Krzystof Wielicki oceněn za celoživotní přínos

Autor: redakce <redakce(at)horyinfo.cz>, Zdroj: redakce, Vydáno dne: 15. 06. 2019

Piolet d\'OrPiolets d'Or budou v Ladeku

Organizátoři ocenění Piolet d'Or oznámili letošní ocenění za celoživotní přínos pro polského legendárního horolezce Krysztofa Welického. Vyhlášeníletošních Piolets d'Or se bude opět konat v Polsku 19.-22.září na Horském festivalu v Lądek-Zdrój.

Kzystof Wielicki narozený 1950 je jeden z přesních horolezců Zlato věku polského himálajského horolezectví.S lezením začal ve dvaceti během studií elektroinženýrství. Cestu di Himálaje začal jako ostatní ve Vysokých Tatrách, kde udělal například první zmní přelez celého Pilíře Kazalnice (1973). Lezl v Alpách i Dolomitech, kde ssemu podařil například první jednodenní výstup Francouzsko Italiské cesty na Punta Tissi. V roce 1974 se dostal na Kavkaz, kde přelezl těžké cesty na Dych-tau, Krumkol, a Koštan-tau. V sedndesátých letech bli Poláci aktivní v Afghánském Hundúkuši, kdei Wielicki získal první zkušeosti s velkou výškou na epedici na  7 116m vysoký Koh-e-Šachaur. Se dvěma druhy tam vylezl alpským stylem vícedenní výstup 2600 m vysokým Levým pilířem seerovýchodní stěny. Na to následovala v roce 1978 návštěva Pamiru s rychlými výstupy na pik Komunismu a Korženěvské.

Jeho první návštěva Himálaje byla roku 1979. Výsledkem byl impozantní šestdení pvovýstup západní stěnou Annapúrny South (7,219m) alpským stylem v obtížných podmínkách. V následujícím roce se poprvé zapsal do horolezecké historie, když ho velký protagonista zimního himálajismu Andrzej Zawada pozval na expedici na Everest. 17. února 1980 dosáhl s Leszkem Cichym vrchol a otevřel tak novou kapitolu horolezectví prvním zimním výstupem na ositisícovku.

V osmdesátých letech Wielicki udělal další dva první zimní výstupy osmitisícovek. 11. ledna 1986 stál na vrcholu Kangčendžendy s Jerzy Kukuczkou a  31. prosince 1988 vystoupil sám na Lhotse. Zvlášť tento druhý výstup byl pozoruhodný. Čtyři měsíce předtím s pokoušel alpským stylem o dosud nezlezenou západní stěnu Bhagirathi II v indickém Garhwalu. V polovině cesty na tým spadlo kamení, které jedno člena družstva zabilo a Wielicky byl vážně zraněn, měl zlomené obratle. Na Lhoce byl ještě v rekonvalescenci a vrcholu dosáhl s ortopedickým korzetem, bez kyslíku na jeden zátah ze III tábora ve výšce 7 400m. Tím se stal Wielicky známý schopností se velmi rychle pohybovat ve výškách.

14. 6. 1984 udělal vůbec první jednodenní výstup a sestup osmitisícovky, a byl to Broad Peak. Za 15,5 hodiny z předsunutého základního tábora dosáhl vrchol a po 22 hodinách byl zpátky v táboře. Z těch 22 hodin strávil 19 hodin lezením. Téhož roku udělal ještě novou cestu na Manaslu.

Nejvýznamnější alpské výstupy v jeho kariéře přišly později. Roku 1990 vysóloval východní stěnu Dhaulágiri, v 7800 metrech dosáhl SZ hřeben a kvůli špatnému počasí se stejnou cestou vrátil, protože na vrcholu byl tímto hřebenem již 14 dní předtím. Nově prostoupil přímo do centrálního kuloáru východní stěny, ale pak víceméně sledoval Anglo-francouzsko-polskou cestu z roku 1980 až k vyústění na SV hřeben. Roku 1993 se rozhodl udělat sólově novou cestu JZ stěnou Šišapangmy  na 8000 m vrchol. V této stěně již byly cesty vylezené v alpském stylu: 1982 Britská, 1986 Slovinská a 1990 Polsko Švýcarská. Jako na Dhaulagiri jsou hlavní obtíže v horní části stěny těsně pod vrcholovým hřebenem.

Obě tyto cesty přinesly obtížné momenty, ale jeho sólový výstup Kinshoferovou cestou na Nanga Parbat v roce 1996 překonal vše předchozí. Po úspěšném dosažení vrcholu K2 severním hřeben s bivakem v otevřené trhlině ve výšce 8400m na sestupu se přesunul přímo do základního tábora Nanga Parbatu, kde se chtěl spojit s polskou expedicí na Kinshoferově cestě.Jenže bylo pozdě a expedice již horu opustila. S malou znalostí cesty se rozhodl dát pokus na liduprázdné hoře a vrcholu dosáhl po šesti dnech o odchodu z vesnice Chilas. Tím se stal pátým lezcem, který vylezl všech 14 osmitisícovek.

Po Nanga Parbatu se Wielicki již nevrátil ke špičkovému horolezectví, ale vedl mnoho expedic včetně dvou neúspěšných pokusů o K2 v zimě a úspěšný, ale tragický zimní výstup na Broad Peak. Pokračoval také v prvovýstupech. Udělal dva výpady do zřídka navštěvovaných údolí v Karakoramu, roku  2011 dokončil prvovýstupy tří pětitisícových vrcholů nad ledovcem Koksil Glacier a roku 2012 skoro 6 000m vysoký vrchol v Virjerab Muztagh. Je členem Explorers Clubu, byl oceněn roku 2001 cenou Lowell Thomas Award pro horolezectví a roku 2018 dostal spolu s Reinholdem Messnerem prestižní Princess Asturias Award for Sports. To bylo poprvém kdy byli touto cenou oceněni horolezci.