Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Altaj 2006


Kurajská step pod horamiDo Norska, nebo na Altaj?

Taková byla otázka na podzim a vzhledem k plánovaným hypotékám zvítězil tip na „poslední velkou dovolenou“ – rozhodnuto. Bubák při léčbě chřipky vypisuje poznámky z cestopisných knížek, kluci pečlivě shánějí a studují mapy, vymýšlejí možné trasy a výstupy, zadávají kódy GPS, přes CK Bemett vyřizujeme víza a letenky, pročítáme dostupné info na webu…


Koncem července 2006 vyrážíme na měsíc na Altaj: Tenis a Téra, Mišák a Jana, Bubák a Hana, Vindy a Pavel.

Se společností Pulkovo let Praha – Petrohrad, Petrohrad – Barnaul. Z Barnaulu odjíždíme najatým taxi rychle pryč (že Pavla okradli při kontrole zrovna milicionáři, zjistil až za pár týdnů, „Kde mám, sakra, těch 100 euro?“). V Gorno-Altajsku musíme podstoupit ohlášení na „cizineckém oddělení“ OVIR a složitou byrokracii zvládáme za pomoci nově najatého taxikáře Sergeje. Ten má „bystruju Mazdičku“ a nám pomáhá s vyplněním formulářů v azbuce (formuláře vyplněné latinkou se nepřijímají) a zařizováním fotokopií pasů a víz v místní knihovně. Přesvědčil nás, že je výhodné ještě dnes nakoupit a jet dalších 370 km přímo do Aktaše. Serjoža má v Aktaši druhý domov, cestu zná poslepu a je to znát, jede rychle a jako prase, skot či další účastníky silničního provozu míjí o centimetry. Jediná gostinica v oblasti Aktaše „Kak doma“ (Jako doma) nás ještě v noci přijme a nám se hlavou honí spousta myšlenek – oproti plánu jsme tam o den dřív a tak se už zítra rozdělíme a vyrazíme každý svou cestou. Pavel a Vindy chtějí strávit 2 – 3 týdny výstupy na vrcholy v okolí horolezeckého kempu Aktru. My ostatní balíme jídlo na 12 dní a plánujeme trek přes step, lesy a ledovcová horská sedla právě až do kempu Aktru. Tam se snad sejdeme a společně budeme pokračovat dál.

Serjoža nás ráno veze stepí, Češi u brodu za Kurají chválí počasí posledních několika týdnů – snad vydrží. Sergej nás rozveze do výchozích míst. Jako parta se dělíme „Ahoj, za dvanáct dní“. Před rokem byla v kraji zavedena mobilní síť, tak si třeba někdy pošleme SMS.

Brod přes říčku Tjutě u Kuraje (přerod Mazdičky v obojživelníka)
Brod přes říčku Tjutě u Kuraje (přerod Mazdičky v obojživelníka), foto: Pavel Kunt


Jako smíšená skupina tří párů procházíme rozlehlou stepí, údolí je široké několik desítek kilometrů. Batohy obsahují všechno potřebné, plnou dávku jídla a tak to jsou zatraceně těžké krysy. Brodíme první řeky, trochu bloudíme v křovinatém močálu a v lese plném vyšlapaných cestiček (zřejmě od skotu a pastevců). U jezera Karakol si užíváme romantický západ slunce a Tenis nám na druhý den slibuje odpočinkovou trasu. I my hlupáci, že jsme mu věřili. Step přechází v les, sestupujeme do údolí Mašej a podél řeky Mašej stoupáme k hoře Mašej. Cestou zdoláváme boční přítoky, první bouřku a stále pokračujeme, konce nevidět. Nevadí, že dnes nedosáhneme plánovaného cíle, stany stavíme v borovém háji tábořiště Šiška. Zítra vstaneme v pět a vyrazíme. Ráno budík zvoní a na stan bubnují dešťové kapky. Trochu cítím úlevu, že nemusíme vstávat (příroda to zase dobře zařídila). Prší ještě i o hodinu později, tak to asi konečně bude rest day. V průběhu dopoledne se obloha vyjasnila, tak jsme si nakonec užili krásný den volna.

