Oberreintal

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 20. 07. 2009

Traverz za hranuLezecký ráj ve Wettersteinu

Vápencové pohoří Wetterstein leží na hranicích Německa a Rakouska, mezi Garmisch-Partenkirchenem a Innsbruckem. Ze severní strany nabízí skvělé lezecké cíle, z nichž mnoho je soustředěno v údolí Oberreintal s ideální horolezeckou chatou Oberreintalhütte.



Panorama Oberreintalu od chaty
Panorama Oberreintalu od chaty, foto: Petr Jandík


Rozeklané, divoké a vysoko položené údolí Oberreintal v severní části pohoří Wettersteingebirge lze bez nadsázky nazvat lezeckým rájem. Arénu začíná nalevo Oberreintaldom s přilepenou věží Unterer Berggeistturm. Centrum tvoří štíhlá a strmá věž Unterer Schüsselkarturm, jejíž severozápadní stěna shlíží na ideálně umístěnou horolezeckou chatu Oberreintalhütte, stojící na opačném břehu karu. Vpravo nabízí lačným lezcům své stěny z tmavošedého, drsného vápence rozložitá věž Oberreintalturm se svým východním i západním soklem a arénu uzavírá méně významná věž Zundernkopf. Zdáli a shora na to vše shlížejí hraniční Schüsselkarspitze a Scharnitzspitze, na které s chodí spíše z jihu, z Rakouska.

Unterer Schüsselkarturm
Unterer Schüsselkarturm, foto: Petr Jandík


Horolezecká historie Oberreintalu začala v roce 1908 cestou Schmid/Barth-Kamin na Oberreintalturm, v roce 1916 byl prostoupen 1500 metrů dlouhý Eichhorngrat (5-, A0) na západní vrchol Partenkirchner Dreitorspitze. V roce 1920 prostoupil známý Emil Solleder JZ hranu Oberreintalturmu, dnes známou jako Fahrradlkante, na které osvědčil svůj smysl pro humor zdejší chatař Franz Fischer. Nástup opatřil dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", ke klíčovému místu pověsil staré kolo, kterému cesta dnes vděčí za své jméno a klíčové místo cesty ukazuje cedulka "Notausstieg" - nouzový východ. V roce 1921 byl položen základní kámen chaty Oberreintalhütte, jejíž existence významně přispěla k rozvoji lezecké aktivity. V padesátých letech se zde objevil saský pískař Karlheinz Gonda a zanechal po sobě v severní stěně Oberreintaldomu slavnou cestu Gondaverschneidung, milník volného lezení ve spárách a koutech. Své pomníky zde má Stefan Glowacz, například dosud pravděpodobně nezopakované narovnání Schoberovy cesty na Unterer Schüsselkarturm, osmičkovou nezajistitelnou vraždu Kurz und Schmerzlos a k objevitelům nejhezčích cest patří Wolfgang "Amadeus" Henke. Nejtěžší cestou v Oberreintalu je dnes Hart Rock (9+, 300m) od tria Dorfleitner, Wilibald a Storp na Unterer Berggeistturm. Často lezené cesty jsou sanované, kromě expresek stačí pár vklíněnců na dojištění. Horský charakter cest ale nelze podceňovat. Šedá lepená oka se na skále dost ztrácí, takže orientační smysl je třeba nejen pro sestupy, ale i pro výstup. Řadu starých lehčích cest sanoval známý Pit Schubert a vytáhl je tak ze zapomnění.

Nástup Fahrradlkante s dopravní značkou
Nástup Fahrradlkante s dopravní značkou, foto: Petr Jandík


Nejpohodlnější štand ve Východních alpách. S touto bytelnou dřevěnou lavicí na zádech sem šestkovým terénem vylezl bývalý chatař Oberreintalhütte
Nejpohodlnější štand ve Východních alpách. S touto bytelnou dřevěnou lavicí na zádech sem šestkovým terénem vylezl bývalý chatař Oberreintalhütte, foto: Ondra Bubník


Díky tomu, že je Oberreintal uzavřené údolí, přes které nevedou žádné turistické přechody, je vyhrazeno téměř jen horolezcům. Turista sem zabloudí jen výjimečně a pokud dojde až k chatě, která se obvykle za pátečních večerů otřásá bujarým veselím Mnichovských horolezců, je na něj nachystán celý arzenál kanadských žertíků. Pokud otevře skříňku na chatové razítko, aby si ho otiskl do svého deníčku, vyleje se na něj voda z nádržky na dveřích, která je obsahem schránky místo razítka. Pokud si sedne na lavičku před chatu, že by se pokochal krásným rozhledem, jsou tu nenápadně položené trubky s navrtanými dírkami. Stačí otočit kohoutkem a už je tu sprcha.

Schránka na chatové razítko - zvenku
Schránka na chatové razítko - zvenku, foto: Petr Jandík


Schránka na chatové razítko - zevnitř
Schránka na chatové razítko - zevnitř, foto: Petr Jandík


I pro horolezce je v chatě zaveden jasný režim. V osm ráno chatař pustí budíka s po týdnu již nesnesitelnou písní Tequila, hvízdne na prsty, zařve Guten Morgen a všechny vykope z pelechu. Vařit si můžete buď sami na lavičkách před chatou, nebo vám za mírný poplatek chatař uvaří donesené potraviny. Lavička u chaty je částečně pod střechou, takže jedna polovina se dá používat i za deště. Chata má důmyslný ekologický systém zásobování elektřinou - kombinace solárních panelů, vodní elektrárničky a generátoru nabíjí akumulátory, ze kterých se pak večer může svítit. Také nová hajzlbudka, postavená místo té staré smetené lavinou, je produkt moderních biotechnologií. Jen původní cedule, hlásající, že "při běžících motorech nechávajte otevřená vrata, protože hrozí nebezpečí otravy jedovatými plyny" připomíná staré latrínové zařízení. Po renovaci chaty už zmizela cedule Nekrmte psa, ke které šprýmovní návštěvníci dopsali bez chataře.

U stolů před chatou lze posedět i vařit
U stolů před chatou lze posedět i vařit, foto: Petr Jandík


Poprvé mne do téhle skvělé chaty dotáhl Honza Bloudek. V Praze jsme do jeho luxusního BMW na kožené sedačky strčili kola a trádili do Elmau. Tam jsme naložili matroš na kola - Honza v batohu na zádech, já v postranních taškách na nosiči. První půlka jízdy až ke konci Partnachklamm byla skvělá, parádní sešup. Při druhé, která už je do kopce, jsme supěli a valili bulvy a hang k chatě vysál síly. A to měl ještě Honza od minula schované v chatě frendy a čoky. Počasí nám moc nepřálo, a tak jsme první den stihli jen odpoledne Fahrradlkante, když přestalo pršet. Druhý den přestalo pršet už před polednem a tak jsme střihli Brycha. I přes mokrou a lehce zabahněnou spáru pod klíčovým koutkem se nám moc líbil. Třetí den jsme se vydali na Schobera, ale expozice stěny nám poněkud vyrazila dech a stočili jsme se na lehčího Herbsta a Teufela, kde jsme nahoře trochu zabloudili a vylepšili si skóre obtížnosti v západní stěně. Slaňovací dráhu východní stěnou jsme nenašli a tak nám zbyla k dispozici poznávací túra hřebenem a sestup okolní sutí. Pak úprk do chaty, zabalit, dát chatařovi peníze do šuplíku na smluvené místo a hangem dolů ke kolům. Stejně jako při příjezdu, první půlka parádně s kopce a druhá pěkná štrapáce kdy si člověk s vyvalenýma očima sotva popadaje dech říká, tak bylo to hezký, ale nikdy více.
Výroba elektřiny v Oberreintalhütte - solární panely a vodní elektrárnička
Výroba elektřiny v Oberreintalhütte - solární panely a vodní elektrárnička, foto: Petr Jandík


Podruhé jsem zavítal do Oberreintalu po několika letech, když už jsem zapomněl, jaká štrapáce to je na chatu. Tentokrát jsme šli bez kol přes Partnachklamm, s batohy na týdenní pobyt a vším vybavením. Při nekonečném pochodu makadamovými silnicemi jsem vzpomínal na kolo. Do hangu mi všichni utekli, aby se mohli připravit na moje závěrečné číslo, zvané křeč do lýtka. Dokodrcal jsem se k chatě, před kterou bylo celé osazenstvo, a parádně se hned před chatou složil na zem. Chatař mne pak celý týden zásoboval minerálními prášky, protože to asi považoval za menší zlo než mne muset odnést dolů. I přes toto strhující ántré, byl týden docela úspěšný. S Bubákem jsme dali konečně toho Schobera, Sonntagsarbeit a Knall auf Fall a všechno se nám strašně líbilo. Teď už zase pomalu zapomínám na ten pochod na chatu, tak že bych se tam zase podíval?

Večer deštivého dne. Už jsme všechno přečetli
Večer deštivého dne. Už jsme všechno přečetli, foto: Petr Jandík


Doporučené cesty:



Oberreintaldom:


Oberreintaldom, vpravo Unterer Berggeistturm
Oberreintaldom, vpravo Unterer Berggeistturm, foto: Petr Jandík


Unterer Berggeistturm:


Oberreintaldom a k němu zleva přilepená "Spodní věž horského ducha" neboli Unterer Berggeistturm při pohledu zpod Unterer Schüßelkarturm
Oberreintaldom a k němu zleva přilepená "Spodní věž horského ducha" neboli Unterer Berggeistturm při pohledu zpod Unterer Schüßelkarturm, foto: Petr Jandík


Unterer Schüsselkarturm:



Klíčové místo - hladká plotna v horní části cesty
Klíčové místo - hladká plotna v horní části cesty, foto: Ondra Bubník
Schober - 6+


Oberreintalturm


Sonntagsarbeit, osmá délka, výlez do plotny s vodními žlábky
Sonntagsarbeit, osmá délka, výlez do plotny s vodními žlábky, foto: Petr Jandík


Příjezd:

Z Mnichova do Garmisch-Partenkirchenu. Poté, co byl loni přestavěn skokanský můstek, je parkování u stadiónu PLACENÉ. Ceny: 1 den=2,5E, 2 dny=4E, 3 dny=5E. Maximální povolená doba parkování jsou 3 DNY!
Bezplatně lze parkovat:

1. V ulici vedoucí ke stadiónu (mezi hlavní silnici na Mittenwald a stadiónem; přes den většinou plno)

2. Na plácku mezi placenými parkovišti a železnicí (těsně před stadiónem odbočit doleva směrem na "Krankenhaus/Freibad", projet mezi placenými parkovišti, plácek je po c.500m vlevo; přes den většinou plno)

3. NEJLÉPE: u koupaliště, velké parkoviště. Příjezd jako 2., koupaliště je na pravé straně o cca 500m dál, parkoviště taktéž vpravo za ním.

Příchod na chatu:

Kolem stadionu do romantické soutěsky Partnachklamm (vstup 2€, čenové AV 1 €). Z ní přes most po lesní silnici směr Zugspitze - Oberreintal až na skladiště materiálu. Zde se cesta zužuje a vede nejprve pro pravé a pak po levé straně potoka (bráno ve směru příchodu k chatě) až pod závěrečný "hang", kterým vystoupáme k chatě Oberreintalhütte. Až pod "hang" lze jet na horském kole, soutěskou Partnachklamm ale až po 18. hodině. Přes den je nutno jet přes Klais do Elmau, zde zaparkovat na obrovském Wanderparkplatzu a jet na kole po lesní cestě až k ústí Partnachklamm, kde se napojíme na výše popsanou trasu. Z Ga-Pa pěšky 3-5 hodin, na kole 2 až 2,5 hodiny.

Chata:

Oberreintalhütte je příjemná horolezecká chata, kde lze přespat ve společné noclehárně (vložku do spacáku s sebou, spacák netřeba). Koupit lze pouze nápoje. Chatař za poplatek uvaří donesené jídlo, očkává se součinnost při mytí nádobí. K dispozici je kniha túr a horolezecký průvodce. Kdo přinese do chaty ze skladu po cestě metrové čvrtpoleno, dostane pivo zadarmo.

Upozornění na možná nebezpečí:

Oberreintal je uzavřen hlavním hřebenem Wettersteinu směrem na jih, odkud zpravidla chodí bouřky. Protože je hlavní hřeben vysoký, není přes něj vidět a bouřku tedy zjistíte až když ji máte nad hlavou. Nebezpečná místa za lijáku jsou především rokle, kterou se slaňuje z Oberreintalturmu a také žlab Domrinne, kterým se nastupuje k cestám na Oberreintaldom. V obou těchto místech hrozí pád kamení, které s sebou bere tekoucí voda, rokle pod Oberreintalturmem se může za prudkého deště změnit v docela slušný canyoning. Pod roklí bývá také sněhové pole, které obvykle vydrží až do podzimu.

Literatura:

Tištěný průvodce Wetterstein Nord - Oberreintal, Musterstein, Alpspitzgebiet, Christian Pfanzelt, Panico 2003.
Schémata a popisy některých cest také na bergsteigen.at

Obsah mapy pro prohlédnutí v Google Earth je v sekci GPS.
Poslední délka slanění z Oberreintalturmu
Poslední délka slanění z Oberreintalturmu, foto: Petr Jandík