Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Pytel na Mittelegi


Lehký výlet na chatu

Po několika letech zas vyrážím s Poldou Páleníčkem do Alp, tentokrát na Mittelegi Grat na Eiger. Moc se mi nechce, neboť předpověď počasí nevěstí nic dobrého. Jen Švýcarské servry jsou poněkud optimističtější, slibují dva dny lepšího počasí.


Vyrážíme. Má poznámka, že se bude jednat o zimní výstup, nějak zapadla v propadlišti. Cesta ubíhá celkem klidně až na hodinové zdržení na dálnici u Rokycan, kde byla nehoda. Polda vykládá své zážitky ze severního Vietnamu a jižní Číny, odkud se právě vrátil. Když je celá posádka vozu obšírně seznámena s průběhem expedice do všech detailů, přicházejí na řadu příběhy z Tater a různých dalších expedic.

Cesta ubíhá v pohodě a rychle i když chvilkami leje jako z konve. První drobný zádrhel je na hranicích Německa s Rakouskem Je zde drsná šťára na dálniční známky. Naštěstí je hlavní zátah v protisměru. Člověk by ani nevěřil, kolik pořádkumilovných občanů německé národnosti je zadrženo. V našem směru se to zdá dobré, ale přesto se sunu k prvnímu sjezdu z dálnice asi 30 km rychlostí v odstavném pruhu a neustále blikám na výjezd. Máme kliku - rakouská hlídka stojí sice na tomto sjezdu, ale má právě v práci dva Němce a nám nevěnuje žádnou pozornost. Pomalu a klidně odbočuji. Zhluboka si oddychujeme a pokračujeme přes centrum Bregenzu na švýcarské hranice. Nakupujeme dálniční známku a benzin, který je zde za poněkud nižší cenu než u nás.



Máme pěkně
Máme pěkně, foto: Michal Stolín


Bez větších dopravních komplikací pokračujeme přes Luzern na Interlaken. Při přejezdu horského sedla nás potrápila hustá mlha, která nás donutila jet téměř krokem. Na spánek zastavujeme těsně před napojením na silnici co vede na Grimsel pass. Mám zde celkem klidné místečko, kde pravidelně spím. Po dvou plechovkách Gambrinusu uléháme ke spánku. Zítra máme jen asi 20 kiláků do cíle.



Ve žlábku
Ve žlábku, foto: Michal Stolín


Jelikož máme ještě v termoskách teplý čaj z domova je snídaně velmi rychlá. Do Grindelvaldu na parkoviště přijíždíme před půl sedmou. Je zcela prázdné.Vzpomínáme s Poldou na dobu asi před 25 lety kdy ještě nebylo vyasfaltované my jsme zde měli několik dní postaveny stany, což nikomu v té době nevadilo, no a hlavně tu nebyl žádný automat na placení parkovného.



 Výhled na ledovec
Výhled na ledovec, foto: Michal Stolín


Rychle přebalujeme výstroj a potraviny. Redukuji množství oblečení a hlavně jídla na nezbytně nutné množství. Přesto se mi zdá bágl stále dost těžký. Co se dá dělat ,buď jsem z formy a nebo se tímhle začíná projevovat stáří. Na nádraží zakupujeme za nemalý obnos jízdenku na Eismeer s přestupem na Kl. Scheideggu. Zpáteční cesta je naplánována shora až z Jungfraujochu, kam doufáme dorazit zítra na poslední vlak který odjíždí v 17:45. Cestou nahoru Polda prohlásil: „Před pár lety bych na Scheidegg šlapal pěšky, ale dnes jsem rád, že se vezu!“



Štolou k ledovci
Štolou k ledovci, foto: Michal Stolín


Vláček opouštíme na stanici Eismeer asi v 11 h. Přebalujeme, oblékáme se do úvazků, připravujeme čelovky a vyrážíme na cestu. První dveře, které otvíráme, nás dovedou do skladu náhradních dílů. Musíme se vrátit a najít ty pravé. Ty jsou nejdříve kryty mříží a pak za nimi je sestupová štola, která vede na ledovec. Nejdříve Polda nachází okno se zábradlím. Přemlouvá nás, že by se jednalo jen asi o 15metrové slanění. Já ale vím, že štoly pokračují dál a vedou přímo na ledovec. Proto s Michalem sestupujeme dále. Nalézáme další tři východy, ale jsou zasypány zledovatělým sněhem, který je přeměněn v led. Jedním otvorem se dokážu proplazit ven, jen batoh musím táhnout za sebou. Na ledovec to jsou asi 4 metry. Lano provlíkáme za nějakou desku, která je na konci tunelu, když v tom si všímám, že hned vedle je vypínač a po otočení se celá štola rozsvítí zářivkami.



