Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Alpspitze pro pokročilé



Gerontologická expedice 2015

Pod heslem “Honem, dokud to ještě jde” jsme vyrazili na týdenní expedici do exotického kraje kolem Zugspitze, tzv. Zugspitzlandu, zvaného též Bavorsko, plného vlídných domorodců i turistů z kdejakých končin. Podařilo se nám tam pěkně oslavit i poslední narozeniny před odchodem do důchodu a chci se s vámi podělit o naše zážitky.


Vyrazili jsme vozidlem Peugeot Partner, s letními pneumatikami a postelovou úpravou. Na rozdíl od vědecké výpravy profesora Vondrušky do Liptákova, jsme cestou nebrali benzín, ale LPG a neměli jsme druhou skupinu B, později A.
Do Garmisch Partenkirchenu jsme dojeli odpoledne a po prohlídce města jsme zjistili, že tradiční Wanderparkplatz v Elmau byl změněn - starý s ohrádkami parkovacích míst tvořených živým plotem byl zavalen zeminou a nahrazen neútulnou veleplochou. Ale když spíte v autě, je celkem jedno na čem stojí.
 

Alpspitze

Aklimatizační výstup ze 750 m nadmořské výšky na Osterfelder do výšky 2033 m nám šel nad očekávání skvěle. Byli jsme nahoře za 7 minut. Akorát mi cestou padal batoh opřený o čelo kabiny lanovky. Na nástupu pod stěnu jsme se probojovávali hustými davy ferratistů směřujících na Alpspitz-ferratu a u nápisu Heimweh na levém konci severní stěny se ponořili do světa lezení. Za hlasitého vrzotu kolen a jiných kloubů padla bez výraznějších potíží první délka koutku za 5+, i další plotny a vodní žlábky a za pár hodin jsme se dobře vysmažení sluncem ocitli na šikmé ploše - rajbasu s nezbytnými wasrrílemi vedoucími na Herzl, suťovou plošinu uprostřed stěny. Akorát od koukání nahoru jsem měl spálené pytlíky pod očima. To je ta přecitlivělost na slunce při antibiotikách, daň za klíšťata.
Při zasloužené svačince na Herzlu nám tentokrát nedělala společnost tradiční kavčata žlutozobá, dříve čekající na drobky ze svačiny. Asi letěla někam na dovolenou. 

 

 

Alpspitze,Heimweh, 1. délka 5+ 
Alpspitze,Heimweh, 1. délka 5+, foto: Eva Jandíková

 

 

 

Alpspitze,Heimweh, 1. délka 
Alpspitze,Heimweh, 1. délka, foto: Petr Jandík

 

 

 

Alpspitze,Heimweh, 4. délka 
Alpspitze,Heimweh, 4. délka, foto: Eva Jandíková

 

Ke gerontologické expedici patří jako nedělitelná součást rehabilitace po výkonu. Po sjezdu lanovkou zpět do GaPa následoval přejezd rozpáleným Partnerem k místnímu podniku s názvem Alpspitz Wellenbad, kde jsme se zařadili do houfu domorodců celého věkového spektra,  převážně bílé pleti, ráchajících se v Bewegungsbecken se silnými masážními tryskami a vodou o teplotě 32 stupňů celsia, pozorujících skokanské kreace mládeže ve vedlejším Springerbecken. Rehabilitace úspěšně pokračovala houpáním na mořské vlně ve Wellenbecken, kde každou celou hodinu vypustí metr vody a začnou na čtvrt hoďky dělat vlny. Morál a odvahu cvičili někteří z nás na skluzavce. Následoval návrat do našeho pojízdného základního tábora a přesun na tradiční wanderparkplatz do Elmau.

