Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Deník expedice Argut 2008 - 2


Seminskij perevalNáklaďák a ouřad

Přistání v Barnaulu, přesun do Gronoaltajsku, boj s formuláři i vlastním břichem jsou náplní tohoto dílu.


V Barnaulu, hlavním městě altajského kraje, dosedáme na ranvej za svítání, nevyspalí po nočním letu. Mátožně si přebíráme bágly. Letištní personál poprvé za celou cestu kontroluje, jestli si každý bere opravdu svoje zavazadla.

Čekáme na maršrutku na letišti v Barnaulu
Čekáme na maršrutku na letišti v Barnaulu, foto: Petr Jandík


Za zvuků Pavlovy kytary čekáme na objednanou maršrutku, která nás převeze do Gornoaltajska. Maršrutka je v Rusku jeden z běžných dopravních prostředků. Je to obvykle minibus tak pro 14 lidí, který má sice něco podobného jízdnímu řádu, ale než vyrazí, čeká, až se naplní. Stav těchle kár bývá dost bídný, do některých za jízdy i pršelo. Do téhle maršrutky se nás nacpalo všech deset i s bágly a jedeme na dálnici. U některých už pomalu začíná konflikt nově přijaté střevní mikroflóry s tou českou, což posilujeme zastávkou ve čtyřiadvacetihodinovém bufáči. Boršč je sice poměrně bezpečné jídlo, ale na základně medailemi ověnčených raftérů a vodáků v Gornoaltajsku, od kterých si půjčujeme rafty, nás podstatně víc zajímá civilizovaný sedací záchod, než sbírka pohárů a vítězných trofejí.

Sbírka medailí byla hezká, ale tohle nás zajímalo víc. <br />Konstrukce vody i odpadu jsou dost inovativní
Sbírka medailí byla hezká, ale tohle nás zajímalo víc.
Konstrukce vody i odpadu jsou dost inovativní, foto: Petr Jandík




Náš náklaďák na základně vodáků v Gornoaltajsku. Vyfouknuté rafty leží vlevo
Náš náklaďák na základně vodáků v Gornoaltajsku. Vyfouknuté rafty leží vlevo, foto: Petr Jandík


Přijel domluvený náklaďák GAZ, do jehož benzínem smrdící skříně se zamlženými okénky a jedinou možností větrání střešním poklopem jsme nacpali svoje lodní vaky a batohy. Na střechu přišly rafty, kuchyně a zásoby. Robert nám pak rozdal k vyplnění registrační formuláře pro cizince, tzv. OVIR. Nejsou zrovna jasné a jednoduché a hlavně se musí vyplnit azbukou, kterou mnozí z nás už zapomněli a co horšího, nesmí se v nich škrtat. Zásoba prázdných tiskopisů brzy došla a nezbylo než se přesunout do centra Gornoaltajska na milici a nějak to tam zkoulet.

I když jsme se všichni učili ruštinu, formulář OVIR nám dal zabrat
I když jsme se všichni učili ruštinu, formulář OVIR nám dal zabrat, foto: Petr Jandík


Interiér našeho náklaďáku - pohodlí vypadá jinak
Interiér našeho náklaďáku - pohodlí vypadá jinak, foto: Petr Jandík


Úředníci v Rusku obvykle nejsou etalonem přívětivosti a vstřícnosti, ale měli jsme štěstí a narazili na světlou výjimku, snědou Altajku v bílých šatech s andělskou trpělivostí. Nerozházely ji ani naše škrtance, ani šedesátiletý student v našem středu a nakonec sebrala všechny formuláře, že si je vezme domů a přes polední přestávku je opraví a přepíše. V Rusku se něčím takovým na úřadě jen tak nesetkáte a tak na tuto dámu vděčně vzpomínám.

