Za mne královna kochačských cest pro radost začátečníka, či konečníka.
Cestu jsme zvolili na lezeni s kamarádkou, která leze, ale vícedélky nikdy nelezla
A řekl bych, že to byla velmi dobrá volba.

Cesta je v pevné skále, v plotnách a stěnkách, vždy (prakticky vždy) s mohutnýmí stupy a bytelnými, anatomicky tvarovanými chyty.
Co štand, to luxusní plošina, nejlepší je dobírání na vršku, takhle si představuji štanda pro invalidního seniora - mne (viz foto)!

Klíčové místo je asi vylezení do hlíny v (myslím čtvrté (?) délce, kde navíc ten zk*ej kořen, co jsem za něj čapnul, nedrží!.
Jinak, bych řekl, maximálně párkrát 3+

Nástup je označen cedulkou, takže brýle s sebou,aby člověk věděl, že leze fakt na Irmu!!

Ale vážně: Je to, myslím, nesmírně milá, příjemná cesta pro zkušeného a velice vhodná cesta pro začátečníka ve vícedélkách.
Na štandech řetězy.

Jištění je nýty a hodinami. Hodiny jsou provázané erárem, který degraduje, pokud se člověk bojí pádu, raději dát svoji (většinou by to šlo)
Další možnosti jištění všude kolem.
Na cedulích žádají nelezení hodinu před svítáním a západem slunce.