Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Grupo di Sella, lezecký ráj


Pod střechou BergführerwegDolomity pro lenochy, začátečníky i konečníky

Možná si ještě chcete užít babího léta a uvažujete, kam se vydat oslavit státní svátek a přidružené dny. Nabízím jako tip skupinu Sella, která patří k nejoblíbenějším cílům v Dolomitech. Nalézá se poblíž vysokohorských sedel Passo di Sella a Paso Gardena v Jižních Tyrolích, v trojjazyčné oblasti Gröden/Gardena, kde se mluví italsky, německy a prastarým jazykem Ladinců. Pro horolezce je tu nespočet skvělých cílů v blízkosti silnic se skalkařskými nástupy a nedlouhými sestupy a pokud chcete, můžete tu najít cesty lehké i těžké, krátké i dlouhé a nechce-li se vám do cest pěti a vícedélkových, můžete se vyřádit na sportovních skalkách v "Kamenném městě".




Mëisules dala Biesces
Mëisules dala Biesces, foto: Petr Jandík


Celé to království kolmého dolomitu je od Prahy vzdálené kolem 680 kilometrů, jen o 100 kilometrů dál, než do Tater. Dostanete se tam za nějakých 7 hodin jízdy čistého času. Kromě největší a nejpopulárnější skupiny Sella, do které patří nejen vrcholy masivu sevřeného mezi sedly Passo di Sella/Sellajoch a Passo Gardena/Grödnerjoch, ale i nádherný vrchol Sass Pordoi s famózní obrovskou sedmisetmetrovou stěnou, který se vypíná naproti Passo di Sella, tu jsou v blízkosti ještě vysoká a spletitá skupina Langkofelu/Sasso lungo a Plattkofelu/Sasso platto, shlížející na skupinu Sella z druhé strany sedla, dále Geislergruppe s vrcholem Furcheta nad San Ulrichem, Puezgruppe na severozápad od Passo di Gardena a Cirgruppe poblíž Wolkensteinu.



Severozápadní hradba masivu Sella tvořená První až čvrtou věží Sella. Osvětlená špičatá věž je Fiechtelturm
Severozápadní hradba masivu Sella tvořená První až čvrtou věží Sella. Osvětlená špičatá věž je Fiechtelturm, foto: Petr Jandík


Skupina Sella je tvořena okrajovými stěnami a věžemi kolem centrálního masivu Altoplano delle Mëisules. K nejpopulárnějším cílům zde patří I.IV. věž Sella a Pic Ciavázes, ke kterým dojdete z parkoviště do půl hodiny. Blízkosti cest také odpovídá stupeň oleštěnosti a počet lezoucích družstev, se kterými musíte cestu sdílet. Zejména nejbližší cesty na První věži Sella, kam dojdete ze sedla za čtvrt hodiny, jsou toho dokladem. Z túr na tuto věž lze doporučit Trenkera (V, 230 m), který má klíčové místo vyleštěné jak Jezuitská na Štítek na Srbsku, ale přesto je to velice pěkná cesta dlouhým koutem, Schobera (VI- nebo V+, A0, 190m) a Fiechtla (V-, 105 m). Na Druhou věž je populární cesta paní von Kasnapoff (IV+, 345 m) a jste-li na výši s morálem, potěší vás určitě mistrovské dílo bratří Messnerů (V+, 240 m) v severní stěně, kde hledáte cestu kompaktními plotnami.

Langkofel z vrcholu 3. věže Sella. Ve tmavém lesním porostu je skalkařská oblast Steinerne Stadt
Langkofel z vrcholu 3. věže Sella. Ve tmavém lesním porostu je skalkařská oblast Steinerne Stadt, foto: Petr Jandík


Na Třetí věži Sella byste si neměli nechat ujít Vinatzera (VI- nebo V, A0, 350 m) s klíčovým místem v oblezu střechy nad šikmou rampou v polovině výšky věže, pěkná je i lehčí Jahnova cesta (IV, 450 m). Z Passo di Sella sem dojdete v podstatě po vrstevnici za slabých dvacet minut.

