Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



První pozdrav z Afhgánistánu


Expedice Devold Triple North Walls se dala opět do pohybu

Po měsíci, kdy jsme si z Honzíkem užívali lázní vrcholného léta v české kotlině v podobě lezení na pískách, hospodského ruchu a vylizování ran z předchozí expedice v Pákistánu, zdravím všechny, kteří sledují naše výpravy tentokrát nezměněným pozdravem, Salam Allejkum.


Důvod je jasný, naše polomrtvá těla vyklopila plechová létající potvora do rozžhavené polopouště, kde hliněné příbytky poskrovnu střídá železobeton a prosklené fasády. Nesourodost materiálů je zde stejně čitelná, jak střet dvou naprosto rozdílných světů. Směšně málo blahobytného života v kontrastu se zbytkem, kterému je přiděleno drsné nesmlouvavé živoření. Přistáli jsme do válkou zmučené islámské země zvané Afghánistán.


Foto: Marek Holeček


Tak a mám to. Dřepím s Honzou v příletové hale na Kábulském letišti a tekoucí čůrky potu se vsakují do mých evropských hadrů. Kolem dokola lidé zabalení v hábitech s turbany na hlavě. Po evropsky vyhlížejících „běloušcích“ ani vzdech. „Jé, pane bóže, kde to jsem!“ Hrdinské kecy před odletem začínající otázkou: “Ty se TAM nebojíš?“, končící briskní odpovědí „NÉ, čeho bych se přeci bál “, jsou ty tam. Kámoši Žebroň s Lišinem, kteří před víc jak dvěma měsíci vyrazili motododávkou UAZem po souši přes Slováč, Ukrajinu, pak přeprdlali ruské pohoří Ural směrem do Kazachu, Kirgizu, Uzbeku až sem, kde nás měli čekat na letišti prostě “TADY NEJSOU.“ A není tady nic přátelského, známého, jen vedro, místní košiláci včetně hnusné ušmudlané haly. V danou chvíli říct, že jsme v řiti, je hodně chabé popsání situace a cítím, jak napětí probíhá  každým nervem mého těla. Naštěstí po dvou hodinách si všimnu pochodujícího pirotombónu, neboli košilatého převleku mířícího přímo k nám. “Nazdar“, dávám nesmělý pokus spřátelit se s hábitem, který u mě zastavil. “Čus kluci“, zní zpod látky. Neuvěřitelné, ono to mluví. Po krátké chvíli rozpoznávám našeho starého dobrého kámoše Žebra. Pro tuto chvíli jsme zachráněni. Sedáme do auta s černými skly a uháníme pekelnou rychlostí přes rozbité kábulské uličky do baráčku organizace Člověk v tísni, který nám poslouží něž pojedeme dál, jako dočasný azyl. Večerní program dopadl nad očekávání dobře. V baru Wazir, který je někde v bludišti budov v podzemí pod Kábulem a po přísné prohlídce dvou „guardů“ ověšených samopaly, zabouchávají se za námi s rachotem dveře. Scházíme spoře osvětleným schodištěm někam dolů, do utajené nory západní civilizace, kde procitáme až v umělém osvětlení hudbou předecibelovaném sklepení. Pivo po dvou dolcích a tvrdého chlastu co se do nás vejde. Naštěstí vše se děje hluboko v podzemí, kde Alláhovy oči prý nevidí a afhgánské ucho neslyší.