Slanění na ledovec
Slanění na ledovec, foto: Michal Stolín


Rychle slaníme na ledovec vydáme se na chatu, která je díky dobré viditelnosti po celou dobu výstupu vidět. Ledovec je pokryt asi 20 centimetry mokrého sněhu a vzhledem k nadmořské výšce, naší momentální kondici a hlavně kvůli tomu sněhu nepostupujeme zrovna nejrychleji. Pro výstup se rozhodujeme použít sněhový kuloár, kterým získáváme docela slušnou výšku., Kuloár je zakončen sice lehkým žlábkem tak za III, ale je pokryt tenkou glazurou ledu, který taje a ještě je do něj přiváděna další voda z tajícího sněhu pod hřebenem. Docela slušně jsme se zde promočili. Na konci žlábku vzhledem ke sněhovým podmínkám a množství suti na nakloněných lávkách dělá Michal štand na jednom stoperu. Když k němu dolezu, moc se mi to nelíbí. Přidávám jeden ze svých historických vlkíněnců a pátrám dále. A hle do téhle spárky by šla docela dobrá skoba. A už ji tam hemluji vší silou. Ještě tak dvakrát bacit kladivem a bude tutová, jenomže v té chvíli skalka puká a já mám v náručí skalní blok tak 30*30*20 cm. Již někde předtím jsem četl, že Eiger je složený z kvalitní skály, která bohužel nedrží u sebe.



Plotny pod chatou
Plotny pod chatou, foto: Michal Stolín


Další výstup na chatu je snadnější. Postupujeme po suťových policích nevalné pevnosti, které jsou zasněžené. Sníh je bohužel měkký a na mačkách se dělají bakule, které musíme stále oklepávat. Na chatu dorážíme asi v půl druhé odpoledne. Okamžitě se vydáváme na její obhlídku. Už se těšíme, kde se natáhneme. Ale na chatě jsou odemčeny jen dvoje dveře. První vedou do dřevníku , druhé na perfektní záchod se spoustou toaletního papíru. Pro začátek nic moc, ale to jsme očekávali. Naše pozornost se tedy obrací k bivakovacímu sudu, který je pár metrů od chaty. Jsme zde evidentně letos první.

Zasypané, zamrzlé a ještě navíc zamčené dveře
Zasypané, zamrzlé a ještě navíc zamčené dveře, foto: Michal Stolín


Dveře jsou zamrzlé a do poloviny zasypané sněhem. Tak tedy do práce. Kopeme a hrabeme až se z nás kouří. Po chvilce zjišťujeme, že dveře nejsou jen zamrzlé, ale hlavně i zamčené. Bereme na pomoc cepíny, ale zámek vydržel. Polda mizí. Po chvíli jej najdu u dřevníku, jak zde rovná plošinu na spaní. Dva budou spát zde a jeden v sedě na záchodě. Moc se mi to nezamlouvá, ale co se dá dělat. Vtom Michal vyrazil vítězný výkřik. Napadlo jej obejít sud z druhé strany. Byly tam ještě jedny dveře, které nebyly zamčené, ba dokonce ani zavřené. V místnosti je menší závěj, ale tu hravě likvidujem. Vybavení je přímo skvělé - palanda s množstvím dek, plná plynová bomba s dvouvařičem, nějaké plné láhve s minerálkou, těstoviny a kelímky s medem. Jo a pokladnička. Proti loňsku zdvihli cenu za přespání z 25 na 30 franků.



