Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
Margalef () Re: Dárek pro kamar ... () Dibona () Furka ()
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Na sněžnicích hřebenem Sengsen Gebirge


Hoher Nock (1963 m) Zimní toulky Národním parkem Kalkalpen.

Tou dobou měla zima již dávno začít, ale když jsme onoho prosincového rána pohlédli ve Windischgarstenu směrem k nejvyššímu vrcholu Národního parku Kalkalpen, zapochybovali jsme o tom, zda sněžnice přivázané na našich batozích jsou opravdu to nejnutnější, co na tomhle výletě budeme potřebovat…

… nakonec se ale ukázalo, že přijdou docela vhod.



S furiantským konstatováním o rozlehlosti pohoří Sengsen Gebirge: „Tak to jsem si to představoval větší!“, přidáváme k původnímu plánu přechodu hřebene přes nejvyšší vrchol Hoher Nock (1963 m) ještě i východní, turisticky neznačený úsek přes vrcholy Mayrwipfl (1736 m), Brandleck (1725 m) a druhý nejvyšší vrchol pohoří – Gamsplan (1902 m). Na mapě vše vypadá jednoduše a jasně a hlavně se zdá, že je všechno kousek od sebe. Prstem běžíme po mapě sedmimílovou rychlostí a ukazujeme si, kde budeme nocovat. „První bivak uděláme někde u Hoher Nocku, následující den pak přejdeme druhou část hřebene a vyspíme se v bivakové boudě Uwe Anderle Bivak. V neděli dorazíme zbytek a seběhneme do Dirnbachu na nádraží, odkud se vrátíme vláčkem zpět do Windischgarstenu k autu.“ Ó svatá prostoto!! Jak je člověk někdy naivní!!

V suché trávě se šlape dobře...
V suché trávě se šlape dobře..., foto: Jan Polák


Plni elánu vyrážíme aniž by nám vlastně došlo, že než se rozhlédneme z prvního vrcholu, musíme nastoupat 1124 m a následně ještě „kousek popojít“do místa plánovaného bivaku. Což o to! V dolních partiích se jde bukovým lesem po spadaném listí vcelku dobře, ale od výšky cca 1000m chůzi ztěžuje sníh, do kterého se začínáme stále více a více bořit. A tak, když dorazíme do míst, kde jsou dnes již jen ruiny usedlosti Mayr Alm, je jasné, že budeme rádi, když se dohrabeme za dnešek na vlastní hřeben. Vrchol Mayrwipfl nás přitahuje jako magnet a tak sveřepě stoupáme strmým svahem porostlým hustým smrkovým lesem a kosodřevinou. Boříme se do sněhu, zápasíme se šlahouny a větvemi vegetace a čas běží a běží!

Mayr Alm
Mayr Alm, foto: Jan Polák


Že jsou na začátku prosince tak krátké dny si vlastně plně uvědomujeme až v okamžiku, kdy se u vrcholového kříže fotíme. Potmě a s bleskem. Navíc se udělalo pěkně nevlídno a tak na nejbližším vhodném místě, kousek pod vrcholem, stavíme stan a zalézáme do spacáků.

Mayrwipfl (1736 m)
Mayrwipfl (1736 m), foto: Jan Polák


Ráno se nechce nikomu ven...
Ráno se nechce nikomu ven..., foto: Jan Polák


Ráno není o moc přívětivější a ani viditelnost není zrovna bůhvíjaká. Utěšujeme se tím, že hřeben je poměrně ostrý a pokud se budeme držet na něm, nemáme kam zabloudit. Snad. Mapu sice máme, ale je to „jen“ padesátka od Freytaga a tak bychom rádi na cestu viděli. Přece jen bychom se neradi někde zapráskli.

Brandleck (1725 m)
Brandleck (1725 m), foto: Jan Polák


Vrchol sousedního Brandlecku nakonec nacházíme bez větších obtíží a i počasí se začíná umoudřovat. Postupujeme od jednoho vrcholu ke druhému a pomalu se blížíme k vrcholu Gamsplanu.

Na sněžnicích je to dřina.
Na sněžnicích je to dřina., foto: Jan Polák


Chvíle odpočinku
Chvíle odpočinku, foto: Jan Polák


Gamsplan (1902 m), někdy uváděný pod jménem Merkenstein
Gamsplan (1902 m), někdy uváděný pod jménem Merkenstein, foto: Jan Polák


S přibývajícím dnem roste únava , ale stále si prostoduše myslíme, že nocovat se bude v Uwe Anderle bivaku. Sbíháme dvě stě výškových metrů do sedla pod Hoher Nock abychom opět mohli začít stoupat vzhůru, tentokrát nejvýš, jak to jen v Sengsen Gebirge lze.

Hoher Nock před námi
Hoher Nock před námi, foto: Jan Polák


Schneeberg
Schneeberg, foto: Jan Polák


I počasí, jakoby si uvědomilo „vážnost“ situace a narychlo na sobě začíná pracovat. Když o chvíli později docházíme k mohutnému vrcholovému kříži je jako ze škatulky a odměňuje nás nádhernými výhledy na pohoří Totes Gebirge.

Hoher Nock je stále blíž a blíž...
Hoher Nock je stále blíž a blíž..., foto: Jan Polák


Panorama Totes Gebirge z vrcholu Hoher Nocku (1963 m)
Panorama Totes Gebirge z vrcholu Hoher Nocku (1963 m), foto: Jan Polák


Co nás ale vážně rozesměje, je časový údaj na ukazateli namířeném směrem k místu našeho plánovaného noclehu. Stojí tam: „Uwe Anderle Bivak – 6 hodin“ a my si říkáme, že si z nás někdo asi dělá legraci. Že nedělá nám dochází, když téměř se setměním stále ještě hledáme sestupovou cestu z vrcholu sousedního Schneebergu a i na mapě se zdá vzdálenost k bivakové boudě o mnoho větší než malá. Postup nezjednodušuje ani značení hřebenové cesty, které je tradičně řešeno značkami nakreslenými na kamenech volně ležících na zemi a tudíž touto dobou pod sněhem neboli k ničemu. Co chvíli se skláníme nad mapou a snažíme se najít kde jsme, až to někdo z nás řekne nahlas: „Tady budeme spát!“ Odkládáme batohy a snažíme se upravit plošinu pro stan v místech, kde z hřebenovky odbočuje značená (tedy alespoň podle mapy) cesta přes loveckou chatu Bärenriedlau dolů do údolí a zpět do Windischgarstenu. Je už jasné, že tentokrát celý hřeben nepřejdeme.Zalézáme do spacáků a přemýšlíme, jak se nám zítra podaří najít pod sněhem správnou cestu do údolí.



Na sestupu ze Schneebergu se začíná kvapem stmívat
Na sestupu ze Schneebergu se začíná kvapem stmívat, foto: Jan Polák


Dodnes nevím, jak se to povedlo. Prostě se postavíte do zasněženého svahu porostlého kosodřevinou a řeknete si: „Támhle to vypadá, že by to mohla být zasněžená cestička.“ a vyrazíte. Jakou radost máte z nalezení stopy po prořezávání kosodřeviny kolem cesty snad ani není třeba vysvětlovat. A tak najednou stojíme na kraji hustého lesa u stromu s jednoznačně rozeznatelnou značkou a je vidět další a další a další……

Západ slunce nad Totes Gebirge
Západ slunce nad Totes Gebirge, foto: Jan Polák


Pomalu klesáme do údolí a říkáme si, že bychom se sem měli někdy vrátit. Dokončit přechod Sengsen Gebirge a přece jen přespat v Uwe Anderle Bivaku a vůbec se nám nechce zpátky do civilizace z těch zajímavých hor.






[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

| Autor: Jan Polák | Vydáno dne 22. 11. 2007 | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Jan Polák

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 22.11.2007 07:05:39     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Kleboň (@)
Titulek: Hezké
Pěkný článek, evokuje to ve mě dva roky staré vzpomínky...stejný plán, stejný elán, akorát jsme (taky s bábovkou) ve čtyři večer po přečtení časového údaje "vrchol Nocku - U.A.Bivak" šli dolů rovnou:-). Taky se tam chci vrátit...
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Kterou rukou držíte při listování průvoce?

Pravou a listuju levou (1072 hl.)
 
Levou a listuju pravou (457 hl.)
 
Nepoužívám průvodce (420 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1949