "pohoda na standu". Opravdu se divim ze tu takovou fotku tolerujes s takovym popisem. Vzdyt nikdy nevis jestli to foto google nebo jiny vyhledavac nenaindexuje a nejaky zacatecnik se tim necha inspirovat. aspon cervena smrtka by do te fotky mohla byt dodana. dost se to resilo u tita ze spousty webu tam nedali do fotky cevenou smrtku a ted to diky popularite tech fotek muze nekomu pripadat ze to je okej. diky ze nad tim zauvazujes...
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

Bezpečnostní dotaz

Z důvodu ochrany před spamovacími roboty prosím opište dvě slova z obrázku do řádky pod ním. Pokud nemůžete slova přečíst, klikněte na tlačítko Načíst znovu. Registrovaný a přihlášený čtenář nemusí nic opisovat. Registrovat a přihlásit se můžete v sekci Přihlášení čtenáře v levém sloupcí webu. Pokud ale vyplníte zobrazená slova, Vaše námaha není samoúčelná. Pomáhate tím Googlu digitalizovat staré knihy a časopisy. Více se dozvíte kliknutím na ikonku s otazníkem (anglicky).

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
22.09.2017 - 24.09.2017
POVL
29.09.2017 - 01.10.2017
HFČR horolezecký festival
27.10.2017 - 29.10.2017
Pelikánův seminář

Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Lezeš po ferratách v Česku?


Celkem hlasovalo: 2866