Obrvégry

Autor: Jan Polák <japola (zavináč) atlas.cz>, Zdroj: Jan Polák, Vydáno dne: 30. 05. 2009

Krajková varianta cesty Stínová spáraLezení na tvrdém písku v Lužických horách.

AKTUALIZACE: mapa.
S poněkud nejistým výrazem ve tváři se dívám do žlábku nad sebou a s pocitem, že mne někdo nasměroval do skluzavky tobogánu v protisměru, uvažuji jak na to. S kruhem u nohou nejsem žádný hrdina a tak se zkouším vtěsnat na dno hladkého koryta a zvýšit tření na maximální možnou míru.



Ale nějak to není ono. Musím ven a opatrně našlapovat na hrany žlábku. Paráda! Jde sem smyčka a o kousek výš ještě jedna. Na nějaké velké padání to asi není, ale snad nebudu muset prověřovat jejich kvalitu. Tak, opatrně ještě jeden, ne raději dva kroky a jsem na vrcholu. Užívám sluníčka a raduji se z vylezené cesty. Tentokrát to byl „Kauschkův žlab“ na Gahlerovu věž, jednu ze sedmi věží skalní oblasti na Horním sedle.

Kauschkův žlab na Gahlerovu věž
Kauschkův žlab na Gahlerovu věž, foto: Jan Polák


Horní skály (dříve nazývané Oberwegsteine), mezi horolezci známější pod jménem Obrvegry , se nalézají západně od obce Horní Sedlo, v těsné blízkosti staré, tzv. „Horní cesty“ (Ober Weg), vedoucí do Krásného dolu. Členitost stěn a pevný pískovec zpevněný křemenným tmelem a žilkami křemene a vápence, jsou jenom dva hlavní důvody pro oblíbenost těchto terénů. O tom, že tomu tak bylo i dříve, svědčí fakt, že téměř všechny věže byly zdolány již v roce 1904 a pouze věž, pojmenovaná po horolezci Adolfu Gahlerovi, odolávala až do roku 1906. Autorem většiny cest té doby a průkopníkem lezení v této oblasti nebyl nikdo menší, než liberecký básník a propagátor horolezectví Rudolf Kauschka.

Nejzajímavější horolezecké cíle v oblasti jsou věže Smrtka, Liberecká věž, Gahlerova věž a Dvojče. Naopak věž Zub, ukrytá napravo od cesty v rozlehlejším masivu je zajímavá spíše pro sběratele vrcholů a přátele romantických vyhlídek. Celou skupinu doplňují věže Sokol a Malá Smrtka. Pro určení obtížnosti cest je v oblasti použita Jednotná pískovcová klasifikace ( JPK ). Horolezecká činnost je povolena celoročně.

Smrtka
Nejmohutnější věž v oblasti s velkým množstvím cest nižších stupňů obtížnosti, vedoucích bohatě členitou západní a nebo východní stěnou. Doporučit lze zejména „Normální cestu“ (III), „Východní pravou“ (III) a „Východní střední cestu“ (III) , překonávající několik malých převisků po krásných chytech a s možností dobrého zajištění. Na chyty skromnější stěnou orientovanou k jihu vede cesta „Jižní stěna“ (IV) a snad nejkrásnější cesta celé oblasti, „Přímá jižní cesta“ (VII) s jemným a exponovaným lezením po drobounkých chytech ukloněnou stěnou. Jen je třeba cestu lézt s rozvahou. Jištění v kruhu je totiž poslední na cestě k vrcholu a pád by mohl mít fatální následky.

V cestě "Přímá jižní" (VII) na Smrtku
V cestě "Přímá jižní" (VII) na Smrtku, foto: Jan Polák


Gahlerova věž
Krásná skalní jehla stojící v těsném sousedství Smrtky s koncentrací těžších moderních cest. Z těch klasických lze doporučit lezecky velmi zajímavou cestu „Kauschkův žlab“ (VI) ve východní stěně.

Liberecká věž
Zvláště její západní stěna přitahuje svojí pozornost a srdce nejednoho spáraře při pohledu na ni pookřeje. V celé své výšce je protnuta několika spárami, z nichž si pozornost zaslouží zejména cesta „Stínová spára“ (VI) a „Klasická cesta“ (VII). Ale i když nejsou spáry vaší nejsilnější stránkou, nemusíte se jich vzdávat. Stěny v jejich bezprostředním okolí nabízejí množství chytů a tak lze lezecké obtíže řešit i jiným způsobem.

Jiří "Šťáva" Šťastný v Krajkové variantě cesty Stínová spára
Jiří "Šťáva" Šťastný v Krajkové variantě cesty Stínová spára, foto: Jan Polák


Dvojče
Rozhodně byste si neměli nechat ujít „Normální cestu“ (III) na tuto věž. Radost z pohybu a krásné lezení v exponovaném převisu s dostatkem spolehlivých smyček na jištění, budou jistě patřit k těm nejhezčím zážitkům v této oblasti.

Obrvégry, Dvojitá věž
Obrvégry, Dvojitá věž, foto: Jan Polák
Podél pukliny vede krásní a lehká "Normální cesta" (III), která rozhodně stojí za vylezení.


Přístup do oblasti: Vlakem do Hrádku n. Nisou na trati č. 89 Liberec- Rybniště nebo do Rynoltic na trati č.86 Česká Lípa – Liberec a odtud místním autobusovým spojem na Horní Sedlo. Autem do Rynoltic ležících na hlavním tahu Liberec – Děčín a odtud přes Černou Louži na Horní Sedlo. Z Horního Sedla po zelené turistické značce směrem na Kavčí skály necelých 15 minut k prvním věžím.
Ubytování: Stanovat lze v kempu v Černé Louži , vesnici vzdálené od skal necelé 2,5 km. V kempu je možno dohodnout ubytování v chatkách, případně v pokoji hotelu, kde je i příjemná restaurace.
Mapa: Turistická mapa KČT č. 14 Lužické hory 1 : 50 000, SHOCART č. 4 Lužické hory 1 : 50 000, cyklomapa č. 102 Lužické hory, Českolipsko 1 : 75 000
Literatura: Pískovcové skály v Čechách, Severní Čechy, V. Slouka a kolektiv, Olympia Praha 1980
Správce oblasti: P. Vinklárek, Oldřichovská 681, Hrádek n. Nisou 463 34
Internet: Skály u obce Horní sedlo


Zobrazit místo Lužické hory na větší mapě
Článek vyšel v tištěné podobě v časopise Lidé a Hory č. 4/2005