Po čtyřech do hor

Autor: Martin Kleštinec <martin.klestinec (zavináč) lumen.cz>, Zdroj: Kleboň, Vydáno dne: 28. 06. 2007

Psí život v Alpách

Říkají mi Barča, poslední dobou taky někdy „hovnožrout“. V pátek se to u nás doma zase hemží batohy, lany a vším tím harapmádím. Páníček s paničkou zmateně pobíhají semtam, je docela sranda to pozorovat. Áááá, panička mi balí misku a granule. Tak to mne vezmou s sebou, juchů. Večer jsem klasicky vyhnána na mráz, achjo. No co, aspoň si zase přes noc vyhrabu pořádnou ďouru, abych se zahřála. Páníček je po mě moc rád uklízí…



Je ještě tma, když na mě ráno volají. Ani tu díru jsem nestihla porádně prohrábnout. Naloží všechno do auta, já si hupsnu na deku a vyrážíme. Snažím se usnout, jenže za chvilku zase stojíme. Čekáme na strejdu Cigoška (ten co má pořád na rukách nějaké návleky) a tetu Květu. Nakládají batohy, mě se pekelně zmenšuje místo…si ze mě asi dělají srandu, že budu vmáčklá mezi batohem a reprákem, ze kterého se vyluzují ty šílené zvuky, co pániček tak miluje. Acho, to bude zase cesta. Za chvilku zase jedeme, levá pravá, brzda plyn. Hergot, takhle vůbec neusnu! Páníček si zase hraje na Loebíka. Ááá, už zase zastavujeme, to už jsme asi na místě. Jo, prdlajs, to jen nabíráme jako posledního strejdu Radovana, toho co se furt tak raduje. Tak to jsme snad už všichni. Na dálnici i přes ten rachot usínám, abych měla cestu rychle za sebou.

Po několika hodinách jsme na místě. Brrr, je tu nevlídno, krápe, zima.

Tááámhle prý jdeme
Tááámhle prý jdeme, foto: Cigošek


Jé, tam je to bílý, to bude určitě sníh, který mám tak ráda. Chvátáme na autobus, kterým dojedeme prý skoro až nahoru. V autobuse se mi vůbec nelíbí, je tu málo místa, řidič jede jako blázen. Všichni fotí jako o život a já vidím jen „do zdi“, achjo. Za chvíli jsme naštěstí nahoře.

Přehrada Mooserboden
Přehrada Mooserboden, foto: Cigošek


Jdeme prý někam nahoru na chatu. Přejdeme přehradu a začínáme stoupat. Za chvíli jsme konečně na sněhu, jupí. To mám ráda, jen kdyby to tolik neklouzalo…

Tam za páníčkem, to jsem já
Tam za páníčkem, to jsem já, foto: Cigošek


Achjo, pořád na ně musím čekat
Achjo, pořád na ně musím čekat, foto: Kleboň


Kousek pod chajdou přišel tákovejhle mrak
Kousek pod chajdou přišel tákovejhle mrak, foto: Kleboň




Strejda Radovan se už moc neradoval
Strejda Radovan se už moc neradoval, foto: Kleboň




A za chvilku se z mlhy vyloupnul H. Schwaiger Haus
A za chvilku se z mlhy vyloupnul H. Schwaiger Haus, foto: Kleboň


Všichni byli hrozně šťastní, že už jsme na chatě. Já taky, hned za chatou jsem zavětřila, počkala, až se páníček nebude dívat a šup k latríně na mlsíky… Hergot, už mě zase volají…Jakmile mě páníček vidí, je mu vše jasný. Hrozně mě štve, že mi pak říká hovnožroute a i všichni ostatní si ze mě dělají srandu. Přitom je to taková dobrota, žejo…kdo nezkusí, nepochopí.

Zabydlujeme se v chatě, všude se něco děje, tolik věcí na zkoumání a já musím být furt na „místě“. Páníček se strejdou Cigoškem a Radovanem jdou někam nahoru, prý se podívat na nástup nějaký stěny, aby to pak v noci líp našli.

Užuž se vyloupne severka
Užuž se vyloupne severka, foto: Cigošek


Sněhové opojení
Sněhové opojení, foto: Cigošek




500m pro zimní hrátky…
500m pro zimní hrátky…, foto: Cigošek




Mám to sjet po zadku?
Mám to sjet po zadku?, foto: Cigošek




Večerní kýče
Večerní kýče, foto: Cigošek


Večer je na chatě čilý ruch. Jsou tu s námi ještě dva, kteří mluví jako páníček a ostatní. Pak jsou tu dva kluci, kteří mluví nějak jinak, divně. Páníček a strejdové říkají, že jsou to skopčáci a taky prý bukvice…tak nevím. Myslela jsem, že bude večer nějaká zábava. Všichni se ale jen nají a v osm jdou spát. Fakt nuda.

Páníček a strejda Radovan ale za chvilku zase vstávají. Balí si batohy, na nohy si dávají nějaká zubatá železa, na hlavu baterky a vyrážejí do tmy. Brrr, venku je zima, ještě že nemusím s nimi. Páníček jde lézt prý nějakou severní stěnu, nebo co, a strejda Radovan jde na vrchol po hřebeni.

Cestou pod nástup
Cestou pod nástup, foto: Kleboň


Prvních dvě stě metrů leze páníček po tmě, pak svítá
Prvních dvě stě metrů leze páníček po tmě, pak svítá, foto: Kleboň





Foto: Kleboň




Groß Venediger
Groß Venediger, foto: Kleboň




Páníček rád fotí sám sebe…
Páníček rád fotí sám sebe…, foto: Kleboň




Na vršku se oba šťastně shledávají
Na vršku se oba šťastně shledávají, foto: Kleboň




A pózují jak o život
A pózují jak o život, foto: Kleboň





Foto: Kleboň





Foto: Kleboň




Po vrcholovém cigárku sestupují táákhle exponovaným hřebenem
Po vrcholovém cigárku sestupují táákhle exponovaným hřebenem, foto: Kleboň





Foto: Kleboň


Konečně jsou zpátky. Skoro jsem se o ně bála. Strejda Radovan se už zase raduje a pořád něco povídá o masakru a jak to bylo supéééér. Páníček má hlad. Ještě že má tu paničku, která mu hbitě připravuje svačinku. Všichni pak zase balí ty své baťůžky. A já bych tak ráda zdlábla pár těch mlsíků za chatou, ale páníček mě furt hlídá, okřikuje a napomíná. Mám smůlu. Po obědě všichni společně sestupujeme zpátky k přehradám.

Sestupová expozice
Sestupová expozice, foto: Cigošek




Taky strejda Cigošek zapózoval
Taky strejda Cigošek zapózoval, foto: Kleboň




Sestup je za námi
Sestup je za námi, foto: Kleboň




I mlsík jsem dostala…větší radost bych ale měla z ho….
I mlsík jsem dostala…větší radost bych ale měla z ho…., foto: Kleboň




Poslední pohled na Wiesbachhorn a zase ta šílená cesta mezi batohama domů…
Poslední pohled na Wiesbachhorn a zase ta šílená cesta mezi batohama domů…, foto: Kleboň