Chceš-li šťastnou dívku míti, na Hoher Nock ji musíš vzíti

Hoher Nock se svými 1963 metry je nejvyšším vrcholem Sengsengebirge. Leží na území Národního parku Kalkalpen.

Už v 7 hodin ráno nás budí šrumec na parkovišti, když nadšení rakouští důchodci v těžkých botách vyrážejí na tůru na Hoher Nock a do přilehlého okolí. Zastrkujeme hlavy hlouběji do útrob spacáků a ještě chvíli odoláváme nátlaku okolí na naše plné probuzení. Jakmile však slyšíme cinkot karabin, je nám jasné, že už je čas na ranní kávu a gumové rohlíky.



Přestože od auta vyrážíme stále ještě v ranních hodinách, slunce už pere na plné grády. "To se asi zase pořádně spálím!" fňukám, protože už jen představa mého opět doruda zbarveného těla bolí. Však oni vědí moc dobře, proč v průvodci doporučují: „it is best to get an early start.“ S heslem „Hlavně to nepřepálit hned na začátku!“ se tedy pomalu vydáváme na cestu. Od slibovaných euforických ploten nás dělí asi 1100 metrové převýšení.



Cesta nejprve hodně prudce stoupá lesem cik cak, tam a zpátky. Asi po půl hodině se nám ale konečně otvírá prostor kolem a my se kocháme pohledem na pohoří Totes Gebirge. Brzy míjíme skupinku těžkoobutců, kteří s úsměvem komentují mé crocsy. "Das sind meine besten Schuhe..... " odpovídám svou špatnou němčinou a přidávám provokativně do tempa.



Zrovna když začínají padat dotazy typu: „A kdy už tam budem?“ docházíme na travnatou loučku. Zde se cesty rozcházejí. Cestou rovně se vydávají výletníci směřující na vrchol Hoher Nock. My však odbočujeme doleva značenou cestou k Nockplatte. Strmý les teď střídá kosodřevina. Slunce pálí víc a víc a nízký porost nám už neskýtá žádnou možnost odpočinku ve stínu.



S nadšením vítáme občasná sněhová pole, kde si chladíme svá nástupem rozžhavená chodidla. A zrovna na jednom takovém místě si náhodou všímáme vybledlého nápisu s orientačním bodem 28/H a šipky doprava pod stěny. Odtud je to k plotnám už asi jen půl hodinky.



Už pod nástupem do cest víme, že lezení bude vážně přepychové. Jestli si umíte představit golfové hřiště, které někdo přejede obřími hráběmi, tak přesně tak vypadají Nockplatte na Hoher Nocku. Parádní a kompaktní vápno, kde klasifikace nepřekračuje 5+ a stačí vám 10 presek, odsedka, padesátka lano, helma, popřípadě smyčky na provázání hodin a samozřejmě spolulezec.



Nastupujeme do čtyřhvězdičkové cesty Platteneuforie za 5+. "Vážně bomba cesta!" halekáme na sebe navzájem. Naše slovní zásoba se po chvíli ustaluje pouze na několik se opakujích superlativů typu: "To si budeš chrochtat!" a "Tý jó, to je dobrý!"
Docela nám to odsejpá a brzy jsme na vršku Nockplatte. Jsme tak nadšení, že se tady vůbec nezdržujeme a pospícháme dolů a hned do další cesty. Tou je Direttissima. Také lehká 5+ a stejně jako Platteneuforie má na 180 metrů 5 délek. "To je ale príma to lezení, viď?"



Nejlehčí cestou je zde Alte Südwand za 4+. O co míň je zde nýtů, o to víc je zde hodin na provázání. Jako cestu na závěr si necháváme Platteschwein opět za 5+. Nahazujeme batohy na záda a vychutnáváme si naše poslední metry v těchto euforických plotnách.
Poslední fotky vodních žlábků, poslední výkřiky nadšení a už mažeme na vrchol Hoher Nocku, který je odtud vzdálen asi 20minut.



Usedáme u kříže, dopíjíme poslední doušky vody a dojídáme zbytky jídla. Na tento den dlouho nezapomeneme nejen kvůli tomu báječnému lezení, ale i kvůli doruda spáleným lýtkům a ramenům.



Sestup od kříže Hoher Nocku na parkoviště trvá dobré dvě hodiny. Jsme už po celém dni pořádně ucaprtaní a při smyslech nás drží jen vidina chlazeného piva, které na nás čeká v potoce u auta. Dneska si rozhodně zasloužíme víc než jen jeden kousek :-)



Schéma ve větším rozlišení ve formátu PDF naleznete ZDE




Zobrazit místo Nockplatten na větší mapě