Ještě o městě bohů

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Tomáš Sobotka, Petr Jandík, Juraj Štubner, Vydáno dne: 08. 03. 2007

Tomajda Tomáš SobotkaKrátké povídání s Tomášem Sobotkou

Ještě než došla zpráva o tom, že byla nová cesta "Město bohů" zrušena, jsem si chvíli povídal s Tomášem Sobotkou.
Aktualizace.

Jaký to bylo?
No super, akorát že Brazilci jsou blázni.

Proč?
Mohli se zbláznit, že jsme jim tam udělali deset mínusku, nejtěžší cestu na Cukrovou homoli. Tři tejdny kámoši, a pak že nechtěj nový cesty na Homoli. Všichni nás tam viděli, tak to tam tlučem, všichni pořád super, alespoň tady budeme mít co lízt, všichni nás tam furt vítali, objímali nás a pak po třech týdnech se tam s náma přestali bavit. Lautna se jich ptá: "Co se stalo, co s váma je?" "Ale né, nic, dobrý..." Najednou jejich úsměvy zmizely, ale to potom, co jsme jim řekli, že to bude asi 8b, protože jsme to ze začátku nemohli vylézt. Říkali jsme, že to je mazec. Oni byli naštvaní a pořád nám vyprávěli, že Brazilci by tam tu cestu udělali taky.

Jiří Lautner, Město bohů 8a+
Jiří Lautner, Město bohů 8a+, foto: Tomáš Sobotka


Pak jsme šli lízt nějaký 7c-čko, co tam měli, a to ani neměli dolezený do jiný cesty, do který tu cestu udělali, že jsme jim to ještě museli dolízt.

Úroveň lezení je tam asi jako u nás přes třiceti lety, když přijel Günter do Ádru a udělal tam desítku, tak mu to tam šli vytlouct, protože byli naštvaný že tam mají nějakou spáru.... Přitom nejsou sami schopní si tam po sobě dojistit cesty, kde jsou urezlý nejty. Máš polovinu cest bez nejtů, lezeš to na Top Rope, vysekaný chyty všude, no prostě blázni.

U nich hlavní deviza je mít velký svaly. Je to takovej zvláštní národ... Ale je dobrý to vidět a tuhle zem navštívit.

Co je to za matroš? Žula?
Je tam žula, ale je taková hodně krystalická, je to dost sajrajt. Něco mezi pískovcem a žulou. Lezeš po chytech, který ti pružej, jako u nás na písku. Hodně krystalů ušlápneš, ulomíš a když si o ně škrtneš, rozřízneš se jak kudlou. Prostě výborný. Ale zase lezeš mezi opičkama, lítaj okolo tebe kondoři, takže zase z týhle strany to je dobrý.

Tak díky za popovídání.

Rio de Janeiro - Homole cukru
Rio de Janeiro - Homole cukru, foto: Tomáš Sobotka



Pár dní po tomhle rozhovoru přišla zpráva, že byla cesta zrušena z ekologických důvodů. K tomu lze dodat, že na kopec vede lanovka a je tam restaurace. Tomáš řekl, že se ptali místních lezců i Guidos, jaké jsou podmínky pro tvorbu cest na Homoli a bylo jim řečeno, že odspodu a bez vrtačky, a že severní strana je povolená. Když cestu udělali, říkali někteří, že je lezení povolené až dál za hranou, vlevo od projektu (viz schéma). "Cesta udělaná byla, a teď ať si s ní dělají, co chtějí", říká Tomáš, "asi neunesli, že jim tam někdo cizí udělal cestu".



Město bohů/City of Gods/Cidade de Deus, kresba P. Jandík
Město bohů/City of Gods/Cidade de Deus, kresba P. Jandík


Na místním webu (řádek z 28.2.2007) se portugalsky píše:
V souladu se seminářem o minimálním dopadu na stěny v Urce - uskutečněném v r. 2002 riodejaneirskou federací horských sportů bylo dohodnuto, že se na západní stěně Homole cukru mezi slavným žlabem a cestou Secundo Costa Neto nesmí dělat cesty. (Je tam jedna cesta, ale ta byla udělaná před seminářem). Zbytek článku mluví o tom, že je škoda rušit tu cestu (nejtěžší cesta na celém kopci), ale pravidla jsou pravidla. Také tam autor píše, že Tomajda s Jirkou jsou v tom nevinně.

Tomáš o tom říká: "Myslím, že ta hrana je západ a když jsme udělali cestu vlevo od ní, tak je to sever max. severozápad. Jinak ta cesta je jen třidélková varianta ve spádnici několika cest a tlustého ocelového lana via feraty, kde vegetace neroste, jak jsme se později dozvěděli díky cementu, který se vyplavuje z betonového monstra stanice lanovky. Těch pár nýtů, které se dají snadno vyšroubovat a ve skále zůstane jen 3 cm dlouhá korunka, má pro životní prostědi města Rio de Janeiro, řekl bych, minimální dopad."

Tomáš Sobotka, Petr Jandík a za překlad z Portugalštiny děkujeme Juraji Štubnerovi.