Odešel Honza Šabata

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Sestavil Petr Jandík, Vydáno dne: 27. 10. 2026

*20. 10. 2951 +15.10.2026

Umřel Honza Šabata, horolezec, instruktor, bafuňář. Kdo jste ho znali, přijďte se s ním rozloučit v pátek 6. 11. 2026 ve 14:00 v Krematoriu Strašnice.

Parte

Honza Šabata začal lézt v roce 1971, předtím prošel skautem. Hned v prvním roce vyvedl s o něco starším Jirkou Markem na střídačku první sedmu na Vztyčenou věž v Ostrově a protože neměli průvodce, přišel přitom ke svému prvnímu prvovýstupu na Sírovou věž. V březnu 1972 jel poprvé do zimních Tater. Na Téryho chatě tehdy potkal Karla Bělinu, který mu dal o rok později příůleřitost zatlouct jeho první kruh na písku. Z téhle známosti vzešla účast na řadě společných prvovýstupů.

V databázi ČHS je Honzovo jméno u více než čtyřiceti cest, většina z nich z let 1983–87, kdy lezl s Karlem Bělinou, Slavojem Hokrem a Jiřím Janišem v Tisé, Ostrově, na Děčínském Sněžníku a na Kokořínsku. Sám vedl pět prvovýstupů. Poslední prvovýstup, kterého se zúčastnil, vznikl v roce 2021 v Ostrově a má výmluvný název Důchodová reforma – padesát let po tom prvním.. Lezl i ve velehorách: v roce 1977 vystoupil s L. Benýškem severní stěnou na Ulu-tau-čen na Kavkaze a výstup se dostal do přehledu Výstupů roku. Později organizoval klubové výpravy do Nepálu na Langtang a na Altaj. Ve dvaapadesáti se pokusil o Aconcaguu, kde došel do 6400 metrů.

V roce 1990 patřil k zakládajícím členům Horolezeckého klubu RAČ, který vznikl z bývalého oddílu Sportovní stavby v bivaku pod Trubadúrem na Kokořínsku. Postupně se stal jeho náčelníkem a duší. Přes dvacet let psal hodnocení sezóny a redigoval a sázel klubovou ročenku zvanou Račenka. Podepisoval se v ní jako „Né příliš zodpovědný redaktor“ a autory pravidelně a neodbytně honil, aby psali příspěvky. Pořádal klubové akce od Velikonoc na Vysočině po Prachovské vyhlídky, závodil ve World Rač Cupu a s kamarády z klubu jezdil lézt po celé Evropě, od Verdonu a Meteory po Dolomity a Sardinii.

Přezdívku Šedý Vlk si vysloužil u dětí. Jako instruktor horolezecké školy Horoguru a vedoucí horokroužku předával zkušenosti, kterých měl „opravdu na rozdávání“, s trpělivostí, kterou obdivovali i kolegové. V roce 2018 založil Camp Šedého Vlka, zimní a letní tábory s lezením, koly a běžkami, a po prvním turnusu suše shrnul: „Přežily děti, přežil Šedý Vlk, tak to zase zopakujem.“ Elán mu vydržel do posledních let. V únoru 2024 ještě ve dvaasedmdesáti ujel na běžkách se saněmi přes sto kilometrů finským Laponskem a ve svém článku se popsal jako „polární nováček, nejslabší a nejneukázněnější člen“ výpravy.