Na Dunaji u Beurouna

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jiří Vodsloň, Vydáno dne: 26. 10. 2009

Nástupům do skal žehnal Nepomuk, v pozadí skupina ZinnenNejvyšší skály mimo Alp

Do Jury jezdíme již téměř dvacet let a tak si občas, pro zpestření, vyrazíme i jinam, třeba do Donautalu mezi Sigmaringen a Beuronem.

Donautal

Doma v polici s průvodcema se již hodně dlouho krčí v koutku průvodce po Donautalu, pořád bylo však něco důležitějšího na lezení, až letos byl jeden křesťanský víkend a nebylo nic jiného na programu než Obere Donautal. Oblast patří bezesporu ke špičkovým a historicky důležitým skalkařských oblastem Německa. Svým charakterem se podobá jižní Frankenjuře (viz článek o Altmühltalu), svislé, či ukloněné stěny s převážně plotnovým lezením, klasické kouty a spáry, těžké rajbasy a mikro chyty. Hlavní rozvoj zde byl zaznamenán v druhé polovině 80-tých a první polovině 90-tých let, viz obliba rajbasů především díky nové gumě. Jen ojediněle se zde nacházejí dírky.

Donautal

Zvláštní kapitolou Donautalu je zelené hnutí, které v devadesátých letech dosáhlo téměř úplný zákaz lezení. Jen s velkými obtížemi se hledal kompromis (třeba takový jako známe z Frankenjury), který byl přeci jen nalezen a tak je dnes zase řada skal otevřena, ne však celoročně a je nutno se informovat, kdy a kde se smí lézt a zda se může vystupovat na vrcholy. Aby nedošlo k mýlce, jsou u přístupových cest umístěny informační cedule, ty však neobsahují informace o hnízdění ptáků, které jsou k dispozici na webu.



Kde lézt v Donautalu
Kde lézt v Donautalu, foto: Jiří Vodsloň



 

Východisko do Donautalu jsme zvolili kemp v Hausen, v jehož okolí se nalézá většina skal, s tím, že do 13 sektorů se da dojít pěšky z tábořiště.



Hausenské skály

Hausenské skály



 

Hausenské skály

Aby naše aklimatizace na místní podmínky byla pozvolná, zvolili jsme na rozlezení Löchlesfels, který svou strukturkou nebyl nepodobný Juře. Krásné dírky, často povinné, a nohy ne zřídka v rajbasu. Jištění dobré, ne však jursky zhýčkané (některé staré a prodřené smyce nebudily zrovna důvěru).  Lezení však bylo lahůdkové.



Löchlesfels,  Schlinglestour 7+, Löchlesweg 6+,  Intermezzo 7 a Lochweg 6+
Löchlesfels, Schlinglestour 7+, Löchlesweg 6+, Intermezzo 7 a Lochweg 6+, foto: Jiří Vodsloň



 

Další lahůdkou byla Kleine Kante 6+ a Wallhalla 7 na Fuchsfels s krásným technickým lezením.
Večerní bouřka nás vyhnala ze skal a tak nezbylo než doběhnout do hospůdky pod skálou a věnovat se studiu literatury.



Dualita lezce s dvěma úhly pohledu, který je důležitější?  Asi oba
Dualita lezce s dvěma úhly pohledu, který je důležitější? Asi oba, foto: Lenka K.



 

Další den jsme zamířili do sektoru Zinnen, Západní jsme prohlédli a pokývali hlavami, na devítky přijedeme příště. Na druhé cimě jsme okusili Bierhenkel 6, a rozhodli se opustit hladké, spárami protkané stěny Zinnen.



Zweite Zinne 60 m, přes převis vede  Großer Wahsinn 8-
Zweite Zinne 60 m, přes převis vede Großer Wahsinn 8-, foto: Jiří Vodsloň



 

Naše kroky zamířily do sektoru Eigerturm, jeho padesátimetrová stěna byla nádherně strukturovaná a s téměř alpským ambientem. Cesty Superdirekter Eigerturm 6+, Direkter Eigerturm 6 jsou poviností.



Superdirekter Eigerturm 6+, Direkter Eigerturm 6
Superdirekter Eigerturm 6+, Direkter Eigerturm 6, foto: Jiří Vodsloň



 

Schaufels

Nejvyšší skály Německa (140 metrů), ležící mimo Alpy, pro ty co mají rádi alpský charakter vícedélkových cest nutná zastávka. My jsme zde však byli v době hnízdění a tak nezbývá, než se sem podívat ještě jednou.



Masiv Schaufels 140 metrů
Masiv Schaufels 140 metrů, foto: Jiří Vodsloň



 

Falkenwände

Méně významná oblast s pěkným stěnovým a spárovým lezením. Výška stěny 30-50 metrů. Cesty Falkenwand 6, Marius 6+ a Paula-Petra 6+ lze doporučit.





 

Schreyfels

Klasický masív dosahující výšky až 70 metrů, skála není všude pevná. Opakante 3-4 patří asi k nejoblíbenějším nealpským cestám Německa.



Schreyfels
Schreyfels, foto: Lenka K.





Nástupům do skal žehnal Nepomuk, v pozadí skupina Zinnen
Nástupům do skal žehnal Nepomuk, v pozadí skupina Zinnen, foto: Jiří Vodsloň



 

Praktické informace

Příjezd

Po dálnicích Nürnberg, Ulm, dále po vedlejškách do Sigmaringen. Mapa

Nocleh

V kempingu Wagenburg v Hausen.
Restaurant a pension Murmeltier, možnost pokojů i lágru ve vlastním spacáku.

Období

duben - říjen

Výbava

Lano: 70 m, dá se i s 50 m
Materiál: 17 expresek, sada friendů a stoperů.

Průvodce

Panico: 
  Výběr, "Best of Schwäbischen Alb" cca. 25 €
  Donautal cca. 23 €

Internet:
Omezení jarní uzavírky některých stěn (únor - červenec) a novinky na webu Interessengemeinschaft Klettern Donautal/Zollernalb.