Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Rozhovor s bratry Švihálkovými




Extrémní skialpinisté Kejda ski team

Kejda Ski Team je brněnská formace extrémních lyžařů tvořená bratry Švihálkovými a Jakubem Mackem. Loňskou sezónu se do toho opravdu opřeli a mají za sebou nejeden strmý sjezd v Tatrách, Alpách, norských Lofotech a v peruánských Andách. Ačkoliv je jim pouze 21, resp. 24 let, mají Švihálci v horách už něco za sebou a tak jsme je trochu vyzpovídali. Jakub už u toho bohužel být nemohl, protože zemřel v Peru pod Tocllaraju právě na jejich společné expedici.


 
 
Proč Kejda .-)?
Kejda, tak jsme začali říkat mokrému sněhu, takové té vatě až šlichtě. A smáli jsme se, že v tom jezdí skialpinisti vlastně nejčastěji a začali jsme si tak říkat.

 
Jak jste se dostali k lezení, skialpinismu a následně přešli k extrémním sjezdům?
Jako malý nás rodiče brali často do hor, hlavně na turistiku a lyže, ale občas i na feráty. A občas na skalky. Až jsme z toho všeho měli rozum, tak v patnácti, začali jsme lézt na vlastní pěst. Už tehdy jsme milovali hory. Hodně rychle jsme v nich začali lézt, protože kvůli nim jsme to všechno dělali a děláme dodnes. Když se na to teď dívám zpětně, myslím, že ty naše horský začátky byly celkem divoká a nebezpečná doba. Nicméně nejspíš i nejhezčí, kdy se před člověkem v dechberoucí rychlosti otvíral jeden nový horizont za druhým. Letní horské lezení nám potom přestalo stačit a začali jsme lézt i ledy a mixy. A od toho už byl jen krůček ke skialpům. A protože lyžujeme odmala, byl ten začátek zase setsakramentsky rychlej. Brzy jsme zjistili, že skialpy jsou nejsvobodnější způsob pohybu v horách, ale nechtěli jsme se smířit s normálníma túrama. Z lezení jsme měli zafixovaný, že je naprosto normální se zlepšovat a ty vrcholy dělat čím dál obtížnějšíma trasama. Ve skialpech jsme od začátku hledali obtížnost, tak jako v lezení, a ne výstupovou rychlost, což je ve skialpu tradičněji přijímaná hodnota...
 
Vaše inspirace?
V lezení to byli vždycky hlavně bratři Huberovi :-) Když jsme začali s těžšíma sjezdama, nic moc jsme o tom nevěděli. Jen jsme chtěli zjistit, jak strmý sjezdy dokážem sjíždět. Až časem jsme zjistili, kdo by asi tak měl být náš idol, jakou to má historii a tak. Teď už vím, že žeru třeba Patricka Vallencanta nebo Jean-Marca Boivina. Ti to hodně posouvali dál. Oba mají prvosjezdy právě i v Cordillera Blanca v Peru. A jsou oba z Chamonix. A oba jsou mrtví a nestalo se jim to při lyžování. I proto má pro mě Chamonix nenapodobitelnou atmosféru. Co se týká hor nejvyšších, Hans Kammerlander je myslím dodnes nejlepším himálajským lyžařem. Jinak knížek o skiextrémech bohužel moc není.
 
Hodně času trávíte mimo domov, co na to Vaše nejbližší okolí (slečny, rodiny)?
Rodičům ze srandy říkáme, že si za to můžou vlastně sami :-) Ne, teď vážně, dávali jsme jim to v postupných dávkách, i my jsme začínali na překližce, tak měli možnost si na to postupně zvykat. Teď už v tom tak nějak všichni žijem, hory jsou v naší domácnosti všudypřítomné. A co se slečen týká, to mě jaksi dost míjí zatím, tak to aspoň nemusím řešit. To bys měl možná vytáhnout tučně :-D. Ondra nedávno vstoupil do beta-testování, tak jsem sám zvědav, jak to bude... ale je pravda, že možná aktivitu trochu omezí :-D
 
Spousty lidí by určitě zajímalo, kde na to berete chechtáky? Co nějaký sponzoři, chytají se? Přece jen to, co děláte, si to určitě zaslouží.
Ha, to je dotaz! Vždycky jde o to, co tomu jsi schopen obětovat a jak se umíš uskromnit. Většina lidí si myslí, že na cestování potřebuje spoustu peněz. Ve skutečnosti na to ale potřebuješ spoustu času a peněz zase tolik ne. Jen to musíš umět, cestovat levně... nesmí z tebe vyprchat punkový duch prvních teenagerských výletů ;-) Myslím, že většina lidí by byla v šoku, jak málo peněz stála tahle sezóna... Teď mi to vychází tak, že musím 5 měsíců pořádně makat a 7 měsíců mám víceméně volno. Ty mám na trénink a cestování. Tak třetina až polovina rozpočtu na sezónu je od sponzorů, ale i na tom musí člověk neustále pracovat. Točit videa, dělat fotky, psát články, promítat, dávat rozhovor :-D je práce jako každá jiná a vezme to fůru času. Dneska je to prostě tak, že když chceš mít aspoň pár sezón za život úplně volnou ruku, co se týká výběru svých cílů a moci jet kamkoliv, musíš se umět trochu prodat. Důležitý je ale mít to v hlavě srovnaný, že to neděláš pro slávu nebo něco takovýho, ale pro vlastní svobodu.
 
V Tatrách jste jako doma. Podnikli jste tam spousty odvážných věcí, sám vím, že předpověď lavinovky a sněhových podmínek se mi v Tatrách lišila. My si vždycky řekneme, jedem na Zbojandu a uvidíme, co půjde .-) Jak přistupujete k výběru sjezdů v Tatrách?
Já si nemyslím, že by bylo slovenský lavinový zpravodajství špatný. Třeba oproti Norům je výborný.
 
Yrně nevěří nikdo. To ví všichni .-)
Já bych tady předně řekl, že v ,,hochwinter" odšlapu spoustu tréninkových metrů na skialpech přímo na sjezdovce, na nějaký divočejší věci se v lednu moc nehrnu. Nikdy jsem nejel strmý sjezd dřív než v půlce února, kdy už ta lavinovka začíná být celkově lepší. Výběr probíhá tak, že člověk dojde na nějakou chatu do nějaké doliny a zhruba ví, jaký lajny tam jsou možný. A taky zhruba ví, jak orientovaný svahy budou nejspíš zrovna to pravý ořechový. Do jednoho z těch sjezdů vleze, a když je to dobrý, může pak už v té dané orientaci většinou posekat všechno, co v té dolině je. Vždycky je samozřejmě lepší být na jednom místě dýl a mít možnost opatrně vyzkoušet, v jakým je zrovna ta dolina stavu.
 


That´s all about - High Tatras - Trailer (HD) from Ondrej Svihalek on Vimeo.

 

 
V Tatrách je spousta linií sjetá Vlado Tatarkou, Robo Gálffym …. a vlastně se ani o nich moc třeba dnes neví. Řešíte tyhle Vaše sjezdy s pamětníkama? Případně třeba s Miro Peťom, který tomu v Tatrách kraluje?
Když už se o nich zmiňuješ, ještě bych tě doplnil o Pala Lichého, Krejčího a Blahouta. To byla tehdy špička. Tihle všichni jsou borci ze silné generace 80. let, kteří v Tatrách neskutečně řádili a zanechali toho po sobě fakt hodně. My se s nima neznáme a tak nemáme možnost řešit. Pro nás je zdrojem informací knížečka Extrémne lyžovanie od Bohuša Štofana a samozřejmě bratia Peťovci. A i tady samozřejmě platí to, co v lezení: že když jedeš něco třeba právě od Tatarky, tak to má svou atmosféru jako když lezeš ve Skaláku něco od Kuchaře. A i tady se to dělí na známé žlabaře a známé stěnaře, taky jako na písku ;-)
 
Zeptal bych se co si myslíš o nelegálním skialpinismu v Tatrách, ale bojím se vášnivých diskusí?
Paradoxem je, že skutečně občas bývají v Tatrách skoro nejlepší podmínky pro skialp až těsně po oficiální uzávěrce skialpové sezóny. V takovém případě je potřeba tu uzávěrku nerespektovat ;-) Mnohem víc Tatrám škodí davy turistů, kteří chodí v zimě po uzavřených chodnících. Zimní Tatry by měly zůstat registrovaným horolezcům, jen tak to lze regulovat.
 
Kterého z těch tatranských sjezdů si ceníš nejvíc?
Asi Medených lávek z Lomničáku. Když se člověk snaží to jet jakžtakž poctivě, obloučkovat a nezneužít toho, že je to traverz a skoro to jen posešoupat po hranách, tak je to díky té šílené expozici dobrý psycho. A potom si vážím toho žlabu z Kežmarské kopy, co se pak napojuje na Nemecký rebrík. Lyžovat v severce Kežmaráku je fakt speciální zážitek. A vážím si hlavně té myšlenky to vůbec zkusit. I bych věřil, že to může být prvosjezd, protože tím směrem se člověk fakticky nekouká s myšlenkama na lyžování. Nakonec to bylo i trošku lehčí, než jsme čekali a celkem to šlo. Ale vím v Tatrách o těžších věcech. Za ideálních podmínek si do nich snad i troufnem...
 
Všichni si myslí, že skialpinismus je super užívačka v prašanu. Dokážeš si užít např. sjezd v krustě, na takovej těch pěkných ledových nafoukaných námrazkách a podobný běžný chuťovky?
Jo, naprosto s tebou souhlasím, že v tomhle mají lidi zkreslenou představu. Je škoda, že do lyžařských filmů se v poslední době už dostávájí téměř jenom záběry jízd v dokonalým prašanu, které jsou z 90% z Britské Kolumbie a Aljašky. Jen tam jde totiž jezdit takto efektně a tímto stylem. Lidi potom mají zkreslenou představu, jak má špičkový freeride vypadat. Ale přitom lyžování ve volným terénu je docela pestrá paleta stylů a hlavně sněhů. My osobně, jakožto lyžaři strmých linií, který si sami vyšlápneme nahoru, jezdíme v prašanu třeba jen 20% z celýho toho objemu. Takže jo, myslím, že si dokážu užít sjezd v jakýmkoliv sněhu, pokud to teda není nad nějakých 40-45°, tam už potřebuju dobrej sníh. Když už se člověk vyplahočí nahoru, tak si to pak musí užívat dolů, no ne? ;-)
 
Jelikož jsem vnímal jen Vaše úspěchy, vlastně ani nevím, jestli máte někde nějaký pytle? Prostě místo, kam už jedete po pátý a furt se to nedaří a nedaří.
Jo, pytle, to je vždycky vděčný téma :-) Takovej velkej pytel zůstal i v Peru. Tam jsme chtěli mimo jiné sjet Quitaraju, dostali jsme se i s lyžema až na vrchol, spolu s pochodem do BC to trvalo 5 dní, no a dolů jsme to vůbec nejeli, protože to nebylo v podmínkách. A 5 dní se tam plahočíš :-) Nebo na Lofotech jsme v průběhu dvou týdnů třikrát přišli pod jednu linii, co se nám moc líbila. Dvakrát jsme to obraceli skoro hned dole, protože se nám to zdálo lavinézní. Až napotřetí, den před odjezdem, se to konečně podařilo. Ale všeobecně, třeba do takových Tater, se snažíme jezdit přímo na podmínky, tak těch pytlů není tolik. Ale samozřejmě jsou.
 
U toho, co jezdíte, je krom kondice potřeba pořádně udržovat vybavení. Jak často se o lyže staráte, ničíte, kolik máte párů jaké preferujete nějaké typy?
To, co jezdíme, není na rychlost, takže výhodou je, že skluznice může být dobitá jak chce - a taky je. Ale hrany musí držet, o tom žádná. Ruční brusku na hrany, normálně origoš od závodníků v brankách, si bereme s sebou i na chaty nebo winterraumy. Jednou za čas mi pak hrany dělá kámoš servisák na přesnej úhel. Jinak mám dva páry: na nižší kopce (řekněme max. třítisícovky) a sjezdy do 45°, kde nejsou úzký místa, mám K2 Hardside. To jsou prostě parádní univerzálky, na kterých si člověk už krásně užije i třeba prašan. Na tom mám klasický techa. A pak mám K2 Backup, na čtyřtisícovky a výš a na ty nejstrmější a nejužší sjezdy. Subtilnější lyže je výhodou nejen při výstupu, ale i při skákaných obloučcích. Na nich mám techa TLT Speed Radical bez brzdiček. Jsou to takový moje očesaný skiextrémový speciály ;-) Oba tyhle páry jsou hodně tvrdý, aby podržely tam, kde musí.
 
Letos jste vyrazili do Peru. Jak se Vám líbilo v Peru? Co byl impuls vyrazit mimo Evropu? Proč zrovna Peru?
V Peru se nám líbilo strašně moc. Byla to pro nás sice velká neznámá, ale tak nějak jsme si pořád mysleli, že by se nám tam mohlo celkem dařit, i když lidi kolem nás tomu přece jen tolik nevěřili. Potom to pro nás byla velká euforie, když se nám dařil jeden kopec za druhým. My jsme vlastně vylezli všechno, pod co jsme přišli, a krom Quitaraju to i slyžovali. Takže až do toho osudnýho dne to byl ,,time of our lifes", a za to jsem teď zpětně moc rád. Že vím, že poslední měsíc žil Kuba tak, jak chtěl a jak o tom snil.
A impuls? Už bylo na čase se podívat do opravdu vysokých hor, protože právě do nich pasuje skialp nejlíp. A protože nadmořská výška je druhý rozměr obtížnosti, hned vedle sklonu. Konkrétně Peru jsme si vybrali z jednoduchýho důvodu. Věděli jsme, že v rámci své nadmořské výšky jsou to organizačně i finančně nejlépe dostupné hory. Když jsme si zjistili další podrobnosti, bylo jasné, že Jižní Amerika je správná volba. Peru je země akorát pro Evropana: dostatečně zaostalá, aby to byla exotika a dobrodružství, a dostatečně pokročilá, aby se tam cítil příjemně a bezpečně. Další výhodou jsou krátké přístupy do base campů, většinou jen jeden den a tak člověk hravě stihne víc kopců za jednu expedici. V neposlední řadě jsou hory v Cordillera Blanca neuvěřitelně esteticky tvarované. Je tam spousta téměř dokonalých pyramid: Artesonraju, Tocllaraju, Alpamayo. A není tam moc zima :-) Mimochodem, jihovýchodní stěna Artesonraju je asi nejnádhernější lyžařskou linií světa.

 

HUEVO_Trailer from Ondrej Svihalek on Vimeo.

 

Bohužel tam došlo i k nepříjemnostem. Kubovi při pokusu o první opakovaní sjezdu z Tocllaraju ustřelila lyže a následoval dlouhý pád. Bohužel během záchranné akce Kuba svým zraněním podlehl. Zkus to nějak trochu popsat, jak to proběhlo, už jste se z toho oklepali?
Spadl při lyžování, zřejmě mu ustřelila lyže, jak říkáš. Ale celé tohle neštěstí má podle mého názoru mnohem hlubší kontext emocionálního rázu, do kterého rozhodně nebudu zabíhat. Já lyžoval jinou lajnou, už jsem byl v té chvíli skoro dole, takže jsem potom byl rychle u něho, asi po patnácti minutách. Připravil jsem ho na transport a poskytl mu komfort, co byl v mých silách, potom přijel Ondra, a potom přišli vůdci z výškového tábora. Společně jsme ho transportovali na lyžích. Potřebovali jsme jej dostat pod 5000 m, pod hranici sněhu, kde byla teoretická šance, že přiletí vrtulník. Ale až z Limy. V Huarázu vrtulník není. Místní vůdci nás ujišťovali, že jinak to nejde. Ale ten ledovec je tam plochý a dlouhý. Byla to děsná dřina, hlavně my byli už zničení, po výstupu na vrchol. Když potom Kuba umřel během tohoto transportu, smutek a zoufalství alespoň trochu otupila totální únava. Taky síla a krása té lidské spolupráce, kdy zvlášť pod stěnou plnou séraků to byl pro každýho z těch zachránců trochu risk, zmírnila ty první, hnusný chvíle. Naplno to dolehlo až později. Dnes vím, že šance na záchranu prostě nebyla. Po nějakých stránkách jsme se oklepali, po nějakých stránkách úplně ne a jak se budeme cítit, až se zase postavíme nad nebezpečně strmý sjezd, to nevím. Nezbývá než věřit, že v pohodě.
 
Celkem je o Vás poslední dobou slyšet. Dostali jste ocenění za sjezd roku, promítali jste na Smíchovském festivalu alpinismu, začínáte se řadit mezi celebrity. Dokážete ještě vůbec třeba vyrazit na túru s někým, kdo si to chce jen zkusit? Takové to, jé ty prej jezdíš mimo sjezdovky, taky bych to chtěl zkusit, černou sjedu, mohl bych se k Vám někdy přidat?
Celebrity?! Co mi to tu povídáš? Navíc počkej, rupne mi v koleni a hned bude po celebritě ;-) Myslím, že hory by měly být z velké části o kámoších, a člověk by si to neměl kazit jen tím, že se snaží dělat něco výkonnostně. V horách máš být šťastnej, s kámošema, užívat si to a občas tam prásknout nějakej ten pořádnej výkon, ať máš na co vzpomínat. Kdybych mohl nějak zakonzervovat to, co jsem cítil k horám v těch začátcích, udělám to. Takže to je moje odpověď. Do hor chodíme s kámošema, i když jsou někteří třeba míň dobří lyžaři. Ale úplnýho začátečníka? To jedině hezkou holku ;-) Mimochodem, právě pro takové chystám v únoru First Female SkiMountaineering Camp 2014. Zájemkyně ať kontaktují náš facebook ;-) Vážně!
 
