Traunstein – hora nad jezerem

Autor: Jan Polák <japola (zavináč) atlas.cz>, Zdroj: Jan Polák, Vydáno dne: 24. 09. 2014

Exponovaný traverz ve spodní části výstupuDalší ferrata v Solné komoře, kterou byste si neměli nechat ujít.

V klidném večeru babího léta si už jen těžko vzpomínáme, s jakou nadějí jsme vyhlíželi, až jarní sluníčko zvítězí nad nekončící vládou zimy a my budeme moci vyrazit do hor bez zimní výbavy. A přitom od té doby neuplynulo ani tolik času. Stačí se jen trochu zasnít a vzpomínky na první jarní výlet do hor znovu ožijí v plné síle.....



... Předpověď počasí se konečně začíná přiklánět k tomu, že na horách může svítit i sluníčko a moje po operaci utrženého bicepsu hojící se ruka je uznána za způsobilou “mírné zátěže” jsou dostatečné argumenty proč opustit velkoměsto a vyrazit. Fak, že od nadmořské výšky 1600 m leží čerstvý sníh podstatně zužuje výběr vhodných cílů, nicméně v souladu s heslem “Stále je co objevovat!” padá volba na cca 1400 m vysoký Traunstein vypínající se nad jezerem Traunsee, jedním z mnoha jezer Solné Komory.

Traunstein (1691 m) je kopec zajímavý svojí geologickou stavbou (dokonce tak zajímavou, že je mu věnována část muzejní expozice v Gmundenu.), nádhernou polohou nad rozlehlým jezerem, dobrým přístupem a zejména tím, že na něj vedou hned tři zajištěné cesty, které se dají zkombinovat během krásné celodenní túry.

Dvě z nich (Naturfreundesteig a Hans Hernler Steig) jsou technicky lehké a bezproblémové zajištěné cesty (obtížnost A až A/B), kde ocelová lana a umělé pomůcky víceméně slouží jen k lepší orientaci při výstupu a jejich využití není s výjimkou několika žebříků téměř potřeba. Zato třetí, ferrata Traunsee Klettersteig prostupující zhruba dvěstěmetrovou vrcholovou stěnou je “déčko” se vším všudy.

S ohledem na můj zdravotní stav vybíráme pro výstup Naturfreundesteig, jednu z těch lehkých s tím, že uvidíme, co na to ruka. Pokud bude vše v pořádku, zkusíme i Traunsee Klettersteig a cestu Hans Hernler Steig sestoupíme zpět k parkovišti. A zatímco takhle uvažujeme vyrážíme podél hladiny jezera k začátku zajištění, které je asi dvacet minut od výchzího místa.

Těsně nad hladinou vede chodník přístupové cesty
Těsně nad hladinou vede chodník přístupové cesty, foto: Jan Polák


Konečně jsou tady první žebříky a my získáváme pocit, že zima přece jen skončila, i když okolní kopce mají ještě nasaznou sněhovou čepici. První kramlemi zajištěný úsek po chvíli vystřídá na poměrně dlouhou dobu stoupání serpentinami lesní pěšinou až do sedélka Sulzkogelscharte (800 m).

Jeden z mála strmějších úseků
Jeden z mála strmějších úseků, foto: Jan Polák


Absence adrenalinových lezeckých okamžiků je však štědře vyvážena překrásnými pohledy na hladinu jezera a okolní hory Solnohradska. Zvláště pohled na zeleně zabarvenou hladinu jezera nás uchvacuje a tak se co chvíli zastavujeme a znovu a znovu si říkáme, jak je tu krásně.

Pohled na jezero Traunsee se neokouká ani za celý den
Pohled na jezero Traunsee se neokouká ani za celý den, foto: Jan Polák


Pěšinku střídá skalnatý terén a my postupujeme dále k vrcholu. Výstup je i nadále bez technických obtíží a tak je jediným “vzrušením” asi desetimetrový žebřík a průchod skalním oknem v samém závěru výstupu.

Žebřík na chvíli oživí namáhavý výstup
Žebřík na chvíli oživí namáhavý výstup, foto: Jan Polák


U chaty Traunstein Hütte, ležící asi 100m pod vrcholem Traunsteinu chvíli odpočíváme a užíváme si výhled na zasněžené pohoří Totes Gebirge a hory ležící směrem k Dachsteinu.

