Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Když to nejde nahoru, zaplať pánbůh, že to jde dolů.


Grossglockner v zimním hávuVzpomínka na jeden "pytel" ze zimních Alp.

Zimní sezóna pomalu ale jistě klepe na dveře a s ní se kromě nových cílů vynořují do popředí i resty, které by snad přece jen bylo třeba zlikvidovat......




„Nevy….se …a…to !?!?!“ Doléhají ke mně útržky slov mého spolulezce, jak se snaží překřičet silný vichr a přívaly sněhu, které nám po celý den dělají společnost. Jejich význam je ale jednoznačný. Nahoru nebo dolů? „Nejdřív si musím vzít jiné rukavice, mám asi chycené prsty. Pak se dohodneme!!“ , pokouším se o srozumitelnou odpověď. Konce prstů mých rukavic se již před notnou chvílí změnily v kusy ledu a ani poslední lezená délka ve strmém ledu nedokázala rozpumpovat krev v konečcích prstů natolik, aby se dalo říci, že se do nich vrátil cit. Jako bych se snažil rozvazovat smyčky kousky dřeva, a to není dobré. Sotva otevřu batoh, zeshora se přiřítí nový příval sněhu a většina se mi ho zabydlí mezi relativně suché věci, doposud bezpečně ukryté. „ Do p…..!! To je humus !!“ V duchu se musím smát. Vybaví se mi totiž známá reklama z Montany, na které jsou dva borci, kterak se snaží něco lopatou vyhrabat ve sněhové vánici celí olepení sněhem s optimistickým sloganem: „Zažili jste větší humus ? My ano !!“

První délky výstupu
První délky výstupu, foto: Jan Polák
Jediná fotografie z výstupu, kterou jsme pořídili je tato. Pak již bylo jen hnusně,
hnusněji až definitivně nejhnusněji co to šlo.


Stojíme tu jako dva sněhuláci, uprostřed stěny a uvažujeme co teď. Lezecké obtíže pravděpodobně končí několik málo metrů nad námi, kde se strmých 70 stupňů ledu rázně pokládá do přívětivější sněhové rampy, po níž je to tak dvě až tři délky na hřeben. Ani ten by neměl být problém. Popis v průvodci říká : „ … III , cca 140 metrů , čas na vylezení 1,5 hodiny .“ V tom znovu temně zahučí vichr a s námi to opět smýkne o zem . A to jsme tady pěkně v závětří za hřebenem !! Neumíme si představit , jak bychom se na něm udrželi a shodujeme se, že o co výše vylezeme, o to hůř a déle budeme muset slaňovat. Je rozhodnuto. Palec imperátora, jeho veličenstva císaře rakouského, samotného Grossglockneru, rozhodl v náš neprospěch a míří nekompromisně směrem dolů a tím směrem se vydáváme i my.

Grossglockner se zakreslenou cestou "Nordrampe"
Grossglockner se zakreslenou cestou "Nordrampe", foto: Jan Polák


Ještě než poprvé usedneme do slanění, proběhne mi hlavou námaha předešlých dní: prošlapávání cesty po v zimě neudržované silnici z Heiligenblutu na Franz-Josef-Höhe (maličkost: asi 14 km délkových a 600 metrů výškových), odměna v podobě sestupu (cca 200 výškových metrů) na ledovec Pasterze. Mladický entuziazmus, se kterým jsme se vrhli do jeho plání a znovu nabírali výšku, tentokrát již o poznání pomaleji než ráno. Konečně se stmívá a tak můžeme zahodit batohy (teda opravdu nevím, proč toho s sebou musím tolik nosit) a nechat propuknout naše stavitelské vášně. Ochranná stěna z kamenů proti větru je nutností, abychom se ráno nevzbudili zase dole v údolí. Bivak pod hvězdnou oblohou a ráno sněžení. Necháváme desátou rozhodnout. Stále ještě trochu sněží, ale vyrážíme vzhůru (dalších zhruba 800 výškových metrů). Motáme se v ledopádu a k tomu, že musíme dávat pozor kam šlápnout, naši pozornost prověřuje silný nárazový vítr. V SMSce, kterou jsme dostali, se mimo jiné praví : “…. U nás (rozuměj v Čechách) je zákaz vycházení na hřebeny…..” . Tady s největší pravděpodobností taky, jen tu není nikdo, kdo by nám to oficiálně řekl. Ale již jsme na zápraží bivakové chatky nedaleko úpatí stěny, hrneme se dovnitř a doufáme, že navzdory silným ocelovým lanům, kterými je připoutána k zemi nikam neuletí….

Pohoda v bivakové boudě pod S stěnou Grossglockneru
Pohoda v bivakové boudě pod S stěnou Grossglockneru, foto: Jan Polák


A teď je tedy po všem. Vlastně jen po naději na dosažení vrcholu Grossglockneru a na vylezení cesty “Nordwandrampe” . Ostatní legrace ještě zdaleka nekončí…. První, druhá, třetí slaněná délka a najednou není od čeho slanit. Nezbývá než odvážně vkročit do sněhového svahu a doufat, že ve vytrvalém sněžení, mlze a drobných lavinách včas najdeme trhlinu na úpatí stěny, se kterou jsme měli trochu problémy již při cestě vzhůru… Máme ji. Po několika neúspěšných pokusech se v pórézním sněhu podařilo zavrtat vývrtku, která drží tak, že za ní lze se zatajeným dechem slanit vzdušnou délku na ledovec.

V bílé pláni se snažíme najít jediný skutečný orientační bod, který s jistotou a jednoznačně poznáme, bivakovou chatu. Jako bájní mořeplavci přitahovaní k Magnetové hoře a vábeni zpěvem Sirén, mlčky a ztěžka míříme k jejím hliníkovým stěnám. Chce se nám zabouchnout za sebou její masivní dveře a nechat psí počasí venku, schoulit se pod deky a počkat až se to všechno uklidní, děj se co děj. Ale nakonec přece jen někdo z nás nahlas říká: ”Měli bychom odtud vypadnout!“. Jako na povel odbočujeme o devadesát stupňů doprava směrem k sestupu. Věnujeme poslední lítostivý pohled našemu včerejšímu útočišti, ale je nám jasné, že jediné správné rozhodnutí je dolů. Pryč od vichřice a sněžení, pryč od nestabilních svahů, dolů do údolí. A čím níž, tím lépe.

Glocknerhaus
Glocknerhaus, foto: Jan Polák
Co bychom dali za to, abychom mohli být někde tady,
ačkoliv ani tady není v syrovém zimním počasí dvakrát přívětivo.


Již na prvním zlomu ledovce ztrácíme iluze o tom, že sestupujeme stejnou cestou, kterou jsme sem přišli. Se „stoprocentní“ jistotou se vzájemně přesvědčujeme, zda jsme těmito místy procházeli nebo ne. Dlouho si ale nic nenalháváme a přiznáváme si, že jsme v …. (někde v ledopádu a nevíme moc kde). Nejasně si pamatujeme skalní žebro, podél něhož by měl být sněhový svah, vedoucí až na ledovec Pasterze. Rozhodujeme se pro něj, aniž víme, jak dole končí….

Dobře to dopadlo. Svah naštěstí vede až na dno doliny a tak již zbývá jen procházka po nejdelším, téměř desetikilometrovém ledovci východních Alp a hlavně, hlavně najít nevýraznou cestičku, jedinou přístupovou cestu, vedoucí ke komplexu parkovišť na Franz-Josef-Höhe.

To se ukazuje jako drobný problém, vzhledem k pokročilé noční hodině, dešti, ve který se díky výraznému oteplení změnilo sněžení, prakticky neexistujícímu značení a tomu, že ukazatel naší energie již dávno bezvládně leží na dolní hranici červeného pole, oznamující prázdnou nádrž. Posledních pár metrů na vrchol stoupání k silnici si připadám jako účastník vyhlazovacího pochodu. Každý krok stojí obrovskou námahu, popadám dech hůř než astmatik a křečovitě se držím zábradlí, abych nebyl sražen nápory větru zpět do temnoty pode mnou. Marně hledáme možnost schovat se v nějakém útulném Winterraumu, ale nic takového tu nenacházíme.


Foto: Jan Polák
Kdesi dole v údolí se pomalu rozsvěcejí světla Heiligenblutu
a my uléháme ke s pánku s nadějí, že snad všechno dobře dopadne.


Chvíli řešíme filosofickou otázku, kdy má člověk právo vyrazit okno a nastěhovat se do jinak uzavřeného objektu, ale nakonec se spokojíme s výklenkem ve skále na galerii chránící příjezdovou silnici před lavinami. Tady, ve společnosti odloženého stavebního materiálu, směsí pro solení silnic a kontejnerů na odpadky se konečně ukládáme ke klidnému a zaslouženému odpočinku s vědomím, že zítra již bezpečně dorazíme dolů do Heiligenblutu.

Tak tedy : “ Dobrou noc !”








[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 12] 1 2 3 4 5

| Autor: Jan Polák | Vydáno dne 14. 12. 2006 | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Jan Polák

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Český prvovýstup v Mexiku (08.03.2018)
Dawn Wall: Je to tam (22.11.2016)
Ohníčkáři (26.09.2016)
Cordillera a Divina Providencia (03.12.2015)
Stračena s Hačikou na Mt. French (2356), Nový Zéland (09.02.2015)
Yosemity v plamenech aneb můj deník (23.01.2015)
Blouděním vpřed (27.03.2013)
Pallavicini na Grossglockner (28.09.2012)
Asterix a Obelix (27.07.2012)
Matterhorn (4478m) (08.07.2012)
Mont Blanc s láskou (14.10.2011)
Tři jehly Francouzských Alp (12.10.2011)
Dülfer na Cimu Grande (09.10.2011)
S dvaatřicítkou v Raxu (29.09.2011)
Extrémní mixy v Tatrách (24.03.2011)
Poctivá klasika s pivakem (03.03.2011)
Zimní lezení ve Velické dolině (25.02.2011)
Techtl Mechtl s Albertem Prechtem (01.11.2010)
Bergellská žula (25.10.2010)
Hore Zdar 2008 (24.09.2010)
Peruánská kráska Ranrapalca (09.09.2010)
Sass Ciampac (16.08.2010)
Pytel na Mittelegi (04.08.2010)
Gerlinde Kaltenbrunner na Everest (25.05.2010)
Třináctiletý Romero na Everestu (24.05.2010)
Prvovýstup na Mt. Bradley na Aljašce (12.05.2010)
Adieu, stará Váho (25.04.2010)
Prvovýstup v Himaláji (31.03.2010)
Dülfer na Fleischbank (02.02.2010)
Parádní prvovýstupy v čínských horách (22.10.2009)
Severní stěnou Bischofsmütze (27.08.2009)
Christakante (11.08.2009)
Oberreintal (20.07.2009)
Flatzer Wand (02.07.2009)
Jak se leze ženám na Hohe Wandu (01.06.2009)
Vzpomínka na Trikolóru (17.03.2009)
Nekonečný příběh (22.12.2008)
Plotny, plotny a zase plotny (19.11.2008)
Jo klasika je holt klasika... (09.10.2008)
Chamonix 2008 (03.09.2008)
Nesselbergkar (26.08.2008)
Everestské statistiky (17.07.2008)
Eiger má výročí (16.06.2008)
Dachstein (26.05.2008)
El Bastardo (11.04.2008)
Jahňací štít (22.03.2008)
Horolezectví v Ekvádoru (06.02.2008)
Nebeský běžec Christian Stangl (28.01.2008)
Dolomity a Courmayer léto 1981 (02.01.2008)
Bergell, léto 1980 (02.01.2008)
Zimní lezení 1982 (01.01.2008)
Měl jsem z pekla štěstí! (19.12.2007)
Jedinečné lezení v kanadských Rocky Mountains (14.12.2007)
Kopold opět v Himálaji (25.09.2007)
Frisbeeplatte (04.09.2007)
Grossglockner - Stüdlgrat (20.08.2007)
Sólo na Lhoce (29.05.2007)
Raxalpe - malé velké hory (24.05.2007)
Bellavista (14.03.2007)
Když je to žluté, pak je to Svíčka. (08.02.2007)
Špek na Eiger (07.12.2006)
MANASLU 8163 m. (20.10.2006)
Severní stěna Matterhornu (15.09.2006)
Na zkušenou v Bergellu (07.09.2006)
Reprezentanti na Suškách (10.08.2006)
Reprezentační poločas (26.07.2006)
Ďůro alpinismo (26.05.2006)
Pallavicini na Grossglockner v zimě (01.01.2006)



Komentář ze dne: 14.12.2006 13:06:46     Reagovat
Autor: neregistrovaný - P (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Od srdce
To je článek psanej opravdu od srdce. Paráda, Honzo.
0 0

Komentář ze dne: 14.12.2006 15:34:11     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Hlína (@)
Titulek: JO!
Málokdy v tom spěchu dočítám internetové články do konce, ale tohle jevýjimka.
To jsou akce, na které se (i přes neúspěch v podobě dosažení kopce) vzpomíná do konce života. Pamatuji se na jeden přechod zimního Retezatupřed cirka 30ti lety, který začal na nádraží v Praze tím, že se nás místo šesti sešli jenom tři. Končilo to podobným pochodem, jen s tím, že to do doliny a pak dolinou trvalo tři dny, pak už i bez jídla.
No jo, Petře J., to bylo s HO Banka a na nádraží dorazil kromě mojí maličkosti Zdenek Lukeš a Jarda ????, nemůžu vykopat příjmení.
0 0

Komentář ze dne: 14.12.2006 15:46:59     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: JO!
To mohl být Jarda Kubín. Brýle a jizva u pusy?
0 0

Komentář ze dne: 14.12.2006 20:21:37     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek:
Jasan, byl to Jarda Kubín, pak se u mne ještě po letech stavil v Tanváči s nějakou sýkorkou, ale je to už řada let. No mimochodem, mám na těch pár roku v HOBa dobré vzpomínky a někde mám schované i ty ročenky, tuším, že do nich tenkrát kreslil Kerles.
zdra
Hli
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (446 hl.)
 
letní (383 hl.)
 
je mi to jedno (317 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1146