Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
inzerce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najděte nás na Facebooku

Google+



Křížem krážem Wilder Kaiserem II.


AckerlspitzeŘíká se, že neštěstí nechodí po horách, ale tentokrát si vyrazilo na Ackerlspitze.

Na to, že na nás působí fyzikální zákony, si lidstvo již během svého několikamilionového vývoje z bůhvíčeho přes opici až po dnešní podobu zvyklo a dokáže se s nimi podvědomě vyrovnávat. Zvykl jsem si na ně i já, přestože se občas snažím popřít jejich existenci svými mnohdy jistě komickými pokusy ve vertikálách a vlastně se ani moc nedivím, když si prosadí svou a mně nezbudou než oči pro pláč, respektive pověšený pytel.



Existují ale zákonitosti, jejichž existenci si soudný člověk snaží nepřipouštět k tělu a zdvořile dělá, jako že neexistují. Ony si ale, potvory, dělají co chtějí a čas od času nás zaskočí zcela nepřipravené a „vychutnají“ si nás beze zbytku. Že nevíte o čem je řeč? Ale jistě ano! Nebo opravdu neznáte Murpyho zákony?? Mnozí z nás je rádi citují a všichni se jim téměř vždy smějeme a dáváme je k lepšímu. Má to však své ale.... To „téměř vždy“ je totiž podmíněno skutečností, že my nejsme jejich hlavními hrdiny. Ten, který říká: „Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán!“, se mi podařilo beze zbytku vyplnit při výstupu na Ackerlspitze....

Predigtstuhl a Fleischbank
Predigtstuhl a Fleischbank, foto: Jan Polák
V rokli Steinerne Rinne se honí mraky a na lezení to dnes nevypadá.


Vždycky mne zajímalo, kam vede cestička odbočující doleva z cesty vedoucí na sedlo Stripsenjoch sotva se vstoupí do lesa. A jak to tak vypadá, dnešní den, kdy není jisté zda začne pršet hned a nebo až za chvíli, je přímo ideální k tomu to zjistit. S lehkým batůžkem a dobrou náladou vyrážím z Grieseneralmu a po chvíli stoupám serpentinami lesní pěšinkou k Fritz – Pflaum – Hütte. S náladou tak dobrou a batůžkem tak lehkým, že prostě nedokážu odmítnout prosebnou ceduli u hromady dříví a několik polínek strkám do batohu, abych je vynesl k chatě.

Cestou k chatě Fritz – Pflaum – Hütte
Cestou k chatě Fritz – Pflaum – Hütte, foto: Jan Polák


Hlavou mi sice proletí alarmující myšlenka připomínající výrok výše zmiňovaného pana M. o dobrých skutcích, ale je razantně umlčena. Přece nebudu věřit babským povídačkám! Kdepak! Nic mne neodradí od konání „Dobra“! A tak o několik hodin později s pocitem dobře vykonané práce skládám svoji hromádku k ostatním polínkům na zápraží chaty.

Hlavní hřeben Wilder Kaiseru od chaty Fritz - Pflaum -Hütte
Hlavní hřeben Wilder Kaiseru od chaty Fritz - Pflaum -Hütte, foto: Jan Polák
Vrchol zcela nalevo je Ackerlspitze a výrazné sedlo napravo Kleine Törl.


Počasí se trochu umoudřilo a tak se rozhoduji, že na vrchol Ackerlspitze (2&npsp;329&npsp;m) vystoupím z jižní strany, zajištěnou cestou vedoucí přes tzv. Hochsessel. K tomu je třeba nejprve překonat zubatý hlavní hřeben pohoří Wilder Kaiser.

Pohled od sedla Kleine Törl směrem na Kleines Griesener Tor
Pohled od sedla Kleine Törl směrem na Kleines Griesener Tor, foto: Jan Polák


V těchto místech je to možné v sedle Kleine Törl, hluboce zaříznuté skalní štrbině mezi vrcholy věží Törltürme a Regalmspitze, ke které vede poněkud únavný a nezáživný výstup sutí. Jakmile se protáhnu opravdu velmi těsným sedélkem, ocitám se rázem v jiném světě.

Sedlo Kleine Törl
Sedlo Kleine Törl, foto: Jan Polák
Být ještě o něco „mohutnější“, sotva bych se protáhl.




Wilder Kaiser
Wilder Kaiser, foto: Jan Polák
Ellmauer Halt má nasazenou čepici z mraků.


Vyhřátými jižními stráněmi pohoří se cestička klikatí travnatou strání ozdobenou květy pozdního léta a cesta příjemně ubíhá.