Pohoda v sudu
Pohoda v sudu, foto: Michal Stolín


Uvelebujeme se na pryčnách, přikrýváme se dekami a odpočíváme. Po chvilce Polda rozhodl, že se musí navařit čaj. Otočil hlavním kohoutkem na bombě a pak začal otáčet knoflíky na sporáku. Ty se nechtěly podrobit jeho síle, která neustále rostla a rostla, dokud se neozvalo chřupnutí a jeden knoflík mu nezůstal v ruce. Ze svého pelechu jsem prohodil drobnou poznámku, zda se knoflík neměl nejdříve zatlačit a pak teprve otočit. Kupodivu to fungovalo a my vaříme a vaříme litry čaje. Jak tekutiny přijímáme, tak je musíme i odevzdávat. Každá vycházka ze sudu má také meteorogický význam. Každý po návratu hlásí stav počasí,. Optimistická nálada stoupá. Jižní strana je zalita sluncem, zatímco sever je v mracích. Doufáme, že do rána bude mrznout a zmrzlý sníh nám dost pomůže.

Pohled z chaty
Pohled z chaty, foto: Michal Stolín


Asi kolem šesté se situace mění, otepluje se a začíná drobně sněžit. Ráno se uvidí. Polda trpící stařeckou nespavostí prý vstane velmi brzy, obhlédne terén a počasí. Pak prý začne vařit a až bude snídaně hotová vzbudí nás a my vyrazíme k vrcholu. Ráno vstává skutečně asi ve čtyři, pozoruji ho v polospánku. Jelikož po návratu okamžitě zalézá do postele, je situace zcela jasná. Nahoru se nejde. V klidu vstáváme o osmé, vaříme jíme a přebalujeme. Budeme slaňovat po přístupovém hřebínku až dolů. Jsou zde asi 1 metr vysoké tyče, které jsou místy tak 40 metrů od sebe. S dvěma 50 metrovými lany to půjde. Slaňujeme dvě hodiny, než se dostaneme na ledovec.



Sestup
Sestup, foto: Michal Stolín


Cestou dolů to s tou orientací ještě šlo. Na ledovci však nebylo nic vidět. Čerstvý sníh tak do půlky stehen, mlha a neustálé drobné sněžení. Jdeme víceméně intuitivně. Vpravo jsou skály a vlevo se ledovec prudce láme. Po chvilce narážíme na naše zaváté stopy z předešlého dne. Nálada v mužstvu se zvedá. Pochodujeme co nám síly stačí. Domníváme se, že jsme již blízko tunelů do stanice Eismeer. Překonáváme jednu drobnou dojezdovou dráhu laviny. Prudce otáčíme ke skalám. Jedno místo nám připomíná vlez do štoly. Vyčerpáni se dostáváme pod stěnu kde zjišťujeme, že jsme špatně, Já navrhuji jít dál. Polda vehementně tvrdí, že jsme to v té mlze přešli a musíme se vrátit. Začínáme se dohadovat a shodneme se pouze na tom, že musíme sejít tak 100 pracně vybojovaných metrů dolů.



Traverz ke štole
Traverz ke štole, foto: Michal Stolín


Eiger nám v této chvíli ukázal vlídnou tvář a já s Michalem jsme na chvilku zahlédli okna Eismeeru. Zbytek cesty měl jeden podstatný problém. Vedl přes dojezdovou dráhu lavin, které v pravidelných intervalech asi 4 minut padaly z Eigerjochů. Při přecházení dojezdové dráhy laviny mám nepříjemný pocit, jako bych se bál. Naštěstí to spadlo až chvili po tom co jsme to místo všichni přešli. Za chvíli stojíme na sněhovém odtrhu pod naší štolou. Uvažujeme, kudy se tam dostat. Zda zprava nebo zleva. Jsou to už jen asi 4 metry. V tomto okamžiku se Eiger rozhodl s námi rozloučit tak, jak je jeho zvykem. S velkým rachotem přímo na nás padá velká ledová lavina, proložená docela velkými kameny. Skáču asi dva metry vpravo, zabodávám cepín vší silou do sněhu. Hlavu s přilbou zatahuji mezi ramena a ještě se snažím nahrbit, abych byl co nejvíce kryt batohem.



