Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Bojíte se s dětmi na skály? Nebojte se!


Zvládnou více, než si myslíte!

Mám dvojčata, Jáchyma a Báru, které lezení celkem baví a se kterými sem tam chodím lézt na překližku.


Někteří z čtenářů nás možná již znají, jednou jsme se již dokonce vydali i ven do Rakouska, kde se dětem velmi líbilo a odkud jsme sem napsali kratičký článek Vícedélky s dětmi. Oba se stále hodně snaží, takže jsem jim za vysvědčení a snahu na stěně slíbil, že o prázdninách zase zkusíme nějakou tu skalku venku. Celkem hodně jsem tady četl o Juře, je to prý kousek, takže když měly děti pár volných dní a předpověď ukazovala fajn počasí, tak jsme se rozhodli tam vyrazit. Byl sice zrovna deštivý pátek, ale od pondělka mělo být hezky, takže jsem ještě narychlo vyrazil koupit průvodce a víkend jsem strávil jeho prohlížením. Když už tam jedeme takovou dálku, tak ať ty skály alespoň stojí za to. Jezdit 350 km na desetimetrovou skalku mi přijde divné, takže vybírám oblasti se skalami vysokými alespoň 25 metrů a jednoduchými a lehkými cestami. A dobře odjištěnými, protože děti si budou muset lano tahat samy. Já jsem více méně nelezec, a i když to občas zkouším, poslední dobou mne trápí loket, takže lézt ani nesmím. Proto také normální Jura a ne opět vícedélky. Jedeme tam na tři dny, potřebujeme alespoň 3 vhodné oblasti. Když v průvodci skoro všude vidím cesty obtížnosti 8 až 10, začínám pochybovat, zda jsme zvolili dobře. Když už je někde nějaká pětka až šestka, je u ní poznámka, že je špatně odjištěná. Hezké. Nikdy jsem v Juře nebyl a vůbec nemám srovnání, zda třeba 5 v Juře je obtížnostně zhruba stejná, jako 5 na překližce. Nebo zda je to něco úplně jiného. Tak uvidíme. A hlavně, aby to jištění bylo opravdu dobré, já s sebou ani nemám lezečky, takže fakt tahat nebudu.

 


 

První den

V pondělí odpoledne lije jako z konve. No nic, vyjedeme tedy až v úterý ráno. V průvodci jsem měl vybranou jednu oblast přímo poblíž našeho kempu, takže i když jsme do kempu přijeli až někdy okolo jedenácté, ještě zvládáme si zajít zalézt. Nebo se alespoň seznámit s tím, jak ty skály v Juře vlastně vypadají. Oblast vybraná pro první den se jmenuje Neuhauser Wand. Sice skála má asi jen 18 metrů, ale zase v průvodci píší, že přístup od auta je 2 minuty, a od kempu je to také pár minut, takže na úterý to musí stačit.

Oblast Neuhaser Wand je pro děti opravdu prima. Jak pro lezoucí děti, tak i pro nelezoucí. Pokud máte malé děti a chcete si zalézt, jeďte sem. Autem se dá dojet tak blízko, že byste klidně mohli jistit přímo z auta, dole pod stěnou je velký travnatý plac, teče tam potok a dokonce je tam pískoviště a odpadkový koš. A na stěně je asi 16 cest.

Takže jdeme na to. Vytáhnout a připravit materiál, rozcvičit se a rozprotahovat, navázat a šup do stěny. Celkem to jde. Skála je děsně hrubá, všude samá prasklina nebo díra, všude dostatek chytů i stupů. Jáchym leze jako první, snad to zvládne. A vypadá, že je to v pohodě. Jáchym leze cestu Türmchen 5+ a za chvíli je lano pro Báru natažené.

 

 

