Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Za saskými lahůdkami XVI: Schmilka, Schwarzes Horn.


Schwarzes Horn, Gedenkweg 67, IXaNěco pro tvrďáky

Když vyjdeme krpál ze Schmilky k rozcestí u lovecké chaty, ještě kousek dál můžeme jít už víceméně po rovině směrem k Heilige Stiege, když dorazíme na odbočku doprava, která vede do dalšího z velkých bivaků ve Schmilce pod věží Schwarzes Horn.


Tento bivak patří mezi oficiální bivaky. Je pod vysokým patrem, na kterém stojí právě Schwarzes Horn. To má výhodu, že můžete na konec dne vyplněného lezením slanit za obrovský strom přímo do spacáku. Hospody jsou dole ve Schmilce, krpál do bivaku pomůže při cestě zpátky vyčistit hlavu před spaním. Voda je skoro na konci Schmilky vpravo.
Na patře máme k dispozici spoustu možností k lezení. Přímo na patře jsou významné věže Schwarzes Horn s 55 cestami a Püschnerturm s dalšími 24 cestami.


Schwarzes Horn

Věž rozdělená komínem na jižní a severní vrchol, oplývající převážně těžkými cestami.

 

Obtížnosti cest na Schwarzes Horn
Obtížnosti cest na Schwarzes Horn, foto: Petr Jandík

 

Jeho nejvýznamnější částí je kolmá a hladká jižní stěna, kde vede jedna perla vedle druhé. Vlevo to začíná dvouhvězdičkovou lahůdkou Gedenkweg 67 IXa, RP IXc od Bernda Arnolda, kterého doprovázeli G. Lamm, G. Ludewig a J. Cruse.

Jižní stěna Schwarzes Hornu. Vlevo Ivoš a Pavel Novák na Gedenkweg 67, uprostřed Petr Jandík pod 1. kruhem Zugzwangu, vpravo Dáša Kropáčková v Gamsenwandu.
Jižní stěna Schwarzes Hornu. Vlevo Ivoš a Pavel Novák na Gedenkweg 67 u 2. K., uprostřed Petr Jandík 
pod 1. kruhem Zugzwangu, vpravo Dáša Kropáčková v Gamsenwandu., foto: Čert Robert Machovský

 

Cestu, která je podle tmavého stoku ze žlábku nahoře mezi našimi lezci často nazývaná Čára tužkou, věnoval Bernd Arnold památce čtveřice saských lezců Fritze Eskeho, Günthera Kalkbrennera, Kurta Richtera a Günthera Warmutha, kteří se roku 1967 zřítili ze severní stěny Eigeru. Byla to pro tehdejší východoněmecké horolezectví velká ztráta. Tato čtveřice předtím vylezla první zimní výstup severní stěny Špiku, a Aschenbrennerovy cesty na Travnik v Julských Alpách a pár dní před nehodou vylezli ještě severní stěnu Matterhornu. Fritz Eske měl prvovýstup Königshangel na Frienstein, první IXa v Sasku.

 

Gedenkweg 67, IXa, padá Honza Polák, u kruhu Ivoš Semrád
Gedenkweg 67, IXa, padá Honza Polák, u kruhu Ivoš Semrád, foto: Petr Jandík

 

Gedenkweg 67 má tři vlastní kruhy a jako čtvrtý používá kruh od cesty Gamsenwand. S výjimkou mírně položeného předskalí vede lehce převislou kompaktní deskou s chyty připomínajícími v některých místech jen špatně udělanou omítku. První kruh je ve stěně nízko. Ke druhému se jde traverzem do spádnice stokového žlábku a převislou stěnou, která pokračuje ke třetímu kruhu. Tam začíná klíčová sekce přes přerušované sokolíky do žlábku Gamsenwand k jejímu kruhu. Následuje Arnoldovský krok stranou, odbočení do žlábku přímo na jižní vrchol.

 

Honza Kreisinger létající v Zugzwangu
Honza Kreisinger létající v Zugzwangu, foto: Petr Jandík

 

Další výraznou cestou hned vpravo je Zugzwang IXb, RP IXc od Kurta Alberta a Uwe Thomsena. Jurský mág Kurt Albert měl z jurských dírek natankováno do svalíků a na cestě je to vidět. Po nástupu ukloněným předskalím je první kruh na začátku spodního sokolíka, který se postupně narovnává. Klasický pískař by dal druhý kruh na konec sokolíku, ne tak Kurt Albert. Z konce sokolíku ještě udělal metrový traverz doleva a tam teprve zavrtal. Když jsme kdysi cestu zkoušeli, musel Čert na kruh skočit, protože na traverz nebylo magi ani morál. Dál to ale není lehčí, takže tam pytel dodneška visí. Dál se jde převislou stěnou přes dodaný kruh ke třetímu kruhu Gamsenwand a jí na vrchol. 

Petr Jandík a Honza Kreisinger u 1. kruhu Zugzwangu
Petr Jandík a Honza Kreisinger u 1. kruhu Zugzwangu, foto: Čert Robert Machovský

 

Pak tu máme Südwand VIIIc která křižuje Gamsenwand u druhého kruhu, ale díky stavění není příliš populární. Pěkná a hodně lezená je Gamsenwand VIIc, bez postavení VIIIa. Cesta Helmuta Oehmeho z roku 1949 začíná na pravém kraji předskalí jižní stěny vzhůru a doleva. U druhého kruhu je stavění přes velký převis, volně přelezené za VIIIa. Cesta dál pokračuje přes třetí kruh a šikmou spárou doleva ke 4 kruhu ve žlábku, do kterého ústí i Gedenkweg 67.

Jižní stěna je přerušena čtyřkovým úzkým komínem a hladká deska pak pokračuje už bez předskalí další sadou čtyř devítek. Linksgewinde IXb, RP IXc od Jürgena Höfera z roku 1985, Eierkopp RP IXc (Uwe Richter 1998),  Zeit des Dialogs IXb (Jurģen Höfer 1989).
Z dalších zajímavostí je tu pro spárové masochisty cesta s výmluvným názvem Schiefer Tod (šikmá smrt) VIIIb a  Hvězdičková Barthreibung VIIc a hvězdičkou i vykřičníkem opatřený Südpfeiler VIIc. Obě poslední se hodí na rozlezení do těch devítek. 

Püschnerturm

Tato věž, dostoupená Starou cestu již roku 1897, vyniká především stěnou, hledící do údolí Schmilky směrem na Turm am verborgenen Horn. Nejvýraznější cestou, která tu je k dispozici, je hvězdičková desítka Dicker Hund od Mario Weipperta a Thomase Rudolfa z roku 1983 jako signál začátku překonávání dominance Bernda Arnolda v Sasku.

Schmilka, Püschnerturm, Dicker Hund, Xa. Čert Robert Machovský a Skřítek Libor Stejskal při celodenním zkoušení klíčového místa.
Schmilka, Püschnerturm, Dicker Hund, Xa. Čert Robert Machovský a Skřítek 
Libor Stejskal 
při celodenním zkoušení klíčového místa., foto: Foto Petr Jandík

 

Další hvězdičková cesta je Delphin IXb, RP IXc od Bernda Arnolda (1987), která má s Dicker Hundem stejný začátek na balkón, ale pak vede jižní hranou. Z dalších hvězdou ověnčených cest jsou tu sedmičky, které jsou navíc kořeněny vykřičníkem, znamenajícím nevalné odjištění a riziko: PurschewegPfingstweg s možnou variantou  Kantenausstieg. Pro spáraře je masochistickým lákadlem nepominutelná klasika Schartenriss ! VIIb z roku 1936. Kdo ji vyleze, bude si ji asi dlouho pamatovat. Poznámky v databázi gipfelbuch.de říkají: Věc osobní chuti. Často vlhká, jištění typu kamikadze. Databáze na teufelsturm.de ještě doporučuje Starou (IV) a Tunelovou cestu (V).


Veselá historka z natáčení
Je to už 34 let, kdy jsme s Čertem a Ziťákem toužili vylézt svou první devítku a volba padla na Čáru tužkou neboli Gedenkweg 67. Tenkrát se lezlo kolektivně stylem AF. Střižbou jsme si rozdělili kruhy. Na mne vyšel první a to vypadalo celkem přijatelně. Druhý kruh si vystřihl Ziťák, třetí Čert a pozor, od třetího to bude zase moje, to už nevypadá jako dávačka. Vylezl jsem po předskalí, kousek zabojoval ve stěně a cvakl první. Abych tam zbytečně neseděl, sjel jsem zase na zem. Ziťák zkoušel doleva traverz po jebkách ale ani s očima vystrčenýma před brejle se dál nemohl dostat.

Honza Polák a Ivoš Semrád (u kruhu)
Gedenkweg 67: Honza Polák odlézá od 2. kruhu jištěn zdola a Ivoš Semrád u kruhu, foto: Petr Jandík

 

Nastoupil teda Čert a neměl s druhým ani třetím kruhem vážnější potíže. Jak tak stojím dole a koukám na Čerta, ukazuje mi místní lezec, že ten kus od třetího, co na mne čeká, je nejhorší. Od kruhu dva metry sokolíkem vlevo. Pak končí a musí se přechytit do jemného sokolíčka vpravo. Ten ale za tři metry taky končí a musí se do začínajícího žlábku vlevo, kde je zpočátku jen tupá hrana. No a o metr-dva dál, nějakých 5-6 metrů nad kruhem, je první smyčka, dokonce pěkná lanovice.

Dobré povzbuzení. Ziťák to balí a slaňuje, jsme jen dva. Čert mne dobírá ke třetímu. Po krátkém posezení u kruhu hluboký nádech a odlézám. Čert o mne dojemně pečuje a cvaká mi sedačku na sedák, abych se nevysiloval. Vyrážím do lehce převislé stěny. Hop, hop levý sokolík. Přehmat doprava, pravý sokolíček. Je jemný, magi teče. Odtud se už nevrátím jinak, než vzduchem. Pravý sokolík končí. Tak honem než dojde magi. Přehmat doleva na tupou hranu. Bandasky, prsty se začínají otvírat. Z posledních sil se nakulím do začínajícího žlábku a tak tak tam držím. Rád bych nahodil lanovici do hnízda metr nade mnou, protože perspektiva dvanáctimetrové tlamy mne vůbec netěší. 

Schwarzes Horn, Gedenkweg 67, IXa
Schwarzes Horn, Gedenkweg 67, IXa. Lezci vpravo nahoře lezou Gamsenwand, foto: Petr Jandík

 

Snažím se ze žlábku nevypadnout a sundat smyčku z krku. Jenže ouha, nejde to. Srdce v krku, pot na zádech. Čert mi při té péči při odlézání od kruhu cvakl sedačku na sedák skrz všechny smyčky. Takže tu záchrannou lanovici nesundám, musím ji napřed rozvázat, vytáhnout a pak zase zavázat. To mi ještě scházelo! Jak to mám sakra udělat, když se ve žlábku sotva držím? Nohy začínají šít a Čert se u kruhu chystá na chytání velkého letu.

Když je průšvih, je třeba zdomácnět, říká staré pravidlo. Přece jen se mi daří se ve žlábku držet a postupně regenerovat. Nakonec smyčku rozvážu, vytáhnu, zuby a jednou rukou zavážu a na několikerý pokus nahodím do hnízda. Cvak! Uff!.

Pak už to šlo ráz na ráz, čtvrtý kruh a slastný pocit první devítky umocněný tím, že tam Čert spadl jako druhý a to u něho nebylo zvykem. Protože jsme si pořádně nepřečetli popis, dolezli jsme to místo žlábku nahoru Gamsenwandem, ale to nám euforii nijak nesnížilo. První devítka byla naše. Takový pocit jsem už u nikdy u žádné vylezené cesty neměl. První devítka je něco jako první sex. Ani na jedno se nezapomíná.






[Akt. bodový průměr: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 11. 05. 2017 | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 11.05.2017 16:57:30     Reagovat
Autor: neregistrovaný - maca st. (@)
Titulek: Vzpomínka na Zdenála
Teda Petře tímhle článkem "O čáře tužkou" jsi mi dostal, úplně se mi zpotily ruce a vzpomněl jsem si na boj našeho družstva Zdenál, Vacan a já v této cestě , který skončil 12m tlamou našeho kamaráda Zdenála Šlachty přesně z místa o kterém píšeš! Škoda , že si to už nepřečte nebo možná že Horyinfo jde číst i z těch Himalájskejch oblaků. Máca.
1 0

Komentář ze dne: 12.05.2017 17:19:39     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Robert (@)
Titulek: pěkné čtení
Díky :)
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

Bezpečnostní dotaz

Z důvodu ochrany před spamovacími roboty prosím opište dvě slova z obrázku do řádky pod ním. Pokud nemůžete slova přečíst, klikněte na tlačítko Načíst znovu. Registrovaný a přihlášený čtenář nemusí nic opisovat. Registrovat a přihlásit se můžete v sekci Přihlášení čtenáře v levém sloupcí webu. Pokud ale vyplníte zobrazená slova, Vaše námaha není samoúčelná. Pomáhate tím Googlu digitalizovat staré knihy a časopisy. Více se dozvíte kliknutím na ikonku s otazníkem (anglicky).

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
27.10.2017 - 29.10.2017
Pelikánův seminář
18.11.2017 - 19.11.2017
SP Kranj (L)

Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Lezeš po ferratách v Česku?


Celkem hlasovalo: 3439