 
V úterý jsme nestihli první lanovku, ale i tak došli ještě včas do okna chodby severní stěnou Alpspitze. Tady se nastupuje spektakulární exponovanou a převislou stěnou Nordwandgsicht. Stěna od včerejška stačila uschnout a tak jsem si hned začal napichovat už trochu načaté prsty na špičky ostré černé vápencové pěny. Převislá stěna na začátku pustila líp než bych čekal, ale zato následující lehce položená plotna vykazovala znaky nedodělanosti, zapomněli tam udělat chyty. AF není u nás gerontů ostuda, protože cesta se po šedesátce považuje za vylezenou už tím, že se došlo na nástup a to lezení už je jen vylepšení navíc.

 

 

Nordwandgsicht, převislá stěna v první délce 
Nordwandgsicht, převislá stěna v první délce
 

Od druhé délky to mělo být lehčí a taky bylo, akorát že ve třetí délce jsem nenašel inzerovanou skobu ani směr. Vrtaný štand jsem zahlédl na poslední chvíli daleko stranou. Ještě že se ty nerezový borháky tak lesknou.

Ani směr dalšího postupu udaný šipkou na skále neodpovídal realitě a tak i pátá délka byla vlastní kreace po vlastním. Alespoň jsem ty frendy netáhl zbytečně.  

 

4. délka 
4. délka, foto: Eva Jandíková

 

 

Na šestou délku jsme se už zase trefili a byli u koryta, teda u žlabu. Vodního. Vypadal nerealisticky strmě, ale šlo to, stejně jako ještě nerealističtěji vypadající rajbas v závěru poslední délky, který bych čtyřkou asi na rozdíl od tvůrců cesty neoznačil. Holt místňáci tyhle věci uměj a tolik si jich necení.
 
Celou cestu do nás zase pralo slunce, přestalo až na poslední délce.

 

 

7. délka, žlábky a rajbasy 
7. délka, žlábky a rajbasy, foto: Petr Jandík
 

 

Pohled na čas v telefonu nastartoval v rámci artrotických kolen nejrychlejší možné tempo sestupu, aby se chytla poslední lanovka dolů a nemuselo je jít těch skoro třináctset hoháčů dolů pěšky. V tom fofru jsem si ani neuvědomil, jak mám i přes poctivé mazání spálený krk a že mne vlastně od sluníčka pálí i hřbety rukou. 

Stihli jsme. Rehabilitace v Alpspitz Wellenbad byla jako obvykle skvělá a pro náš pojízdný základní tábor se našlo nové umístění označené P1 o 7 km blíž na příjemném plácku mezi stromy, vyzdobeném přehlídkou těžké mechanizace Bavorských státních lesů.

 

 

Jeden ze strojů Bavorských státních lesů 
Jeden ze strojů Bavorských státních lesů, foto: Eva Jandíková

 

Ráno od 6 hodin ji bylo možné vidět a slyšet i v činnosti, takže jsme si ani nemuseli dávat na řiť budíka.

 
Marně si hlavu lámu nad systémem organizace práce v tomto místním společenství. Domorodý lesník přijede svým autem na šestou na párkplac, vyleze, nakopne desetimetrový kolový bagr, odjede s ním 200 metrů někam do lesa, tam půl hodiny bagruje, pak se vrátí a zaparkuje to monstrum zase na plácku, sedne to červeného firemního Transportéru, odjede a za 20 minut se vrátí s úplně jiným strojem, zaparkuje ho a pak se s dalším kolegou jmou obě ty potvory rozebírat a mazat. Další den přivezou ještě obrovský náklaďák, se kterým objedou kolečko kolem parkoviště a zase ho postaví na původní místo. V příštím životě chci být bagristou bavorských státních lesů.
 
  
Restday
Ve středu se nechtělo moc vstávat a tak jsme se rozhodli aklimatizaci oficiálně ukončit a věnovat den průzkumu. Celou dobu nás lákala stěna Bernadeinwand, jenže jsem tam nikdy neviděl nikoho lézt a průvodce sice Direkte Nordwand doporučoval jako nejlepší klasickou túru v okolí, ale zároveň strašil historkami o patnáctimetrových odlezech a léčení závislosti na borhácích. Tu tedy sice nemám, ale přece jen by bylo dobré vědět, jestli čekat shnilé předválečné skoby, nebo současné borháky.
 
Nezbylo než jít na průzkum. Zjistilo se, že i při prohlížení atrakcí místní naučné stezky dojdeme pod Bernadeinwand za 40 minut, takže bez zdržování je půlhodina reálná. Dále, že po včerejší večerní bouřce bylo ve stěně spousta černých fleků znamenajících mokro, a že průběh cesty uprostřed je zespoda nejasný, dobře je vidět jen začátek a konec. Na skalkách cestou jsme vylezli na sluneční výhni pár téměř nelezitelných čtyřek a zjistili, že jsme schopní vyjít do kopce zpátky na lanovku za nějakých necelých 20 minut. Rekognoskace ukázala, že ve čtvrtek bude pokračovat smažák na Alpspitze, protože Bernadeinwand, co je ve stínu, musí ještě schnout a budu si muset udělat další protisluneční opatření, protože i přes veškeré mazání jsem spálený za krkem a na hřbetech rukou.
 
Struktura skály na klettergártně Himmelsburg pod Alpspitze 
Struktura skály na klettergártně Himmelsburg pod Alpspitze, foto: Eva Jandíková

 

 
Pohled od lanovky ve čtvrtek potvrdil ve stěně Bernadeinwand ještě černé fleky, takže na výběr byla jen tenčící se zásoba dosud nelezných cest na Alpspitze, které jsou všechny na slunci. Ke kšiltovce pod helmou přibyl kapesník chránící krk, a na ruce spárové rukavice. Ne, že by tam byly spáry, ale na ochranu hřbetů rukou před sluncem. 
 
Povzbuzen šestkou Nordwandgsicht jsem se pustil do čtyřdélkové Apokalypsy. Protože se má po dolezení slanit stejnou cestou, nechali jsme na prvním jištění viset batoh skoro se vším, kromě trochy jídla a vody v malém batůžku.  Ukázalo se, že spodní dvě délky psané jako 5-, mají klíčová místa skoro těžší, než 5+ky, co jsme tu už lezli a při pohledu na další délku psanou za 6- začínající převisem od štandu mne optimismus trochu opustil.

 

 

Apocalypse, druhá délka, pod plotnou 
Apokalypse, druhá délka, pod plotnou, foto: Eva Jandíková

 

 

Apocalypse, druhá délka. Označit tenhle rajbas jako 5- patří k vybranému klasifikačnímu humoru 
Apocalypse, druhá délka. 
Označit tenhle rajbas jako 5- patří k vybranému klasifikačnímu humoru, foto: Petr Jandík

 

V kombinaci se snadným únikem do pětkové populární lahůdky Sonntagsausflug to znamenalo, že jsme přešli tam a dolezli zbylých 5 délek, které byly i v pětkových místech znatelně lehčí, než ty 5- v Apokalypse. Pak jsme museli přežít sestup v malých lezečkách a dojít pro batoh visící na první smyčce Apokalypsy. V bazénu s teplou vodou se na to už jen dobře vzpomínalo, jen co přestaly v té teplé vodě pálit spálené ruce.

 

Bernadeinwand

 
 
Topo Direkte Nordwand a Pfeilerkamin 
Topo Direkte Nordwand a Pfeilerkamin

 

 

Direkte nordwand - narozeniny ve stínu
Norská pohádka o počasí pravila, že od 12 hodin je nebezpečí bouřek. Chtěl jsem oslavit své třiašedesátiny nejlepší klasickou cestou v širokém okolí, která je navíc celá ve stínu, ale znamenalo to, že sebou musíme mrsknout abychom dolezli dřív, než bouřky začnou. Tohle vědomí vyvolalo časový stres a ten plodí chyby. K lanovce jsme dojeli sice včas, ale dvakrát od ní běželi zpátky k autu, jednou pro zapomenutý camelback s pitím a podruhé pro peněženku s Zugspitzkartou. I přes tyto peripetie jsme první lanovku stihli. Pohled na stěnu potvrdil, že dva dny schnutí stačily, a už jsme pelášili pod žhnoucím sluncem po cestě dolů hnáni vidinou stínu a odpoledních bouřek.
 
Jen co jsme se usalašili na plošině u nástupu a začali vyndávat materiál, hasila si to k nám další dvojka, a že jde taky na Direkte Nordwand. To mi podrž, celej tejden tam nikdo nebyl a teď se budeme tlačit. Vypadali nadupaně a tak jsme se snažili spěchat.
 
Komín v 1. délce 
Komín v 1. délce, foto: Eva Jandíková

 

 
První délka - hluboký komín, v podstatě rozporák. Na rozdíl od pískovcových komínů sem tam s chytem, stupem, hodinama a dokonce jedním borhákem, takže bez problému. Pak doprava koutem. Byl položený ale po nějakých dvaceti metrech borhák potěšil. Tak kde je ten štand? Po dalších deseti metrech dvě staré skoby. Že by štand? Divné, na skobách? Podrobnější pohled našel lepený kruh na polici vpravo. Pár opatrných kroků, cvak, pohoda. Co tu máme dál? 
 
Chvilka prohlížení objevuje borhák v rajbasu nad kruhem. Eva už dolezla a mohl jsem pokračovat. Čtyřkový rajbas nedělal potíže a po přelezení vrcholu police nastává otázka kudy dál? Možností bylo víc, oči bloumaly kolem… á borhák. Jak rád jsem ho viděl. Možná víc kvůli potvrzení správného směru, než kvůli jištění. 
 
Dál se leze se přes stěnku do kouta. Taky je ve schématu psáno lézt jen do výše skalní hlavy a pak HNED doleva. Nějak jsem na to zapomněl nalákán borhákem nad sebou od sedmičky co tu vede rovně. Dobře mi tak. Traverz o tři metry výš byl podstatně napínavější a o co byl napínavější, o to méně byl odjištěný. Mého extempore využil lídr druhé dvojky a vecpal se ke mně na štand. Nezbylo než je pustit před sebe. Alespoň jsme viděli kudy to vede a nemuseli lovit směr.
 
Čtvrtá délka měla těžší nalezení do kouta přes trochu vytlačující převis a pak už byl koutek lehčí - za 5. I začátek páté délky byl těžší, zbytek 5- a nepříliš pohodlný štand napůl v komíně. Šestá délka začínala desetimetrovým nejištěným odlezem 4+ ke hrotu, sedmá lehčí rajbasem do vhloubení pod klíčovou spárou. Tady jsme skoro dohnali naše předchůdce, protože druholezci moc nešlo přelézt hladkou hlavu. Měl jsem z toho respekt, ale zbytečně. Byly tam chyty.
 

 

Hrana v 8. délce 
Hrana v 8. délce

 

Osmá délka byla krásná exponovaná hrana a na konci se šlo kousek komínem. Jelikož jsem nenašel žádný štand, dotáhl jsem to až nahoru. Trvalo nám to 4 hodiny, takže o hoďku víc než průvodcovský čas, ale tak čtvrt hodinky jsme se zdrželi když jsme nechali místňáky předbíhat. Nevadilo, Norové kecali. Bouřka nikde žádná a pršet začalo až večer, když už jsme měli za sebou narozeninovou večeři - nakládaného lososa s bramborama, to vše z místního Lídlu.

 

 

Představte si co jsem měl dnes k večeři.... 
Představte si co jsem měl dnes k večeři....

 

Nejen že byl losos levnější a lepší než v Lídlu u nás. To ale předbíhám. Z vrcholu jsme seběhli do sedla, vyšli na ferratu Nordwandsteig vedoucí z vrcholu na Alpspitze a pohodlým krokem došli k lanovce. Tam začala první fáze oslavy třiašedesátin, zmrzlinový pohár a koláč. Už víme proč nejsou na okolních vrcholech kavčata žlutozobá, jako dřív. Ona jsou totiž všechna v hospodě a kradou hranolky ze zbytků. Občas to proloží něčím, co vám ukradnou přímo z talíře, pokud se zrovna otočíte.

 

 

Kavče žlutozobé s kořistí  
Kavče žlutozobé s kořistí, foto: Petr Jandík

 

 

Podle Yrny mělo pátkem končit dobré počasí a tak jsme meditovali co s posledním dnem, kdy máme ještě jednu jízdu lanovkou nahoru a dolů, když má pršet. Jenže Norové v pátek večer nečekaně sobotní deště zrušili a začali prorokovat plech na celý den. To se nedalo ignorovat. Na Bernadeinwandu je totiž ještě jedna sanovaná cesta, která má být o něco těžší než Direkte Nordwand. Tak rozhodnuto, ráno tam jdeme.
 
Sobotní ráno je zvláštní. Musíme se budit sami, protože Bavorské státní lesy nepracujou a nikdo netúruje od šesti bagr nebo traktor. Za ten týden jsem si zvykl a skoro mi to schází. Navíc jsme vylezli z pelechu o čtvrt hodiny pozdějc a se stejným zpožděním dojeli i k lanovce, ale první jsme ještě chytli. Protože podle norské pohádky dnes bude celý den plech, jsme ani moc nespěchali na nástup a začali lézt někdy kolem deváté.
 
Začátek známe, komín je stejný jako u Direkte Nordwand, ale pak se jde kousek doleva a hned je tam na štandu lepený kruh. Za hranou vidím v topu inzerovanou první skobu, i když je na trojku nějak podezřele blízko.
 
Druhá délka je pěkně cik-cak. Dobré odjištění má svou příčinu, je slušně rozchrastaná. A navíc jak tak kličkuje, i přes prodlužování lano pěkně táhne. Přes inzerované hodiny a borhák dolézám k dalšímu borháku kombinovanému s kroužkem a ztrácím další cestu. Podle schématu by tu měl být štand, ze kterého se jde někam doleva. Jenže na štandu by měl být lepený kruh a ne tohle. Dobírám Evu, která propaguje teorii, že jsem měl uhnout už dřív doleva a že to tam je logické.
 
Jdu se rozlámanou policí podívat dál doprava, i když ve schématu je kreslené že od štandu doprava néééé. Nojo, ale co když tohle není štand a to néééé patří někam výš?
Opatrný traverz za rozlámaný roh a je to jasné. Tudy ne, přátelé. Slézám zpátky a aby byl klid v rodině, jdu se podívat na ten “logický směr” s dřívějším odbočením doleva. Hmm… panenský zaprášený kámen, kterého se lidská ruka dotýká poprvé, Tak tudy taky ne.
 
Znovu a znovu studujeme schéma a jako poslední možnost se naskýtá lézt od borháku a kroužku nahoru. Jdu se tam podívat a jen vylezu nahoru na polici, už se na mne směje lepený kruh. Jak rád ho vidím! Tohle extempore nás stálo nejmíň půl hodiny. A pak že se v sanované cestě nedá bloudit.
 
Pohled do schématu: máme uhnout trochu doleva, nastoupit do kolmého kouta a mají tam být skoby a borháky. Má to jednu vadu, žádné nevidím a logickou cestu dál taky ne. Nebo že by… zaostřím zrak poloslepého přestárlého ostříže a vidím povědomý tvar ouška staré skoby. Znamená to sestup asi pět metrů, což překračuje rozměry odbočky kreslené ve schématu, ale je to jediná možná a logická cesta. Jdu se tam podívat a pod koutem mne za hranou potěší schovaný borhák a jak lezu dál, vynořují se další a je jasné, že jsme správnou cestu našli i tentokrát.

 

 

Kolmý kout ve 3. délce 
Kolmý kout ve 3. délce, foto: Eva Jandíková

 

Radost z nalezení orientace však netrvá dlouho. Od štandu na smyčce na velkém balvanu na polici se údajně má jít trojkovým terénem šikmo doleva. Stěnka, kterou by se do toho mělo nastoupit ale jako trojka moc nevypadá a po dvou pokusech je jasné, že ani není. Koukám kolem.

O nějakých 5 metrů níž vlevo by se dalo nakročit na něco, co vypadá jako soustava polic. Napravo na konci police je zase kruh, ale ten určitě patří k osmičce co vede vpravo. Pátrám dále - hele borhák na levoboku v těch policích. Opatrně se sesunuju mezi volnými šutry k nákroku na police a jo, je to vono. Tohle je trojka. Borhák, hodiny…. čtyřicet metrů a kruh. Tak jo, ještě pořád jsme nezabloudili a čtvrtá délka je za námi. Teď už máme před sebou to hlavní, těžké délky k vrcholu.

 

Kout v 5. délce 
Kout v 5. délce

 

Ze štandu kousek pěšky zleva po polici pod převisem do kouta a čtyřkou na balkón. Pětková koutová spára se nade mnou směje, tady už se bloudit nebude. Další balkón. Studuju 5+ komín nad sebou. Je to takový koutokomín tvořený černou ostrou vápencovou pěnou, co bývá jinde jen na dně vodních žlábků. Tady je ale všude. Jau, jau, říkam když to beru do rukou. 
 
Komín je zpočátku moc úzký a převislý, leze se zvenku na rozpor. Po pár metrech musím dovnitř a připadám si jak brambora ve škrábačce školní kuchyně. Pak se jde zase trochu ven a protože je komín skoro do poloviny převislý, expozice je fakt parádní. Pak už se trochu zpohodlňuje ale zároveň taky rozšiřuje. Nahoře nezbývá, než pokračovat jen po jedné stěně. Zprvu pohodlná spára v ní se rozšiřuje a navíc je dál zamechovaná a vlhká. Výlez na samotný pilíř je taky supr. Z chytů, co se nabízí, jich drží tak čtvrtina a spadnout zpátky do toho ostrého komína se fakt nechce. Panoramatický štand u kruhu je za odměnu. Navzdory norské pohádce o plechovém nebi po celý den se už pěkně zatáhlo a nad Alpspizte visí olověné mraky.
 
Odhaduju poslední délku. Je psaná za 5+ ale doufám, že když je poslední, že na nás budou hodnější. Houby s voctem. Je to nepříjemnější, než komín. Vytlačující částečně převislé koutky v černé pěně, která se občas trochu udroluje. Vidina bouřky, která už mezitím dorazila k vrcholu Alpspitze, mne ale nenechává moc přemýšlet, makám nahoru. Jestlipak najdu ty v popisu zmíněné těžko nalezitelné hodiny, co na nich mám naposled štandovat? Poslední krok je nejhorší a jsem na ukloněné plotně. Na hodiny prdím, stačí mi štangle od ferraty.
 
8. délka 
8. délka, foto: Eva Jandíková
 

Zatímco Eva dolézá, je slyšet hřmění blížící se bouřky, která má s tím Nory slibovaným plechem společné jen to, že se v rozhlase bouřka taky dělá plechem.

Balíme rychle lana a utíkáme po ferratě na vrchol dřív, než se bouřka dostane až k nám. Evě se poučka ze Schuberta “Za bouřky ruce pryč od ocelového lana” zaryla do hlavy tak silně, že se snaží kolmý stupeň ferraty vylézt po skále. Už mne jímá hrůza, že spadne, tak křičím: “Lano!!” 
 
Proč se ho sakra nechytí, když ho má před nosem? Ve stresu logika vypíná. “Chyť se kramle!” Ok, to šlo. A jak dál? “... a toho ocelovýho lana co máš před nosem!” Uf, už jsme nahoře oba, takovou komplikaci jsem na ferratě nečekal. 
 
Tak honem pryč od hromosvodu. Za blížících se hromů blesků rychle balíme a mizíme od hřebene a vrcholu pryč. Tedy pořád ještě mám na zádech batoh s duralem - expresky, čoky, friendy, ale snad by do mne neprásklo, když nebudu na žádným vrcholu.
V sedle už začíná pršet. Bereme větrovky a už beze spěchu se rozvážně suneme k Nordwandsteigu na hraně Alpspitze.
 
Tam už se ocelového lana tolik nebojíme, protože to jsou jen kousky v úbočí, nepropojené s lanem shora. Říkáme si, že do toho by už praštit nemělo. Opravdový klid a uspokojení z túry ale máme až na stanici lanovky v restauraci, kde do sebe lijeme Radlera a cpeme opečenou bavorskou klobásu.
 
Oknem škodolibě pozorujeme kavčata venku, tentokrát marně hledající ve kbelíku na zbytky hranolky od hostů z terasy.
Ještě poslední bazén a tradá domů. Pěkně se nám to vydařilo.

 

 

Alpspitze, severní stěna
Alpspitze, severní stěna, foto: Eva Jandíková

 






[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5

| Autor: Petr Jandík | Vydáno dne 02. 10. 2015 | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Petr Jandk

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Hornorakouské Quacky (07.08.2019)
Nové cesty na severu (16.01.2019)
Světla odjinud (02.08.2018)
Wadi Rum topos (27.06.2018)
Je libo Houstičku? (21.06.2018)
Tetínské skály zahájily v sobotu (13.05.2018)
Podzim (09.01.2018)
Celva (20.11.2017)
Dojištění v Sasku (13.10.2017)
Il Bersaglio (05.10.2017)
Nové cesty v Banátu (15.08.2017)
Nová cesta v Černolicích (31.07.2017)
Čedičová skála u Arnultovic (28.06.2017)
Císařské údolí (03.05.2017)
Skalka u přívozu (05.04.2017)
Mařenka (18.03.2017)
Chulilla medium (28.02.2017)
Red Rocks I. (11.01.2017)
Val Rosandra – Gliščica (06.01.2017)
Meteora (30.11.2016)
Broumovsko očima občasného návštěvníka (16.09.2016)
Bavorské žulové bochánky (02.08.2016)
Cesty ve stínu (24.06.2016)
Konstein (01.06.2016)
Krkavčí skály - odtajněno (05.04.2016)
Štědrodenní pilíř? Zapomeňte! (23.12.2015)
Stopy historie Výřích skal (28.11.2015)
Bavorské Alpy - nejméně hnusné oblasti (22.11.2015)
Žďár u Rokycan (15.09.2015)
Nečín - lepší koupačka než lezení? (20.07.2015)
100+1 důvodů proč nejezdit na Poustevnu (16.07.2015)
Sobota na Velké s hudbou pil (01.03.2015)
Zadní skály Držková mění "vzhled" (03.12.2014)
Welcome to Jordan, Mrs. (07.11.2014)
Kašparák (22.09.2014)
Výří skály (18.09.2014)
Kreutzberk – Křížová hora (07.09.2014)
Il re del lago (29.08.2014)
Stav Kočičích kamenů po dokončení ferraty (16.08.2014)
Tak trochu jiný písek - Vosges II (17.07.2014)
Už jste byli na Velké? (11.06.2014)
Costa Brava díl 3 (13.03.2014)
Costa Brava díl 2 (26.02.2014)
Costa Brava (07.02.2014)
Prvovýstupy v Ostrově jen se souhlasem OVK (03.12.2013)
S dětmi na skále III. (24.11.2013)
Arco - Muro dell Asino (20.09.2013)
Nové věže a cesty v Ostrově (04.09.2013)
Jak jsme objevili Klobouček (02.08.2013)
Sanace v Hlubočepích (30.06.2013)
Skály U mamuta (21.06.2013)
Ubrieux a Lou Passo d´Hannibal v Haute Provence. Боярышник рецепты (16.01.2013)
Baume Rousse - lezení v Haute Provence (21.12.2012)
Rocher de Saint Julien (07.12.2012)
Lezení v Bellecombe - Tarendol (28.11.2012)
Monumentální útes CAP CANAILLE v Calanques (20.11.2012)
Odtajněný Hetov (14.10.2012)
Končiny, možná méně známé (09.10.2012)
Sardinie (08.10.2012)
Vykopaný skvost (05.10.2012)
Östlicher Schoberkopf (23.08.2012)
Kdo platí železo v Labáku? (28.06.2012)
Oblast Hohburger Berge - SPIELBERG (27.06.2012)
Dolomity - Lastoni di Formin & Lagazuoi (17.06.2012)
Oblast Hohburger Berge - HOLZBERG (15.06.2012)
Pašinka koupena, děkujeme (12.06.2012)
Melchtal (16.05.2012)
Vánoce na jehle (25.12.2011)
Spaní na Hohe Wandu (08.11.2011)
Zlaté Jizerky (07.11.2011)
Hummelstein u Lockwitz (13.10.2011)
Parné léto v Údolí a na Loukách (31.08.2011)
Chceš-li šťastnou dívku míti, na Hoher Nock ji musíš vzíti (19.07.2011)
V Českém Krumlově by chtěl žít každý (20.06.2011)
Španělský slepenec (03.06.2011)
Velikonoce v Arcu (22.04.2011)
Kam v létě na lezení ? …. do Japonska (28.01.2011)
Přehrada Diga di Luzzone (04.11.2010)
Königshainer Berge u Görlitz (12.08.2010)
Klettergarten Liebethaler Grund (09.08.2010)
Simplon pass a Gole di Gondo (19.07.2010)
Tak trochu jiný písek - Vosges (30.06.2010)
Písek je mokrý? Zkus Mravence! (17.06.2010)
Lezení v Praze: Holý vrch (18.04.2010)
Fixní jištění na Srbsku (16.04.2010)
Na Dunaji u Beurouna (26.10.2009)
Jižní Frankenjura (20.10.2009)
Obrvégry (30.05.2009)
Silvestrovská feérie (12.01.2009)
Havraní skály u Velké Javorské (23.12.2008)
Proč jsou Greifensteine Greifensteine? (04.11.2008)
Tak trochu jiný písek (26.06.2008)
V Číně stoupají poplatky za vrcholy (23.06.2008)
Bezingi - návod k použití (06.06.2008)
Lezecké možnosti Moskvy a okolí (15.05.2008)
Tajemný Vrabinec (02.05.2008)
Národní park Terelj (07.04.2008)
Jarní víkend (31.03.2008)
Tašovské dilema (08.02.2008)
Horský informační systém v Tatrách (07.02.2008)
Rozštípenka (27.12.2007)
V zajetí středověké legendy (07.11.2007)
Ďábelský vápenec Col Du Pillon (15.10.2007)
Zase někdy někde (25.09.2007)
Sahara na Sahaře (19.07.2007)
Vápenec - Engelhörner (01.07.2007)
Strach a pot nad jezerem (05.06.2007)
Vodní svět u Hříměždic (11.05.2007)
Perštejn (27.11.2006)
Nový svět (24.10.2006)
Kácovské ozvěny (09.08.2006)
Kvakerské posázaví (11.07.2006)
Pár cest hledá autora (04.05.2006)
Best of extrem (03.04.2006)
Aosta - není rula jako rula (29.03.2006)
Zdalipak touhy dojdou naplnění… (02.02.2006)



K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (573 hl.)
 
letní (487 hl.)
 
je mi to jedno (393 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1453