***Home
>
Speleologie
>
***Topic
Re: Ke článku Nebezpečí v jeskyních
|
kocour_plzen
Ke článku Nebezpečí v jeskyních March 19, 2006 01:26PM |
Pěkné. Kdyby tak jeskyňářům někdo psal takové návody...
Pro doplnění jsem sestavil pár bodů:
1. Linky do Internetu. Bohužel v cizích řečích (v češtině zatím o něčem podobném netuším):
- [users.comlab.ox.ac.uk]
Expediční příručka záchrany Oxford University Caving Club (anglicky). Jsou tam soubory v PDF a PostScriptu. PostScriptový obsahuje obrázky, PDF podle všeho ne!
- [www.oehr.at] proklikat do Download - Lernhilfen
Příručky pro záchranáře Österreichische Höhlenrettung (německy). Jsou tam soubory jak v zazipovaném HTML, tak i PDF.
2. Co můžou (musí !!) udělat pro postiženého kolegové:
- Vyprostit z visu! Svého času bylo přezkoušení z téhle manipulace před komisí podmínkou pro používání JT v České speleologické společnosti. Tak trochu buzerační opatření, které (doufám) nikomu nechybí, ale o to větší je odpovědnost každého jednotlivce. Nesmí si nalhávat, že ovládá JT, dokud neovládá vyproštění kolegy! Navíc, a na to se často zapomíná, největší pravděpodobnost nehody je při vyčerpání a v tom případě budou patrně vyčerpaní i kolegové. Takže metoda vyproštění z visu by neměla být použitelná jenom pro člověka v plné síle.
- Transport postiženého, který není schopen pohybu, je bez patřičných nosítek pouhá spekulace! (Snad jenom v případech expedice do zemí bez speleologické záchranky, ale i tady by bylo lepší vézt nosítka ssebou.) Zbývá poskytnout kvalifikovaně první pomoc a zabezpečit tepelný komfort. Dobrý systém se popisuje v té shora uvedené rakouské příručce: Postižený se položí na tepelnou izolaci (lana, vaky s materiálem atd.) Z izofólie a šňůry (lana) se udělá přístřešek s osou hřebene podélně a se stoupající výškou od nohou k hlavě. Do nohou přístřešku se vloží přilba se zapáleným hořákem, která dodává teplo. Stoupající hřeben rozvádí teplo po celém přístřešku a větší výška u hlavy umožňuje komunikaci s postiženým a jeho ošetřování.
- Výstup postiženého s dopomocí, pokud je toho schopen. (Pozor na komplikace původně lehkých zranění. Někdo může být hrdina, co do překonávání bolesti, ale fyziologické poúrazové reakce nepřemůže.) Ve vertikálách se doporučuje pomoc tahem zhruba 25 kg za lano upevněné na zádech na opasek sedáku. Zkoušeli jsme tuto metodu, ovšem v poměrně úzké propasti, a figurant si stěžoval, že je neustále přitlačován obličejem na skálu. Ve volném visu by to patrně byla platná pomoc, zvláště při poranění jedné ruky. Důležité je předem promyslet, co bude postižený provádět na mezikotvení, aby nezůstal viset v obtížné pozici. Situace je o to horší, že jeho rozumové schopnosti můžou být ovlivněné bolestí nebo vyčerpáním. Existuje také konfigurace osobní výstroje, kdy lezec sám sebe nadzdvihuje přes kladku na ručním Jumaru. Rychlost výstupu se tak sníží na polovinu, ale úměrně tomu klesne námaha a navíc opět lze stoupat i s jednou rukou vyřazenou. Normálně se takový styl doporučuje pro lezce s velmi těžkým břemenem, případně pro netrénované lidi (postarší vědce, například, bez urážky), ale při zranění může být užitečný. Za předpokladu, že se nacvičí předem.
3. Jak by asi vypadala modelová akce speleologické záchranky:
- Úplně první valí dolů skupina první pomoci, cca. 2-3 lidi
- Další skupina nese nosítka, materiál pro tepelný komfort, případně širší zdravotnickou výbavu. Tyto 2 skupiny potom při výstupu budou nosítka transportovat a monitorovat stav postiženého.
- Na obtížných úsecích se rozmisťují technické skupiny, které připravují kladkostroje či lanové traverzy. Pokud situace vyžaduje osazovat nová kotvení, postupuje zpravidla technik s vrtačkou odspodu a podle požadavku technických skupin osazuje nýty.
- V případě velmi náročných akcí potom přichází v úvahu střídání transportních skupin, zásobovací skupiny, instalace polního telefonu, občerstvovací stanice atd.
- Nicméně situace může být často natolik nepřehledná, informace kusé, zásadní vliv počasí, že všechno může dopadnout docela jinak...
Pro doplnění jsem sestavil pár bodů:
1. Linky do Internetu. Bohužel v cizích řečích (v češtině zatím o něčem podobném netuším):
- [users.comlab.ox.ac.uk]
Expediční příručka záchrany Oxford University Caving Club (anglicky). Jsou tam soubory v PDF a PostScriptu. PostScriptový obsahuje obrázky, PDF podle všeho ne!
- [www.oehr.at] proklikat do Download - Lernhilfen
Příručky pro záchranáře Österreichische Höhlenrettung (německy). Jsou tam soubory jak v zazipovaném HTML, tak i PDF.
2. Co můžou (musí !!) udělat pro postiženého kolegové:
- Vyprostit z visu! Svého času bylo přezkoušení z téhle manipulace před komisí podmínkou pro používání JT v České speleologické společnosti. Tak trochu buzerační opatření, které (doufám) nikomu nechybí, ale o to větší je odpovědnost každého jednotlivce. Nesmí si nalhávat, že ovládá JT, dokud neovládá vyproštění kolegy! Navíc, a na to se často zapomíná, největší pravděpodobnost nehody je při vyčerpání a v tom případě budou patrně vyčerpaní i kolegové. Takže metoda vyproštění z visu by neměla být použitelná jenom pro člověka v plné síle.
- Transport postiženého, který není schopen pohybu, je bez patřičných nosítek pouhá spekulace! (Snad jenom v případech expedice do zemí bez speleologické záchranky, ale i tady by bylo lepší vézt nosítka ssebou.) Zbývá poskytnout kvalifikovaně první pomoc a zabezpečit tepelný komfort. Dobrý systém se popisuje v té shora uvedené rakouské příručce: Postižený se položí na tepelnou izolaci (lana, vaky s materiálem atd.) Z izofólie a šňůry (lana) se udělá přístřešek s osou hřebene podélně a se stoupající výškou od nohou k hlavě. Do nohou přístřešku se vloží přilba se zapáleným hořákem, která dodává teplo. Stoupající hřeben rozvádí teplo po celém přístřešku a větší výška u hlavy umožňuje komunikaci s postiženým a jeho ošetřování.
- Výstup postiženého s dopomocí, pokud je toho schopen. (Pozor na komplikace původně lehkých zranění. Někdo může být hrdina, co do překonávání bolesti, ale fyziologické poúrazové reakce nepřemůže.) Ve vertikálách se doporučuje pomoc tahem zhruba 25 kg za lano upevněné na zádech na opasek sedáku. Zkoušeli jsme tuto metodu, ovšem v poměrně úzké propasti, a figurant si stěžoval, že je neustále přitlačován obličejem na skálu. Ve volném visu by to patrně byla platná pomoc, zvláště při poranění jedné ruky. Důležité je předem promyslet, co bude postižený provádět na mezikotvení, aby nezůstal viset v obtížné pozici. Situace je o to horší, že jeho rozumové schopnosti můžou být ovlivněné bolestí nebo vyčerpáním. Existuje také konfigurace osobní výstroje, kdy lezec sám sebe nadzdvihuje přes kladku na ručním Jumaru. Rychlost výstupu se tak sníží na polovinu, ale úměrně tomu klesne námaha a navíc opět lze stoupat i s jednou rukou vyřazenou. Normálně se takový styl doporučuje pro lezce s velmi těžkým břemenem, případně pro netrénované lidi (postarší vědce, například, bez urážky), ale při zranění může být užitečný. Za předpokladu, že se nacvičí předem.
3. Jak by asi vypadala modelová akce speleologické záchranky:
- Úplně první valí dolů skupina první pomoci, cca. 2-3 lidi
- Další skupina nese nosítka, materiál pro tepelný komfort, případně širší zdravotnickou výbavu. Tyto 2 skupiny potom při výstupu budou nosítka transportovat a monitorovat stav postiženého.
- Na obtížných úsecích se rozmisťují technické skupiny, které připravují kladkostroje či lanové traverzy. Pokud situace vyžaduje osazovat nová kotvení, postupuje zpravidla technik s vrtačkou odspodu a podle požadavku technických skupin osazuje nýty.