Zpracování fotek a videí z Vašich akcí je skvělé. V budoucnu se Vám to bude hodit. Focení a filmování mě v určitých momentech sere, když na mě kolegové řvou: stůj, teď vydrž, teď běž …ne/dívej se na mě. Bože zase máš tu zelenou větrovku se záplatama, ta to celé zkazí, proč nemáš tu červenou? Musí to bejt maličko na hlavu, když se snažíš o těžký sjezd a do toho ještě myslet na to že natočíš video, který musí být na reprezentativní úrovni.
Jo, zvlášť u vážných sjezdů mě to taky přijde nepříjemný, tak nějak to pořád narušuje koncentraci. Ale pomalu si zvykám. Za kvalitní foto a video materiál vděčíme z 90% Ondrovi, na kterým je vidět, že ho to fakt baví. Občas to mezi námi kvůli tomu zaskřípe, já mám občas hodně chuť si ty hory a ten sjezd užít tak nějak kontinuálně a nerušeně, ale když pak doma vidíš ty výtvory, tak to je nádhera a velká motivace, že je to práce, která má výsledky.
 
Co budoucnost? Cho-Oyu nebo Dhaulagiri? Oba kopce už české provosjezdy (Cho-Oyu v roce 2000 Vladimír Smrž, Dhaulagiri v roce 2009 David Fojtík) mají. Nelákala Vás některá linie 8xxx co ještě sjezd nemá?
Tady je to potřeba to upřesnit. Cho je bez debat slyžovaná, dokonce bez kyslíku cca 20ti lyžaři. Chtěli jsme tam jet s Brňákama, ale bohužel se to nepodařilo zorganizovat. Ale Dhaulu ještě nikdo nikdy kompletně nesjel. Když to řeknu takovým tím klasickým horolezeckým výrokem, je to ,,jeden z posledních velkých problémů" extrémního lyžování. Fojťas k tomu měl nejblíž, ale úsek dlouhý 600 metrů mezi trojkou a dvojkou nejel, protože tam měl led. Na Dhaule je to o štěstí na podmínky. Sám jsem s Davidem o Dhaule už hodněkrát mluvil. A tak chceme navázat na jeho parádní výkon a udělat z Dhauly ,,československou skiextrémovou horu" :-) Jedu tam právě s Mirom a Rasťom Peťovcami v rámci slovenské expedice a uvidíme, jestli budeme mít štěstí. David nám celkem věří :-)
Jinak mě se celkově líbí kombinace obtížnosti technické a výškové, tak doufám, že budu jezdit do velkých hor častěji. Lyžovat se dá bez pochyb ještě z Šiša Pangmy, GII, Manaslu,... Anebo třeba Bolívie, Pamír a taky návrat do Peru, kde máme ještě pár restů. Je toho hrozně moc a skialpy do nejvyšších kopců patří! Jen musí držet zdravíčko, to je bohužel moje Achillova pata.
 
Jen Ondra a Jirka nebo budete/jste součástí nějaké větší party?
My jsme na sebe celkem zvyklí a taky jsme zvyklí jezdit v malé skupince, takže pochybuji. Ale jinak jsme součástí například našeho oddílu Tesla Brno, kde máme spoustu super kámošů, i když hlavně lezců. Maximálně chceme začít víc podnikat s Peťovci, to jsou fakt sympatičtí chalani, ale hlavně taky horalové každým coulem, kteří horám naslouchají a rozumí jim.
 
Příprava na tyhle kopce znamená většinou běh na dlouho trať. Každý den kolo běh kolo běh kolo furt dokola. Zbývá Vám ještě čas na lezení? .-)
Dobrá otázka. Je to skutečně tak, v létě je to kolo, běh. A tak se vždycky už strašně těším na zimu, kdy je to skialp a běžky, což je mi přece jenom bližší. Teď už je pro mě lezení relax a koníček bez ambicí, ale čas si na něj snažím vyšetřit :-)
 
Tvůj životopis obsahuje i spousty pěkných prvovýstupů na Lofotech, v Tatrách. Prozraď nám o nich něco.
Vždycky jsme chtěli, aby po nás po horolezecké stránce taky něco zůstalo. Myslím, že je to prostě pěkný, když víš, že někde v nějakým tvým oblíbeným pohoří je tvoje cesta, na tom tvým milým místě a nikdo ti ji nevezme. Bude tam pořád. Horolezecká cesta je jedna z mála věcí, kterou ti nemůže nikdo ukrást, i když ju necháváš válet se venku ;-) Z Lofot a vůbec severního Norska jsme byli naprosto šokovaní, že v Evropě ještě existuje kout, kde jsi skutečným pionýrem. Tam jsou 500 m vysoký, kompaktní, pěkný a nikdy nevylezený stěny! To byl pro nás svýho času ráj, po kterým naše romantická srdce prahla. Byli jsme tam třikrát a odvezli si dohromady 10 prváčů fakt velkých stěn. A pozor, teď by měli nastražit uši všichni lezci, co to čtou: my v té době nebyli žádní skalní kouzelníci, lezli jsme tak do 8+ UIAA. Z toho vyplývá, že tyhle věci může dělat kde kdo a je to úplně jiný zážitek a zkušenost!
 
Nějaký nám doporuč, tvý Havraní vlasy na Slavkovské kopě se docela v mém lezeckém okolí drží v oblibě. Až při psaní tohodle jsem zjistil, že jsou tvoje .-)
No, ty vlasy moje nejsou, to byly vlasy tehdejší přítelkyně mýho spolulezce Peťana, s kterým jsme to tehdy udělali ;-) Vzhledem k tomu, že Lofoty jsou daleko, myslím, že čtenáři by rozhodně měli vědět spíš o cestě Hyperbohrea na rakouském Hochschwabu. Je to povedená polosportovka dělaná odspodu, na kterou jsme s bráchou docela hrdí. Občas trochu delší odlezy, ale zas nic hroznýho a klasa 7+/8-. Topo najdete na bergsteigen.at a video z tvorby na vimeo.com.
 

Hyperbohrea from Ondrej Svihalek on Vimeo.

 

Nikde jsem neviděl žádný fotky z písku. Co českej píseček?
Bejvávalo... a bylo to moc hezký. Jednou za čas si tam rád zajedu, ale už tam toho moc nevylezu.
 
Co dělá Kejda, když není na horách? Nějaký jiný koníčky kromě těch hor a přípravy kolem?
Ležím u kompu a čumím na filmy a seriály, protože jsem z toho všeho obvykle totálně grogy. Taky si rád zahraju na kytaru, ale to většinou jen sám pro sebe nebo pro úzkou skupinu přátel, protože mi to moc nejde. A když se vrátím z nějaké velké výpravy, jako bylo Peru nebo třeba letní Lofoty, jdu klidně i sám na pár dní na čundr po klidné a poetické české krajině. Ondra, a to je, aspoň z mýho pohledu, zajímavý, občas vyrábí nějaký rukodělný serepatičky a má to celkem hezký ;-)
 
Klub nebo hospoda?
Hospoda.
 
Starobrno nebo Rohozec?
Jednoznačně skalácký Rohozec! :-)
 
Na závěr bych chtěl klukům popřát hodně zdaru, šťastné návraty, ostré hrany, cool First Female SkiMountaineering Camp 2014 .-) ...... a hlavně koukejte to na té Dhaule posekat. Pak snad bude čas na Rohozec.
 
Za Kejda Ski Team odpovídal Jirka Švihálek, ptal se Roman Ropák Tyl.

Fotogalerie

Kjerkfjord, Lofoty
Kjerkfjord, Lofoty

 

 

Vrchol Breiflogtindenu, lofoty
Vrchol Breiflogtindenu, lofoty

 

 

breiflogtinden, lofoty
breiflogtinden, lofoty

 

 

Breiflogtinden, lofoty
Breiflogtinden, lofoty

 

 

Pallavicciniho kuloár, Großglockner
Pallavicciniho kuloár, Großglockner

 

 

Pallavicciniho kuloár, Großglockner
Pallavicciniho kuloár, Großglockner

 

 

Gervasuttiho kuloár, Mont blanc du Tacul
Gervasuttiho kuloár, Mont blanc du Tacul

 

 

Ostruha Brevny, Mont Blanc
Ostruha Brevny, Mont Blanc

 

 

Nevado Copa, topo sjezdu
Nevado Copa, topo sjezdu

 

 

Nevado Copa, Peru
Nevado Copa, Peru

 

 

Cordillera Blanca
Cordillera Blanca

 

 

Quitaraju, Peru
Quitaraju, Peru

 

 

Tocllaraju, topo sjezdu
Tocllaraju, topo sjezdu

 

 

Vrchol Tocllaraju
Vrchol Tocllaraju

 

 

Topo Ranrapalca, Sjezd roku 2013
Topo Ranrapalca, Sjezd roku 2013

 

 

Tocllaraju
Tocllaraju

 

 

Cimo Ovest di Lavaredo
Cimo Ovest di Lavaredo

 

 

Contamine na Pointe Lachenal, Chamonix
Contamine na Pointe Lachenal, Chamonix

 

 

Grande Grotta, Kalymnos
Grande Grotta, Kalymnos

 

 

Kouřovka na Daliborku, Český ráj
Kouřovka na Daliborku, Český ráj

 

 

Lost in Ocean, náš prvovýstup v severním Norsku
Lost in Ocean, náš prvovýstup v severním Norsku

 

 

Pilier Cordier na Grand Charmoz, Chamonix
Pilier Cordier na Grand Charmoz, Chamonix

 

 

projekt v Galerii Satana
projekt v Galerii Satana

 

 

Prváč na ostrově Moskenesoya, Lofoty
Prváč na ostrově Moskenesoya, Lofoty

 

 

Prvovýstup Sweet dreams then beautiful nightmare, 7 A2, Lofoty2
Prvovýstup Sweet dreams then beautiful nightmare, 7 A2, Lofoty2

 

 

Strelecká veža, Tatry
Strelecká veža, Tatry

 

 

Švýcarská cesta na Grand Capucina, Chamonix
Švýcarská cesta na Grand Capucina, Chamonix

 

 

Tennengebirge
Tennengebirge

 

 

Torsäule, Hochkönig
Torsäule, Hochkönig

 

 

Via Cassin, Piz Badile
Via Cassin, Piz Badile

 

 

Výstup na národní horu Norska, Stetind
Výstup na národní horu Norska, Stetind





[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Roman Tyl | Vydáno dne 06. 12. 2013 | Počet komentářů: 19 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Ropák

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 06.12.2013 12:52:10     Reagovat
Autor: [pjandik] - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Skvělý
rozhovor. Dobré otázky a ještě lepší odpovědi. Dobrá práce.
1 0

Komentář ze dne: 08.12.2013 11:24:52     Reagovat
Autor: neregistrovaný - jx zero (@)
Titulek: dik
Dekuji za rozhovor
0 0

Komentář ze dne: 08.12.2013 23:24:48     Reagovat
Autor: neregistrovaný - škulda (marinaskul@gmail.com)
Titulek:
Neplánujee v následujícím půl roku švýcarsko??
0 0

Komentář ze dne: 15.12.2013 21:18:03     Reagovat
Autor: neregistrovaný - švihy (@)
Titulek: Re:
Ahoj, Švajc určitě nějakej bude v jarních měsících. Máme v oku povícero (na hodně sezón :-D ) strmých sjezdů ve Wallisu a v Bernských Alpách.
0 0

Komentář ze dne: 10.12.2013 09:50:34     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Troll (@)
Titulek: Velmi pěkně!
Kluci z Kejda Ski teamu jsou super, ale udělat takhle dobře rozhovor, Ropáku, Ropáku, v tobě něco dřímá. :-)
0 0

Komentář ze dne: 11.12.2013 13:49:34     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Ropak
Titulek: Re: Velmi pěkně!
Diky diky. Spis by si to zaslouzil pochvalu Jirka za ty odpovedi. Otazek byla jeste spousta, ale uz takhle se vydesil, jak je to dlouhy .-) Ja navic o nich vim uz nejakou dobu, cili uz jsme i lecos probrali, o to to bylo jednodusi.
0 0

Komentář ze dne: 13.12.2013 19:24:40     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Velmi pěkně!
Dobrá otázka je základem pro dobrou odpověď :-)
0 0

Komentář ze dne: 10.12.2013 18:49:18     Reagovat
Autor: neregistrovaný - vilo (@)
Titulek: Fúúú!
No dobre ste to teda roztočili...
0 0

Komentář ze dne: 11.01.2014 21:08:13     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Palo Č. (@)
Titulek:
krásný článek
0 0

Komentář ze dne: 11.05.2014 02:29:25     Reagovat
Autor: neregistrovaný - PP (pik.pavel@gmail.com)
Titulek: vrtulník nad 5000m nelétá? ale kdeže ..
Pánové Švihálci, jak krásně jste se vyvinili ... nebyl vrtulník, nebyl doktor.
Ale kdeže, jakožto pilot (sic letadel) vám mohu (a zdroje v Limě-Callao jsou ověřené) že vrtulník s certifikací IFR (tedy může létat za jakéhokoliv počasí) Eurocopter AS350 B3 s dostupem 7.000m a výkonem 632kW tam je a je možné jej kdykoliv alokovat kam si jej objednáte a zaplatíte. Parkuje na letišti Lima-Callao, (ICAO kód PER) a poletí ... kam si objednáte a bude tam stát a čekat až se něco stane, aby vás zachránil. V ceně níže je i jeden opravdový MuDr. Ten vrtulník a doktor by stáli po dobu slavné výpravy (14dní) 110tis USD, tedy ca 2,2mil. Kč, naprostý pakatel proti smrti Kuby Macka.
A o ztrátě telefonu, si myslím své ... není to totiž pravda, možná to Kuba z nějakého důvodu řekl .. .nevím. Ale mám dokonce hovor ve výpisu .. no nic, to je tvrzení proti tvrzení. Ale vrtulník si ověřte a pak se zamyslete, zda nestojí si za pojištění života trochu připlatit. No a pokud na to nemáte, tak se na to vykašlete a jezděte do Tater, tam hypoxie nehrozí a ušetří to další lidské životy, které přemluvíte k podobné s prominutím blbosti jako jste ukecali Kubu. Byl jsem jen kousek od toho mu to jménem zaměstnavatele zakázat. Do teďka si vyčítám, že jsem byl příliš měkkosrdcatý. Vaše štěstí, že nemám o té výpravě žádnou smlouvu.
Samozřejmě, peace a lezte dál, boží mlýny melou, pořád.
Pavel Pik
0 5

Komentář ze dne: 12.05.2014 13:27:36     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Ropak (@)
Titulek: Re: vrtulník nad 5000m nelétá? ale kdeže ..
Ma to dost prichut tajemnna ....

Nicmene k te vrtuli, si myslim, ze to je uplne mimo. Ted to clovek od PC samozrejme vidi jinak, ale nerekl bych, ze by bylo v jejich silach dat dohromady 110USD. Furt je to nejakejch 250km letu, plus uz vidim jak je clovek ukecava ze je opravdu maler a ze je potreba vzletnou hned a ne az zitra .... ale mozna se Peru za tech 6let co jsem tam nebyl zmenilo .-) Mozna kdyz jim clovek da tu zalohu, ze to maj jinak. Cordilllera Blanca je v podsate dost civilizovana krajina, ale proste to nejsou Alpy, kde clovek rekne "OEAV yes" a za chvili dela na pilota "Y".

Hlavne clovek, o riziku podvedome vi, ale pocita, ze to samozrejme dobre dopadne. Sam jsem se zucastnil asi 4 takovych vyletu do vyssich kopcu, 2 vypravy byli hodne objevne a clovek proste pocita s tim, ze zachrana neexistuje. Normalne jsme o tom mluvili, vedeli jsme to, a s tim jsme tam sli. Kdyz se stane pruser, musime ho resit sami. Pokud se nekdo mysli, ze napr. z Lenina, Aconcagui a tehle popularnich kopcu existuje nejaka rychla zachrana, tak zije asi v jinem svete.

Musim napsat, ze samorzejme klukum fandim a drzim palce, a hlavne at uz nemusi resit podobny prusery.
2 0

Komentář ze dne: 13.05.2014 03:46:55     Reagovat
Autor: neregistrovaný - PP (pik.pavel@gmail.com)
Titulek: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Nééé, žádný tajemství ani tajemno ... mám tady cenovou nabídku na výše zmiňovaný vrtulník .. 14 dní na "stand by" pod TOCLARAJU ve vzdálenosti ca 3min (5 námořních mil) od vrcholu (jak koukám do map Jeppesen) za 110tis USD.
A i těch 250km ... do pořádné nemocnice ... .. tento vrtulník to pádí 170 Knots IAS, tedy ca 210knots TAS v této výšce 12000ft .... a ground speed v ca 4-5 km bude +- 400km/h .. tedy 30minut max ... ale to bude na palubě doktor a ten ví co dělat a jak pomoci.

Ze své praxe z r.2004 vím, že ta rychlost je zásadní. Létali z vysokohorských letišť (no spíš upravených cest) u Kirkůku v Iráku, z velkých nadmořských výšek do Tureckého Dyarbakiru, kde byla nemocnice. Pokud jsme dokázali i těžce zraněného člověka dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil.

Pokud navíc u něj byl doktor, který dokázal zabránit alespoň dočasně ztrátám krve, otoku mozku, nebo rozšíření fatálních infekcím ze zažívacího traktu do dutiny břišní .. .byly jeho šance ještě větší.

Pokud jsme ale byli na druhé straně hor a museli nejdříve přeletět hranici, nastoupat přes hory, přistát … a převoz trval dvě hodiny už jsme vozívali místo polomrtvých petrolejářů nebo najatých pracovníků bezpečnostních služeb jen mrtvoly.

Takže tuším, jaká jsou zranění při pádech, kdy sice ze zraněného „nestříká“ krev, ale je zásadní zabránění otoku mozkových plen nebo mozku jako celku, kdy po otoku dojde k přerušení krevního zásobení mozku a/nebo správným znehybněním lze udělat pro zraněného hodně. Ale musí to být rychle.

A aby to bylo rychle, musí se zaplatit patřičná podpora a s těmito penězi se musí na akci počítat jako s nutnými náklady na zabezpečení.

Jinak nemá smysl tyto akce, které zarmoutí veškeré příbuzenstvo, rodiče, děti a tak pořádat.

Jistý lezec mi na jiném webu napsal, že od 18ti let má člověk právo se rozhodnout a riskovat .. jak uzná za vhodné.... božínku, takto snad přemýšlí puberťák v 18ti letech, ale ne zralý muž .
Ať toto vysvětlí svým rodičům, manželkám / dětem / milenkám ...
že byl ochoten vyměnit svůj život za "výlez na kopec" a sjezd na lyžích....
Ať to prosím někdo zkusí ... a napíše, kterými vidlemi jej kam jeho vlastní rodinní příslušníci hnali.

Život si žádný horolezec/lyžař sám nedaroval a tak nemá právo s ním bezdůvodně hazardovat. Je to jen otázka zabezpečení a nutných nákladů na ně.

PP

0 1

Komentář ze dne: 13.05.2014 12:18:26     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Dobrý den, pane Piku.
Nepolemizuji s ceníkem vrtulníku, ani s tím, že rychlost je při záchraně zásadní faktor. Ale 110 tisíc dolarů je kolem 2 milionů Kč a to na horolezectví žádný sponzor nedá ani kdyby šlo o celosvětově ojedinělou akci, a to sjezd žádné peruánské hory není.
On ten vrtulník, ani kdyby tam seděl připravený, není stoprocentní záruka bezpečnosti. Jak jste si jistý, že by měl zrovna ve chvíli potřeby letové počasí a mohl skutečně vzlétnout?
Náklady záchranné akce zpravidla hradí pojišťovna a kluci pojištění určitě měli. Standby vrtulníku, pokud se nic nestane, pojišťovna zcela jistě neuhradí a tento způsob zajištění nevolil ani bývalý předseda ČHS Zdeněk Hrubý, který by na to při svém cca dvestěmilionovém majetku, na rozdíl od Švihálků, měl.

Proč?
Je to otázka pravděpodobnosti průšvihu. Nemám teď po ruce statistiky, ale co se pamatuji, průměrná úrazovost v horolezectví vztažená na počet členů ČHS je nižší, než třeba u fotbalu ale i u silniční dopravy. Pokud by byla pravděpodobnost maléru vyšší, než, řekněme 20%, nejspíš bychom se na tu akci všichni vykašlali, protože na ten připravený vrtulník by nesehnali peníze.
Je-li pravděpodobnost pod 1%, jdeme do toho, protože předpokládáme, že to dobře dopadne. Stejně jako sedáme do auta v dobré víře, že jsme pro svou přípravu dělali vše. Podle Vámi uvedené logiky bychom měli jezdit jedině v obrněném transportéru, protože nikdy nevíte, jestli vám na auto, ve kterém jedete, nespadne strom, neskočí před kapotu jelen dvanácterák, nebo to do vás napere opilý či zdrogovaný řidič jiného auta.

Život si žádný řidič nebo spolujezdec na silnici sám nedaroval, a proto nemá právo s ním bezdůvodně hazardovat a vyjíždět na silnice.... trošku demagogie, ne?

Slovo hazardovat je v celé té věci nevhodné. Odpovídající je mluvit o riziku. Jaké riziko je důvodné a jaké bezdůvodné? Označil byste za důvodné riziko pilota formule 1, který to dělá pro sebe, pro prachy a pro diváky, na rozdíl od horolezce, který to dělá víceméně jen pro sebe? Mnoho otázek a žádné jednoznačné odpovědi.
4 0

Komentář ze dne: 14.05.2014 19:59:49     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Robert (@)
Titulek: Re: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Petře, souhlasím s tím, co píšeš, jen s technickou poznámkou, pokud jde o to letové počasí: nejspíš jsi přehlédl, že to byl vrtulník s certifikací IFR. Ten skutečně lítá bez ohledu na počasí, asi teda s výjimkou vichřice (i když, viděl jsem na videu, v čem dokáže létat Ka-50, ale to je myslím trochu jiná kategorie). Ale samozřejmě, stoprocentní záruka to nebude už jen proto, že bohužel existuje spousta pádů a jinejch nehod, po kterých už ošetřovat není co...
0 0

Komentář ze dne: 15.05.2014 01:51:34     Reagovat
Autor: neregistrovaný - PP (pik.pavel@gmail.com)
Titulek: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Pánové, konečně diskuse k věci, jsem za ni rád.
Ano Roberte, správně, IFR stroj je vrtulník schopný letu dle "Instrument Flying Rules" - let dle přístrojů bez viditelnosti země nebo horizontu, který potřebuje dohlednost jen ca 100ft (30metrů) a zbytek "dopracují" přístroje:je syntetické zobrazení terénu, GPWS (varování před srážkou se zemí) a samozřejmě zkušený pilot. Vítr do ca 45-50knots (+-100km/h) je třeba komplikace ale ne "stopka" . Zrovna případ Kuby byl takový, že ještě hodiny po svém zranění komunikoval ... a to je přesně situace kdy je zásadní rychlost dopravení do nemocnice.

Uznávám, horolezectví je velmi bezpečný sport (s jištěním a s disciplínou), ale to platí do nadmořských výšek ca 3800-4000m nad mořem.
Pak už se mění výprava v hazard, tak to prostě je.
Poté nastává tzv. hypoxie, která se projevuje pozvolna, nenápadně přeceňováním vlastních schopností, ztrátou pudu sebezáchovy a pocitem že vše mám pod kontrolou.
Jenže to je strašný klam viz třeba http://www.aeroweb.cz/clanek.asp?ID=1109&kategorie=3
V barokomoře to zkoušíme každý rok, a každý rok mne to překvapí ...
A říkanky o aklimatizaci ... aklimatizace trvá a to minimálně 4-6 měsíců. Je třeba mít s sebou laboratoř aby byly zjištěny hodnoty červených krvinek a mitochondrií v buňkách, přibývání myoglobinu ve svalech a pak je možné hovořit o schopnosti organismu vzdorovat nižšímu parciálnímu tlaku kyslíku.
A pozná se to snadno ... pokud se pan Švihálek dostatečně aklimatizoval, nastane u něj při návratu pod ca 500m nad mořem opačný problém, bude to zarudnutí tváří, zrychlený tep a dech, zvýšená teplota. A pokud dorazí ke správnému lékaři, teď u něj ... světe div se .... zjistí "otravu kyslíkem" ... protož aklimatizovaný organismus bude přijímat mnohem větší množství kyslíku než je třeba.
Jenže to se nestalo... a tedy, k žádné "aklimatizaci" za pár dní nemohlo dojít a nedošlo, v tom je ten hazard.

