Tři otázky pro Karinu

Autor: administrator <jandik(at)cds.cz>, Zdroj: Jarina Bílková, Petr jandík, Vydáno dne: 27. 05. 2016

Uff.....Dojmy z Innsbrucku

O závodě světového poháru v Innsbrucku jsme už obsáhle referovali. Martin Stráník se letos podruhé dostal do finále. Jak to viděla Karina Bílková, která se umístila na 59. místě?


Daleko do zóny

Daleko do zóny, foto: HN - Lukas Biba

 

Jaký to v Innsbrucku bylo, jak se ti tam lezlo?

Na závody v Innsbrucku jsem letos odjížděla s dost rozporuplnými pocity. Předně velmi ráda, že jsem se dostala do reprezentace i tenhle rok, ale taky dost nejistá ohledně svého výkonu. Výkon na závodech je ale vždy kombinací fyzického i psychického rozpoložení i toho, jak závodníkům bouldery sednou, proto jsem se snažila zaměřit hlavně na psychickou pohodu a nepřestat se těšit na nestandardní zážitek, kterým všechny závody SP jsou. 
Obecně mi velmi nevyhovuje odpolední kvalifikace závodu. Zabije se celý den čekáním na to, až nás ve čtyři hodiny zavřou do izolace, kde strávíme tři hodiny, než se dostaneme k lezení. Na všech závodech se navíc dost nervuju a čím déle to trvá, tím hůř se mi potom leze. 

Jak se liší bouldry na svěťáku v kvalifikaci od toho co se staví u nás a jestli tě to ponouklo k větší tréninkové motivaci?

Kvalifikační bouldery byly obtížnostně skvěle trefené. Lezla jsem ve skupině s Peťou Růžičkovou, která vylezla tři bouldery, což je výsledek, se kterým bych byla asi spokojená, protože tři bouldery se daly topovat. V jednom jsem ale nepřišla na technickou fintu ve zvednutí ze struktury a ve druhém jsem neskočila skok v začátku boulderu. Já jsem se tedy musela smířit s jedním topem a 59. místem (z celkme 67 holek), což rozhodně není výsledek, se kterým bych byla spokojená. 
Hodně se mi líbila variabilita boulderů (jednička položená a technická, dvojka přes struktury, trojka skok, čtyřka silovka, pětka oblé lišty), o kterou se snaží i stavěči u nás a většinou se jim to daří  S tréninkovou motivací nemám problém, spíš je pro mě čím dál tím těžší objíždět tolik závodů českého poháru a nejezdit radši do skal.

Krok do bonusu 
Krok do bonusu, foto: HN - Lukas Biba

 

 

Jak se dá ostatně skloubit zaměstnání s tréninkem na té úrovni, aby se dalo na SP dostat z kvalifikace dál? Jak trénuješ, kdo ti připravuje tréninkové plány a kolik trénuješ týdně?

Tohle je asi otázka spíš na Martina Stráníka, ten se dostává s normálním zaměstnáním i do finále  Mě obecně spojení lezení a práce nevadí. Pracuju jako OSVČ a dokážu si tedy rozložit lezení a práci tak, jak zrovna potřebuju. Trénuju tedy podle aktuálního pracovního vytížení, tréninkové plány jsem si nikdy nesestavovala ani nenechala sestavovat a asi se na to zatím ani nechystám. Důležitý je, aby mě lezení pořád bavilo, takže kombinuju to, na co mám zrovna náladu a čas.  

 

 

 

 

Uff.....
Uff....., foto: HN - Lukas Biba
 
Dík za rozhovor a ať se daří dál.