- V případě velmi náročných akcí potom přichází v úvahu střídání transportních skupin, zásobovací skupiny, instalace polního telefonu, občerstvovací stanice atd.
- Nicméně situace může být často natolik nepřehledná, informace kusé, zásadní vliv počasí, že všechno může dopadnout docela jinak...
|
Tomáš F.
Re: Ke článku Nebezpečí v jeskyních March 20, 2006 01:44PM |
Zdar Kocoure,
mám pořád pocit, že psát podobné články pro jeskyňáře by bylo nošením dříví do lesa. S metodikou na tom jsou výrazně lépe, než horo a lezci. Má to pochopitelně několik důvodů, ještě se k nim vrátím v textu :-)
Zkusím v odpovědi zachovat strukturu Tvého textu, aby bylo zřetelné, na co reaguju.
Linky jsou dobrý. Já tam už další nepřidával z jednoduchého důvodu.- totiž, nechtěl jsem ten článek přecpat mraky informací.
bod 2.
Návod k postupu pro kolegy postiženého. Souhlas.
Na druhou stranu, samotnou techniku záchrany jsem vynechával. Obával jsem se, že zabrousím-li do metodiky, popisů JT atd., už z toho nevybruslím.
Zkusím maličko rozebrat některé body:
- Vyproštění z visu: znalost postupů (resp. nacvičení alespoň jednoho) je naprosto nezbytným předpokladem k provozování speleoalpinismu. To zastárlé opatření bylo opravdu buzerační, ale ta jistota, že lezeš s někým, kdo to umí, taky nebyla marná. My jsme hrozivý buzeranti a trváme na tom i v rámci běžné horoškoly běžného horolezeckého oddílu. Školíme tam základy JT i speleoalpinismus. Tak trochu z tradice, protože většina té party kolem naší oddílový horoškoly pochází původem z okruhů Krasové sekce, a Lezecké kurzy Krasové sekce našim horoškolám předcházely. A proč bychom vyhazovali dobré zkušenosti, tým, metodiku a funkční osnovy, když to je užitečné. Takže jsme je jen mírně přizpůsobili horolezeckým a záchranářským potřebám, a tvoří to první třetinu osnov horoškoly. A nalezli jsme v tomto modelu zalíbení, neb nám zjednodušuje další výuku.
Má to ovšem jisté širší souvislosti. Například že se můžeme spolehnout na absolventy horoškoly i v díře. A také, že jsme se stali na nějaký čas kádrovým zdrojem pro okolní jeskyňářské skupiny :-) Ale zpět. Výše píšu, že jeskyňáři jsou na tom s metodikou lépe. Ono to je spíš tak, že jeskyňářů je méně a jeskyňařina, na jisté úrovni, je stále nedostupnou činností pokud se nestaneš někde členem ČSS, nebo s nima alespoň nelezeš. Prostě proto, že bez členství se nedostaneš do těch hezčích, větších a tedy i těžších děr. A ta metodika probíhá značně nenásilně. Prostě každý nový adept musí nutně lézt s někým zkušenějším (protože jen ten může mít přístup ke klíčům od díry). Takže nováček, dřív, než stihne napáchat nejhorší voloviny, které by jej stály zdraví, ne-li život, stihne spoustu věcí okoukat, naučit se a pak už bude jedno, jestli se navrch ještě třeba přihlásí do nějakého kurzu. Prostě stejně začátky si projde pod dozorem. Horolezců jsou mraky, ale tato nutnost lezení s někým zkušenějším tam chybí. A bohužel to je vidět.
- další podbodík se týká prevence (atd.) podchlazení. Tak do toho jsem se ve výše uvedeném článku vůbec nepouštěl. Chci sem časem přidat na toto téma samostatné pojednání. Dokonce hodlám opět popsat i klasickou želvu, tedy nejefektivnější způsob přečkávání dlouhých prostojů v díře (ke kterému dochází hlavně při záchrankách, ale i všech složitějších badatelských činnostech ve vertikálách). Pokud nebudeš nic namítat, přidám tam Tvůj popis přístřešku pro zraněného.
- výstup s dopomocí. Jo, tak to by zasluhovalo nějakou část v nějaké učebnici. Mimochodem, jednu už píšem s Tomem Kublákem, a JT i speleoalpinismus obecně tam píšem s Tvým ctěným, morkrasovým jmenovcem.
Této problematice je tam věnováno málo. Asi přidáme :-)
bod 3.
No, tak tomu je máloco dodat. Jen snad hluboký souhlas s poslední větou ;-)
mám pořád pocit, že psát podobné články pro jeskyňáře by bylo nošením dříví do lesa. S metodikou na tom jsou výrazně lépe, než horo a lezci. Má to pochopitelně několik důvodů, ještě se k nim vrátím v textu :-)
Zkusím v odpovědi zachovat strukturu Tvého textu, aby bylo zřetelné, na co reaguju.
Linky jsou dobrý. Já tam už další nepřidával z jednoduchého důvodu.- totiž, nechtěl jsem ten článek přecpat mraky informací.
bod 2.
Návod k postupu pro kolegy postiženého. Souhlas.
Na druhou stranu, samotnou techniku záchrany jsem vynechával. Obával jsem se, že zabrousím-li do metodiky, popisů JT atd., už z toho nevybruslím.
Zkusím maličko rozebrat některé body:
- Vyproštění z visu: znalost postupů (resp. nacvičení alespoň jednoho) je naprosto nezbytným předpokladem k provozování speleoalpinismu. To zastárlé opatření bylo opravdu buzerační, ale ta jistota, že lezeš s někým, kdo to umí, taky nebyla marná. My jsme hrozivý buzeranti a trváme na tom i v rámci běžné horoškoly běžného horolezeckého oddílu. Školíme tam základy JT i speleoalpinismus. Tak trochu z tradice, protože většina té party kolem naší oddílový horoškoly pochází původem z okruhů Krasové sekce, a Lezecké kurzy Krasové sekce našim horoškolám předcházely. A proč bychom vyhazovali dobré zkušenosti, tým, metodiku a funkční osnovy, když to je užitečné. Takže jsme je jen mírně přizpůsobili horolezeckým a záchranářským potřebám, a tvoří to první třetinu osnov horoškoly. A nalezli jsme v tomto modelu zalíbení, neb nám zjednodušuje další výuku.
Má to ovšem jisté širší souvislosti. Například že se můžeme spolehnout na absolventy horoškoly i v díře. A také, že jsme se stali na nějaký čas kádrovým zdrojem pro okolní jeskyňářské skupiny :-) Ale zpět. Výše píšu, že jeskyňáři jsou na tom s metodikou lépe. Ono to je spíš tak, že jeskyňářů je méně a jeskyňařina, na jisté úrovni, je stále nedostupnou činností pokud se nestaneš někde členem ČSS, nebo s nima alespoň nelezeš. Prostě proto, že bez členství se nedostaneš do těch hezčích, větších a tedy i těžších děr. A ta metodika probíhá značně nenásilně. Prostě každý nový adept musí nutně lézt s někým zkušenějším (protože jen ten může mít přístup ke klíčům od díry). Takže nováček, dřív, než stihne napáchat nejhorší voloviny, které by jej stály zdraví, ne-li život, stihne spoustu věcí okoukat, naučit se a pak už bude jedno, jestli se navrch ještě třeba přihlásí do nějakého kurzu. Prostě stejně začátky si projde pod dozorem. Horolezců jsou mraky, ale tato nutnost lezení s někým zkušenějším tam chybí. A bohužel to je vidět.
- další podbodík se týká prevence (atd.) podchlazení. Tak do toho jsem se ve výše uvedeném článku vůbec nepouštěl. Chci sem časem přidat na toto téma samostatné pojednání. Dokonce hodlám opět popsat i klasickou želvu, tedy nejefektivnější způsob přečkávání dlouhých prostojů v díře (ke kterému dochází hlavně při záchrankách, ale i všech složitějších badatelských činnostech ve vertikálách). Pokud nebudeš nic namítat, přidám tam Tvůj popis přístřešku pro zraněného.
- výstup s dopomocí. Jo, tak to by zasluhovalo nějakou část v nějaké učebnici. Mimochodem, jednu už píšem s Tomem Kublákem, a JT i speleoalpinismus obecně tam píšem s Tvým ctěným, morkrasovým jmenovcem.
Této problematice je tam věnováno málo. Asi přidáme :-)
bod 3.
No, tak tomu je máloco dodat. Jen snad hluboký souhlas s poslední větou ;-)
|
Re: Ke článku Nebezpečí v jeskyních March 20, 2006 03:59PM |
***Admin ***Registered: 20 ***years ***ago ***Posts: 369 |
Postcriptový soubor z Oxfordu jsem vydestiloval do PDF i s obrázky a je ke stažení zde na serveru [www.horyinfo.cz]
Petr
Petr