Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Bellavista


Šestá délka je opravdu poněkud vzdušnější.První zimní opakování cesty Bellavista (9- A4) na Cima Ovest 7. a 8. leden 2007

Srpen 2006. Někdy během neustávajícího deště a mezi třetím a čtvrtým pivem se radíme, jaké cíle si vytkneme pro nadcházející zimu. Když Martin se svým úsměvem od ucha k uchu přijde s nápadem zkusit Bellavistu na Cimu Ovest, pokládám ho za blázna nebo přinejmenším opilce.


Když z něj tento nápad ale nevyprchá ani za několik dalších dní, začínám se jím zabývat i já. No co, za pokus nic nedáme, pomyslím si. A v nejhorším budu za Martinem jumarovat a nechám jeho dělat všechnu práci….

Začátek listopadu. Zrovna padá první sníh a my šlapeme směrem Tre Cime, abychom si cestu lépe prohlédli a na nástupu uložili materiál. Neboť se dalo předvídat, že to celé bude boj se spoustou materiálu. Bohužel mám v tento den jeden z mála svých dobrých dnů, cítím se opravdu fit. A pak se to stane: pln nadšení prohlašuji, že chci vytáhnout první délku cesty, i když vím, že podle Alexandra Hubera je první délka nejnebezpečnější ze všech. Pod stěnou to nevypadá zase až tak špatně, první skoba je sice 7 metrů nad zemí, ale je dosažitelná.

Další scéna: 6. ledna 2007. Zvládáme nějak dorazit se dvěma narvanými batohy na chatu Auronzo. Chceme se zabydlet se v tamním winterraumu a během dvou dnů se pokusit o vylezení cesty. Budík zvoní nechutně brzy ráno a s překrásným východem slunce v zádech stoupáme asi hodinu na nástup.
Arnold při nástupu do stěny.
Arnold při nástupu do stěny., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Jdeme na to.
Jdeme na to., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Nevím, co nás přesně čeká, a tak se obtěžkám vším možným materiálem, narvu se do lezeček ve vlněných ponožkách a ještě se zhluboka nadechnu. Vlastně jsme původně chtěli především hákovat, ale vzhledem k těm málo skobám se většinou stejně musí lézt volně. A i to málo skob vypadá ne moc důvěryhodně!
Každý z lezců má při výstupu svoji roli.
Každý z lezců má při výstupu svoji roli., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Někde asi ve 20 metrech výšky se mi podaří dát tutového camalota, a prozatím se cítím bezpečně. Nemám ponětí která z těch skob by udržela pád, myslím, že žádná..... Mezitím kvůli zimě necítím prsty na rukou ani u nohou, a je na čase brzo se dostat ke štandu. O 15 metrů výše, kde se několik opravdu těžkých povinných volných kroků střídá s hákováním, vidím konečně borháky na štandu. Ještě pár kroků a můžu se do nich pověsit.
V první délce cesty.
V první délce cesty., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Sotva mohu uvěřit, že jsem zrovna vylezl nejtěžší délku svého života. Zatímco Martin jümaruje nahoru, vytáhnu batoh s materiálem. Jsem šťastný a klidný, zvláště když teď mám pauzu a s vyváděním je na řadě Martin. Jen proto mi ani nevadí, že při jümarování rukou vytáhne dvě ze skob, kterým jsem před tím musel svěřit svůj život.

Pohodička na štandu.
Pohodička na štandu., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Další délky sice také nejsou lehčí, ale my už jsme si zvykli. Všemi možnými hákovacími prostředky se dostáváme výš, i když tu, jako předtím, není tolik skob, kolik jsme si představovali. A tak pořád převládá volné lezení. Chyty jsou tak nějak vlhké, ani šáhnutí do maglajzáku moc nepomáhá, protože jsme ho doma zapomněli naplnit.

Probojováváme se pod převisy.
Probojováváme se pod převisy., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


K tomu ještě dělá svoje pro Cimy typická lámavost, takže pohyby jsou pomalé a trhavým krokům se musíme vyhýbat. Není divu, že Martin ve čtvrté délce ušlápne stup a ten mě v plné rychlosti trefí do ruky.
Impozantní pohled do stěny nad námi.
Impozantní pohled do stěny nad námi., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Z rány stříká krev, mně se udělá na chvíli černo před očima, do hlavy mi stoupá horko a mám strach, že upadnu do bezvědomí. Po minutce hrůzy ohmatávám pohmožděnou ruku, ale vypadá to, že nemám nic zlomené. Měl jsem kliku!