Další den ale nekompromisně balíme a nastupujeme do kamenné morény pod ledovcem Mašej. Kamínky, kameny, šutry, balvany – jsou všude kolem. Sedlo „Nižne Šavlinské“ dnes nestihneme přejít (vyjít na něj třeba jo, ale co nás bude čekat na druhé straně?), tak nocujeme na platu 2.800 m. vysoko. Budíček ještě před svítáním a znovu se pouštíme mezi kamennou suť morény. Ledovec je plochý, pozvolný, slunce svítí a tak s úsměvem na rtech stojíme před polednem v sedle (3.200 m). Tam nás ale úsměvy opouští, na druhou stranu je to pěkná šluchta, kamenná suť se po sněhu kutálí dolů a já si říkám „proč jsme nejeli do Norska?“. Naplňuji slogan – dovolená pro holky, aby si poplakaly. Při sestupu míjíme skupinku Čechů stoupajících vzhůru a z ledovce pokračujeme několik dalších hodin klopýtání v kamenné moréně. To snad nikdy neskončí!

Jezero Dolní Šavlinské, v mracích se skrývá Krasavica
Jezero Dolní Šavlinské, v mracích se skrývá Krasavica, foto: Tera Nehasilová


Najednou se objevují první trsy travin, první kytičky, za malým hřebenem první zelená louka s tyrkysovým jezírkem. Nádhera! Úleva, že neskončíme na moréně nás žene dál dolů k Dolnímu Šavlinskému jezeru, máme přece doporučenu tu altajskou hospodu – či krám, kde můžeme koupit berana. Jezero samo o sobě je nádherné. Zářivě zeleno-modré, obklopené horským hřebenem na jedné straně, borovým hájem na straně druhé, do jezera vtéká voda z ledovců hor Krasavica, Mečta a Skazka. Stavíme stany a běžíme do hospody – krámu pro berana. Veselý Altajec u stolku sbitého z prken a zastřešeného kusem igelitu jen pokrčil rameny a odvětil: „Barana – niet, chlieb – niet, vadka – niet“, možná zítra či pozítří, až přijede z údolí na koni dcera. To bylo zklamání, že zase vaříme s Vitanou jinak výborné těstoviny. Třeba dcera přijede dřív.


Ráno nás budí kapky deště bubnující o stan. Odpočinek vítáme, dlouho se válíme, ale když prší celý den, celou noc a celý další den, počítáme, kolik nám zbývá jídla, kolik asi v dalších sedlech připadlo sněhu a protože altajská dcera na koni stále nejede, volíme variantu ústup. Náladu nám nezvedlo ani dvouhodinové vaření beraních kostí a pečení chlebových placek z mouky, kterou jsme tak pečlivě nosili s sebou. Prší celou noc i celý další den, balíme mokré stany a opouštíme nádherné jezero směrem do údolí. Aby to nebyla nuda, stále prší a my sestupujeme celý den bahnitou cestičkou, která se vine lesem a pásmem zakrslých vrbiček. Jsme mokří durch, v botách nám tečou potoky, do půl stehen jsme od bahna. Jako zázrakem po celém dni pochodu v dešti večer na dvě hodiny pršet přestalo, akorát stavíme stany, vaříme večeři, u ohně sušíme, co se dá, za chvíli už ale prší zase a my zalézáme do mokrých stanů a bojíme se, co bude zítra.

Ráno obouváme mokré boty, oblékáme mokré oblečení, balíme mokré stany a vyrážíme. Během hodiny opět začalo pršet a místní turisté nám opakovaně tvrdí, že dnes do Čibitu nemůžeme dojít. Ale my musíme, protože takhle to dál nejde! Tak tiše šlapeme dál, vodě se nedá vyhnout. Těla máme zmrzlá, v botách si zbytkem tepla ohříváme vodu, rozvodněné říčky nejde překonat jinak, než projít středem. Déšť se mísí se sněhem a krize vrcholí.

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci... brod přes říčku Eštykol
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci... brod přes říčku Eštykol, foto: Michal Nehasil


Nekonečný pochod k sedlu se konečně láme a parta Slováků nás potěší, že do vsi je to už jen 4 hodiny; cestu si můžeme zkrátit přes dřevěný most. Sestupujeme do údolí řeky Čuji. Cesta je stále bahnitá, mísí se s potoky vody. Výkřiky sprostých nadávek doprovází pády, na bahnitém terénu je to otázka vteřiny. Dno údolí se blíží, my dostáváme naději, že to zvládneme. Most přes divokou Čuju byl ještě oříškem, pustit se na deštěm oslizlá a ruskou pečlivostí sbitá a svázaná prkna chtělo od každého dost odvahy.

Most přes rozvodněnou Čuju poblíž Čibitu
Most přes rozvodněnou Čuju poblíž Čibitu, foto: Michal Nehasil


Vesnice Čibit je na dohled a my jsme šťastní jako děti. Když stojíme před nám známou gostinicí Kak doma a vysvětlujeme, že spát ve stanech opravdu nemůžeme, uvolní nám paní domácí v plném penzionu sušárnu. Jako za odměnu si užíváme roztopenou baňu.

Den sušení a nákupů a je to opět Serjoža, kdo se mihne kolem a veze nás k brodu za Kurají. Cestu do kempu Aktru si užíváme. Vše máme suché a slunce zase svítí. Pavel a Vindy naplnili dvanáct dní několika výstupy (Pik Učitěl - 3.350 m, Kupol - 3.570 m, Aktru - 4.176 m) a mohli by vyprávět, jak naši čtyřdenní deštivou nepřízeň počasí přežívali ve sněhové vánici v bivakovacím domiku u Golubeho jezera. Taky sušili a tak se nám všem náramně hodí, že pronajali chatku Kamčatku.

Jezero Sački v táboře Aktru. Vlevo masív Karataše, pak bílé vrcholky UPI a DVS
Jezero Sački v táboře Aktru. Vlevo masív Karataše, pak bílé vrcholky UPI a DVS, foto: Vladimír Vinduška



Nejvyšší vrchol v údolí, Aktru 4044 m.n.m
Nejvyšší vrchol v údolí, Aktru 4044 m.n.m, foto: Pavel Kunt


V průběhu společného týdne si vyprávíme zážitky, sbíráme houby, kluci zdolávají další vrcholy (Karataš – 3.600 m, Sněžnaja – 3.800 m) a plánujeme, co ještě stihneme do odletu. .

Masív Sněžné (3722 m n.m.) a domek glaciologů Malý Aktru (3340 m n.m.)
Masív Sněžné (3722 m n.m.) a domek glaciologů Malý Aktru (3340 m n.m.), foto: Vladimír Vinduška


Vyhrává přesun do města Koš-Agač a návštěva doliny Taldura Koš-Agač je už blízko Mongolska, město duchů uprostřed stepní pouště, některé domy vypadají neobyvatelně, po hlavní ulici se volně procházejí krávy. Druhý den si odskočíme na návštěvu muzea altajských Kazachů – příjemná kulturní vsuvka. Kluci sehnali UAZ s řidičem Viktorem, který nás veze do údolí Taldura. Opět step, louky a zvlněné horské hřebeny, v tomto kraji jsou terénní nerovnosti způsobené následky silného zemětřesení v r. 2003.

S radostí zapomínáme na civilizaci a užíváme přírodu, slunce i koupel v ledové řece. Ráno přecházíme do údolí Dželo, přesun zvládáme i v dešťové přeháňce – jsme už zvyklí. V údolí Dželo stanujeme na kraji lesa u řeky, nedaleko jurt místních pastevců – ráno pozorujeme stáda bílých ovcí, černých koz, pastevce na koních za doprovodu psů a neposlušné krávy. Celodenní výlet na konec doliny až k ledovci jsme stihli před deštěm jen tak tak. Zelené, žluté, červené, rudé a vínové trsy březových keřů tvoří nádherné koberce, pastva pro oči.

