Špičkové výkony ve velkých horách jsou nebezpečné již ze své podstaty a nedají se na ně aplikovat rigidní metodické poučky. Oba jsou horští vůdci, což je nejvyšší možné horolezecké vzdělání. Mají nalezeno a dokážou si zhodnotit, která pravidla si mohou dovolit vynechat a za jakých okolností.
Podstatně nebezpečnější byl výstup na Muchu kiš, kde za celý výstup jistili jen 200 metrů a příležitost k pádu byla daleko větší.
U těchhle výstupů nejde o to, že by to kluci lezecky nezvládli, ale o objektivní nebezpečí. Laviny, počasí a podobně.