Pallavicini na Großgloskner

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 25. 02. 2009

Großglockner od Franz-Josefs.HöheHistorický film

Je to již čtyřiadvacet let, co jsem se ocitl se svou Škodou stopětkou a touhou doplnit si sbírku vrcholů na parkovišti na Franz-Josesfs-Höhe, pod severními stěnami Grossglockneru. Nějak to vyšlo, že jsem přijel sám. Nikdy jsem nebyl sólista z přesvědčení, ale občas mi nezbylo, než sóliko, pokud jsem si chtěl zalézt a na tohle to vypadalo i tentokrát.

O to větší jsem měl radost, když jsem ráno natrefil na Biga s Janou, kteří se se svým rakouským přítelem, truhlářem Harrym z Vídně, chystali jít na Glockner lehčí cestu po hřebeni a spali v jiném patře garáže. Nesmělý diplomatický návrh, že by mohl lézt Harry s Janou tu lehčí cestu a Bigo, se kterým jsem už taky ledascos vylezl, jít se mnou na Pallaviciniho, byl zdvořile, ale rozhodně odmítnut a tak jsem se mohl těšit alespoň na společný výstup k bivakové chatce, kde se naše cesty rozdělí.

Grossglockner, Jana překonává trhlinu na cestě k bivakové boudě
Grossglockner, Jana překonává trhlinu na cestě k bivakové boudě, foto: Petr Jandík - z videa


Cestou přes ledovec jsem pochopil, že nechat Harryho aby táhl Janu bez Biga, by opravdu nebyl nejlepší nápad. Stačí se na filmu podívat, jak přeskakovala trhliny. Metodická perla. Smířen s tím, že budu muset na Pallaviciniho sám, jsem stoupal s ostatními pod obrovskýmí séraky k plechové bivakové chatce. K večeru jsme k ní došli a ejhle - usmálo se na mne štěstí. Byl tam chlapíček, který chtěl taky jít Pallaviciniho sám a tak jsme se domluvili, že ho dáme spolu.

Großglockner, Bigo a Harry u bivakové boudy pod severní stěnou
Großglockner, Bigo a Harry u bivakové boudy pod severní stěnou, foto: Petr Jandík - z videa


Ještě v noční tmě brzy ráno jsme přelezli kolmou příhorní trhlinu a pak si už vychutnávali ledovou stráň. Šlo to dobře, až na ty štandy. Můj nový parťák Karl totiž neznal ruské titanové ledovcové šrouby a vysvětlit mu, že se nezatloukají kladivem, nýbrž šroubují rukou, bylo nad moje síly. Pravidelně jsme se střídali a když jsem ho již podruhé zastihl na štandu sedět v karabině cvaklé do oka napůl zašroubované trubky, trčící pět centimetrů z ledu, pochopil jsem že Karl je buď notorický optimista, nebo má něco proti starým horolezcům.

Karl, bytostný optimista
Karl, bytostný optimista, foto: Petr Jandík - z videa


Musel jsem doufat, že nespadnu. Konec konců jsem chtěl původně lézt sólo, tak co? V roce 1985 jsem byl v celkem dobré formě a tak mi výstup nedělal problémy a Karlovi od Salzburka taky ne, teda až na to jištění. Mixový komínek na konci žlabu vyšel na mne a dobře že tak, protože v něm Karl dost skučel. Netrvalo dlouho, a natočili jsme se vzájemně u vrcholového kříže, už v kazícím se počasí. Karl spěchal na vlak, nebo kam, a tak zrušil dočasné přátelství na laně, zmizel kamsi dolů do mlhy a já se vláčel s lanem nacucaným vodou, do kterého intenzivní bouřka a následující drobný déšť přidávaly stále další deka až do neunositelnosti.

Hodně utahanej a mokrej durch jsem se doškobrtal ke své bílé popelnici, uvařil čaj, a protože se dovolená právě nachýlila, vyrazil se smutkem zpátky do gulagu zvaného ČSSR, do Prahy, do práce, do pr......

No a tady se na to můžete podívat na videu přetočeném ze Super osmičky: