Senza piombo M10, clean

Autor: Albert Leichtfried <(at)>, Zdroj: Albert Leichtfrien, překlad Martina Hadey Slabá, Vydáno dne: 22. 02. 2013

Albert a Benni v cestě Senza PiomboDalší ledolezecký milník

Albertu Leichtfriedovi a Benediktu Purnerovi se podařila pravděpodobně patrně první cesta mixové klasifikace M10 kompletně po vlastním jištění.

 

Albert v cestě Senza Piombo
Albert v cestě Senza Piombo, foto: Klaus Kranebitter

 

 

K realizaci nových myšlenek v ledolezení je třeba jedna zásadní věc. Být ve správnou dobu na správném místě. Tato ledová moudrost zní jednoduše a logicky, ale její realizace bývá často poměrně obtížná a frustrující. Po výletu ke "Kouzelné flétně" v údolí Vallunga s Benediktem Purnerem v půlce ledna tohoto roku jsme vedle nesmírné krásy této málokdy lezitelné linie zjistili dvě věci. Za prvé, že je v Dolomitech tolik ledu, kolik už dlouho předtím nebylo a za druhé, že po nešťastně proběhlé loňské zimě to bylo konečně zase jednou tak daleko, že naše oči, pošilhávající po nových možnostech, mohly objevit některé velmi slibné linie.

Po zimě, která stěží připomínala ledovou, jsme se Benni a já dostali v průběhu ledna pomalu do formy. Lezli jsme nějaké pěkné ledové a mixové cesty v Jižním Tyrolsku v údolí Langental u Wolkensteinu. Pozornost vzbuzovalo už to, že jsme se v mixových délkách více snažili vyhnout používání fixního materiálu - skob a nýtů. První v tomto stylu lezené mixové cesty ("Remember Mi" M8/WI7- a "Stalker" M7/WI6), jsme byli schopni vylézt v zimě 2011 v Sørdalen / Norsko. V roce 2006 jsem si mohl splnit svůj dávný sen. S cestou "Illuminati", se mi podařilo spojit moderní mixové lezení s vážným klasickým ledolezením. Nyní se opět sen začal stávat skutečností. Vylézt cestu na hranici našich možností výhradně po vlastním jištění se nám již nějakou dobu honilo v hlavách. V "Senza piombo", které je od "Illuminati" nějakých 15 minut daleko, jsme pro to našli téměř dokonalé možnosti.
 

 

 

Albert a Benni v cestě Senza Piombo
Albert a Benni v cestě Senza Piombo, foto: Klaus Kranebitter

 

27. ledna jsme Benni a já, netuše, co nás bude čekat, nastoupili do první lanové délky. Jedna velmi pěkná M6 s bizarními ledovými strukturami. Druhá délka vede v ledu o obtížnosti WI 5 na polici. Odtud se náhle mění charakter cesty. Silně převislá a relativně málo členitá skalní stěna se pro nás zdá být koncem čistého lezení. Když se Benni při dalším lezení rozhodl nebrat s sebou nýty a borháky, nebyl jsem zle překvapen. "Chtěl prostě vědět, co půjde." V posledních letech to nebylo poprvé, co jsem byl nadšen z jeho ohromné dovednosti. Také tentokrát jsem užasl, že se jednoduše nevzdal. Po zdánlivě nekonečném boji vylezl třetí lanovou délku obtížnosti M9 čistě a on sight - prostě geniální. Teď byla řada na mně, dolézt cestu, pokud možno i nadále jen po vlastním jištění k ledovému převisu. Skalních struktur ubývalo, stěna byla strmější - ideální kombinace pro vystřízlivění. Po dvou pádech, při kterých se mi střídavě vytrhl jeden ze dvou založených vklíněnců ze spáry, jsem byl s nervy v koncích. V technickém lezení jsem se snažil nějak dostat k rampouchu a vymýšlel jsem u toho postup na příští pokus. 

 

Albert a Benni v cestě Senza Piombo
Albert a Benni v cestě Senza Piombo, foto: Klaus Kranebitter

 

 

Po "dni odpočinku", kdy jsme vylezli přímý nástup k "Jumbo Jet", se mi už honily hlavou myšlenky o skobách a krocích v podstatných délkách na "Senza piombo". Znovu a znovu jsem se snažil projít vklíněnce a studovat souběh pohybů. Po dalším, už opravdu potřebném, skutečném dni odpočinku, přišel ten čas. Budík zazvonil ve 4:15, ale já jsem byl vzhůru už chvíli předtím. Byl jsem zcela koncentrován na cestu. Potom už probíhalo vše tak, jako by se odvíjel film. Lezení si ode mě žádalo všechno mé umění, přesto jsem mohl vylézt až na vrchol zcela pod kontrolou. Vzhledem k enormnímu teplu toho dne byla závěrečná lanová délka v ledu spíše děsivá, ale Benny se nenechá ničím vyvést z klidu. Naplnili jsme se "Senza piombem", pravděpodobně první čistě vylezenou M10, už několik let vytouženým snem. Veškerý trénink a lezení v těžkých mixových cestách byly způsobem přípravy pro tento den, abychom své naučené dovednosti koncentrovali na jednu věc.
 

 

 

 

Albert a Benni v cestě Senza Piombo
Albert a Benni v cestě Senza Piombo, foto: Klaus Kranebitter

 

Jedna věc mi stále leží na srdci. V poslední době se můžete v různých médiích dočíst něco o budoucnosti ledolezení. Jedno z toho je, že budoucnost leží v převislém ledu zajištěném borháky, další je v ledových a mixových cestách, které se polezou výhradně bez borháků nebo také ve strmých ledových útvarech, které budou zajištěny jen ledovcovými šrouby. Nesouhlasíte? Není to spíše realizace vlastního ega, když se člověk pokouší definovat budoucnost? Co nám přinese budoucnost není jisté, vždyť člověk při jejím věštění už po staletí selhává. Každé dobrodružství, každý nový okamžik vzniká v budoucnosti sám od sebe.

Albert Leichtfried, překlad Martina Hadey Slabá

 

Benni při slanění z cesty Senza Piombo
Benni při slanění z cesty Senza Piombo, foto: Klaus Kranebitter

 

Sestup do Val Lunga 
Sestup do Val Lunga, foto: Klaus Kranebitter

 

Topo
Topo, foto: Klaus Kranebitter

 

Po uzávěrce: Slovenský reprezentant Paľo Rajčan vylezl cestu On Sight, viz James