Závěr Vinatzerovy cesty
Závěr Vinatzerovy cesty, foto: Petr Jandík


Na Čvtrtou věž lze doporučit lezecky ne příliš těžkou klasiku, která ale vyžaduje jistotu v méně odjištěném terénu a není orientačně úplně jednoduchá, Glücka (V-, 265 m) a těžší cestu Malsiner - Moroder z roku 1961 (VI+ nebo VI, A0, 354 m)




Foto: Petr Jandík


Velký výběr pěkných cest v délkách kolem 220 až 280 metrů nabízí jižní stěna Picu Ciavázes, dostupná z parkoviště na silnici SS242 pod stěnou za půl hodinky do kopce. Po levé straně výrazné rokle spadající z okružní police Gamsband vede výraznými střechami Via Italia 61, hákovačka s čistým přelezem za 8b francouzských.

Via Italia 61 -  Ve čtvrté délce 7c+
Via Italia 61 - Ve čtvrté délce 7c+, foto: Petr Jandík


Ta sice uchvátí váš pohled, ale je pro většinu z nás mimo možnosti. Zato hned vedle je v pravé stěně rokle dvojice podstatně lezitelnějších cest Rossi-Tomasi (III-IV, 285 m) a hned vedle Bergführerweg (VI-, 220 m), ze kterých se dá Via Italia 61 krásně pozorovat a fotit, pokud budete mít štěstí jako my, že ji někdo zrovna poleze.

Pod střechou Bergführerweg
Pod střechou Bergführerweg, foto: Petr Jandík


Za rohem vpravo, ve stěně paralelní se silnicí je originální Velký Micheluzzi (VI, 382 m) s unikátním pětidélkovým traverzem, kterému se lze vyhnout Buhlovou variantou pokračující rovně vzhůru. U levé hrany druhého komína vpravo je velmi často lezená cesta známého bezpečnostního výzkumníka Pita Schuberta (VI-, 265 m), nabízející atletické lezení ve spárách a plotnách.

Čtvrtá délka
Čtvrtá délka, foto: Petr Jandík


Za komínem dále vpravo najdeme dvě lehké cesty - orientečně ne úplně snadného Malého Micheluzziho (IV+, 325 m s nástupovou variantou) a zcela bezproblémovou Rampenführe (III a IV, 325 m), stěnu uzavírá zcela vpravo často lezená cesta Abram-Führe (VII nebo V, A0, 372 m). Komu nestačí cesty na Gamsband, končící prakticky v polovině výšky celého Picu Ciavázes, může ještě pokračovat dalších 240 metrů Vintazerovým zářezem (VI, nebo V+, A0, 240 m) až na vrchol.

Malý Micheluzzi, čtyřkový terén v horní části
Malý Micheluzzi, čtyřkový terén v horní části, foto: Petr Jandík


Sestup zpátky na Gamsband je slaňovací drahou přes pilíř vlevo od zářezu. Sestup z cest končících na Gamsbandu je jednoduchý - buď jdeme po Gamsbandu doleva (z pohledu z údolí) až k rokli mezi první a druhou věží Sella, pod kterou můžeme doprava na sedlo, nebo doleva dolů na parkoviště pod stěnou, nebo pokud víme, kde to je, můžeme slanit přes Bergführerweg, ale začátek slaňovací dráhy se nehledá snadno. Vylezte si Bergführerweg a budete vědět kudy kam.



Sas Pordoi s mohutnou skoro osmisetmetrovou stěnou. V pravém dolním rohu je parkoviště vhodnéí k přespání
Sas Pordoi s mohutnou skoro osmisetmetrovou stěnou. V pravém dolním rohu je parkoviště vhodnéí k přespání, foto: Petr Jandík


Důstojným cílem je Sass Podroi. Severozápadní stěna má na velkou terasu výšku 500 metrů a dalších 200 výškových si můžete dát z terasy na vrchol, kam vede z Passo Pordoi lanovka. Na Sass Pordoi fronty nepotkáte, ale abyste stihli nějaké rozumné lezecké časy, nesmíte se s tím moc matlat. Z doporučitelných cest jsou tu Fedele (IV+, 620 m), kterou lze doporučit jen za sucha, v horní části se traverzuje vodopád. Další lezecky lehkou, ale dlouhou cestou je Dibona (IV-, 565 m na terasu, IV+, 270 m na vrchol). Vede tam samozřejmě spousta dalších cest, stěna je to obrovská. Pokud se o ně zajímáte, odkážu na nějakého novějšího průvodce.