Ještě kousek do štoly
Ještě kousek do štoly, foto: Michal Stolín


Nejvíc toho schytal Polda. Hlavní ránu dostal do báglu. Vidím koutkem oka jak je sražen a letí po hlavě do ledovcové trhliny. Volám na něj. Vteřiny ticha, které jsou jako věčnost. Ozývá se. Asi 1,5 metru hluboko byl sněhový most, který naštěstí vydržel. Okamžitě přelézáme odtrh ledovce a dostáváme se přímo pod skálu, kde jsme již dost kryti před dalším přídělem dárků z Eigru. Po skále se potokem se celkem bez problémů dostáváme do štoly. Teď už jsem v klidu, všichni jsme to přežili. A proto křičím z plna hrdla „Eiger, seru na tebe“ a odcházím pomalým krokem na stanici zubačky.



Kráčím pomalu chodbou...
Kráčím pomalu chodbou..., foto: Michal Stolín







[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Horálek | Vydáno dne 04. 08. 2010 | Počet komentářů: 6 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Horálek

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Poláci v Ádru: 15 klasik za den (08.10.2024)
Na Kapucína s jednou rukou (02.08.2024)
Comici na Cimu Grande (13.12.2023)
Aggenstein (06.07.2023)
Magia nera (28.06.2023)
První "volný" mixový přelez cesty Rybička-Šmíd-Svobodová (06.03.2023)
Picos de Europa: 2. přelez a 1. ženský RAYU 8c (29.09.2022)
Český prvovýstup v Mexiku (08.03.2018)
Dawn Wall: Je to tam (22.11.2016)
Ohníčkáři (26.09.2016)
Cordillera a Divina Providencia (03.12.2015)
Stračena s Hačikou na Mt. French (2356), Nový Zéland (09.02.2015)
Yosemity v plamenech aneb můj deník (23.01.2015)
Blouděním vpřed (27.03.2013)
Pallavicini na Grossglockner (28.09.2012)
Asterix a Obelix (27.07.2012)
Matterhorn (4478m) (08.07.2012)
Mont Blanc s láskou (14.10.2011)
Tři jehly Francouzských Alp (12.10.2011)
Dülfer na Cimu Grande (09.10.2011)
S dvaatřicítkou v Raxu (29.09.2011)
Extrémní mixy v Tatrách (24.03.2011)
Poctivá klasika s pivakem (03.03.2011)
Zimní lezení ve Velické dolině (25.02.2011)
Techtl Mechtl s Albertem Prechtem (01.11.2010)
Bergellská žula (25.10.2010)
Hore Zdar 2008 (24.09.2010)
Peruánská kráska Ranrapalca (09.09.2010)
Sass Ciampac (16.08.2010)
Gerlinde Kaltenbrunner na Everest (25.05.2010)
Třináctiletý Romero na Everestu (24.05.2010)
Prvovýstup na Mt. Bradley na Aljašce (12.05.2010)
Adieu, stará Váho (25.04.2010)
Prvovýstup v Himaláji (31.03.2010)
Dülfer na Fleischbank (02.02.2010)
Parádní prvovýstupy v čínských horách (22.10.2009)
Severní stěnou Bischofsmütze (27.08.2009)
Christakante (11.08.2009)
Oberreintal (20.07.2009)
Flatzer Wand (02.07.2009)
Jak se leze ženám na Hohe Wandu (01.06.2009)
Vzpomínka na Trikolóru (17.03.2009)
Nekonečný příběh (22.12.2008)
Plotny, plotny a zase plotny (19.11.2008)
Jo klasika je holt klasika... (09.10.2008)
Chamonix 2008 (03.09.2008)
Nesselbergkar (26.08.2008)
Everestské statistiky (17.07.2008)
Eiger má výročí (16.06.2008)
Dachstein (26.05.2008)
El Bastardo (11.04.2008)
Jahňací štít (22.03.2008)
Horolezectví v Ekvádoru (06.02.2008)
Nebeský běžec Christian Stangl (28.01.2008)
Dolomity a Courmayer léto 1981 (02.01.2008)
Bergell, léto 1980 (02.01.2008)
Zimní lezení 1982 (01.01.2008)
Měl jsem z pekla štěstí! (19.12.2007)
Jedinečné lezení v kanadských Rocky Mountains (14.12.2007)
Kopold opět v Himálaji (25.09.2007)
Frisbeeplatte (04.09.2007)
Grossglockner - Stüdlgrat (20.08.2007)
Sólo na Lhoce (29.05.2007)
Raxalpe - malé velké hory (24.05.2007)
Bellavista (14.03.2007)
Když je to žluté, pak je to Svíčka. (08.02.2007)
Když to nejde nahoru, zaplať pánbůh, že to jde dolů. (14.12.2006)
Špek na Eiger (07.12.2006)
MANASLU 8163 m. (20.10.2006)
Severní stěna Matterhornu (15.09.2006)
Na zkušenou v Bergellu (07.09.2006)
Reprezentanti na Suškách (10.08.2006)
Reprezentační poločas (26.07.2006)
Ďůro alpinismo (26.05.2006)
Pallavicini na Grossglockner v zimě (06.01.2001)



Komentář ze dne: 04.08.2010 09:44:35     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Dobývání bivaku
Dobývání bivaku mi dost připomnělo Nicka Cartera, nejlepšího detektiva amerického, a jeho otevírání dveří dynamitem z závěru filmu "Adéla ještě nevečeřela" :-).
Pěkně jste si to užili podle zásady, že zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je dostatečně silný. Polda měl zaplaťpánbůh kliku.
0 0

Komentář ze dne: 04.08.2010 09:51:35     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Olga (@)
Titulek:
Super čtení. Zejména poslední zvolání je přímo ze srdce horolezcova. Kdo z nás už něco podobného v životě nezařval.
0 0

Komentář ze dne: 04.08.2010 10:47:58     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Karel (karel.turpis@volny.cz)
Titulek: hřeben
Ahoj, před lety se dalo z tunelu vyjít přímo na ledovec. Muselo se jít ale správnou větví, která vedla až dolů. My tam měli pro změnu silnou bouřku a čekali jsme hodinu než přejde. Stejně se vrátila a zastihla nás v plotnách pod chatou a přinutila nás k maximální rychlosti, abychom se schovali do chaty. My plebs jsme spali ve staré chatě. Vůdci měli pouze pro sebe ten nový sud. Své klienty měli u nás v chatě. V chatě fungovalo solární světlo, které se automaticky vypínalo. Na nové rozsvícení ale fungovalo dál. Hřeben byl většina čistě skalní s jedním fixem ve výšvihu a až teprve na konci byl onen krásný ledový břit. Sestupovka byla docela složitá na orientaci. Ahoj.
0 0

Komentář ze dne: 04.08.2010 12:28:09     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Alena Čepelková (@)
Titulek: hurá do štoly
Díky za chtipné počtení! Mám mezeru ve vzdělání a jakýkoli kontakt s Eigerem mi zůstal dosud odepřen. Vidím, že pokud začnu o něj usilovat, mohla bych splnit svůj mladický nerozvážný plán ukončit svůj život v ledovcové trhlině po dosažení bezmocného stáří ve věku 50 jar (už samozřejmě přesluhuju :-)
0 0

Komentář ze dne: 04.08.2010 13:22:35     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Richard (richard.muller@seznam.cz)
Titulek: Hezky dramatické
Supr počtení jaké zažít drama na téměř turistickém výstupu. Já tam měl asi o fous lepší počasí. Aspoň jste si užili ten supr hajzlík s pohledem dírou mezi nohama až na bahnhof v Gridenwaldu.
P.S ještě tam byla ta tyč na prošťouchnutí s nápisy oben a unten na koncích aby to někdo nezvoral?
0 0

Komentář ze dne: 15.08.2010 08:12:12     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Dag (@)
Titulek: To jsem se uklidnil
Tenhle příběh, ten ve všemožných obměnách znám. Se mnou totíž, tedy nade mnou, chodila léta tlaková níže, bouřky, vánice, vichřice...
Takže snad nejvíce dechberoucích a dramatických situací plných heroických výkonů jsem zažíval na všemožných turistických chodnících na nástupech k cestě... do které jsem ani nenalezl. :-)
Snad největší boj o holý život jsem podstoupil na Tatranské magistrále, asi pět set metrů od Slezkého. :-)
Že něco trochu podobného postihuje nejen losery ale i Mistry horolezce mne trochu uklidňuje. :-)
Blahopřeji ke štěstí v trhlině!
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci