Salathé volně? Skoro...

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle desnivel.com a Mayan Smith-Gombatn , Vydáno dne: 22. 10. 2010

Tak zase příště!Nebýt jedné bouřky, zapsala by se do horolezecké historie Mayan Smith-Gombat velmi pravděpodobně jako druhá žena, která volně vylezla Salathé Wall (8a, 25 délek, 900m) na El Capitanovi.

Novozélanďanka pracovala na této klasické linii celý měsíc. Chtěla své jméno připojit k Steph Davisové, která se tuto cestu jako zatím jediná žena před pěti lety volně vylezla.

Na svém blogu Mayan popisuje, svou první zkušenost na části nazývané Headwall. Vyšla na vrchol El Capa a odtud slanila 100 metrů pod vrchol ke klíčovým délkám. „Je to asi nejlepší top rope na světě a určitě nejúžasnější délka, na které jsem kdy pracovala.“



Poslední kroky v převisu.
Poslední kroky v převisu., foto: Tom Evans


 

Mayan tábořila na vrcholu El Capa několik týdnů. Trénovala sekvence pohybů a získávala sílu potřebnou k překonání těžkých klíčových kroků, které následují po 60 metrech převislé spáry. Mayan, mimo jiné první žena, která přelezla cestu L´arcademicien (8c) ve francouzském Céüse, se nahoře brzy začala cítit jako doma.



Třídění materiálu druhý den ráno na Alcove.
Třídění materiálu druhý den ráno na Alcove., foto: Max Farr



 

Když si připadala připravená na kompletní výstup Salathé, zavolala si na pomoc svého novozélandského kolegu Maxe Farra. Jeho úkolem bylo lézt na druhém a odjistit ji. Na začátku pokusu nastalo neskutečné vedro. Mayan to ale neodradilo. První den vylezla 20 délek, včetně Monster Offwidth jako třešínku na dortu. „Trvalo mi víc než hodinu vylézt těchto 40 metrů… Připadala jsem si jako bych se prala s medvědem, chtělo se mi zvracet.“



První den v půl sedmé odpoledne. V posledních denních paprscích absolutně soustředěná, aby nevypadla z Monstra.
První den v půl sedmé odpoledne. V posledních denních paprscích absolutně soustředěná, aby nevypadla z Monstra., foto: Max Farr


Po tomto výkonu jsme druhý den věnovali odpočinku a snažili se vyhnout se intenzivním slunečním paprskům. Další postup byl dlouhý pět délek až k Blocku. Tam s Maxem strávili několik dní. Ráno vždy vstávali velmi brzo, aby Mayan mohla zkoušet vylézt Bouldrovou délku (z Huberovy varianty). Okolo 10 hodiny dopolední začínalo slunce pražit tak, že se malinké chyty nedaly vůbec udržet. Nakonec Mayan uspěla a oba mohli stoupat dál. Dolezli až k Headwall. Odtud se technicky dostali až na Long Ledge. Druhý den měli v plánu sestoupit a tento úsek vylézt znovu volně. Ale právě zde začalo pršet.

Max pod převisem a Salathe pod ním.
Max pod převisem a Salathe pod ním., foto: Mayan Smith-Gobat


Nejprve jsem zůstavala optimistkou a doufala, že je to jen nějaká přeháňka.“ Bohužel déšť sílil a celá stěna se zanedlouho změnila v jeden velký vodopád. Lezci byli za chvíli promočeni na kůži a rozhodli se utéct tak rychle jak jen to bylo možné (využili k tomu spuštěná lana jiných lezců). Pršelo pět dní.



Zaklíněná v neodjistitelné délce Hollow Flake
Zaklíněná v neodjistitelné délce Hollow Flake, foto: Tom Evans


Mayam prohlásila, že teď už konečně zná celou cestu a je připravena na další pokus!


 




Tak zase příště!
Tak zase příště!, foto: Max Farr