Prý to bylo jednoduché. Tak jo, lezeme dále. Koukám, co bychom si mohli dát na druhém, když už tam to lano je, ale nic vhodného tu není. Takže shazujeme lano a Jáchym musí znovu tahat. Teď už by to ale chtělo něco, kde natažené lano můžeme využít pro více cest, takže se s Jáchymem domlouváme na cestu, která má slaňák na vrcholu pilíře, kam vedou další 3 cesty. Cesta vede přes nějaké plotny, nahoře je kousek traverzu, ale jinak v pohodě. Cestu Zehnerbolzen 6+ vylézají oba napoprvé. Ještě se zde oba dávají Martinsweg 6+, kterou opět přelézají. V bouldrovém výlezu z převisu asi v půli stěny museli trochu zabrat, ale jinak také v pohodě. Odpoledne se již schyluje ke konci, takže plánujeme ještě poslední cestu a návrat do kempu. Prý nejdelší cesta v stěně je Direkter Grenzgänger, takže ji zkoušíme. Cesta je 7-, ale Jáchym ji s přehledem dává na první pokus. Jak se tomu říká? OS? Nebo RP? Asi to budu muset konečně nastudovat. Bára ji sice leze na druhém, ale také ji zvládá v pohodě, kdyby tam lano nebylo, vytáhla by si jí sama. Prý to bylo jednoduché, všude samá ruka, samá noha, prý to bylo jak nějaká pětka, maximálně šestka. Tak nevím. Oni jsou spokojení, já jsem spokojený, tak co více si přát. Vracíme se do kempu a těšíme se na středu. Radost nám nezkazí ani zjištění, že z kuchyňských potřeb máme jen jeden hrnec a dvě lžíce. Ale to neva, stejně se k hrnci tři nevejdeme, takže se o lžíce střídáme, a když se to pak pořádně otře kusem toaleťáku, tak ani nevadí, že voda na mytí je jen studená a že jsme doma zapomněli i houbičku na mytí a jar.

 


 

Druhý den

Když jim to včera tak hezky šlo, předěláváme připravené plány a zařazujeme na dnešek oblast, kterou jsme původně plánovali až na čtvrtek. Chtěl jsem, aby se dnes děti ještě trochu rozlezly, ale včerejšek byl v pohodě, takže není důvod proč nejít rovnou na věc. V plánu je totiž oblast Würgauer Gebiet se známou věží Nürnberger Turm. Viděl jsem v průvodci fotku, vypadalo to jednoduše. Cesta z kempu je v pohodě, jen v průvodci radí zaparkovat na krajnici, kdežto na místě je značka zákaz parkování na krajnici. Je tam jedna malinká odbočka vedoucí do lesa, ale před tou je zase pro změnu zákaz vjezdu. Po chvíli váhání vjíždíme na malé lesní parkoviště za zákazem vjezdu a doufáme, že to bude v pohodě. Když jsme pak později potkali nějaké jiné lezce, tak jsem se jich ptal na parkování a prý ano, prý tam lezci parkují normálně. Z parkoviště jsme pod stěnou za pár minut. Naštěstí, jinak bych se dost naběhal, protože po příchodu na skálu, když se měly děti převléct, jsem zjistil, že Bára má na sobě stále ještě pyžamo. Vracíme se s Bárou k autu, bere si normální lezecké věci a jdeme konečně lézt. Na rozlez Jáchym vytáhl na skále Bayreuther Wand nějakou jednoduchou 5, pak si přelezli nějakou 6. Začal mi zvonit budík. Naštěstí zrovna když jsem Báru spustil dolů. Budík totiž znamená, že si jeden z nás má vzít pravidelné léky. A opět zjišťuji, že musím k autu, protože jsem je zapomněl v jiné tašce a to plato v kapse je již prázdné. Co není v hlavě, musí být v nohou…

  

 

 Nakonec se ale opravdu dostáváme ke zlatému hřebu dne – věži Nürnberger. Ta cesta z fotky výše je z Direkter Einsteig, má 35 metrů a je to 6+. Jako obvykle začíná tahat Jáchym. Jistí ho Bára, já ho chci vyfotit a kousek natočit. Jenže ouha, u čtvrté presky se Jáchym zastavuje, zkouší různé kroky, a nic. Zasekl se tam a chce dolů. Takže Jáchyma spouštím, věším na Báru dostatek presek a další výbavy a posílám na prvním ji. Jistí Jáchym, já fotím z povzdálí. Jáchymovo problematické místo přelézá jak nic, cvaká jednu presku za druhou, vesele si prozpěvuje a ještě mi při tom mává. Je z toho nádherný OS přelez. Nahoře se radostně zapíše do knihy a za pár sekund je opět dole.

Navazuje se znovu Jáchym a cestu dává jak nic také. Proč se před tím zastavil, vysvětlit neumí. Obecně má ale trochu horší práci nohou, než ségra, takže pokud si nebyl na prvním tak úplně jist a ještě si byl vědom, že ho jistí Bára, hlava ho prostě dál nepustila. Na druhém v tom problematickém místě ani nezpomalil. Sice mne to trochu mrzelo, ale na druhou stranu jsem byl potěšen, protože jim neustále vtloukám do hlavy, že na prvním mají lézt na jistotu a že je větší hrdinství se vrátit, než riskovat a nějak blbě sletět. Zejména v lehčích cestách tu bývá první jištění až ve výšce 5 až 8 metrů, takže jsem za Jáchymův přístup rád.

  

 

 Když byl Jáchym nahoře, tak přetáhl lano na boční stěnu a dali jsme si na této věži cestu ještě jednu. Byla to taková hezká třicetimetrová kombinace spár a ploten za 7. Snad Miguello featuring Bär se to jmenovalo. Na druhém to oba dali na první pokus. Za jejich dnešní výkony jim ještě slibuji zmrzku a opět se spokojeni vracíme do kempu.

Nevím, jak je to možné, ale až dnes večer zjišťujeme, že jsme doma nechali i ručníky. Ale ono to vlastně ani nevadilo, protože do teď jsme je nepotřebovali, a když jsme zjistili, že jsme sice vzali sprchový gel, ale že je prázdný, tak nám ručníky byly už úplně fuk.

 
 

Třetí den

Ve čtvrtek opět měníme plán. Když už víme, co se asi tak dá od lezení zde očekávat, volíme oblast trochu bližší, než je plánovaná, ale která by pro nás měla být vhodnější. Jedná se o 25 metrů vysokou skálu Fürther Wand. Už při příchodu se mi tak trochu nezdá. V průvodci jsem sice četl něco o technickém lezení a klasice, ale to jsem vůbec netušil, co si pod tím představit. Teď už to vím. Na skále nebyla jediná dírka nebo rozpraskaný kus. Celý masiv byl hladký jak žulové plotny, nikde žádné stupy, chytů jak šafránu. Mám chuť ani nerozbalovat lezeckou tašku. Ale pak se domlouváme, že kdyžtak jinam pojedeme po obědě, že přeci jen něco zkusíme. No, zůstali jsme zde skoro do osmi do večera. Na rozlez Jáchym tahá nějakou šestku takovým zběsilým koutem, který spíše připomínal obrovskou spáru. Nějak se tam vyškrábal, ale jednoduché to nebylo. Když si ji přelezla i Bára, přemlouvám děti, že by byla škoda nevyužít nataženého lana a nezkusit si ještě cestu vedle. Byla to cesta Aha Pfeiler 7. Nevím, jak se jim to povedlo, ale dali ji oba. Sice ne napoprvé, klíčovou sekvenci v převise zkoušeli na několikrát, ale nakonec to přelezli. Do teď nerozumím, jak to udělali, držet se v převise jen na stisk a z toho se zvedat na plné rozpětí do několikamilimetrové lištičky a z té se bez nohou zvednout do další lištičky, je nad mé chápání.

 


 

Tím ale byly naše možnosti vyčerpány. Už jsem balil, když děti přišly s tím, že jedna cesta na druhé straně vypadá jednoduše a zda bychom jí nezkusili. Podle průvodce to byla Direkte Westwand 7-. Z jedné strany této cesty byla devítka, z druhé osma. Ale proč ne. Děti se sice totálně spletly, ale udělali jsme dobře. Na této cestě si oba hrábli prakticky na úplné dno a vydali ze sebe maximum. Skála byla úplně hladká, sem tam mělká prohlubeň nebo oblinka, občas nějaká ta lištička. Lezení bylo opravdu o technice, ale děti bohužel nedosáhly na ruce a na nastoupání jim chyběly nohy. Jáchym to začal tahat, ale na výlezu z prvního převisu nenašel, jak dál. Tedy výlez našel, ale výlez byl do úplně hladkého kouta, kde ruce byly vysoko a nohy žádné a stěna klouzala jako namydlená. Nastoupila tedy Bára. Je o trochu lepší technička a také se umí přiměřeně naštvat. V problematickém koutě se několikrát proletěla, ale nakonec z něj cestu ven našla. Nadávala a brečela vzteky, ale na dotaz, zda chce jít tedy dolů, vždy odsekla, že ne. Po několika metrech jí čekalo ještě jedno podobné místo, ale nakonec i tato cesta padla. A Bára měla další zmrzku. Když ji lezla podruhé, měla čistý přelez, Jáchym už nelezl, prý byl utahaný, ještě totiž před tím jen tak pro zábavu zkoušel nějakou 8+, prý aby věděl, jak vlastně osma vypadá, takže asi byl utahaný opravdu