Podzimně zbarvené zakrslé břízky v dolině Dželo
Podzimně zbarvené zakrslé břízky v dolině Dželo, foto: Tera Nehasilová


Ve smluvený den i čas přijíždí Viktor a my si s úlevou oddychneme, protože od rána opět prší. Spíme v suché posteli v Koš-Agači a těšíme se na setkání se Sergejem a na cestu domů. Už jen cesta do Gorno-Altajska, do Barnaulu, dvě hodiny čekání navíc v Petrohradě a hurá, ahoj matičko Praho. Všude dobře, doma nejlíp a jestli nadáváte na naše poměry, jeďte do Ruska. V hlavě nám koluje tisíce vzpomínek na krásnou a pestrou krajinu, zážitky a obrazy v hlavě, které nám nikdo nevezme.

Třeba za pár let, Rusko, na shledanou.

Kurajská step pod horami
Kurajská step pod horami, foto: Michal Nehasil


Tento článek je příspěvkem do soutěže. Ohodnoťte jej pomocí tlačítek dole a rozhodněte, má-li za něj jeho autorka dostat lano od Mammuta. Díky.





[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 130] 1 2 3 4 5

| Autor: Hana Sixtová | Vydáno dne 24. 11. 2006 | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Hana Sixtová

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Ben Nevis (30.10.2016)
Zemětřesení v Nepálu (08.05.2015)
Vzpomínky na Ecuador (03.10.2012)
Přechod Kangčendžengy (26.11.2010)
Na běžkách po Grosser Zschandu (11.03.2010)
Tadžikistán - přechod centrálního Pamíru II (14.01.2010)
Labyrint Velké Hejšoviny (10.01.2010)
Tádžikistán – přechod centrálního Pamíru I (08.01.2010)
Databáze treků (15.09.2009)
Liechtensteinklamm (11.06.2009)
Hardangervidda (27.05.2009)
A pak že nerostou!! (01.04.2009)
Přechod Velké Fatry (25.03.2009)
Cestou necestou po Polárním Uralu (03.10.2008)
Geysir (29.07.2008)
Nízké Tatry v zimě (16.02.2008)
Pururambo (27.09.2007)
Musala (23.07.2007)
Nádherné Orinoko (02.11.2006)



Komentář ze dne: 24.11.2006 17:16:17     Reagovat
Autor: neregistrovaný - vanek (pito@4d.sk)
Titulek: poklona
nic, len zlozit poklonu za prispevok, dakujem

vanek
0 0

Komentář ze dne: 24.11.2006 22:12:13     Reagovat
Autor: neregistrovaný - sestra Klára (klara.sixtova@volny.cz)
Titulek: výhra
Text je super, fotky nádherný, akorát nevím jestli autorka dostatečně ocení lano Mamut. Ikdyž...každé lano je víceúčelové...
0 0

Komentář ze dne: 25.11.2006 11:58:50     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tomáš F. (speleocup@seznam.cz)
Titulek: Re: výhra
...hm, tak to jí ho asi zabaví partner :-)

A díky za článek, evidentně jste se měli/y báječně. A "lezeckému" družstvu vyřiďte pozdravení a gratulaci.
0 0

Komentář ze dne: 25.11.2006 13:50:49     Reagovat
Autor: neregistrovaný - H Sixtova (@seznam.cz)
Titulek: obdivuji
Hanko je to úžasný a obdivuji.Helena
0 0

Komentář ze dne: 28.11.2006 15:17:43     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Pozvánka na promítání
Autorka článku zve všechny zájemce na promítání obrázků na 6. prosince od 20. hodin. Pozvánka je ke stažení v sekci servis - download - pozvánky.
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chcete, aby bylo pojištění odpovědnosti za škody vzniklé při lezení součástí členského příspěvku ČHS?

Ano (255 hl.)
 
Ne (278 hl.)
 
je mi to jedno (336 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 869