Zvonky
Zvonky, foto: Jan Polák


Pod stěnami vrcholů Regalmspitze a Ackerlspitze traverzuji až do míst, kde se nad chatou Ackerlhütte sbíhá několik cest. Z rozcestí je možno vystoupit na Ackerlspitze přes vrchol Maukspitze (2&npsp;231&npsp;m) a nebo přímo strmou roklí mezi oběma vrcholy. Vzhledem k tomu, že se počasí opět rozhodlo změnit svou tvář a černé mraky visí proklatě nízko, volím alternativu přímého výstupu a stoupám strmým skalnatotravnatým svahem.

Ackerlspitze
Ackerlspitze, foto: Jan Polák
Cesta k vrcholu míří do skalnatého kotle a mraky jsou tak nízko…


Narážím na první jištění a také na cedulku hlásající do světa, že cesta je sice zajištěna, ale jen kramlemi a ne ocelovým lanem a že se tedy jedná o tzv. Alpinsteig a je tedy pro skutečně „Geübte“. Jinými slovy řečeno: „Dávej si bacha a jestli se bojíš, tak se raději zajisti kusem špagátu. Jo, a trocha zkušeností z pohybu v horách se taky hodí!“. Vstupuji do kotle zčásti vyplněného firnovým polem, přes které musím přejít a nad hlavou se mi černá čím dál tím víc. Připadám si jako trpaslík Gimli při vstupu do Mordoru. V ponurém přítmí mraků nacucaných vodou opatrně našlapuji do vytátých jamek loňského firnu a doufám, že mne nezradí cit pro rovnováhu vypěstovaný na saských rajbasech. Uf, dobře to dopadlo! Nořím se do mraků a snažím se postupovat co nejrychleji k vrcholu. Snad to stihnu dříve než začne boží dopuštění.

Ackerlspitze
Ackerlspitze, foto: Jan Polák
Místy se rokle zužuje jen na několik metrů.


Výstupová trasa sleduje rokli, místy se zužující v širší komín a spadající z poměrně velikého suťového kotle, tzv. Hochsesselu. Železa klettersteigu jsou poměrně častá, ale skutečně uzpůsobená spíše pro jištění, než pro vlastní postup. Proto zde narazíte i na borháky a nýty častěji než na klasické ferratové kramle. Terén je ale dostatečně členitý a tak pro výstup ani není třeba těchto pomůcek využívat. Skalnatá rokle výstupu se mění ve velmi strmý travnatoskalnatý sráz a už je jasné, že počasí nevydrží tlak na svůj močový měchýř a začíná ..... no prostě chcát jako z konve.

Ackerlspitze
Ackerlspitze, foto: Jan Polák
Skalnatá rokle se mění ve velmi strmý travnatoskalnatý sráz .


Ve snaze uhájit suchou kůži před začínajícím lijákem a krupobitím nedbám na vhodnost místa a spěšně vyndávám z batohu goráčovku. Balancuji na oklouzaném mokrém kameni ve strmé části svahu a tak se ani nehnu, i když se mi o nohu otře pouzdro s druhým objektivem , které jsem při manipulaci s bundou omylem vysypal z batohu a pomalu, jakoby ve zpomaleném záznamu se kutálí do doliny. Rychle vyhodnotím situaci a rozhoduji se zastavit více a více s rozebíhající pouzdro pouze hypnotickou silou svého pohledu. Jakýkoliv rychlejší pohyb by patrně znamenal naprostou ztrátu kontroly nad mou tělesnou schránkou a jediným výsledkem by bylo to, že bychom se po stráni kouleli dva. Já a objektiv.

Ackerlspitze
Ackerlspitze, foto: Jan Polák
Někde tady se to stalo.


Usilovně tedy vysílám ke vzdalujícímu se majetku svoje alfavlny a dokonce se na okamžik zdá, že úspěšně. Když v tom hop a pouzdro se líně převalí přes hranu horizontu a nenávratně mizí kdesi v hloubce pode mnou, kde si nachází místo svého posledního odpočinku. (V jisté parafrázi jistého filmu o lezení by to vystihli jedním slovem : „Mrd!“) Čest jeho památce! Alespoň se nebudu muset zdržovat výměnou objektivů.

Cesta na vrchol už nepřináší žádná nečekaná dobrodružství a tak běžnou rutinu vysokohorské túry zčeří mimo počasí, do kterého by „psa nevyhnal“, jen ne zcela zřetelné značení sestupu z vrcholu do doliny Griesenerkar směrem k chatě Fritz – Pflaum – Hütte, které mě udržuje v jistém napětí, zda si skutečně vyberu ten správný žlábek pro sestup a nebo se beznadějně zaprásknu.

Ackerlspitze
Ackerlspitze, foto: Jan Polák
Přece jen šťastný u vrcholového kříže.


Intuice mne nezklamala a spíše neznačená cestička mne vyplivuje do suti pod kopcem. A protože nerad chodím stejnou cestou, zakončuji túru sestupem přes Kleines Griesener Tor. Až později, v nepříjemném a strmém závěrečném sestupu moje kolena litují, že jsem pro sestup nezvolil pohodlnější cestu z rána, ale hlava je ráda, že jsem nevyměkl a dokončil túru podle původního plánu. Jenom mi v ní hlodá červ pochybností a víří otázky: „Proč? Proč se mi to jen muselo stát s tím objektivem?“. A pak mi to dochází! Pan Murphy měl pravdu. Každý dobrý skutek musí být přeci po zásluze potrestán! Takže až zase příště půjdu okolo hromady dřeva s úpěnlivou prosbou, abych jej někam odnesl, tak ...................

............asi zase nějaké vezmu do batohu :-).



Malá metodická poznámka na závěr:

Výstup na Ackerlspitze Alpinsteigem od Ackerlhütte v žádném případě nelze podceňovat. Jedná se o náročnou a poměrně dlouhou vysokohorskou túru, při které se vám bude hodit zkušenost ve skalnatém terénu a v případě firnového pole v nástupovém kotli i chůze po strmém sněhu. Ve vybavení by neměla chybět helma a podle zkušeností a zdatnosti i krátké lano a nějaké expresky či pouze karabiny pro zajištění. Vzhledem k tomu, že jištění výstupu není provedeno kontinuálním způsobem (průběžné ocelové lano tu chybí), klasický ferratový set není dostačující pro toho, kdo potřebuje mít jistotu neustálého jištění.
Na svou omluvu, že já sám na hlavě helmu nemám, snad mohu jen říci, že původní trasa túry byla plánovaná víceméně dolinami a teprve v jejím průběhu se směr i náročnost radikálně změnily. Zcela vědomě jsem na sebe vzal riziko toho, že nemám odpovídající vybavení, a že to prostě risknu. Ale musím objektivně přiznat, že jsem se bez „plembáku“ necítil dobře. Neberte to tedy jako nějaký návod k opovrhování metodikou a pravidly pro bezpečný pohyb v horách, ale jako jakési „šlápnutí vedle“ člověka, který se v horách již nějaký pátek pohybuje.
Slibuji, že v příštím díle putování po Wilder Kaiseru už bude všechno v pořádku :-).

H.P.

Poprvé vyšlo 18. 6. 2007. Retro edice jako připomínka Honzy Poláka






[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5

| Autor: Jan Polák | Vydáno dne 12. 11. 2013 | Počet komentářů: 14 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Jan Polák

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 18.06.2007 10:10:37     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jakub Thůma (jakubthuma@seznam.cz)
Titulek: Ach ten Murphy...
Moc pěkně jsi to napsal :) Pokud se něco může pokazit, pokazí se to! Musím jen dodat, že na všem špatném je třeba hledat něco dobrého...v tomto případě bych Tě tady přede všemi rád pochválil za velmi dobrou práci se samospouští :) Jen tak dál, děláš mi radost :)

KUBA
0 0

Komentář ze dne: 18.06.2007 10:44:10     Reagovat
Autor: neregistrovaný - bezpečák (mám@někde.cz)
Titulek: pěkný článek, špatný příklad ostatním
PŘILBA!
0 0

Komentář ze dne: 18.06.2007 13:27:36     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Tomáš F. (speleocup@seznam.cz)
Titulek: Re: pěkný článek, špatný příklad ostatním
Vydáváš-li se za bezpečáka, prosím, podepisuj se abys byl odlišitelný od svazových bezpečáků (čili BK ČHS). Za BK děkuje Tomáš Frank :-)
0 0

Komentář ze dne: 18.06.2007 16:25:20     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: pěkný článek, špatný příklad ostatním
Ano, správná poznámka, ale proč anonymně? Na tomto serveru nikomu kulky netrháme ani za nesprávné poznámky.
Takže děkujeme za připomínku i tak. Kolega Honza rozhodně není hazardér, který by lezl bez helmy, ale někdy se to prostě staně, že ji člověk zapomene, nebo jde původně na procházku a pak se rozhodne jít na kopec, a musí zvážit míru rizika, jestli svůj nápad realizovat i bez blembáku, nebo se na to vyprdnout.
Musím se přiznat, že při posledním výletu do Kaiseru jsem taky lezl bez helmy JV hranu Christaturmu, a to proto, že jsem balil bez seznamu a helmu prostě zapomněl doma. No a pak v kopcích, nádherný póčo a já budu kvůli zapomenutému blembáku sedět v chatě? Tak jsem to riskl a vyšlo to. Hlava zůstala celá i po krásné cestě. To není návod k následování, ani ten Honzův článek ne. Samozřejmě, helma by se měla nosit. Jen se někdy stane, že.....
0 0

Komentář ze dne: 18.06.2007 16:55:33     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jan Polák (jan.polak@horyinfo.cz)
Titulek: Re: pěkný článek, špatný příklad ostatním
Vážení čtenáři,
Omlouvám se všem, kterým jdu v tomto článku špatným příkladem, obdobně jako Večerníček, který jezdí bez přilby na svém jednokole a vůbec i jinak porušuje spoustu bezpečnostních i jiných předpisů a pravidel. Pravda je ale taková, že původně to měl být obyčejný pěší výlet dolinou k chatě Fritz – Pflaum – Hütte s případným výstupem na Ackerlspitze. To vše po řádně značených cestách a tudíž mi přišlo zbytečné si helmu brát s sebou. Asi tak, jako bych si ji nebral na letní výstup na Východnou Vysokou ve Vysokých Tatrách.
„Člověk míní a Pán Bůh mění!“, říkávala už moje babička a měla pravdu. V průběhu túry jsem podlehl touze poznat „co je tam za rohem“ a vydal se na Ackerlspitze úplně jinudy než jsem původně zamýšlel a přiznávám i bez náležitých znalostí toho, co mne tam čeká a odpovídajícího vybavení. A po pravdě řečeno, byl jsem poněkud zaskočen. Sám bych si byl velmi rád helmu nasadil, protože je tu opravdu více než pravděpodobné, že jakýkoliv kámen uvolněný ze srázů Ackerlspitze vás trefí, protože rokli, kterou se vystupuje by jen těžko minul. Když jsem tam byl já, naštěstí nic nespadlo.
A když už jsme u toho, sólo chůze po strmém firnovém poli taky nepatří k tomu nejbezpečnějšímu, co se dá v horách zažít :-).
Přesto doufám, že vás článek inspiruje k pěknému výletu, na který si nezapomenete (jako já) vzít odpovídající vybavení a užijete si výstup na vrchol Ackerlspitze bez nepříjemností všeho druhu.
Šťastnou cestu.
Honza Polák
0 0

Komentář ze dne: 20.06.2007 19:40:15     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Fíla (= (FilipVonka@seznam.cz)
Titulek: samospoušť
Pááááni, ta samospoušt je dobrá(= Chvíli jsem si říkal, proč pořád mluvíte (mluvíš) o sobě, když tam máte (máš) parťáka, který Tě fotí?! Hnedle jsem ale prozřel - autor článku i fotografií je jedním a tím samým ((: Nejvíc se mi asi líbí to ,,velmi těsné sedélko" a ,,místo odloučení". Vůbec bych totiž na první pohled neřekl, že je to samospoušť. Mno a každopádně je to prostě zajímavé - nikdy mě nenapadlo se ,,samo-fotit", když jsem někde sám na výletě, ale asi to někdy zkusím, abych měl vzpomínku nejen na tu krásu okolo, ale i na mě (;
0 0

Komentář ze dne: 20.06.2007 21:18:45     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: samospoušť
Už jsem Honzu přemlouval, aby udělal extra článek o focení samospouští a pokud ho přeloží i do němčiny, určitě po něm sáhne i Alex Huber :-) Když to líčí, jak vždycky přivázal foťák a honem utíkal po žebříku dolů, docela dobrý.
0 0

Komentář ze dne: 21.06.2007 11:29:58     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Fíla (= (FilipVonka@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: samospoušť
Mno tak to rozhodně stojí za extra článek(= Přimlouvám se tedy též - moc prosím, prosím(: Zdraví věrný čtenář Horyinfo, fotograf amater, lezec, milovník přírody a pro tuto chvíli zejména obdivovatel profesionální samospouště(;
0 0

Komentář ze dne: 28.06.2007 14:59:30     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Honzik (JanZbranek@seznam.cz)
Titulek: Kaiser je nejlepsi
Nazdaaaaaaar, paradni clanek a pekny fotky, strasne se mi zacalo styskat... priste tam musis dat jak jsme pekli buchtu v Rosenheimu :-) Tak pa
0 0

Komentář ze dne: 28.06.2007 15:21:09     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Kaiser je nejlepsi
A Honzíku, jak je na Zééééélandu? Tudle jsme byli v Kaiseru a Císařovy šaty byly úúúúplně suché, čekají na tebe :-)
0 0

Komentář ze dne: 29.06.2007 10:57:57     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Honzik (JanZbranek@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: Kaiser je nejlepsi
Ja jsem ted v Australii. Zacina zima ale alespon nejsou hadi. Na saty se uz nemuzu dockat... Ted se ale chystam poprat s Taipan Wall... Treba bych tak za mesic mohl poslat nejaky obazky a povidani, chces? Honzik
0 0

Komentář ze dne: 29.06.2007 11:30:32     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Kaiser je nejlepsi
No jasně sem s tím, těšíme se. :-)
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci
anketa
Chceš mít trvale zimní, nebo letní čas?

zimní (505 hl.)
 
letní (430 hl.)
 
je mi to jedno (348 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1283