Na zasněžené panorama Totes Gebirge bychom se vydrželi dívat celé hodiny
Na zasněžené panorama Totes Gebirge bychom se vydrželi dívat celé hodiny, foto: Jan Polák


Ruka je v pohodě a nic nebrání tomu, zkusit něco pořádného, hodně exponovaného, kolmého až mírně převislého, zkrátka nějakou opravdovou ferratu. V našem případě Traunsee Klettersteig. Mezi sněhovými poli kličkujeme k chatě Gmundner Hütte, ležící těsně pod samotným vrcholem Traunsteinu a vzápětí již sestupujeme zajištěnou cestou Hans Hernler Steig do míst, kde odbočují do vrcholové kolmé stěny první jistící lana ferraty Traunsee Klettersteig. Již od pohledu je vidět, že výstup bude hodně exponovaný. Rychle oblékáme úvazky, nasazujeme helmy a těšíme se, jak si to užijeme.

Zahajujeme sestup zajištěnou cestou Hans Hernler Steig
Zahajujeme sestup zajištěnou cestou Hans Hernler Steig, foto: Jan Polák


Hned na začátku výstupu je třeba překonat několik převislých míst a já musím konstatovat, že doporučené tříkilové zatížení hojící se ruky se ne vždycky daří beze zbytku dodržovat. Ale to jsme již v nejkrásnější části ferraty, exponovaném pilířku nad skalním kotlem, který padá až k hladině jezera, ležící o dobrých tisíc metrů níže. Je to prostě paráda a my si užíváme svoji letošní první ferratu. Ale i sebekrásnější výsup jednou končí a my máme za sebou poslední převislou “déčkovou”stěnku a pomalu opět docházíme k chatě Gmundner Hütte. Jsme naplněni radostí , ale zároveň i trochu smutkem. Radostí z krásného výstupu a smutkem z toho, že byl tak krátký. Ale takováhle cesta by mohla mít stovky metrů ale stejně by to nebylo dost! Vůbec se nám nechce opustit terasu chaty, ale máme ještě před sebou dvanáct set metrů sestupu a tak nezbývá než vyrazit na cestu.

Už první metry Traunsee Klettersteigu jsou skutečně lezecké
Už první metry Traunsee Klettersteigu jsou skutečně lezecké, foto: Jan Polák


Na strmém hladkém pilíři
Na strmém hladkém pilíři, foto: Jan Polák




Další ze strmých pasáží Traunsee Klettersteigu
Další ze strmých pasáží Traunsee Klettersteigu, foto: Veronika Dušánková




Poslední déčkový úsek
Poslední déčkový úsek, foto: Jan Polák




K Gmunder Hütte vede již lehký terén
K Gmunder Hütte vede již lehký terén, foto: Jan Polák




Sněhové pole a klouzající žebřík hned za chatou již známe a než se nadějeme, jsme u rozcestí, kde jsme se před nedávnem navlékali do úvazků. Ještě jednou se díváme do míst, kudy jsme stěnou prostoupili a potom již: “Vzhůru dolů!”.

Sestup zajištěnou cestou Hans Hernler Steig. Stěnou nad námi vede Traunsee Klettersteig
Sestup zajištěnou cestou Hans Hernler Steig. Stěnou nad námi vede Traunsee Klettersteig, foto: Jan Polák


Nevím, jestli vůbec existuje sestup, který by nebudil dojem, že není nekonečný a jestli ano, tak tenhle to rozhodně není. Strmá pěsinka podél vypreparované, ve spádnici vrcholu položené vápencové vrásy je možná zajímavá z geologického pohledu, ale jde se po ní prostě děsně. Místy je sice zajištěna ocelovým lanem (sestupujeme zajištěnou cestou Hans Hernler Steig), ale těžko říct, jestli je lepší se ho držet a nebo využívat jenom přírodních možností. V každém případě hladina jezera pořád ne a ne se přiblížit. Ale stejně jako jednou končí i nejkrásnější ferrata, končí i tohle “peklo” a my s úlevou chladíme uondané nohy v ztichlé hladině jezera Traunsee a sledujeme, jak v Gmundenu postupně rozsvěcují světla....

Soumrak padá na Traunstein...
Soumrak padá na Traunstein..., foto: Jan Polák




...a s námi se loučí večerní Gmunden
...a s námi se loučí večerní Gmunden, foto: Jan Polák


Druhé vydání, původně vyšlo 20. 9. 2006.