Ranní střízlivění bez možnosti vypít narychlo vyrovnávací pivo probíhá bolestně a dlouze. Nicméně tím to nekončí, jelikož nás čeká ještě přejezd do čtyřista kilometrů vzdáleného Mazar-e-Sharifu. Namáčklí jak sardinky do kombíku Toyota Corola se vydáváme všichni čtyři v šanc řidičskému umu Babibulaha a jeho největšího spojence, pro změnu zas koho jiného, než Alláha. Malý hendikep máme už od samého počátku, jelikož volant na pravé straně v zemi, kde se „řídí“ napravo je prostě pecháček. Jiné auto ale nebylo k dispozici. Pokaždé, když náš „driver“ sešlápl pedál s vidinou předjet pomalu jedoucí náklaďák v klikatícím údolíčku, vrhnul svůj pohled na místo, kde seděl spolujezdec Žebroň. Ten měl sice na přijíždějící auto výhled dokonalý, chyběl mu zato ale volant i brzda, a tak podle jeho rozšiřujících zorniček a paniky v očích usuzoval, zda je správný čas na divoký „předjíždivý“ manévr. Kolem nás utíká zajímavá krajina, která nese známky proběhlých bojů. Podpis, který zanechal konflikt Rusů s Masůdovými vojsky včetně stále doutnající občanské války mezi Talibánci a vládními spojeneckými jednotkami je stále patrný. Rozházená, po boji pomuchlaná vojenská technika, červeně označené kameny ohraničující minová pole, rozstřílené baráky. Chudák Afgoš, přes třicet let těžce zkoušená země a lidé žijící v ní. Po devíti hodinách vylézáme z auta vyprázdněný od adrenalinu a pomalu rozcházíme podlamující kolena.

Mazar-e-Sharif je místo, které si vybavuji už jako malé desetileté děcko listující v tatíkově knížce. Černobílé obrázky, nafocené od Vildy Heckela, které mapují první horolezeckou expedici z roku 65 do Váchánského pohoří. Knížka, která je provoněná dobrodružstvím a exotikou. Druhý den jdeme na bazar k mešitě Hazrat Ali. Chci vidět místo, jak ho mám zafixované v paměti z dětství. Pohádková mešita s poletujícími bílými holuby. Je to tady, pořád stejně okouzlující. Prožívám stejný pohled, jako kluci z expedice Hindukúš před více než čtyřiceti lety. Byl jsem přesvědčený, že ho civilizace smetla sebou do propadliště času, nebo je natolik éterický, že nemůže být ani skutečný. Vnitřně prožívám silný pocit dojetí, můj sen a symbol dálav je nadosah ruky.



Stačí ubrat barvu a jsme o čtyřicet let zpátky.
Stačí ubrat barvu a jsme o čtyřicet let zpátky., foto: Marek Holeček


K mešitě Hazrat Ali se váže pověst, že jakmile přiletí jiný holub než bílý, do čtyřiceti dnů změní barvu peří na bílou. Nevím, co je na tom pravdy, v každém případě jiného než běloučkého „ptakoně“ jsem tady neviděl.

Tak vypadá pohádkový svět dnes. Třeba vyburcuje někoho z vás, jako před lety nadchnul mne
Tak vypadá pohádkový svět dnes. Třeba vyburcuje někoho z vás, jako před lety nadchnul mne, foto: Marek Holeček


Přílet z Evropy do Asie máme za sebou a tak dá se říct, že první kroky do  pohoří Váchán jsou učiněny. Druhá část z trilogie Expedice DEVOLD TripleNorthWalls, kde se pokusíme jít po stopách našich předchůdců a vylézt s Honzíkem novou cestou v severní stěně Uparisíny právě ODSTARTOVALA.




uparisina.expeditions.cz
www.marekholecek.cz (mějte strpení není ještě vše na nich OK, ale postupem času se to snad zlepší)

Chodaháfes Marek Holeček
1.9 2008 Mazar-e-Sharif/Afgánistán





[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Marek Holeček | Vydáno dne 02. 09. 2008 | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Marek Holeček

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 02.09.2008 09:28:17     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Cestopis
Pěkně napsáno, Mára je nakonec i lyrická duše :-). Přejeme úspěch i na druhém kopci.


0 0

Komentář ze dne: 04.09.2008 12:15:31     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Michal A. (@)
Titulek: Nepřehlédnout!
Rozhodně doporučuju nepřehlédnout odkaz na stránky expedice (na konci článku), protože příhody např. z pozemní cesty Žebra s Lišinem UAZem 452 přes Rusko taky stojí za to :-)
0 0

Komentář ze dne: 04.09.2008 12:32:27     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Nepřehlédnout!
Souhlas, ostatně některé z těch článků jsme i přebírali zde na Horyinfo.
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (439 hl.)
 
letní (376 hl.)
 
je mi to jedno (315 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1130