Kolega pilot pan Jurek to zažil, létal v Chile v horách a po návratu k "moři" se domníval že onemocněl ... ale ne ... jen mírná otrava kyslíkem.

Procenta zemřelých "lezců" a motoristů nelze srovnávat, dokud se neporovná počet motoristů a lezců. To by totiž nevyšlo. Musím zde střelit trochu do vlastních řad, ale pokud se vezme přepravený statistický kilometr tak ani slovutně bezpečná letecká přeprava proti automobilové není bůhvíjak lepší - je to ca x 2 ... tedy lepší o 100%.
Je to tím, že pokud někde spadne letadlo, mrtvých bývají stovky ... a to statistikou zahýbá a na dlouho ...

A na závěr, pánové ... víte ... mám zde, vedle sebe 7mi denního syna. Vhledem k tomu, že mu musíme otírat prdelku, měnit plínky, krmit každé tři hodiny.... a toto nás čeká další 4 měsíce ... tak tenhle kluk mi nebude v 20ti letech vyprávět, že má "právo zhodnotit riziko" a jít si někam rozbít ústa.... a já mu mám jít poté na pohřeb??? .... houby, houby, houby.
Na kterýkoliv kopec na světě se dokážu dostat za několik desítek minut po přemístění se na danou lokalitu. Ano, metoda je hodná Homo sapiens - člověk rozumný - v mém případě to bude Pilatus PC6 s výkonným turbovrtovým motorem a krásný, bezpečný seskok padákem za pěkného počasí .... a s kyslíkem, bude-li to vysoko.
Na potápění mě ani nenapadne se na hodinu ponořit 30m hluboko, tak proč sakra někdo leze 5+km vysoko a myslí si, že to "udýchá"

Apropo, Peníze jsou na to aby se používali, a proč je nepoužil pan Hrubý, netuším, ale jeho příběh mi dává jasně na srozuměnou, že i tak zkušený chlap podcenil situaci ... a přeci, kdyby ten standby vrtulník měl ... mohl mít svaz stále svého šéfa.

A
0 1

Komentář ze dne: 15.05.2014 12:26:03     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Ropak (@)
Titulek: Re: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Ad syn ........ 4 mesice slusna naivita .-) Podle tak minimalne 7 kdyz to dobre pujde .-) Vedle me beha 16ti mesicni 12kg tezke ponorkove torpedo, ktere se me rozhodne na nic nepta a vsechno si dela po svem, v podstate se jen snazime, aby nezabil sebe, psa nebo nas .-) Zkusenosti veli, ze tak od 2 let by mel byt ovladatelny, jak rikam jako pejskar dovolatelny a dopiskatelny. Pocitam, ze od cca 15 let si bude delat co chce a nikdo mu v tom nezabrani, coz je podle me dobre.
0 0

Komentář ze dne: 15.05.2014 14:10:59     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Váhám, jak se poprat s tou směsí demagogie, neznalosti některých faktů a správných připomínek. Skoro mám pocit, že je diskuze zbytečná. Nicméně alespoň některé připomínky. - Ad Hrubý: nesmysly, měl byste si přečíst co a jak se mu stalo. Náhodně vypnutá karabina, nehoda, kterou bych v letectví přirovnal k pádu letadla způsobeného tím, že stálo měsíc na letišti a v pitotově trubici se uhnízdila vosa Kutilka. Tím pádem neměla posádka údaj o rychlosti a následným řetězením různých událostí od toho se odvíjejících letadlo spadlo i s pasažéry. Můžeme říci, že Zdeněk Hrubý podcenil situaci, stejně jako můžeme říci, že situaci podcenil pilot onoho spadlého letadla.
- Aklimatizace: Horolezectví s ní má již vice než stoleté zkušenosti. Na rozdíl od letců se horolezci dostávají do výšek a zpátky pomalu a podobné úkazy se vyskytují podstatně méně.
- Nad kopec jistě lze doletět letadlem. Seskok padákem na vrchol je z větší části totální kravina. Vrcholy nejsou zpravidla vhodné pro přistávání. Navíc, pro horolezce není důležitý vrchol jako takový, ale způsob, jakým je zdolán. Použití kyslíku je způsob paďourský, vhodný pouze pro ty, kdo mají převahu majetku nad svou zdatností a lezeckým uměním.
- Horolezectví, stejně jako letectví jsou rizikové činnosti v jakékoliv úrovni. Letectví i horolezectví se s rizikem vyrovnává studiem tréninkem, postupným zvyšováním náročnosti, poučením z minulých nezdarů, metodikou. Rizikové je jakékoliv horolezectví, stejně jako jakékoliv létání.
Pravou je poiuze to, že s nadmořkou výsškou se v horolezectví obecně zvyšuje míra objektivního nebezpečí, které nelze eliminovat vlastní přípravou. Zabít se lze i v tělocvičně. pokud člověk udělá dostatečnou chybu. Bezpečnost v horolezectví nedělá jen jištění a disciplína.

Myslím si, že letci, horolezci i závodníci v autech a na motorkách, vodáci na divoké vodě mají jednu věc společnou. Vášeň pro svou disciplínu. A nehraje roli, jestli se tím někdo živí, nebo to má jako koníčka. Podle vašich slov jste letec. Proč jste začal létat? Proč se věnujete tomuto riskantnímu povolání, nebo koníčku? Co když Váš syn přijde, že chce taky létat?
0 0

Komentář ze dne: 15.05.2014 22:05:07     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Robert (@)
Titulek: Re: Re: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Petře, po leteckým ledě radši moc nebrusli ;). Já o lítání vim nemnoho, ale dost na to, abych poznamenal, že v tom tvým příkladu by byl letecký personál skutečně hrubě vinen, i když se ti to asi nezdá. Netušil bys, co všechno je součástí péče o stojící letadlo a následně předletové kontroly - pokud se lítá podle předpisů. To jen, abys nebyl chycen za slova, jinak s tebou opět souhlasím :)
0 0

Komentář ze dne: 16.05.2014 09:28:20     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Re: dostat do nemocnice během 20–30minut, většinou přežil
Bylo to myšleno tak, že chyba, která Zdeňka stála život byla asi podobně nepravděpodobná, jako onen příběh ze seriálu leteckých katastrof.
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci