Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



UFOline



Himálajský prvovýstup na Chamlang

V čase od 17. května do 23. května, se povedla vylézt alpským stylem, léta zakletá a mnoha výpravami pokoušená severo-západní stěna 7321metrového Chamlangu. Je to více než 2tisíce metrů vysoký obr, dřímající v údolí Hunkhu. Zvedá se od morény s plesem a připomíná při pohledu spíše solitér, než součást centrálního himalájského hřebene o mnoha vrcholech.


Vše začalo téměř před dvaceti léty, respektive v roce 2001, kdy jsem poprvé spatřil elegantní tvary Chamlangu, jenž vytvořil ten nejšikovnější z nejšikovnějších architektů všech dob…. Můj pohled byla směsice obdivné pokory s obavami, které pramenily z představy, že bych se v té obří vertikální desce, kdy měl pohybovat. Loni mé oči znovu klouzaly po strmých stráních a jediné co mně v dané chvíli napadlo, bylo, že není proč dál čekat. Tím neříkám, že obavy mezitím zmizely….

Aklimatizace

Čtrnáct dní před příchodem do Base Campu, jsme čas vyplnili běháním po údolích, úbočích a kopečkách. Zjitřené červené krvinky se začaly ve větším tvořit díky ubranému kyslíku a pozvolna vyplňovaly naše krevní řečiště. Naše aklimatizace plynula, bez velké bolesti, občas podpořená voltáží San Miugelem pilsner. Takže až do momentu, kdy se vystavěly na zelené louce první dva bivakovací stany, kde byli dva kuchaři, dva nosiči, a dva účastníci, (myšleno já Maara a Hook), to šlo jako denní navlékání perlového náhrdelníku.

Ve stejný moment přiběhla i jedna záda, která nás jako jediná nebolela. Byl to Antenzing Sherpa, který přinesl 20ti kilový batoh s lezeckým cajkem. Vzápětí po složení nákladu se otočil na patě, a zase zmizel, jak pára nad hrncem. A my zůstali uprostřed hor úplně sami. Krásné klidné místo bez lidí, obehnané bělostnými hřebeny divokých hor. Proběhlo pár dní, které znamenaly vyčkávání. Rosnička Alča Zárybnická nám posílala každý den satelitem přes vesmír šťastné výhledy. A skutečně, nebylo ani jeden den vyloženě špatně. Však pokud výstup měl být úspěšný, bylo třeba minimálně za sebou tří luxusních dní. Čili nesmělo v prvních kritických dnech ani ťuk nic padat z nebes a i vítr na vršku se musel držet taktéž na uzdě. V napjatém období vyčkávání jsme prováděli výpady pod stěnu, kde detailní rozbor jednotlivých pasáží a pohybů, rádoby strnulého masivu se zapisoval hluboko v mysli. Bodejť, vždyť přeci v téhle hře nejde o nic jiného, než o kůži. Čas se nakulil tím správným směrem, ke kterému směřoval náš předchozí pohyb a představy.

1. den ve stěně

Nástup na ledovec pod stěnu začal 16.května. Máme s sebou bivakovací stan, jedno osmdesátimetrové lano průměru 7milimetrů, šest šroubů do ledu, 5 skob, 5friendů. Jídlo na pět dní a tři plynové bombičky. Nesmím ještě zapomenout na přibalené štěstí v batohu. Následné brzké mrazivé ráno, bylo prosáklé napětím následujících dní. Hned od počátku nás první metry přivítaly nepříjemným mixovým lezením, které pokračovalo šikmo ubíhající rampou. Byla zde velice špatná skála s nedržícím sypkým sněhem připomínajícím cukr. Boj o každou píď. Pakliže budeme postupovat tímto tempem, tak na vršku jsme za měsíc, proběhlo mi hlavou. Nakonec metry se povedlo kousek po kousku ukrájet. Mačky skřípaly a cepíny odskakovaly, místo toho, aby dělaly s ledem pevné sevření.

