Re: Proč lezli na polovičním? Jak mohlo prasknout?

Podle zprávy rakouské tiskové agentury se zřítil 28letý lékař při výstupu Pallaviciniho žlabem. Při pádu prasklo poloviční lano a dotyčný skončil mrtvý pod žlabem.
Vnucují se otázky, zda opravdu lezli na jednom polovičním laně, nebo jestli praskla obě poloviční lana? Je fakt, že na ledové túry se někdy bere jedno poloviční lano, ale asi to je riskantní.

Zatim je to zprava z novin, tedy...
On se pulka (i dvojce) dovoluje na ledovec, prechazeni. Kde je to bez hran. Tady z toho sutry lezou a to by jim mozna nepomohlo ani jednickovy lano. Je to divny, na tohle se dnes uz vetsinou nosi dve pulky a nebo dvojcata.
Ale kdo vi. Treba se dozvime vic a bude to trochu jinak. Normalne by prasklo v uzlu, ale to by stejne musela bejt desna racha, to by nevydrzel asi ani stand. (?)

Pokud by lezli na polovičním najednoducho, byla by možnost přeříznutí lana na hraně celkem nasnadě. Zoban psal, že tam je dost ostrých šutrů a v té rakouské zprávě psali, že se odchýlili od trasy. To se ovšem v Pallavicinim dá jedině uhnutím do skal.

Zrovna jsem teď dvakrát vysvětloval nováčkům, že o lano se nemusí bát, že pokud tam není hrana (nebo není fatálně poškozený), tak vydrží.
Podle těch zpráv to vypadá, že asi byli fakt ve skalách. S tím říznutím je prů...r hned, jednou jsem nařízl lano při slaňování (jsem se blbec kejvnul). Možná bylo už silně zničený po zásahu kamenem... uvidíme, třeba se dozvíme víc.

Dozvíte...
Jo, ten případ se (bohužel) stal dvěma členům spolku, takže už mám hlášení, komunikoval jsem s tím co tam na to štandu zůstal sám, v ruce lano zakložený do jistítka... Asi dost nepříjemnej pocit.
Opravdu uhnuli do skal (byli nad nimi další lezci, padal bordýlek, měli pocit, že ve skalách by mohli být rychlejší a méně ohrožení - logická úvaha).
Ostatně stejně logicky se chovali i nadále. Při zpětném hodnocení pochopitelně najdeš chybu. jenže je (jak už to bývá) poněkud subtilní. Prostě taková chyba, jakou udělá občas každej z nás s pocitem, že to je v určitém okamžiku nejlepší a nejbezpečnější řešení.

Ten, který spadnul si jednu půlku odvázal, protože na ní chtěl slanit. Druhou půlku nechal vedoucí k jističovi, evidentně proto, že neměl nejlepší pocit ze stanoviště, které se mu podařilo zřídit, tak chtěl zůstat pro jistotu jištěný. Byla to opravdu blbá smůla.

Takže jestli tomu dobře rozumím, vytrhlo se mu slanění a druhé lano se někde při pádu přeseklo o hranu? Fakt blbá smůla.

Petr

Rozumíš. Jen není jisté, jestli se mu vyrvalo slanění, nebo jestli se nazajistil když ho stavěl. Spolulezec na něj neviděl. Mluvili spolu, byl pár metrů nad ním za jakýmsi bříškem.
Ale každopádně blbá smůla. Mezi náma, neřešil bys to plus mínus stejně?

Nejspíš ano. Samozřejmě je dnes již nezodpověditelná otázka, jestli se v daném místa nedal udělat slaňák lepší. Pokud se nezajistil, když ho stavěl, pak by slaňovací lano zůstalo asi nahoře. Jestli se odvázal z jednoho lana, nejspíš už měl nějaký slaňovací bod, do kterého chtěl lano dát. Nevím jak kdo a kdy, ale myslím si, že bych se do toho napřed zajistil, než bych se začal odvazovat byť i z jednoho lana a teprve pak bych se odvázal a začal protahovat.
Pokud se mu to vytrhlo už púři montování slanění, pozdrav pánbůh. Pak by měl být nějaký zbytek toho jištění na slaňovacím laně, které by nejspíš mělo zůstat celé, když se z něj odvázal a tím pádem do něj nepadl.
Taky je otázka odhadu skalní obtížnosti. Pokud si chci zrychlit a zkrátit cestu skalní stěnou, místo zacpaného ledu, nejspíš bych si vybral lehčí terén, nebo přece jen počkal. Nemá cenu nastoupit do nějakých obtíží, protože to trvá vždycky dýl, nehledě na možnost dostat se do některé z mnohačetných variant pana Verhauera, kterých je po ruce vždycky dost.
Petr