Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Dülfer na Fleischbank


8. délkaParádní oslava narozenin

Fleischbank. Dülfer. Steinerne Rinne. Wilder Kaiser. Tato slova patří neoddělitelně k sobě. Hans Dülfer, talentovaný lezec z počátku 20. století, stačil za svůj krátký třiadvacetiletý život vytvořit cesty, na které historie nezapomněla a jsou klasikou. Východní stěna Fleischbanku, vypínající se ze strmého kamenného účka Steinerne Rinne do výšin a svým vertikálním členěním připomínající věže gotické katedrály, nemá mnoho slabin.




Fleischbank - stěna v níž se píší dějiny horolezectví
Fleischbank - stěna v níž se píší dějiny horolezectví, foto: Jan Polák


Tu jednu v její levé části našel dvacetiletý Hans Dülfer v roce 1912 a s použitím dvou traverzů v laně ji prostoupil – s konopným lanem a bez gumy lepičky a jiných cajků, které umožňují aby si cesty, kdysi vyhrazené pro nejelitovatější elitu, dnes mohli vylézt i artrózou sužovaní adepti na penzi. Jako naše trojčlenná, v celkovém součtu stošedesátičtyřletá parta.



Taktická příprava
Taktická příprava, foto: Petr Jandík


Motorem této akce byl jednoznačně Jiří, matematik a programátor. Jiří se do Dülferovy cesty na Fleischbank zamiloval již před několika lety, měl ji jako pozadí plochy na monitoru a když mu teď zdárně proudí v těle druhá lezecká míza, nebyl k zastavení. Ani zprávy o oleštěnosti těch kterých pasáží mu nevzaly chuť. Druhý do party je náš ošetřující zubní lékař Petr. Je mladší, a kazí nám půměr. Zato je ale silný, do kopce i s kopce chodí skoro dvakrát tak rychleji, než já, třetí a nejstarší z naší partičky.



První délka
První délka, foto: Jiří Binder


Ve středu Jiří v práci řekl, že záchrana firmy může tři dny počkat, Petr dostal doma opušťák, i mně řekla žena „máš narozeniny, jeď si“, a 7. srpna ráno stoupáme pomalu po ocelovým lanem zajištěné cestě Steinerne Rinne k oranžově natřené anténě nouzové signalizace, v jejíž výšce začíná celé to dobrodružství, naplnit Jirkovu touhu a oslavit moje sedmapadesátiny. Cesta začíná dvěma délkami traverzu na ukloněných plotnách. Oproti původnímu předpokladu se nejde rajbasem plotnami, ale spíš po jejich spodním okraji. Trojkové traverzy táhne Petr a končí na štandu v koutě, kde už se začíná nabírat expozice. Další dvě délky jsou na mně. Doprava na hranu, spárkou, co trochu vyhazuje, traverz do kouta a štand v jeskyňce. Přes převis v další délce mi to moc nejde. Vymlouvám se, že mi ti mí dva společníci překážejí v rozkročení, beru za borhák a zbytek délky už je čtyřka, stejně jako další délka, kde přechází do čela Jirka.



3. délka
3. délka, foto: Petr Jandík


Vychází na něj i šestá délka, nejdříve poněkud oleštěné spárky a pak první traverz, který tehdy Dülfer udělal v tahu lana. Jirka mizí za hranou plotny. Nevidíme na něj, jen slova nepříliš slučitelná s představou tichého a slušného doktora matematiky, padající shora, doprovázená občas neartikulovanými zvuky naznačují, že to tam nemá lehké. Když vyrážíme za ním, vidíme, že trénink na Srbsku se hodí. Spárky opravdu pěkně kloužou a nadává na ně i další dvojice Čechů, která nás začala dohánět.



6. délka
6. délka, foto: Jiří Binder


Stojím na začátku traverzu a koukám, jak to tam Jiří promotal, když místo sestupu na štand, který není z travezu vidět, to vzal nějaké čtyři metry nahoru ke spárce, patřící k sedmičkové cestě, tam dal jištění a pak sestoupil pět metrů na štand, který uviděl až potom. Pro druholezce, který má už tak jako tak v sestupném traverzu pozici horší, než prvolezec, pěkné zpestření nakonec. Nedivím se, že se tam Petrovi nechce a mně taky ne. Petr odlézá do další délky na hranu a za roh, Jiří se mezitím lítostivě smiřuje s tím, že své dva historické vklíněnce, ke kterým má léty vybudovaný těsný vztah, bude muset zanechat nahoře.



7. délka
7. délka, foto: Petr Jandík


Na štandu nás dohání dvojka, co lezla za námi. Jejich prvolezec nemá s traverzem žádné zvláštní potíže, Když je u mně, povídá: „No co ty tady?“ a ke svému spolulezci „To bys nevěřil, jakej je tady Geriavit tým!“. Já si teda nemohu vzpomenout, kdo to je. Petr něco huláká za hranou a můj spolusedící na štandu povídá: „Hele podle dikce, není to zubař Petr?“. Celou další délku mně vrtá hlavou, kdo jsou ti kluci, že nás tak dobře znají. K Petrovi chodí se zuby spousta horolezců, tak že by to byl někdo z pacientů? Na dalším štandu se podařilo společným úsilím sklerózu prorazit. Vždyť to jsou kluci z našeho oddílu, jeden z nich je i s celou rodinou Petrovým pacientem. Aha, tak máme vyřešeno a mohu nastoupit do druhého traverzu již s klidnou müslí.



9. délka 2. traverz
9. délka 2. traverz, foto: Jiří Binder


Druhý traverz, ozdobený cedulí Dülferstraße, je o fous lehčí než první a délka za ním je úplně lehká. Dobírám kluky na štandu pod asi nejtěžší, jedenáctou délkou, ve které nás má čekat abgeschmierte Platte, tedy hodně oleštěná plotna, kterou ale zatím není vidět. Kolmými spárkami k ní vyráží Jirka, který je na řadě. Několik neartikulovaných zvuků zeshora říká, že je plotýnka opravdu těžká. Taky pak Jirka hlásí, že volně to nebylo. I já s Petrem využíváme dobrodiní lepeného borháku a překonáváme stěnku s jeho pomocí jako A0.



10. délka
10. délka, foto: Petr Jandík


V další, dvanácté délce, se Jirka opět trochu zapráskl. Místo sestupu doleva na začátek výstupových spár, které jsou ve skutečnosti spíše komíny, pokračoval spárou žábovkou, až to už nešlo dál a musel slézt. Tentokrát se to obešlo beze ztrát na materiálu, jen s trochou nadávání. Výstupové spáry, psané jako VI- nebo V, A0, jsou závěrečným bonbónkem. Jsou vytlačující a pro volné lezení vyžadují klidné hledání stupů a chytů. Petr raději nasazuje styl A0, který mi přijde namáhavější, ale on na to tu fyzičku má.



12. délka
12. délka, foto: Petr Jandík


Druhá délka výstupových spár je komín, který se směrem nahoru zužuje a musí se z něj vylézt doleva na balkónek a z něj ještě přes jeden převisek. Petr statečně bojuje opět vyčerpávajícím stylem A0 a navíc mu ještě táhne lano tak, že se musí vracet a vypínat některé expresky. Ověřuji svou hypotézu, že pokud se ten komín leze venkem na rozpor, není zdaleka tak obtížný, ale v zužujícím se místě se i já chytám za skobu. Traverzík, převisek a je dobojováno a doslaveno. Už jen dvě trojkové délky na hřeben, další délka po něm a jsme u luxusního nerezového kříže, který by, nemít zrezavělý jeden nýtek dole, vypadal jakoby ho tam dali včera.



14. délka, zavírající se komín
14. délka, zavírající se komín, foto: Petr Jandík


Má i pěknou schránku na vrcholovou knihu, ale na rozdíl od jiných kopců v Rakousích je tato zašroubovaná a zavařená, zřejmě aby horolezci nerušili jejím otevíráním boží majestát. Prostě na Fleischbanku, tak významném vrcholu významného pohoří, vrcholová kniha není.



Na vrcholu
Na vrcholu, foto: Petr Jandík


Nádherný den se sklání západu. Lezli jsme to celé 8 hodin, normální čas je kolem pěti. Ale i tak je celý Geriavit Pharmaton tým spokojen, až na Petra, kterého už strašně tlačí boty. Slaňujeme na jihozápad žlábkem, po cestičkách přecházíme do Christascharte, pak kousek nahoru do stěny Hintere Karlspitze, ukloněným svahem ke slaňákům a za dvě hodiny jsme dole pod stěnou.



Část stěny s Dülferovou cestou
Část stěny s Dülferovou cestou, foto: Petr Jandík


Vidina piva ve Stripsenjochhausu pohání náš sestup, ale co kolena neujdou, mysl neurychlí a nakonec vysíláme Petra napřed aby objednal pivo, než zavřou. Když se už skoro za tmy dopajdám do chaty, sedí tam s Jirkou a má už čtvrtý kousek. Přidávám se k oběma. U stolu pod fotografií Fleischbanku se ty narozeniny jeví jako zdárně oslavené, zvláště když to se zavírací dobou na Stripsenjochu neberou v sobotu zase tak vážně.

S půllitrem Weissbier jsme na tom i přes bolavé nohy a záda líp, než chudák Dülfer, který padl v první světové válce, poté co stačil dát horolezectvu kromě padesáti prvovýstupů i svou techniku slaňování a lezení na sokolíka.

Psáno pro časopis Everest, vyšlo v čísle podzim 2009

Popis cesty najdete v databázi






[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 02. 02. 2010 | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandík

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Český prvovýstup v Mexiku (08.03.2018)
Dawn Wall: Je to tam (22.11.2016)
Ohníčkáři (26.09.2016)
Cordillera a Divina Providencia (03.12.2015)
Stračena s Hačikou na Mt. French (2356), Nový Zéland (09.02.2015)
Yosemity v plamenech aneb můj deník (23.01.2015)
Blouděním vpřed (27.03.2013)
Pallavicini na Grossglockner (28.09.2012)
Asterix a Obelix (27.07.2012)
Matterhorn (4478m) (08.07.2012)
Mont Blanc s láskou (14.10.2011)
Tři jehly Francouzských Alp (12.10.2011)
Dülfer na Cimu Grande (09.10.2011)
S dvaatřicítkou v Raxu (29.09.2011)
Extrémní mixy v Tatrách (24.03.2011)
Poctivá klasika s pivakem (03.03.2011)
Zimní lezení ve Velické dolině (25.02.2011)
Techtl Mechtl s Albertem Prechtem (01.11.2010)
Bergellská žula (25.10.2010)
Hore Zdar 2008 (24.09.2010)
Peruánská kráska Ranrapalca (09.09.2010)
Sass Ciampac (16.08.2010)
Pytel na Mittelegi (04.08.2010)
Gerlinde Kaltenbrunner na Everest (25.05.2010)
Třináctiletý Romero na Everestu (24.05.2010)
Prvovýstup na Mt. Bradley na Aljašce (12.05.2010)
Adieu, stará Váho (25.04.2010)
Prvovýstup v Himaláji (31.03.2010)
Parádní prvovýstupy v čínských horách (22.10.2009)
Severní stěnou Bischofsmütze (27.08.2009)
Christakante (11.08.2009)
Oberreintal (20.07.2009)
Flatzer Wand (02.07.2009)
Jak se leze ženám na Hohe Wandu (01.06.2009)
Vzpomínka na Trikolóru (17.03.2009)
Nekonečný příběh (22.12.2008)
Plotny, plotny a zase plotny (19.11.2008)
Jo klasika je holt klasika... (09.10.2008)
Chamonix 2008 (03.09.2008)
Nesselbergkar (26.08.2008)
Everestské statistiky (17.07.2008)
Eiger má výročí (16.06.2008)
Dachstein (26.05.2008)
El Bastardo (11.04.2008)
Jahňací štít (22.03.2008)
Horolezectví v Ekvádoru (06.02.2008)
Nebeský běžec Christian Stangl (28.01.2008)
Dolomity a Courmayer léto 1981 (02.01.2008)
Bergell, léto 1980 (02.01.2008)
Zimní lezení 1982 (01.01.2008)
Měl jsem z pekla štěstí! (19.12.2007)
Jedinečné lezení v kanadských Rocky Mountains (14.12.2007)
Kopold opět v Himálaji (25.09.2007)
Frisbeeplatte (04.09.2007)
Grossglockner - Stüdlgrat (20.08.2007)
Sólo na Lhoce (29.05.2007)
Raxalpe - malé velké hory (24.05.2007)
Bellavista (14.03.2007)
Když je to žluté, pak je to Svíčka. (08.02.2007)
Když to nejde nahoru, zaplať pánbůh, že to jde dolů. (14.12.2006)
Špek na Eiger (07.12.2006)
MANASLU 8163 m. (20.10.2006)
Severní stěna Matterhornu (15.09.2006)
Na zkušenou v Bergellu (07.09.2006)
Reprezentanti na Suškách (10.08.2006)
Reprezentační poločas (26.07.2006)
Ďůro alpinismo (26.05.2006)
Pallavicini na Grossglockner v zimě (01.01.2006)



Komentář ze dne: 03.02.2010 13:06:24     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Márty (@)
Titulek:
Hmm, dobré, odkud jenom ty pány znám?
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
22.02.2019 - 24.02.2019
SP v ledolezení Denver
28.02.2019 - 02.03.2019
SP v ledolezení MS mládeže Oulu
08.03.2019 - 10.03.2019
SP v ledolezení MS Kirov

Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (95 hl.)
 
letní (76 hl.)
 
je mi to jedno (70 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 241