Meisules dala Biesces, jedovatý koutek v páté délce
Meisules dala Biesces, jedovatý koutek v páté délce, foto: Petr Jandík


Méně profláknuté cesty, kde nejsou davy, najdete na protější straně masivu Sella v severozápadních stěnách. Jsou to ovšem cesty novější, kde je nutné počítat s tvrdší klasifikaci. Velmi pohodlný nástup z parkoviště na silnici SS243 u hotelu Gerard. Jako první cíl bych doporučil v západní stěně Mëisules dala Biesces krátkou ale vydatnou Pepe-Führe (V+, 130 m) z roku 1984, Cestu lyžařů - Weg der Skifahrer (VI-, 270 m) a L'Nein (V+, 280 m). Chcete-li raději něco lehčího, můžete Ypsilon-Riss (IV+, 270 m).




Foto: Petr Jandík


Pojedete-li dál od Mëisules nahoru na Passo Gardena/Grödnerjoch, budete mít po levé straně skupinu Puez. V té stojí za to si dát v jihozápadní stěně Sass Ciampac cestu Adang (IV, jedno místo V-, 425 m a 150 m pěšky na vrchol, článek o výstupu je zde), popřípadě o něco lehčí Geschweifter Kamin (jedno místo IV+, 480 m). Adang má výhodu, že je v něm hodně traverzů za roh, takže nevidíte ostatní družstva a i když je cesta ověšená až nahoru, je to jakobyste tam byli sami, pokud někdo není ve stejné délce jako vy. Nástup pod stěnu je od Passo Gardena asi hoďku celkem příjemně po vrstevnici hezkými loukami a kousek lesem.



Jižní stěna Sass Ciampac
Jižní stěna Sass Ciampac, foto: Petr Jandík


V celé oblasti Selly a okolí jsou kromě lezeckých túr samozřejmě i zajištěné cesty, via ferraty. Lehké jsou na Grosse Cirspitze (2592 m, 300m), Plattkofel (2954 m, 700 m), Sas Riagis (3025 m, 900m), lehká až středně těžká vede na Kleine Cirspitze (2520 m, 220 m). Středně těžké ferraty jsou na Boèseekofel (2908 m, 300m) a "Tridentina" k chatě Pisciadù (2585 m, 600 m). Těžká ferrata je "Pößnecker" na Piz Miara (2965 m, 700 m) a nejtěžší v oblasti je ferrata "Cesare Piazzetta" na Piz Boè (3152 m, 920 m).



Meisules dala Biesces, Pepe - konec cesty, slaňák
Meisules dala Biesces, Pepe - konec cesty, slaňák, foto: Petr Jandík
Bude těch smyček dost?


Pro skalkaře nabízí oblast Sella a okolí také šest sportovních oblastí. Největší je Steinerne Stadt u Refugio Passo Sella pod stěnami Langkofelu ve výšce 2200 m nad mořem, kde je 107 jednodélkových cest, 100 délek sportovního lezení nabízí oblast Cansla poblíž rozcestí mezi Passo Sella a Passo Gardena na silnici SS242 z Wolkensteinu, 110 délek sportovního lezení v jedno až čtyřdélkových cestách najedeme v oblasti Frea kousek od Passo Gardena. Menší oblasti jsou Bucs di Preve, Sas dala Pier, Cauda a Ta Refosch poskytující každé kolem 10 délek lezení v jedno až dvoudélkových cestách.



Vrcholová kniha na první věži Sella
Vrcholová kniha na první věži Sella, foto: Petr Jandík


Možnosti bydlení: V okolí je pro movitější horolezce dostatek chat, hotelů a penzionů, kde se dá bydlet. Jsou tu i chaty CAI, kde je sleva na průkaz Alpenvereinu, ale nejspíš se budete zajímat o levnější způsoby bydlení. Je tu několik parkovišť, kde se dá spát v autě. V principu jsou to všechna, kde není zakázáno parkovat přes noc. Jedno je u spodní stanice lanovky na Plan de Gralba kousek za Wolkensteinem, kde je oficiální bezplatné parkoviště pro karavany. Je trochu z kopce, ale zadarmo. Zkušení kampéři vyrovnávají šikmost platovými nájezdovými klíny. Je to v dolíku a sluníčka si tam večer neužijete a ráno taky moc ne, ale můžete si skočit do blízké pizzerie. Na většině ostatních parkovišť se moc dobře spát nedá, jsou hodně s kopce i když tu a tamm se rovnější místečko najde. Nejlepší místo na spaní v autě je parkoviště na dně údolí mezi Passo Sella a Passo Pordoi. Je to příjemné místo mezi stromy, pomineme-li občasnou observatoř a odpadky a na loukách poblíž jsou občas vidět i stany. Samozřejmě pokud stavíte stan, ráno ho zbourejte.



Dolomitský borhák a hodiny, skvělý štand
Dolomitský borhák a hodiny, skvělý štand, foto: Petr Jandík


Jištění a charakter cest: Jsme v Itálii a na horských cestách potkáte jištění alpinistického charakteru. To jsou i na frekventovaných cestách klasické skoby různé kvality a pokud jsou tam skoby vrtané, obvykle to bývá skalní skoba nebo neexpanzní nýt, zatlučené do vyvrtané díry. Nerezové lepené borháky, nebo šroubované expanzní nýty, jaké známe z německých a rakouských hor, tu na horských cestách moc nepotkáte. Nezřídka se k jištění používají hodiny. Pak je vhodné, pokud to jde, si provázat kromě "smrti za korunu", kterou tam často najdete, ještě vlastní smyčku. Většinou je třeba si cesty dojišťovat vklíněnci a friendy. U sportovních cest ve skalkařských oblastech je jištění podstatně blíže obvyklému evropskému standardu.



U těchhle hodin nezbude než věřit. Další smyčka se tam už nevejde
U těchhle hodin nezbude než věřit. Další smyčka se tam už nevejde, foto: Petr Jandík


Některé cesty, hlavně na První věži Sella, jsou už na některých místech hodně oleštěné, ale s maglajzem se lézt dají, u těch ostatních to není tak zlé, oleštěnost se může najít jen místy. Čím je cesta novější, tím spíš oleštěná nebude, ale s klesajícím věkem cesty roste tvrdost klasifikace. Rozdíl mezi pětkou starou a novou může být i dva stupně. U doporučených cest je skála většinou pevná, u lehčích partií je třeba počítat s volnými kameny nebo sutí. Pro dolomit v této oblasti je typické, že, drží i nemožně vypadající odštěpy, u kterých by to člověk ani nepředpokládal, ale je třeba to vždycky poklepem zkontrolovat, občas taky něco nedrží.



Potkat můžete i tohle:  skoba, vylepšená květinou
Potkat můžete i tohle: skoba, vylepšená květinou, foto: Petr Jandík


Potřebné vybavení: Dvě poloviční lana, nebo dvojčata 50 m a více, sada stoperů, sada friendů, smyčky do hodin, na prodlužování a na slaňování, helma. Počítejte s možností zvratu počasí, větrovku s sebou. U cest, kde se sestupuje slaněním, používejte sebejištění prusíkem, protože kámen může v horách spadnout vždycky. Pokud se chystáte do novější, málo lezené cesty, neuškodí vzít pro jistotu kladivo a pár skob, ale u těch výše doporučených se dá bez kladiva dobře obejít.

Pohlednice, suvenýry i průvodce můžete koupit v krámě patřícím k hotelu Maria Flora přímo v sedle Sella, sportovní obchody s lezeckou výzbrojí i supermarket je dole ve Wolkensteinu.

Webkamery jsou u Plan de Gralba, hledící na Langkofel, Piz Sella, Pěkná stránka s webkamerami je na www.ilmeteo.it. Předpovgěď počasí najdete na stránkách Südtirol.info ale stejně dobře lze použít ovědčenou službu Rakouského Alpenvereinu.



Alpský plevel...
Alpský plevel..., foto: Petr Jandík



Zobrazit místo Dolomity, skupina Sella na větší mapě

Podstatná část tohoto článku byla napsána na telefonu Apple iPhone 4 s připárovanou bluetooth klávesnicí Apple.





[Akt. bodový průměr: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 12. 10. 2010 | Počet komentářů: 8 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Alpspitze: Pohodová lezenice (03.08.2015)
Salzburger Hochthron (11.07.2013)
Preuss na Piccolissimu (19.04.2012)
Torre Piccola di Falzarego, Comici (23.02.2012)
Hrana prvního pilíře Tofany (17.02.2012)
Dračí cesta (28.09.2011)
Via M. Speciale (15.08.2011)
Popena Basso (11.10.2006)



Komentář ze dne: 12.10.2010 13:06:34     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Lenka K. (@)
Titulek:
Pekne, jen domorodci se jmenuji LaDinci.

Skalky Cansla a Frea muzeme doporucit, ale 5tek tam moc neni.

Jen teplotne to mozna na konec rijna neni tak optimalni, prece jen se leze ve vice nez 2200.

Zdar, Lenka K.
0 0

Komentář ze dne: 12.10.2010 13:13:53     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re:
Díky Lenko, opraveno. Ti Ladinci jsou nějací potomci starých Římanů? Něco takového jsem zaslechl.

Jasně, v říjnu je to tam jedlé jen pokud by bylo opravdu pěkné počasí. Byl jsem v tuhle dobu - koncem října v Dolomitech dvakrát - na Fiameskante a na Piccolo Lagazuoi a za pěkného počasí to docela šlo.

Co Špáňo, vydařilo se?
0 0

Komentář ze dne: 14.10.2010 01:10:04     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Kuba Turek (jakub.turek@horydoly.cz)
Titulek: Re: Re:
Ladinové jsou rétororománi, ale s Římany moc společného nemají. Jsou spíš příbuzní s dalšími retororomány v italských a slovinských Julských Alpách a také trochu na východě Švýcarska. Uchovali si řeč a krev jen v zapadlých horských údolích. Měli by to být potomci jakýchsi Rétů, jejichž území dobyli Římané těsně před Kristem. Jenže se pořádně neví, kdo to byli Rétové - možná Slovani, možná Germáni, možná nějaký Keltům podobný národ, který Germáni tlačili před sebou, kdy se sami tlačili do jižní Evropy.
2 0

Komentář ze dne: 14.10.2010 12:48:21     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re:
Dík za přímo encyklopedické vysvětlení.
0 0

Komentář ze dne: 12.10.2010 14:26:12     Reagovat
Autor: neregistrovaný - kvakoš (@)
Titulek: Ráj nebo Peklo?
Je tam pěkně, to nemohu říci, ale taky hafec lidí. Holt daň za krátký nástup. :-(
0 0

Komentář ze dne: 12.10.2010 14:32:33     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Ráj nebo Peklo?
Záleží na tom, co si vybereš za cestu a který den, v kolik hodin a za jakého počasí do ní nastoupíš. Nám se osvědčilo se v klidu vyspat, nastoupit někdy v deset a v klídku v podstatě už sami vylézt. Má to ovšem nebezpečí v podobě odpoledních bouřek, které někdy přijdou.
Taky sae dá dělat ranního chrta a být tam první. Rovněž se vyplatí si ty nejprofláknutější cvesty nechat na všední den. Někdy tam může být víc lidí, ale peklem bych to ani tak nenazval.
0 0

Komentář ze dne: 13.10.2010 11:57:34     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Lenka K. (@)
Titulek: Re: Re: Ráj nebo Peklo?
Peklo tam nedelaji ani tak lezci (alespon v tezsich cestach), jako motorkari. Nejlepe tedy vsedni den mimo sezonu.

Zdar, Lenka K.

P.S. Ve Sp stale prsi ...
0 0

Komentář ze dne: 13.10.2010 17:56:23     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Ráj nebo Peklo?
Pravda, motorový provoz hlavně pod Pic Ciavázes je velmi intenzivní, ale stejně mi celkově přijde že daleko víc lidí je na Slunečních plotnách v Arcu, nebo i na jiných vícedélkách tam. V Selle jsem byl lézt zatím třikrát a nepamatuju, že bych s výjimkou Trenkera na První věži musel někde čekat v davu.
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Kterou rukou držíte při listování průvoce?

Pravou a listuju levou (192 hl.)
 
Levou a listuju pravou (123 hl.)
 
Nepoužívám průvodce (121 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 436