Vstřícná úřednice na milici
Vstřícná úřednice na milici, foto: Petr Pavlinec


Andělská úřednice na milici
Andělská úřednice na milici, foto: Petr Jandík


V Gornoaltajsku už nám zbylo jen nakoupit v tržnici potraviny na příštích deset dní. Nasedáme do našeho náklaďáku, snažíme se nějak přijatelně uvelebit a vyrážíme po Čujském traktu, který vede až do Mongolska. Dnešním cílem je dojet co nejblíž městu Aktaš, kde potřebujeme být hned ráno a vyřídit povolenky do pohraničního pásma. Motor náklaďáku řve a řidič postupně předvádí různé předjížděcí manévry, které ukazují na naše poměry odlišně nastavený pud sebezáchovy v této zemi.

Ještě jsme nevyjeli a už se opravuje
Ještě jsme nevyjeli a už se opravuje, foto: Petr Jandík


Cestou se zastavujeme v různých bistrech na jídlo abychom dokončili výměnu středoevropské střevní flóry za tu zdejší, Altajskou. Výběr jídla je trochu obtížný. Jídelní lístek bývá napsán jen rukou a to spolu s neznalostí názvů místních jídel vede k různým překvapením na talíři. Tentokrát v podobě koňského salámu. Cestou na Seminskij Pereval o výšce 1717 m do strmého kopce nějak přestal motor náklaďáku táhnout, až škytl a zhasl úplně. Že by naše expedice skončila dřív, než začala? Náš šofér je ale šikulka a zatímco jdeme pěšky na sedlo, spravil závadu a dokonce nás předjel, ještě než jsme došli nahoru.

Seminskij pereval
Seminskij pereval, foto: Petr Jandík


K večeru jsme se stavili v kempu u řeky Katuně v místech, kde se jelo mistrovství světa v raftingu. Kemp byl ale plný a tak jsme pokračovali dál.

Kemp u Katuně
Kemp u Katuně, foto: Petr Jandík


Peřeje řeky Katuň, ve kterých se jelo mistrovství světa v raftingu
Peřeje řeky Katuň, ve kterých se jelo mistrovství světa v raftingu, foto: Petr Jandík


Voda má děsnou sílu, provrtá i žulový balvan
Voda má děsnou sílu, provrtá i žulový balvan, foto: Petr Jandík


Mezitím padla tma. Ze skříně náklaďáku jsme zamženými okny a ve tmě nic neviděli a ani netušili, kdy se kam bude zahýbat. Nakonec, někdy kolem půlnoci, po strmém sjezdu ze silnice někam stranou můžeme už utlučení jak máslo vylézt, rozhodit spacák na louku mezi četné kravince a kobylince a pod hvězdným nebem za hučení řeky Katuň a jejího přítoku usnout. Pro mne je k tomu nezbytné ještě nasadit drobnou, ale neocenitelnou pomůcku – špunty do uší.

Noční večeře v bufáči kdesi mezi Gornoaltajskem a Aktašem
Noční večeře v bufáči kdesi mezi Gornoaltajskem a Aktašem, foto: Petr Pavlinec







[Akt. bodový průměr: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 13. 04. 2009 | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 13.04.2009 23:19:37     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Michal A. (@)
Titulek: Barnaul
Jo, pravda - to nás dost překvapilo, jak nám na tom "venkovském letišti" hlídali bagáž a kontrolovali, co kdo odnáší. Jinak o vstřícnosti na místním OVIRu jsem už na netu četl (my tu zkušenost ale nemáme, bumážku jsme ani neviděli, zařídila agentura za pár rublů). Čtu si na pokračování, hned bych tam jel (snad příští rok).
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
22.02.2019 - 24.02.2019
SP v ledolezení Denver
28.02.2019 - 02.03.2019
SP v ledolezení MS mládeže Oulu
08.03.2019 - 10.03.2019
SP v ledolezení MS Kirov

Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (95 hl.)
 
letní (76 hl.)
 
je mi to jedno (70 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 241