 


 

Čtvrtý den
 
A je tu pátek. Když jsme byli ve středu u Nürnberg Turm, zašel jsem se podívat po cestě o kousek dále, než byla naše skála. Měly tam být skály další. A byly. Nádherné, vysoké 25 metrů, se spoustou cest. Takže poslední změna plánu, vracíme se sem. Na skálu Fiechtlwand. Na rozlezení Jáchym tahá Dülferkante 6, ale opět to v půlce vzdává. Ani nemusím nic říkat, Bára se podívá, na oko zafňuká, že přeci vím, jak nesnáší tahání a jak se bojí, a už rovnou na sebe cvaká presky. Šikovná holka. Cestu opět dává OS. Jáchym ji leze na druhém. A opět to byla hlava. Místo, kde před tím skončil, přelézá jak žebřík, prohlašuje, že cesta byla nuda, a dává si ještě vedlejší Moderner Ausstieg 7-. Nahoře přehazuje lano do jiného slaňáku nad cestu Salzburger Weg 7-. Původně jsem si myslel, že to bude hračka, ale skála opět překvapila. Mě i děti. V této části byla skála opět hladká, klouzající, bez stupů, na spoustě míst byly jen hnusné obliny. V průvodci má hvězdičku, je u ní poznámka, že je to nejlepší cesta ve stěně a je z roku 35. Cesta byla poměrně technická i silová a krásně se zde projevil rozdíl mezi Bárou a Jáchymem.

 


 

 Ve spodní části byla síla většinou k ničemu, bylo to technické lezení po malých chytech a lištách, Jáchym v této technické části v polovině cesty jednou vypadl, ani sám nevěděl, proč vlastně. Leze, leze a najednou visí. Nahoře však byl pro děti dost těžký boulder v převisu. Museli se zanořit hluboko do kouta/široké spáry, a za konečky prstů tam ulovit nějakou mezírku a na klouzajících nohou se zvednout vysoko nahoru do hnusné boule. Na ruce nic nebralo, nohy tam klouzaly, ale Jáchym to dal s přehledem jak žebřík, kdežto Bára se tam chvíli trápila a hledala nej způsob. Nakonec to ale zvládla také, takže i tato hezká pětadvacetimetrová 7- byla její. Podle mne to byl ale výkon velmi slušný, odpovídající vyšší obtížnosti, protože když jsme porovnali 7- z prvního dne, kdy to byla hrubá skála plná chytů a stupů, se 7- z dneška a včerejška, kde byla hladká skála a sem tam lištička, tak obtížnost posledních dvou cest byla pro Báru s Jáchymem nepoměrně vyšší.

 

 

Na závěr si oba dali za odměnu jednoduchou Linker Ausstieg 6 a okolo 17:00 jsme vyrazili zpět domů. Ve 22:00 už zase sladce spali ve svých postýlkách.

Závěr

A proč jsem to vše psal? To je jednouché – lezou vaše děti rády, ale bojíte se je jít někam ven? Nebojte se, na každé skále se najde něco, co je potěší a zabaví. Od vás jen stačí je tam vzít. Já za celou dobu na skálu nesáhl, a přesto si to děti báječně užily. Kratičký sestřih fotek a videa je možné shlédnout zde:

Jura short 0001 from Climbingchildren on Vimeo.

 

 

 

 

 






[Akt. bodový průměr: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: p.z. | Vydáno dne 10. 09. 2013 | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Úspěch mladých v Jordánsku (10.03.2017)
Podzimní Briançon, nový průvodce (11.11.2016)
Adam Ondra v DVTV (12.10.2016)
Na Heringstein!!! (13.09.2016)
Fotoblog druholezce (30.08.2016)
Plotna u Malešova (26.06.2016)
Nová cesta na Starostovou (23.06.2016)
Adam Ondra: Nejtěžší cesta v Čechách (19.11.2015)
Sportovní lezení přece jen na olympiádu? (30.06.2015)
Adam Ondra: Stovka 9a a víc (06.12.2014)
Urlkopf, Loferer Alm (05.11.2014)
Helmutant (15.05.2014)
S Tommym v Labáku (14.04.2014)
Adam Ondra zopakoval First Round, First minute 9b (04.02.2014)
Adam Ondra: 9a třikrát denně (29.10.2013)
Sanetsch (14.08.2013)
Nominace Arco Rock Legends 2014 (10.08.2013)
Via Rita sólo za hodinu i se sestupem (03.06.2013)
Alex Honnold v Labáku (19.04.2013)
Nové 9b Chrise Sharmy (07.02.2013)
Pátrání: Kdo to je? A jak to sedí? (13.11.2012)
Adam Ondra: Change 9b+ (29.10.2012)
Tradiční lezecké setkání v Ádru (12.10.2012)
Sportovní cesty v Dolomitech (12.09.2012)
Adam Ondra ve Skandinávii (16.07.2012)
Jmenovec (06.07.2012)
Prvovýstup XIb AF, Circus Maximus (03.07.2012)
Prvovýstup 9a+ Adama Ondry (08.06.2012)
Tradiční prvovýstup ve Frankenjuře (26.11.2011)
Polínko (07.10.2011)
Adam Ondra jede na skalách (06.08.2011)
Lezení na olympiádě? Jedna ku osmi (07.07.2011)
Co je novýho? Ále.... (26.04.2011)
Prvovýstup: Chris Sharma dokončil FRFM (21.04.2011)
Chilam Balam pro Adama Ondru (19.04.2011)
Pískomilná sezóna 2010 (03.04.2011)
Za podzimním sluncem (15.11.2010)
Sluneční plotny (30.10.2010)
Život to je Adršpach (28.05.2010)
Staříci na Korsice (30.07.2009)
Velikonoční Finale Ligure (05.06.2009)
Pískomilná sezóna (12.12.2008)
Český pískomil (20.03.2008)
Pohodička na Srbsku (09.03.2008)
Na cestě (11.10.2007)
Od jezera k jezeru (20.04.2007)
Lanzarote (24.02.2007)
Španělské prázdniny Adama Ondry (20.02.2007)
James Pearson vylezl The Promise E10 7a (22.01.2007)
Dvě nové desítky Adama Ondry (27.11.2006)
První 9a Adama Ondry (20.11.2006)
Sali Vaza (06.11.2006)
Pohoda na Suškách (24.04.2006)
Malá poznámka k Pravidlům (21.04.2006)



Komentář ze dne: 11.09.2013 08:25:56     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: šikovný
Moc šikovný dětičky. Možná bych je aj trochu brzdil, aby si nepřetížily šlachy a klouby. V tomhle by určitě dobře poradil LRH.
0 0

Komentář ze dne: 11.09.2013 09:31:28     Reagovat
Autor: neregistrovaný - OS.
Titulek: Vek deti?
Ahoj, moc pekny. Kolik je detem ted a od kolika a jak casto lezou? At se dari! O.
0 0

Komentář ze dne: 11.09.2013 09:43:28     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr (@)
Titulek: Re: Vek deti?
Díky. Info o lezcích je na začátku videa, věk 8 let a tři měsíce, výška 129 cm.
0 0

Komentář ze dne: 11.09.2013 14:48:57     Reagovat
Autor: neregistrovaný - AlenaČ (@)
Titulek: Proč to vše autor psal?
To je jednoduché - aby nás potěšil. Tedy mne určitě ano. Bára zapomenutá v pyžamu a ručníky zapomenuté doma, dvě mrňata na skále lezoucí jako kuny, tatínek tak trochu sci-fi. Už se těším na příští pokračování - doufám, že děti budou hodné a zaslouží si tak další výjezd a zmrzku.
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

Bezpečnostní dotaz

Z důvodu ochrany před spamovacími roboty prosím opište dvě slova z obrázku do řádky pod ním. Pokud nemůžete slova přečíst, klikněte na tlačítko Načíst znovu. Registrovaný a přihlášený čtenář nemusí nic opisovat. Registrovat a přihlásit se můžete v sekci Přihlášení čtenáře v levém sloupcí webu. Pokud ale vyplníte zobrazená slova, Vaše námaha není samoúčelná. Pomáhate tím Googlu digitalizovat staré knihy a časopisy. Více se dozvíte kliknutím na ikonku s otazníkem (anglicky).

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
22.09.2017 - 24.09.2017
POVL
29.09.2017 - 01.10.2017
HFČR horolezecký festival
27.10.2017 - 29.10.2017
Pelikánův seminář

Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Lezeš po ferratách v Česku?


Celkem hlasovalo: 2866