Komentář ze dne: 31.03.2008 08:01:08
Autor: Vladimír Vršovský (jménotečkapříjmení@naseznamu)
Titulek: "Ztracen v překladu"
Pane Vlku, se zájmem jsem si přečetl Váš příspěvek, ale ke konci jsem se nějak ztratil v překladu. Dovoluji si tvrdit, že pískovcová pravidla znám taky, už s trochou pokory, bych malinko brzdil (já) v tvrzení, kdo je zná či nezná lépe než já.
Větu ze závěru Vaší poznámky „Možná jste to dodnes nepochopili, ale tradice a hodnoty lezení jsou úplně jinde než v restikcích typu MG ano či ne.“ jsem ale opravdu nepochopil. Možná jsou tradice chápány jinak v Sasku, možná jinak v Čechách a třeba je jiné chápání tohoto pojmu i na Moravě.
Pravidla pískovcového lezení, která jak tvrdíte znáte v širokém okolí vůbec nejlépe, jsou víceméně založena na stanovených restrikcích. Pochopitelně, můžeme říci, že minimální vzdálenost mezi kruhy je x metrů, nebo stejnou věc můžeme „méně politicky korektně“ vyjádřit stanovením, že je zakázáno tlouct kruhy blíže než x metrů. Obojí je restrikce a taková jsou všechna pravidla, včetně těch v mariáši, nebo při provozu na silnici.
Já to vidím tak, že HODNOTY LEZENÍ NA PÍSKU jsou právě v tom uchovávání tradic, což se pochopitelně děje v určité míře restrikce.
Budeme se za pár let bavit v souvislosti s lezením na písku o tom, že
- připustíme friendy a vklíněnce
-budeme skobovat
-nasekáme kruhy po dvou metrech,
-připustíme dělání cest a obecně lezení TR
-dovolíme sekání chytů,
-připustíme na písku lezení v mačkách a s kladivy
-polezeme i na mokré skále a třeba i v dešti (tréninky na hory)?
A nakonec, zrušíme pravidla, jako zbytečnou tradici, kterou udržují ze sentimentality jenom gerontové (jejichž cesty na písku, staré desítky let ti sportovní nejsou schopni přelézt).
Uchování a dodržování tradic není překážkou rozvoje lezení, alespoň tak to cítím já. Budu velmi rád,když mi sdělíte kde vidíte Vy „tradice a hodnoty lezení“.
S pozdravem a díky
Vladimír „Hlína“ Vršovský