Arnold si užívá...
Arnold si užívá..., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Po několika hodinách máme za sebou první čtyři délky a už jen jedna délka nás dělí od velké střechy. Na řadě s taháním bych teď byl já, ale jsem unavený a nemám na to chuť. K tomu jsme od začátku lezení nevypili ani lok, protože batoh při tahání narazil na skálu a termoska s čajem se rozbila. Diplomaticky navrhuji slanit a pokračovat další den. Brzo bude tma a vůbec, i zítra bude dost času.....Martin se jen zazubí a prohlásí, že do tmy zbývá ještě celá hodina. Tak vezmu svůj úděl do rukou a vyrazím. Po celou délku mě provázejí křeče, ale zvládnu dát pár dobrých friendů do převislé šikmé spáry, a cítím se částečně bezpečně. Zároveň se setměním dolézám na štand. Neuvěřitelné, střecha se táhne přímo přede mnou do noci rovně jako když střelí. Třídíme a připevňujeme materiál, něco rychle sníme a slaňujeme s čelovkami těch pět délek.

Na pátém stanovišti. Pro dnešek končíme.
Na pátém stanovišti. Pro dnešek končíme., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Unavení, ale spokojení šlapeme zpátky k chatě Auronzo, a doufáme, že už tam někdo pro nás rozpustil sníh a uvařil nudle. Samozřejmě jsme nebyli vyslyšeni a musíme se překonat, abychom hned nezalezli do teplých spacáků. Během jídla probereme uběhlý den. Co by se stalo, kdybych v první délce spadl? A co by bylo, kdyby nedržel háček, do kterého Martin půl metru hupnul poté, co mu ujely obě nohy? Radši dlouho nepřemýšlet a jít spát. O minutu později už zařezáváme.

Co asi přinese zítřek?
Co asi přinese zítřek?, foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Další den nás vítá zamračeným nebem. Rychle se dostaneme pod stěnu a začínáme jümarovat. Den před tím jsme úsek až pod střechu opatřili fixy. Lezu kolem pasáží, které jsme včera zdolali. Až teď vidím, jaký výkon jsme včera podali. Jací čerti brali Alexandera Hubera, když do tohoto terénu nastoupil sám v zimě, těžko chápat.

Arnold při jümarování.
Arnold při jümarování., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Jemná spárka se táhne doleva od štandu přímo do střechy. S uklidněním zjišťujeme, že teď skob začíná přibývat. Martin začíná, ozbrojen přehršlí karabin, skob, friendů, vklíněnců, háčků a žebříků, zatímco já si dělám pohodlí na dřevěné sedačce, kterou jsme si s sebou přinesli, a opírám se do prsáku. Odsud k dalšímu štandu je natažené staré fixní lano, ale my ho nepoužíváme a Martin se propracovává zčásti volně, zčásti technicky, výše.
Šestá délka je opravdu poněkud vzdušnější.
Šestá délka je opravdu poněkud vzdušnější., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Po dlouhých dvaceti metrech se dostává k mezištandu, který se ukáže jako sice nepohodlný, ale zato přejištěný. Jsme sice za tutový štand rádi, ale čtyři borháky jsou přece jen trochu moc. Lezu za Martinem, zčásti jümaruji, někdy se za skoby přitahuji. Některé z nich se pod zatížením ohýbají jako z plechu. Zázrak, že se nevylomily už samotnou gravitací.

Jo, jümarování je opravdu dřina.
Jo, jümarování je opravdu dřina., foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Podívám se zpátky ke štandu a vzpomenu si znovu na Alexandera: prvovýstup, chladno, zima. A zase můžu jen kroutit hlavou.

Když dolezu na štand, vrátím se do reality. Koukám se vlevo a vidím linii, kterou mám lézt první. První metry mi vůbec nejdou, pohyby jsou neřízené, mám velký strach, který mě totálně blokuje. Střízlivě vzato vím, že pád by mohl skončit hluboko dole, ale já bych se nezranil, protože je pode mnou na padání vzduchu víc než dost! Ale přesto, strach tu je pořád. Po několika metrech se mi podaří se poněkud uklidnit. Exponovanost mě sice pořád zmáhá, ale zkouším vypnout a volným skobám prostě věřit. Tady jednu skobu ovážu, tam přidám malý vklíněnec a pomalu se plazím dál. Zatáhnu za velice zajímavou formaci skob - účko zaprané do díry a v tom háček- a nějak doufám, že se ta celá věc vylomí, abych konečně spadl a celé to brzdící napětí ze mě opadlo. Ale nic se nestane, skoba drží.



Třicet pět metrů té lanové délky se mi zdá nekonečně dlouhých. Nakonec mi ještě dojdou karabiny. Tření lana je jako z učebnice špatných vtipů, ale délku dolezu. Martin také a rychle nastupuje do poslední délky. Dva převisy a jeden traverz, dohromady ho čeká 20 metrů.
Úsměv! Vyletí ptáček!... a nebo panáček se skobou??
Úsměv! Vyletí ptáček!... a nebo panáček se skobou??, foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Už je pozdní odpoledne a Martin spěchá. Pár metrů pod štandem se zasekne a nadává. Ale i tento problém zvládá a na dalším štandu se cvaká s hlasitým jódlováním. Já lezu za ním, musím kvůli traverzu zas a znovu skákat do jümarů, ale prostě chci nahoru. Ihned začneme se slaněním, protože čelovky máme v batohu na začátku střechy. Slaněním a houpáním na fixech se dostáváme zase zpátky. Poslední metry střechy, které musím zhoupnout, jsou už ve tmě a Martin mi musí čelovkou posvítit. Rychle se napijeme čaje, a jedeme dolů přes už jen mírně převislou stěnu. Nakonec se nám ještě zasekne jedno lano při stahování a musíme ho nechat viset. V úplné tmě se dostáváme na úpatí stěny, kde na nás už čeká Matin K., aby nám pomohl s transportem toho všeho materiálu.

A je posekáno :-) !!!
A je posekáno :-) !!!, foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Jsme unavení, ale přešťastní. Dokázali jsme to.

No řekněte sami. Není tady krásně?
No řekněte sami. Není tady krásně?, foto: Martin Moser a Arnold Senfter


Tre cime na mapě:


Zvětšit mapu





[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5

| Autor: Martin Moser | Vydáno dne 14. 03. 2007 | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Arnold Senfter, překlad Sysel

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Český prvovýstup v Mexiku (08.03.2018)
Dawn Wall: Je to tam (22.11.2016)
Ohníčkáři (26.09.2016)
Cordillera a Divina Providencia (03.12.2015)
Stračena s Hačikou na Mt. French (2356), Nový Zéland (09.02.2015)
Yosemity v plamenech aneb můj deník (23.01.2015)
Blouděním vpřed (27.03.2013)
Pallavicini na Grossglockner (28.09.2012)
Asterix a Obelix (27.07.2012)
Matterhorn (4478m) (08.07.2012)
Mont Blanc s láskou (14.10.2011)
Tři jehly Francouzských Alp (12.10.2011)
Dülfer na Cimu Grande (09.10.2011)
S dvaatřicítkou v Raxu (29.09.2011)
Extrémní mixy v Tatrách (24.03.2011)
Poctivá klasika s pivakem (03.03.2011)
Zimní lezení ve Velické dolině (25.02.2011)
Techtl Mechtl s Albertem Prechtem (01.11.2010)
Bergellská žula (25.10.2010)
Hore Zdar 2008 (24.09.2010)
Peruánská kráska Ranrapalca (09.09.2010)
Sass Ciampac (16.08.2010)
Pytel na Mittelegi (04.08.2010)
Gerlinde Kaltenbrunner na Everest (25.05.2010)
Třináctiletý Romero na Everestu (24.05.2010)
Prvovýstup na Mt. Bradley na Aljašce (12.05.2010)
Adieu, stará Váho (25.04.2010)
Prvovýstup v Himaláji (31.03.2010)
Dülfer na Fleischbank (02.02.2010)
Parádní prvovýstupy v čínských horách (22.10.2009)
Severní stěnou Bischofsmütze (27.08.2009)
Christakante (11.08.2009)
Oberreintal (20.07.2009)
Flatzer Wand (02.07.2009)
Jak se leze ženám na Hohe Wandu (01.06.2009)
Vzpomínka na Trikolóru (17.03.2009)
Nekonečný příběh (22.12.2008)
Plotny, plotny a zase plotny (19.11.2008)
Jo klasika je holt klasika... (09.10.2008)
Chamonix 2008 (03.09.2008)
Nesselbergkar (26.08.2008)
Everestské statistiky (17.07.2008)
Eiger má výročí (16.06.2008)
Dachstein (26.05.2008)
El Bastardo (11.04.2008)
Jahňací štít (22.03.2008)
Horolezectví v Ekvádoru (06.02.2008)
Nebeský běžec Christian Stangl (28.01.2008)
Dolomity a Courmayer léto 1981 (02.01.2008)
Bergell, léto 1980 (02.01.2008)
Zimní lezení 1982 (01.01.2008)
Měl jsem z pekla štěstí! (19.12.2007)
Jedinečné lezení v kanadských Rocky Mountains (14.12.2007)
Kopold opět v Himálaji (25.09.2007)
Frisbeeplatte (04.09.2007)
Grossglockner - Stüdlgrat (20.08.2007)
Sólo na Lhoce (29.05.2007)
Raxalpe - malé velké hory (24.05.2007)
Když je to žluté, pak je to Svíčka. (08.02.2007)
Když to nejde nahoru, zaplať pánbůh, že to jde dolů. (14.12.2006)
Špek na Eiger (07.12.2006)
MANASLU 8163 m. (20.10.2006)
Severní stěna Matterhornu (15.09.2006)
Na zkušenou v Bergellu (07.09.2006)
Reprezentanti na Suškách (10.08.2006)
Reprezentační poločas (26.07.2006)
Ďůro alpinismo (26.05.2006)
Pallavicini na Grossglockner v zimě (01.01.2006)



Komentář ze dne: 15.03.2007 21:50:54     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr (@)
Titulek: Role
Každý z lezců má svoji roli - a je to role nezastupitelná. Hoši jsou bouráci, jen co je pravda.
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (359 hl.)
 
letní (326 hl.)
 
je mi to jedno (268 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 953