Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Vzpomínky na RHM ve Val di Ossola


lezení v oblasti Busin Stange - Codelago.Letní sraz mezinárodního spolku horolezkyň 2009

Co to je spolek RHM, to už čtenáři těchto stránek dobře vědí. Není to žádný spolek bojovnic za ženská lezecká práva (nikdo nám je totiž nebere), přesto na posledním letním srazu došlo k některým zajímavým momentům vztahujícím se ke koexistenci obou hlavních skupin pohlaví.




RHM - zakladatelka Felicitas von Reznicek
RHM - zakladatelka Felicitas von Reznicek, foto: Alena Čepelková


Pohledem do historie našich organizátorských i účastnických aktivit v rámci tohoto spolku lze snadno zjistit, že jsme nikdy nikterak muže nediskriminovaly, naopak, průkopnicky jsme začaly využívat (až zneužívat) jejich služeb. Jak jinak nazvat fakt, že pokud jsme se ocitly v roli hostitelek my, vždy jsme dokázaly nabídnout kromě obligátních terénů k lezení a místa, kde hlavu složit a doplnit zásoby energie, i pánskou společnost. Nebylo to pro ty naše obětavé kolegy mnohdy lehké, nicméně vždy se snažili vyhovět všem požadavkům mnohdy již ne nejmladších a nejatraktivnějších zahraničních lezkyň, dorazivších k nám na písky. Některé přijímaly jejich pomoc v roli prvolezce s plachou vděčností, našly se ale i problematické případy jako Angela Soperová: ta stihla v průběhu dvou desítek let několikrát přivést k amoku mého bývalého manžela Františka (kterýžto se vždy vzteká, když se mu nedaří něco vylézt, ale běžně tomu nepřihlíží hubená stařenka z Anglie s úsměvem, který by se dal vyložit jako uštěpačný, a pak to po něm úspěšně nezkouší), zdokonalit Zbyška Česenka v angličině, a před třemi lety utahat několik mladých boulderistů v Ostrově.


RHM Tisá 2007, bouldrující Angela Soper
RHM Tisá 2007, bouldrující Angela Soper


Naše pojetí členství v klubu nebylo ovšem specifické jen tímto, také na srazy do ciziny jsme se neostýchaly přivést své partnery, pokud se nějací takoví odvážní našli. Bylo pak hezké vidět, jak se jako mávnutím kouzelného proutku měníme, pilně vaříme, jistíme, tlachání s kamarádkami nás nezajímá a děláme vše pro uspokojení partnera.
 
Tohle všechno se nevešlo do článku, který jsem napsala pro časopis Everest. Zážitků bylo přehršel, a tak jsem ho nakonec pojala jako příležitost k malému holdu Bláže Karasové, která vlastně za všechno může. Budu ráda, když si ho budou moci přečíst i čtenáři Horyinfo.


S Blážou v Itálii 2009
S Blážou v Itálii 2009, foto: Jana Končáková


Článek z Everestu "S Blaženkou v Itálii" zde:
 
Ženy - horolezkyně. Nejenom muži podléhají kouzlu dobývání hor, jak by se mohlo zdát podle toho, že je horolezectví pořád vnímáno jako spíše mužský (nebo mužný?) sport. Od jeho samých počátků jsou touto pozoruhodnou vášní zasaženy ženy stejně jako muži, jen jaksi v menším počtu. Aby se jim lépe hledalo spřízněné duše, založily si horolezkyně v roce 1968 ve švýcarském Engelbergu dokonce vlastní spolek ignorující hranice mezi zeměmi. Nazvaly ho poeticky Randes-Vous Hautes Montagnes (RHM), ale jen poetická duše by ke členství v něm tehdy nestačila. Horolezkyně musely být schopny samostatně, to znamená na prvním konci lana, lézt cesty minimálně čtvrtého stupně obtížnosti. To sice nyní už po nich nikdo nevyžaduje, přesto však jsou jeho členkami stále většinou silné individuality. Naše ženské lezení se může pochlubit tím, že nechybělo mezi zakladatelkami – a to díky Bláže Karasové, bývalé reprezentantce a později trenérce ženského reprezentačního družstva.