Po hodinách bitvy jsme dolezli na místo bivaku, schované pod skalním převisem, který skýtal naději, že padající kameny a sníh nás přeskočí. Hora nám v průběhu dne předvedla, že dokáže pustit pěknou lavinu ze svého držení. Okamžitě se srdce sevřelo v představě, že v daném místě bychom se právě nacházeli. Obzvláště, když přes ně stejně musíme dříve nebo později prolézt. Zatlačujeme oba dva děsivou představu někam hluboko do zapomnění.

2. den ve stěně

Druhý den začal skalním koutem, který přešel do ledového pole, nad kterým visel jak sekyra obří sérak, z nějž průběžně odpadávaly kusu ledu. Tento úsek bylo třeba prolézt co nejrychleji a snížit možnost střetu s padajícími ledovými úlomky. Po strmém ledu následoval průlez kolmým osmdesátimetrovým úsekem, z boku přilepené ledové masy, který nás vyvedl již nad tento pás séraků. Jednalo se o těžký mixový terénem, vedoucí zároveň až k našemu druhému bivaku. Ten se nacházel již nad tímto výbušným místem. Naštěstí se tam na horní hraně sérakového pásu objevila poměrně rovná ledová police, částečně z boku chráněná. Zároveň velice chladivé místo na spaní. Přeci jenom ta masa ladu teplo nevyzařuje, což je jasný. Nicméně těch předchozích pár desítek metrů mělo své lezecké kouzlo. Exponované těžké lezení s rostoucí hloubkou pod noha. Přitom plíce zatím stíhaly včas nabírat vzduch, takže pro lezecké srdce opravdu krásný zážitek.

Třetí den ve stěně

Třetí den byl klíčový, jelikož se jednalo o nejdelší lezecký úsek 700metrů, s nutností dosáhnout až horní skalní bariéry. Neexistovala jiná varianta, pokud jsme chtěli mít šanci pokračovat dál. Riziko spočívalo v tom, že v momentě, kdy se vstoupí do této etapy, musí se pokračovat a není rozumné cesty zpět. Aby protivenství nebylo málo, tak v podstatě neexistovalo ideální počasí k průlezu. Jelikož sněžení i mírný vichr, může zapříčinit pády sněhových řek. Na to se dá vzít jed, že tohle nikdo ve strmé stěně neustojí. Naopak přílišné teplo uvolní kamení, které s vrčící zuřivostí rozdrtí vše, s čím se setká. Ráno padlo rozhodnutí jít dál a tak jsme se začali prosekávat sněhovými varhanami, které z dálky připomínají plisovanou suknici. Místy míjíme příjemný firn, ale také led tvrdý jak beton. Připomínalo to sisyfovskou práci, kde veškeré snažení se míjelo účinkem. Průlez nakonec nebyl ani tak technicky těžký, ale po sečtení desetitisíce pohybů, byl fyzicky velice vyčerpávající. Nehledě na to, že jištění v průběhu délek, nebo i při současném lezení nás obou, se dá diplomaticky označit za skromné. Den neměl konce a nebylo možné stále najít místo na třetí bivak. Drobné poletování sněhu nás ještě více popohánělo, abychom nějak uzavřeli neutěšený stav. Nakonec nezbylo, než se vtěsnat na maličkou sněhovou poličku sevřenou mezi skalním koutem. Hook se ujal vaření, jako obvykle a rozpuštěný sníh smíchaný se šťávou rychle zavlažoval vyschlá hrdla a kroutící se vnitřnosti. Vůbec nevadila ta divná sněhová pachuť s křupavou příměsí žulových šupinek. Pak jsme si bez otálení začali hrát na teplo a spánek. Noc byla peklo. Nemohli jsme stále najít způsob, jak do prostoru na půl zadku dostat dva a ještě k tomu celá dvě těla. Nezbylo, než se položit na Hooka. Nezávislý pozorovatel by řekl něco v duchu, dvě do sebe zakouslé larvy. Však nevábné provedení, nakonec slavilo svůj úspěch. Každý z nás na chvilku ve spánku zadřel a mohl tak ušetřit trochu sil. Úmyslně neříkám zrelaxovat, či nabrat energii, ale zbytečně se aspoň neztrácelo.

Čtvrtý den

Čtvrté ráno bylo těžké k rozhýbání. Hned první metry vedly přes skalní prahy, které vyplňoval starý tvrdý led, do kterého přemluvit hroty, aby držely, stálo nejedno přemlouvání. Po sto metrech následovalo totéž známé, již z předchozího dne. Ledofirn pod úhlem sedmdesáti stupňů a místy i strmějším. Zdálo se, že kopec stále pocitově před námi roste, místo toho, aby ubýval. Někde ale musí mít konec. Také že ano. V odpoledních hodinách jsme překulili poslední výšvih a najednou stáli na ostrém hřebenu, který nám nabídl výjimečnou podívanou světa na druhé straně. Hodně foukalo a bylo hluboko pod nulou. Podle GPSky, náš vrchol se nacházel necelých sto výškových metrů a tak dalších dvě stě metrů v hřebenu od nás. S blížícím se podvečerem vichr sílil a přinášel mraky, které se začaly s prudkostí převalovat přes vršek. Najednou jich bylo všude plno a ukradly do svých dlaní okolní svět. Naštěstí tohle neutěšené místo, nabízelo ucházející plac pro stan. Mrkli jsme na sebe a bez jakýchkoliv slov proběhlo rozhodnutí. Stavíme čtvrtý bivak, hotovo. Vrchol do rána neuteče.

Pátý den - vrchol

Naše následující páté ráno vedlo hřebenem přes řadu vrcholů Chamlangu včetně toho hlavního, až do místa, kdy začal tenký hřeben spadat do jižního ramene hory. Zima byla vlezlá, přičemž vstupovala do všech ohybů oblečení, hnaná silným vichrem. Výhledy na všechny strany měly magické kouzlo. Od východu mávala Kanchenjunga, centrálně se šklebila ze severu pyramida Makalu. Na západě čněla hradba Lhoce, pokračující dál s několika vrcholky Nupce a nad tím vším střecha Everestu. Pak Cho Oju s Giačunkangem a Lantangem na západě. Přičem podhoubí tvořila rozházená drobotina Pumori, pak himalájský nanuk trčícím k nebi v podobě Amadablamu , Kantengy, všetně ostrého Kyasharu a bůh ví které další. V deset hodin jsme minuli hlavní vrchol, přičemž zastávka měla jen pár minut pro několik záběrů na kameru. Nucených pár zmrzlých úsměvů, několik vypuštěných slov, které okamžitě vzal vítr někam do ztracena. Měl jsem úplně necitlivé ruce z držení kamery a ani Hook se netvářil, že má chuť déle otálet. Lesk a bída horolezcova, nebo-li úspěch bez ovací. Skutečná radost čeká až dole, kam také ještě nemusíme nikdy dolézt. Však raději nepředjímat smutné konce.

Sestup hřebenem

Mažeme proto spěšně dál, ale naše kroky začaly zpomalovat. Důvodem nebyla výška, ale terén. Žiletkový hřeben rozdělující kopec na dvě strany, byl jak Jekyll and Hyde. Dalo se tam nejlépe postupovat, nicméně severní srázy tvořil drobivý led a východní stranu našlehal vítr do sypké pěny. K tomu přibyly skalní prahy, vyžadující slanění. Celá ta linie bílého hada tvořící hřebínek, při pohledu ze shora vypadala, že visí jen ve vzduchu. Nekonečný kilometrový hřeben bez možnosti odjištění. S přibývajícím časem přišla od údolí neprůstupná mlha. V jednom místě jsem udělal chybu a dostal nás mimo směr. Jeden by řekl, že v takovém terénu to není možné. Ale je! Naštěstí zakufrování nebylo až tak dramatické. Nicméně stačilo jako připomenutí, že když není nic vidět skrze bílou tmu, nezbývá než čekat. Obzvláště ve chvílích kdy pod nohama je díra do pekel a za každým špatným pohybem čeká více než tisícimetrový skok. Znamenalo to udělat další nechtěný pátý bivak, jenž ležel ještě stále hodně vysoko, víc než bychom si přáli. Všiml jsem si, že Hook se změnil. Po chvíli mi došlo, že jeho fous je celý bílý, připomínal dědu Mráze. Vítr přinesl z údolí nejen mlhu, ale i vlhkost s drobným sněžením. Malá police překrytá ledovým kšiltem byla v daný moment naše záchrana. V kvapu jsme doupravili místo a za několik málo minut už stál náš hotel Savoy. Došlo nám jídlo, jen dvě čokoládové tyčky pro dva hladové žaludky tvořily večerní menu. Vše jsme měli už mokré a zmrzlé. Přičemž fyzická únava se hlásila při každém pohybu i psychika se blížila ke svým limitům. Po další noci plné vášní následoval průstup divokým ledovcem. Slézali jsme postupně hodinu za hodinou, dokud byl labyrint průchozí. Pak nastalo bezpočet míst s kaskádovitě seřazenými trhlinami, kde jedině ledovcové hodiny a následné slanění umožnily průstup. Pokračovali jsme, dokud nás opět nezastavila hustá mlha. Dalšímu šestému bivaku nebylo vyhnutí. Přesto jsme zuby nehty ještě s čelovkou na hlavě bojovali o další nižší metry. Nic naplat, proti bílé nicotě valící se z údolí byla naše snaha marná. Nastalo smíření s osudem. Stavíme stan pod obřím ledovcovým odlomem. Je to jak spát v otevřené tlamě žraloka. Nevíte jen kdy sklapne.Noc jsme problouznili v horečnatých útržcích. Naše těla již neměla čím vytápět a od nohou šel plíživě chlad do celého těla. Sedmý den byl vysvobozením a únikem k životu. Ráno následovalo pár slanění a ještě několik hodin scházení po moréně. Hotovo! Konečně zase šlapeme loukou. Dostali jsme se po 160ti hodinách ze spárů a vlivu nelítostné hory. Slunce se opírá do tváří a chlad zůstal za zády. Strháváme oblečení a jen tak ve spodním prádle leháme na provoněnou trávu.

Ať tak či onak. Musím jako první vystřihnout hold prvovýstupcům jižního hřebene před šedesáti lety. Možná měli při výstupu více sněhu, lezli to expedičně a bůhví co ještě. Anebo…., vůbec ne! Byli to jednoduše borci. No a mi s Hookem jsem ti živí, co prolezli alpským stylem jako první, přes 2000metrů severozápadní stěnou Chamla-banga-mordwandu. Obtížnost za nejtěžší lezeckou klasu, neboli „ABO“, jelikož si to výstup zaslouží a je to jak naše nejtěžší cesta, zároveň i světová pecka. Jůůůůů…bomba jarní sezóny. Cestu jsme následně pojmenovali, jako vzpomínku na výstupu R.Messnera s D.Scotta, kteří prý někde ve výškách zahlédli na Chamlangu UFO…. No vida a já ho měl, toho mimozemšťana Hoooka stále vedle sebeJ Tak prostě tak!

Na závěr velké poděkování patří samo sebou Hookovi, že jsme si mohli dovolit užít si hor v poklidu, bez zbytečných závaží, které mezilidské vztahy občas pod tlakem vytvářejí. Zároveň ale i „lišce“ Govindovi a jeho agentuře GreenHorizont.com, která mi dělá letitý pevný pilíř v asijské džungli. The End J

Maara

 

Chamlang 1
Chamlang 1, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 2
Chamlang 2, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 3
Chamlang 3, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 4
Chamlang 4, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 5
Chamlang 5, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 6
Chamlang 6, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 7
Chamlang 7, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 8
Chamlang 8, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 9
Chamlang 9, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 10
Chamlang 10, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 11
Chamlang 11, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 12
Chamlang 12, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 13
Chamlang 13, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 14
Chamlang 14, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 15
Chamlang 15, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 16
Chamlang 16, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 17
Chamlang 17, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 18
Chamlang 18, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 19
Chamlang 19, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 20
Chamlang 20, foto: Marek Holeček

 

 

Chamlang 21
Chamlang 21, foto: Marek Holeček

 






[Akt. bodový průměr: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

| Autor: Marek Holeček | Vydáno dne 05. 06. 2019 | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Marek Holeček

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Expedice Bhagirathi 2019 (07.10.2019)
Vrchol K2: Kolouchová uspěla (23.07.2019)
Mára s Háčkem na Chamlangu: Vylezeno! (22.05.2019)
Tomáš Petreček o aklimatizaci (09.08.2018)
Zlatý cepín pro Holečka a Háka (02.08.2018)
Expedice Nanga Parbat: 6 Čechů na vrcholu (20.07.2018)
Prvovýstup na Kyazo Ri (01.06.2018)
Expedice Satopanth splnila hlavní úkol (30.05.2018)
Expedice na Nanga Parbat (24.05.2018)
Záchranka na Nanga Parbatu (28.01.2018)
První Čech na Minya Konka (07.10.2017)
Pytel na Kyazo-Ri (01.06.2017)
Mára a Smolo píšou z Kyazo-Ri (30.05.2017)
Expedice WAOOO!...2017 (27.05.2017)
Gasherbrum I od Ondry Manduly (20.12.2016)
Slabý ten, kdo ve víře pochybuje… (20.09.2016)
Čtvrtý pokus o Gasherbrum: sčítání ztrát (29.08.2016)
Byl Pavel Trčala na Everestu? (09.06.2016)
Nagga Parbat zdolán v zimě (26.02.2016)
Dvanáct dní o vše! (06.09.2015)
Wild Challenge - zápisník expedice (16.07.2015)
Na Gasherbrum I potřetí (28.06.2015)
Pavel Bém alpsky na Manasu (10.05.2015)
Maipo a Aconcagua (10.03.2015)
Manaslu 2014 (23.10.2014)
Nepálská ženská expedice na K2 (31.07.2014)
Radek Jaroš na vrcholu K2 (27.07.2014)
Uher a Novotný na vrcholu (25.07.2014)
Expedice na Broad Peak v basecampu (10.07.2014)
Povede na Everest ferrata? (17.03.2014)
Everest bude levnější (20.02.2014)
Expedice Baruntse (7162 m) Machold a Vaněk nezvěstní (14.02.2014)
Honza Říha: Aconcagua traverzem Polského ledovce (23.12.2013)
Prvovýstup na Pig Pherago Shar 6719 m (02.12.2013)
Francouzská expedice na Gaurishankar (7134m) (15.11.2013)
Graziani a Benoist: Jižní stěna Annapúrny (04.11.2013)
Kopce v Indii za polovic (09.10.2013)
Double G pro Petrečka a Novotného (09.08.2013)
Rekordní vrtulníková záchranka na Everestu (20.06.2013)
Expedice Never Stop Exploring - Talung 2013 (06.06.2013)
Talung (31.05.2013)
Siegrist na Makalu III (17.05.2013)
Stefan Siegrist na Makalu II (06.05.2013)
Stefan Siegrist na Makalu (27.04.2013)
Nové cesty v Pákistánu (21.11.2012)
Nanga Parbat 2012 (23.09.2012)
Peter Hámor a Pavel Bém na K2 (04.08.2012)
Everest Eco Expedition jaro 2012 (09.07.2012)
Expedice 2012 „Wild Choice Comeback“ (24.06.2012)
Annapúrna 2012: třináctá osmitisícovka Radka Jaroše (13.06.2012)
Radek Jaroš zdolal Annapúrnu (07.05.2012)
Úspěch polské expedice a drama na Gasherbrumu I. (16.03.2012)
Interview s Alláhem (14.12.2011)
Ueli Steck a Mount Everest (12.06.2011)
Radek Jaroš sólo na Lhoce (01.04.2011)
První zimní osmitisícovka v Karákoramu a Pákistánu (07.02.2011)



Komentář ze dne: 05.06.2019 21:44:05     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek:
Parádní kousek. Gratuluju
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (626 hl.)
 
letní (534 hl.)
 
je mi to jedno (436 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1596