Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Rychlovka mezi kapkami deště


Třetí délka poskytuje nádherné lezení v plotnách Úspěch až na druhý pokus

Další standardní večer v celkem útulné horské chatě. Na okna bubnuje déšť a od dvou tisíc metrů sněží. Humus.


Kdesi nad námi má být údajně třítisícový Hochkönig, ale od začátku týdne jsme ho ještě neviděli. Všechny deštivzdorné turistické atrakce v okolí, jako jsou doly a jeskyně, jsme už za nekřesťanské peníze prošli, ale sakra my jsme tu přece kvůli lezení!

Počasí ale smýšlí jinak a tak nám nezbývá, než ochutnávat Honzovo víno, prohlížet schémata cest z Internetu a hledat, co by se tak dalo, kdyby alespoň na chvíli přestalo. Musí to být tak do sta kilometrů jízdy a nízko kvůli tomu sněhu. S trpkým pohledem odkládáme Hochkönig, Torsäule, Flachfeld a Schoberkopf. Jen Śimon se culí a dává do placu svůj tip: Obere Diesbachwand, Radlpromenadl. Nástup pouhých padesát minut, 9 délek za 6, slanění vedlejší cestou a jen 40 kilometrů od chaty. Kdyby nebylo počasí na dlouhou cestu, jsou tam ve Weissbachu ještě skalky, v místním nářečí zvané Klettergártny, dokonce jedna vojenská. Tak tip by byl, ještě aby přestalo lejt. Poznáme to snadno. Máme pokojíček hned pod střechou a cokoliv silnějšího než jemné mrholení slyšíme docela dobře.

Ráno ani nemusím rozloupnout voko a slyším, že lezení alespoň pro nejbližší chvíle rozhodně nehrozí. Tak na druhý bok, trochu dospat, v klidu nasnídat. Úvahy, který důl, soutěsku, nebo jeskyni navštívíme dnes, přece jen narušuje nepřehlédnutelný fakt, že prší míň. Je deset ráno a naše čtrnáctihlavá banda na sebe významně pohlédne. Není třeba dalších slov. Jede se do Weissbachu. Buď přestane pršet a polezeme, nebo už je celkem jedno, jestli se další den stráví v autě, nebo v nějaké trapné jeskyni, kde ukazují za 7 Euro sotva pěticentimetrový krápník.

Dolní a Horní Diesbachwand ze silnice mezi Weissbachem a Saalfeldenem
Dolní a Horní Diesbachwand ze silnice mezi Weissbachem a Saalfeldenem, foto: Petr Jandík


Vyrážíme na cestu. Na mapě si nevšimneme přímé cesty a jedem pěkně okolo přes Zell am See. Čekání v zácpě nám usnadňuje, že už neprší vůbec. Po troše bloudění po silnici sem a tam mezi Weissbachem a Saalfeldenem nachází Eva podle vytištěné fotky kýženou stěnu a náladu nám trochu kazí jen ten strašnej krpál, který budeme muset vyjít. Je dvanáct hodin, tak honem hůlky do rukou, bágly na záda a rychlostí splašeného hlemýždě se šineme mokrým lesem po cestě Diesbachsteig.

Diesbachsteig. Rychlostí splašeného hlemýždě...
Diesbachsteig. Rychlostí splašeného hlemýždě..., foto: Petr Jandík


Za hodinku a kousek jsme nahoře. Vybalujeme matroš a meditujeme, jestli vzít nahoru tlustej GoreText, nebo jen větrovky. Jen co na sebe navěsím expresky, frendy, čoky a další haraburdí a navážu se, začne zase pršet. Fucking wheather!

Obalení v goráči sedíme kus od stěny pod převisem a čekáme. Pokud by tak do hoďky přestalo cedit, mohli bychom ještě cestu vylézt, nebo alespoň se do ní podívat. Za nějaký čas opravdu přestává pršet. Znovu na sebe věším matroš, obouvám fajfteny s dírou na palci a jdu studovat, jak drží na mokrém vápně a travách. U měděné cedulky s názvem cesty dva metry nahoru, skoba a doprava. Ślapat po mokrých drnech trávy přináší kýble strachu, ale nakonec to jde až k mokré plotýnce. Dobrej hexík to jistí. Ruce v mokrých chytech, nohy na tření v mokré trávě – co tam budu dělat, až se zvednu? To uvidím až tam. Pár nejistých kroků a mám skobu. Ještě dva metry a je tu strmá plotýnka se třemi nýty. Takže už konečně víme, že jdeme správně a konec konců, nejt je jistota. Plotýnka je moc pěkná, takové vlnky, a za chvíli se usazuju na štandu vybaveném bytelnou slaňovací smycí.

Vodní rajbas v první délce. Takhle vzniká ta krásná, vodou vymytá skála.
Vodní rajbas v první délce. Takhle vzniká ta krásná, vodou vymytá skála., foto: Petr Jandík


Jen se Eva naváže, začíná opět pršet. Musí se chudák procedit tím traverzem úplně za mokra a rajbasovou plotýnku má i s tekoucí vodou. Pro dnešek jsme skončili. Za stálého deště slaňujeme tu první délku zase na zem. Naházíme mokrej matroš do báglů a cedíme se mokrou džunglí do údolí. Pořád lepší, než sedět na chatě, ne?

Druhé dějství se odehrává o dva dny později, kdy předpověď slibuje zlepšování během dne. V deset přestalo pršet, o půl dvanácté přijíždíme pod stěnu. I když se nám tentokrát zdá nástup Diesbachsteigem rychlejší, jdeme ho hodinu a půl. Nevadí. Čím později nastoupíme, tím bude stěna sušší.

První délka je za relativního sucha daleko lehčí a příjemnější.
První délka je za relativního sucha daleko lehčí a příjemnější., foto: Eva Jandíková


První délka je snad i o něco méně mokrá než před dvěma dny, zato druhá, šestková, je mokrá docela solidně. Komín nad ní se stará o zásobování. Voda a občas blátíčko dodává krokům slušné napětí, které snižuje jen skalkařská odjištěnost nejtěžšího místa. Za této situace zaplaťpánbůh za ni. Přesto si ještě jeden krok zajišťuji friendem v neustálé připravenosti na ujetí kecek. Uf, terén se lehčí a je tu štand - hodiny s nýtem. Dokonce se dá najít poloha, ve které nekape za krk a tak se dostavuje mírný optimismus.

Třetí délka začíná celkem zajímavě traverzem po drnech, přilepených na skoro kolmé stěně. Při každém kroku dost pérují, ale díky opatrnému zatěžování vydržely. Tři metry vpravo se dostávám na suchou skálu, i když je občas potřeba se vyhnout mokrému pruhu, vytékajícímu z některé díry. Plotny jsou krásné, přiměřeně odjištěné a odvážné.

Třetí délka poskytuje nádherné lezení v plotnách
Třetí délka poskytuje nádherné lezení v plotnách, foto: Petr Jandík


Zajímavý traverz na závěr vede vlevo na štand, kde se opět přibližujeme k vodě v podobě mokrého komína. Shora není vidět na druholezce a tak mi Eva až po dolezení délky vysvětluje škubnutí lana – i když je skoro o dvacet kilo lehčí, ušlápla ten drn v traverzu a poskočila si o dva metry níž.

Ani zkušenost nechrání před chybami. Při pádu by se ta zkřížená lana mohla přepálit.
Ani zkušenost nechrání před chybami. Při pádu by se ta zkřížená lana mohla přepálit., foto: Eva Jandíková


Mokrý komín nad námi má jen dvacet metrů a za ním následuje asi nejhezčí délka celé cesty – strmá, drsná a vlnkovaná plotna občas s nějakým tím chytem.

Pátá délka je nejkrásnější. Jemná plotnička, polezeníčko.
Pátá délka je nejkrásnější. Jemná plotnička, polezeníčko., foto: Eva Jandíková


Śestmínuskové lezení vyžaduje vymýšlení a je nádherné. Další šestmínusková délka je pětimetrový travers. Byl by taky krásný, bohužel je opět z větší části mokrý. Z něj se jde do hladké plotny, na které mi ujely zamokřené podrážky, ale to už jsem držel záchranný chyt a letecký den se nekonal.

Tak kudy dál? Kdo to schéma namaloval tak malý, že ho bez brejlí nepřečtu? Aha, já. Hmm.
Tak kudy dál? Kdo to schéma namaloval tak malý, že ho bez brejlí nepřečtu? Aha, já. Hmm., foto: Eva Jandíková


Následující délka za 5- vede interesantními vodními žlábky a s blížícím se večerem se ji snažím přelézt co nejrychleji. Následuje dvojková délka na polici a závěrečnou délku pět mínus si pro pokročilou hodinu už odpustíme.



Závěr lezeckých obtíží
Závěr lezeckých obtíží, foto: Petr Jandík


Je k osmé večer a musíme slanit sousední cestou Weberknecht, dokud je ještě vidět. Hledat slanění neznámou cestou potmě by nebyla moc velká zábava.

Kdepak máme další slaňák? Doleva, nebo doprava?
Kdepak máme další slaňák? Doleva, nebo doprava?, foto: Eva Jandíková


Pod stěnou stojíme v půl deváté.

Za posledního světla unaveni ale spokojeni dorážíme k autu. Skvěle využitý den, a to začínal tak beznadějně! Po cestě do Mühlbachu nás kamarádi bombardují SMSkami, jestli jsme v pořádku. Po desáté jsme v chatě. Ještě vytáhnout pár klíšťat a můžeme na kutě s pocitem, že tentokrát jsme nad počasím zvítězili a navíc ještě naplnili starou zásadu našeho horolezeckého oddílu „Banka chodí v noci“.

Ještě hodinku potmě lesem k autu a je posekáno.
Ještě hodinku potmě lesem k autu a je posekáno., foto: Petr Jandík


Krásný rozhled údolím směrem k Saalfeldenu.
Krásný rozhled údolím směrem k Saalfeldenu., foto: Petr Jandík



Poprvé vyšlo v roce 2006





[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 23] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 23. 08. 2011 | Počet komentářů: 6 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Bratříčku, zavírej vrátka (24.08.2018)
Smolo v Chamonix (06.08.2018)
CHAMONIX – BOTA (24.07.2018)
Na hřebeni III (16.01.2018)
Archa (08.08.2017)
Donnafugata 8a (22.05.2017)
Drlík-Orolín volně v zimě (20.02.2017)
Hra na hřebeni 2 (02.02.2017)
Po stopách Wildenauerových (22.08.2016)
48 hodin bez švestek (08.08.2016)
Bača na Ušbě (07.03.2016)
Žabí kůň (09.11.2015)
Jak jsme dobyli ráj | Conquest of Paradise (6a+) (25.08.2015)
Slunečný Briançon, aneb kam za lezením, když všude prší (13.05.2015)
Plán B (07.12.2014)
Expedice Mount Abi (06.11.2014)
KISHTWAR TRIO (23.10.2014)
Siesta s Marion (14.10.2014)
Siesta s Bonattim (02.10.2014)
Bez kouření umřeš taky (19.09.2014)
Matterhorn (14.08.2014)
Severní stěna Ortleru (22.07.2014)
Dračí let stěnou Les Droites (14.05.2014)
Deprese (24.04.2014)
Osmiletá Bára: Detonation Boulevard na OS (23.04.2014)
Le vol du dragon (17.03.2014)
Druhý volný přelez Královského převisu (M12) ve Vysokých Tatrách (27.02.2014)
Dodo Kopold: Přechod Tater za 72 hodin (20.01.2014)
Bílý rys na Rysy (06.01.2014)
Vrtík, Kratochvílová: Bílý Rys (25.12.2013)
O čem sní Stomatologové? (14.11.2013)
Prvovýstup na Uzum Brakk (10.10.2013)
Retrovíkend v Tatrách (16.09.2013)
Malé zprávy z velkých stěn … dějství druhé (08.08.2013)
Vícedélky s dětmi (02.07.2013)
Malá zpráva z velkých stěn (24.06.2013)
Čeští bandité v Peru (13.06.2013)
Komín návratů aneb rallye čtyř dolin (29.03.2013)
Hřeben Tater po 35 letech (18.03.2013)
El Cap v zimě (08.01.2013)
Tenkrát poprvé (07.01.2013)
Čtrnáct dní v za(u)jetí Mont Blancu! (05.09.2012)
Mountain Academy 2 (20.08.2012)
Gosaukamm (17.08.2012)
Lesueur na Dru volně (31.01.2012)
Vzpomínka na Eiger (13.12.2011)
Pou bros v Dolomitech (18.08.2011)
Cima Bos, Alvera (12.08.2011)
Obřím koutem na Kleiner Lafatscher (03.08.2011)
Život je krásný (08.07.2011)
Víkendové Chamonix (30.03.2011)



Komentář ze dne: 13.02.2006 13:50:31     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tomáš F. (speleocup@naseznamu.cz)
Titulek: pointa dobrá...
... já vím, žes to s tím bubnováním musel přehnat. Jinak by to neznělo :-) Pravdou je, že v celkem útulné chatě déšť do oken nebubnoval, neboť takový liják byl jen občas. Jinak se jednalo o příjemné mžení hodné sice názvu permanentní chcavec, ale nikoli liják (ba ani lijáček).

A nejútulněji bylo v kuřárně, jen mě z ní pořád vyháněla žena, že se mám jít starat o nudící se dítka která nemohou ven.

A o tom, že počasí na lezení opravdu nebylo, nejvíc svědčí následky výletu. Po devíti měsících se nám vyloupla zbrusu nová ratolest :-)
0 0

Komentář ze dne: 13.02.2006 14:04:00     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: pointa dobrá...
S tím bubnováním jsem to ani moc nepřehnal. měli jsme pokojíček zcela pod střechou větší déšť byl opravdu slyšet.
No a k výsledkům tohto výletu ti dodatečně znovu blahopřeji:-).
0 0

Komentář ze dne: 15.02.2006 11:54:42     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tomáš F. (@)
Titulek: Re: Re: pointa dobrá...
Po úpravě titulku musím, v souvislosti s poznámkou v mém prvním komentáři, podotknout, že v našem případě teda nešlo o žádnou rychlovku, ale o hlavní náplň činnosti, neb v tom permanentním chcavci nic jiného dělat nešlo.
0 0

Komentář ze dne: 15.02.2006 12:24:40     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re: pointa dobrá...
Jak vidíš, někdo se svědomitě snažil o nápravu nepříznivého demografického vývoje a za to mu jednoznačně patří uznání nás všech, neboť jeho děti nám budou vydělávat na penzi, a někdo se hotl bezúčelně a nezodpovědně flákal na skalách. Nutno ovšem na naši obranu podoknout, že v našem případě již biologické hodiny odbily a na nápravě špatné demografie se v tomto složení již podílet nemůžeme.
0 0

Komentář ze dne: 15.02.2006 16:13:39     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tomáš F. (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: pointa dobrá...
:-) těď jsi konečně vysvětlil malou záhadu (eslipa to o těch hodinách nebude jen výmluva), že jste, jakožto jediný ze šesti zde přítomných sezdaných párů, nezplodili po tomto výletu žádného potomka.
Já si však myslím, že to je jen výmluva... Ostatně svědčí o tom i fakt, že jste se nezodpovědně flákali za deště po skalinách!
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (436 hl.)
 
letní (373 hl.)
 
je mi to jedno (311 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1120