RHM - Podpisy zakladatelek z Engelbergu 1968
RHM - Podpisy zakladatelek z Engelbergu 1968, foto: Alena Čepelková


O čtyřicet jedna let později
 
Bláža se chystá oslavit své osmdesáté sedmé narozeniny. Sedíme nad čerstvě upečeným jahodovým koláčem u Ály Drahoňovské ve Čtveřině a plánujeme letošní zahraniční výjezd. Scházíme se takhle už hezkých pár let - neúprosná pravda zní, že od konce let osmdesátých minulého století. Ála tlačí na vyřešení logistického oříšku, neboť i letos se chystáme vyrazit v hojném počtu z různých koutů republiky a vhodnou kombinací dosažitelného vozového parku lze ušetřit peníze, čas i nervy. Optimální vytíženost aut nám však narušuje skutečnost, že dvě z nás hodlají jet v zájmové dvojici po vlastní ose. Spolek je totiž sice ženský, muže však nijak nehodlá diskriminovat. Muži, nebojím se říci hrdinové, kteří se tak čas od času objeví na srazech, jsou většinou čerstvě zamilovaní partneři nebo naopak otrlí harcovníci. Další komplikací je fakt, že Blaženka by velice ráda vyrazila i letos s námi, jenže vzhledem k zdravotnímu stavu bude pro ni cestování hodně namáhavé. Ani ona, ani my už nemůžeme počítat s její loňskou formou, kdy vyrážela na celodenní procházky v horském terénu klidně sama pouze ve společnosti své hole. Ale kde je vůle, tam je i cesta. Po konzultaci se Schnáblovými je rozhodnuto: pojede i letos, pocestujeme mým autem společně s Álou a vášnivou turistkou Jitkou Obročníkovou, a na místě samotném to nějak dopadne.


Neúnavná Jitka dorazila přes hory doly do Alpe Devero
Neúnavná Jitka dorazila přes hory doly do Alpe Devero, foto: Alena Čepelková


Kdo je Bláža...
 
...to asi není potřeba vysvětlovat, stačí nahlédnout do Horolezecké encyklopedie. Když jsem začínala lézt, byla pro mne Bláža jen tváří z historie českého horolezectví. Do encyklopedií jsem tehdy moc nekoukala, radši jsem lezla. S klukama nebo s holkama, každé mělo své klady a zápory. Díky seznámení s Blážou jsem ale uslyšela o existenci RHM a vyrazila (spolu s manželem Františkem, tehdy ještě chabě anglicky hovořícím Zbýšou Česnekem a Lenkou - hrabalkou) na svůj první sraz do Anglie. Hned tehdy a později ještě mnohokrát jsem se přesvědčila, existence takového ženského spolku je fajn věc. Lezecké zážitky vám pěkně naservíruje každý rok někdo jiný a někde jinde, a navíc můžete přijet sólo a spolulezkyně se vždycky najde. Funguje to geniálně jednoduše: jedna země je předurčena jako hostitelská, vybere vhodnou oblast, připraví infrastrukturu a pozve ostatní – pochopitelně nikdo by se neměl jen tak „vézt“. Češky organizovaly v letech po revoluci letní srazy v roce 1990 v Teplicích nad Metují, v roce 2000 ve spolupráci se Slovenkami ve Vysokých Tatrách, a před dvěma lety v Ostrově a Tisé. České pískovcové lezení a pivo bylo pro zahraniční návštěvnice v obou případech velkou aktrakcí, tatranský týden však neměl chybu zrovna tak. K letním srazům se posléze přidaly skialpinistické a později RHM on Ice. Čtyřicáté narozeniny oslavilo RHM vloni nedaleko od místa svého založení, ve švýcarském Melchtalu. Zatímco Blaženka byla vysoce považovaným čestným hostem, nám služebně mladším staré fotky a dokumenty připomněly, čemu vlastně vděčíme za výjezdy v minulých letech včetně „totáče“. Síť vytvořených kontaktů nám pořád slouží a ulehčuje cestovat a lézt dle libosti.


Dámská jízda
Dámská jízda, foto: náhodný kolemjdoucí sypatizant


Letní sraz RHM L.P. 2009
 
Po čtyřicáté prvé padl pešek po nějaké době opět na Italky. Je fakt, že okruh členek ochotných obětovat se pro ostatní, beztak monotónní, se neustále zužuje. Poslední světlou výjimkou byly dvě Norky, které se podařilo při jejich premiérové účasti přesvědčit, že se k nim nakvartýrujeme hned následující rok (už nikdy pak k našemu údivu nepřijely). Itálie, to byla ale vždy sázka na jistotu. Holky tu jsou výborné lezkyně, samostatné, organizačně schopné, a v neposlední řadě – ta italská kuchyně a káva! Ani letos nezklamaly. Vybraly zatím naštěstí nepříliš známé Val di Ossola, široké údolí provincie Verbano-Cusio-Ossola na hranicích se Švýcarskem.

Výhled z vrcholu Punta della Rosa
Výhled z vrcholu Punta della Rosa, foto: Jana Končáková


V blízkosti centra oblasti, Domodossoly, se nacházejí dva národní parky Alpe Devero a Alpe Veglia, a z uctivější vzdálenosti shlíží čtyřtisícovka Monte Rosa. Na své si zde přijdou klasici i sportovní lezci. Při lezení na různorodých horninách se nenudíte a můžete pilovat různé techniky, zuby nehty se držet na hladkých žulových plotnách nebo posilovat bicepsy v převisech. Svobodně si můžete také vybrat, zda cvakat nýty naservírované v bezpečné vzdálenosti, či pěkně postaru zakládat své vlastní jištění (a neustále se tím pádem ujišťovat se, zda stále lezete tam, kam chcete). Ke svému vybranému sportovnímu zážitku si můžete dle libosti odskočit od zaparkovaného auta, přiblížit se k němu lanovkou či plížit se dvě tři hodiny po svých; vrcholem přístupové rozmanitosti je však zcela jistě uzoučký jednosměrný tunel, kterým nelze projet jinak než po sklopení zrcátek vozu nenáročné značky. Použité údy si pak lze zregenerovat v termálních pramenech lázní Premia Terme. Lezci nebývají zrovna vodomilové, ale tady se zcela jistě vyřádí jako malé děti.


Vodní masáž v Premia Terme
Vodní masáž v Premia Terme, foto: Alena Čepelková


 
Bez autonavigace k chatě Monte Zeus
 
Pátek 24. července večer, parkoviště na Černém mostě, scházíme se osádkou druhého vozu. V plánu je cestovat společně, protože ženy a orientace v mapách mají, jak známo, své limity. Janin vůz je však vybaven autonavigátorem, takže vše jistě bude hračka. Asi nijak čtenáře nepřekvapím, že se navzájem ztrácíme z dohledu již kousek za hranicemi. Naštěstí to nijak zvlášť nepřekvapilo ani nás samotné, takže se naše osiřelé auto ukládá ke spánku na odpočívadle již důvěrně známém z loňska. Jako deja-vú se opakuje i navlas stejná situace – zatímco Bláža spí v autě, nás ze spacáků vyhání noční déšť k záchodkům. Ráno se na nás usmívá tatáž zaměstnankyně jinak lidově zvaná hajzlbába, které bráníme svými těly v přístupu ke kýblu v kumbálu. Zbytek cesty probíhá standardně za mírného kufrování a mírného obviňování navigátorek z neschopnosti. Počasí je však krásné a slibuje tak zůstat, takže bez větší duševní újmy v pozdním odpoledni šťastně parkujeme v cíli, kterým je vesnička Crego. Horská chata Monte Zeus v těsné blízkosti romantického kostela Panny Marie a vedlejší pozemek uvolněný na postavení stanů se stává naší základnou a domovem pro následující týden. Pěkný pohodlný pokoj je pro Blaženku vítanou úlevou. Večer už trávíme společně s osádkou druhého auta a při dvoudecce červeného vína plánujeme, kam vyrazíme zítra. První den je vždy trochu nervózní – chvějeme se jak anglické plnokrevné klisny na startu, jen jen vyrazit. Ale kam nejlépe? Nikomu se nechce případně zahodit hezký den. Jako bychom nevěděly, že už nazítří večer započne čilý výměnný obchod se zážitky a doporučeními, která oblast či cesta byla fakt super. Jen Bláža je v klidu – je po cestě tak unavená, že bude určitě celý den spát.


lezení v oblasti Busin Stange - Codelago.
lezení v oblasti Busin Stange - Codelago., foto: Alena Čepelková


Týden v údolí a na vrcholech Val di Ossola
 
Naše zázemí na Monte Zeus nemá chybu, hostitelky Annalisa a Lorena se opravdu vyznamenaly. Spíme dle své libosti buď v pokojích na chatě nebo ve stanech, snídáme a večeříme u buď charizmatického kuchaře-lezce Venanzia, nebo si kuchtíme samy. Další požitky od úvodního večírku po volný vstup do termálních lázní nám zajistili sponzoři. Nejvíc ze všeho ale oceňuji perfektní informační servis o lezeckých možnostech v okolí. Každá máme připravenu složku s popisy a topy cest v nejzajímavějších oblastech, k dispozici máme další tištěné průvodce i samotného Venanzia. Nejbližší z oblastí je Premia, kam stačí dojít pěšky, následují Goglio, Codelago, Croveo, Vannino, Simplon a další – stačí si jen si vybrat. Lezeckých cílů je sice přehršel, ale zájemkyň o ně taky. V průběhu týdne dorážejí další a další, takže při souhrnném množství přes osm desítek není lehké sladit úmysly a přání. Na nejatraktivnějších cestách se lze snadno srazit s konkurencí dychtící po stejném zážitku, takže se s Janou snažíme nalézt spíše odlehlejší destinace. Celkem bezbolestně však opouštíme původní myšlenku vyšlápnout si na Monte Rosu, protože z italské strany je prý výstup lavinézní a nebezpečný. Jakožto náplast si proto volíme Puntu Rosa, podobnou alespoň podle jména. Byť je jen 2887 m vysoká, výstup nepostrádá horské atributy a to nás láká.


Pizzo Marta - žulové plotny, mix klasika a nýty, 6a
Pizzo Marta - žulové plotny, mix klasika a nýty, 6a, foto: Jana Končáková


Punta della Rosa
 
Tahle hora je symbolem národního parku Alpe Devero. Ten je plný přírodních krás, ke kterým se přiblížíte z horské vesničky stejného jména (s do té zase za deset euro po úzké silničce). Sportovněji naladění lezci radši zamíří doprava k přehradě Codelago a nádherně si zalezou na skalním útesu zvaném Busin stange. Taky se nám tam líbilo, ale při druhém pokusu už míříme do hory. Bohužel blbě, zbytečně kufrujeme a obcházíme Alpe Devero kolem dokola.

Punta Rosa - vlevo hrana Spigolo Sud-Est. Člověk odtud nemůže tušit, jakou krásu spatří z vrcholu.
Punta Rosa - vlevo hrana Spigolo Sud-Est. Člověk odtud nemůže tušit, jakou krásu spatří z vrcholu., foto: Alena Čepelková


Proč to říkám? Protože se kvůli tomu později chmuřím a zasmušile pozoruji šňůru lezců, neochvějně se k nám dvěma přibližující rychlým tempem. Ano, už nás mají. Zatímco my totiž sledujeme turistickou značku a snažíme se vybavit si přístupové fígle, které jsme večer předtím nasávaly od kolegyně Cathy, skupinka k nám míří vesele zespodu jinudy a evidentně lépe. Co naplat, že jsme si přivstaly. Loučím se otráveně s představou komorního výstupu klasikou nejklasičtější, Spigolo Sud-Est, devíti délkami podél jižní hrany Punta Rosa. Nejenže se musíme dotazovat, kudy k nástupu jakéhosi horského vůdce a horské vůdkyně, ale ještě ke všemu identifikujeme ve skupince naši RHM kolegyni Trudl překřtěnou na Štrúdl, kterou jsme opouštěly za ranního kuropění ještě blaženě spící.

Punta della Rosa - Jana v akci
Punta della Rosa - Jana v akci, foto: Trudel


Není divu, že se cítíme trochu jako trubky, a pouštíme tedy bez protestů početné družstvo před nás. K dovršení trubkoidního pocitu mi horská vůdkyně cítí potřebu vysvětlit, že terén je nebezpečný a že si mám dávat pozor na to, abych neshazovala kameny. Ukázněně kývám a uleví se mi teprve, když mi vzápětí profrčí šutr kolem hlavy od její boty. Netrefila mne, je krásně a času dost. Klidně si přece můžeme počkat, až ty dvě dvojky a jedna trojka odlezou dost daleko, a pak si výstup vychutnat jako bychom byly ve stěně samy. Pohodlně se tedy uvelebujeme na nástupu, svačíme a rozhlížíme se kolem. Už jsme dost vysoko a svět kolem nás se otvírá. Fascinovaně hledíme do údolí a na kopce vyrostlé kolem nás. Už zase samy a v tichu začínáme lézt. Partu před námi však kupodivu dostihujeme coby dup, hned po dvou délkách. No pane jo, to si počkáme. Ježíšmarjá, ještě ke všemu to vypadá, že ta parta je trochu narcisistická, neboť se pořád navzájem fotí v různých pózách. Horský vůdce nám však sám navrhuje, ať je klidně předlezeme. To je fajn, protože motat se ve stejných délkách jiným není zrovna slušné a příjemné. Ale co to? Oni si fotí i nás, jak se tak postupně cestou dolézáme, podlézáme a.předlézáme. Záhada se brzy vysvětluje. Parta dostala za úkol nafotit něco o RHM do časopisu ALP, takže nejenže neprudí samoúčelně, ale dokonce možná budeme za hvězdy.

Zajímavé místo na klasické hraně - Punta Rosa.
Zajímavé místo na klasické hraně - Punta Rosa., foto: Trudel


Za chvíli se jim ztrácíme z dohledu i doslechu a dolézáme poslední délku na jakousi galerii, z jejíhož okraje se slaňuje zpět z fixního slanění umístěného nedaleko odtud. Nad sebou vidíme už lehký skalní terén, a jakožto správné horalky nepovažujeme cestu za dokončenou. Svlékáme si úvazky, motáme lana a nalehko se pouštíme nahoru. Poslední metry, vpravo se objevuje vrcholová pyramida s křížem, a vlevo – bože, to je krása! Naprosto nečekaně se vyloupl celý dosud utajený hřeben majestátních alpských čtyřtisícovek. Fascinovaně hledíme na Materhorn a Monte Rosu, mlčíme, nemůžeme se nabažit.


Punta Rosa - výlez na plato
Punta Rosa - výlez na plato, foto: Jana Končáková


Časopisový závěr
Co všechno dalšího, kde a s kým jsme vylezly, co všechno jsme viděly a zažily, to není podstatné. Důležité je vědět, že stojí opravdu za to sem přijet. Když se vám to povede ve společnosti příjemných a milých lidí stejné krevní skupiny jako nám, tím lépe. Naše krevní skupina má podobu řekněme poněkud osobitých mladších i starších dam. Jak se ta která má, to poznáme nejlépe při společném navázání na laně. A já jsem moc ráda, že jsem kromě lezení měla příležitost dolovat z Bláži vyprávění, jak to všechno bylo – když lezla s Joskou Smítkou, když šly v ženském družstvu hlavní hřeben Vysokých Tater, když se v Engelbergu zakládalo RHM. Až budu v osmdesáti sedmi jezdit po světě a přespávat ve spacáku v autě, to se budu mít. Blaženko, díky za inspiraci a příště!


Bláža Karasová, Crego, Val di Ossola 2009
Bláža Karasová, Crego, Val di Ossola 2009 , foto: Alena Čepelková


Co už v časopise nebylo
Tento závěr by se dal popsat slovy „Bez druhé šoférky z Val di Ossola do Příhraz“, anebo „Z pekla štěstí“. A nebo „Jak jsem Blaženku nakonec málem zabila“. No, zkrátka, premiéru si odbyl můj mikrospánek na dálnici. Naštěstí v levém pruhu, s expresním probuzením nárazem do svodidla a milosrdným návratem do původního směru bez exkurze do vedlejší jízdní dráhy. Jak jistě každý řidič potvrdí, když jsou to jenom o plechy, je to důvod k radosti. Blážu jsem nakonec šťastně předala rodině do opatrování na chatě v Příhrazích a auto klempíři. S Jitkou jsme si svatosvatě slíbily, že jako řidičky i navigátorky budeme v autě spát jen na parkovištích.


Lezení na útesu Busin Stange, Codelago
Lezení na útesu Busin Stange, Codelago, foto: Alena Čepelková


 
 
Užitečné odkazy:
 


RHM - logo
RHM - logo, foto: Alena Čepelková




RHM - program prvního ročníku
RHM - program prvního ročníku, foto: Alena Čepelková




RHM - Novinový článek o prvním srazu
RHM - Novinový článek o prvním srazu, foto: Alena Čepelková




RHM - seznam dosavadních ročníků
RHM - seznam dosavadních ročníků, foto: Alena Čepelková







[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Alena Čepelková | Vydáno dne 11. 06. 2010 | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Alena Čepelková

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
RHM Tisá (11.08.2007)
RHM TISÁ 21. – 29. července 2007 (16.05.2007)



K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa