Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



O čem sní Stomatologové?



Zážitky na hraně

O můstcích, korunkách a vlastně všeobecně o těch zubatých věcech... Někdy se to ale tak trochu pomíchá a vylíhne se Stomatolog, který sice sní o můstcích, ale o těch přes ledovcové trhliny, o bílých sněhových korunkách vrcholů rozprostírajících se kolem kam až oko dohlédne a nad křeslem s polozubatými pacienty (proč by k němu jinak chodili, že) se nemůže dočkat, až vyrazí někam kde je pro změnu zubatý horizont a to ne jen napůl. Do vykotlaných otvorů nebude temovat amalgam, ale vklíněnce a místo rozvírání čelistí pacientů bude s uspokojením sledovat, jak se rozvírají čelisti friendů v žulových spárách.


A to takhle jednou sedím v tom křesle, v ústech mám kromě těch věcí, co mi jich tam půlka chybí ještě asi pět dalších navíc a k tomu kus Stomatologovy ruky.

"Tak mi řekni něco veselého. Třeba kam pojedem?"

"Ea a Ail a au"

"Tak jo a kdy?"

"Eim ai u u-che u –na".

"Od osmýho můžu..."

"Ooog."

Marně se snažím pochopit jak je možné že mi rozumí. Asi na to maj na škole předmět řekněme příbuzný Japonštině. V tomhle duchu si ještě chvíli „povídáme“, ale o to budete ochuzeni, protože pro smysluplný zápis rozhovorů a zvuků ze stomatologických ordinací nemá čeština dost potřebných samohlásek.
Překladem do normální řeči vzniklo asi toto: Cca v půlce srpna vyrazíme do Bergellu na severní hranu Piz Badile. V základní sestavě tvoří jednu dvojku Bobr s Janou Bobřicí a druhou Stomatolog s Olinou.

Plán je jednoduchej. Ve středu večer vyrazit z Prahy. Do rána dojet do Bonda. Tam cvaknout 10 éček a vyjet na parkoviště Laret. Vyrazit přes chatu Fura na severní rampu pod nástup a tam zabivakovat. V pátek vylézt hranu a sestoupit na jih do Itošky na chatu Gianetti. Další den trek přes sedlo Trubinasca zpátky na chatu Fura. Neděli počítáme jako rezervní zevlovací den, kdyby čistě náhodou vzniklo někde zdržení. No a v pondělí ráno hurá zpátky do kolbenky.

No a takhle nějak to proběhlo.
Startujeme 21.8 večer. Trasa jasná, Praha-Plzeň-Mnichov-Garmisch-Imst-Landeck-St. Moritz-Maloja-Bondo. Kousek před Regensburkem se jen tak tak nedostaneme do havárky. Jet o pár minut dřív, tak jsme v tom. Naštěstí to spravila jen hodina a půl čekání na dálnici ve společnosti německých záchranných sborů. Dál už šlo všechno jako na drátkách a ráno kolem 9 jsme na parkovišti Laret.

 

Laret baleníčko
Laret, baleníčko, foto: Bobří archiv

 

Balíme, vaříme, koukáme nahoru. Stomatolog s Olinou jsou tu poprvé. S Janou jsme tu byli vloni s dětma na výletě, takže malinko představu má a já si jedu sundat pytel. Stručně by se startovní dojmy daly shrnout takhle:

Bobr – Jestli klapne počasí tak je to v pohodě. Sem zvědavej jak budem rychlý.

Stomatolog – Je to dlouhýýý ty vole to je ku... dlouhý.

Olina – Nic podobnýho nikdy nelezla, takže hodně respektu, trochu bojánky namíchaný s nervozitou a těšením.

Jana – Podobně jako Olina, jen o něco míň bojánků a víc těšení. Hlavně má starost aby jí nebyla zima.

 

Laret Stomatolog zakleklý ve startovním bloku
Laret, Stomatolog zakleklý ve startovním bloku, foto: Bobří archiv

 

Přes snahu netáhnout moc zbytečností jsou svině na zádech zase nějaký těžký. Na tom se shodujem všichni kromě Jany, která co se týče fyzické kondice, žije ve svém vlastním světě. Komentáře typu to je v pohodě, a koupils mi moc malej batoh tak ho nemůžu mít těžkej, přeci rozveselí každýho mužskýho. 

Na chatu Fura je to něco přes hodinu když se člověk nefláká. Prvních 600 vejškovejch máme v nohách, do večera daleko a tak se další hodinu radostně válíme na sluníčku před chatou. Není žádnej spěch. 
 

 

 
Fura Siesta
Fura, Siesta, foto: Bobří archiv

 

 

Olina s mužikem na severní rampě
Olina s mužikem na severní rampě, foto: Bobří archiv

 

Kousek nad chatou končí stromy a pochoduje se většinou po žulových plotnách, takže si člověk může hned začít zkoušet, jak to vlastně drží. I v pohorkách místní žula drží fantasticky. Dalších +/- 600 vejškovejch je za náma. Kousek pod nástupem je luxusní bivak a je volnej. Zabydlujeme se a já se Stomatologem hned zkoušíme jaký je to vleže ve spacáku.  

 

Bivak obydlen
Bivak obydlen, foto: Bobří archiv

 

Janě se to nezdá a dožaduje se slíbeného omrknutí nástupu. 

"Tak dojdi pro vodu, já si chci na chvíli vorazit."

"A kam?"

"Nevim třeba tam," (ukazuju rukou náhodným směrem z bivaku). Jsou tady všude takový potůčky...

Asi za hodinu se proberu. Voda nikde, Jana nikde. Do háje, kam pro tu vodu šla? Vylezu z bivaku a po chvíli vidím Janu, jak jde s hrncem odshora od nástupu. Jsem rád, že ji vidím. Tenhle pocit se prohlubuje, když mi nadšeně líčí, jakej našla krásnej potůček a že tam jsou takový plotny pod kterejma je díra jak do pekla a že si po nich vylezla kousek směrem k támhle tomu sedlu. Prej nahoru to bylo úplně lehký, ale zpátky se docela bála, ale šlo to v pohodě. Jen nějaký kluci na ni divně koukali. Prej asi kvůli tomu hrnci. Ten krásnej potůček byl v místě, kde se většina dvojek co jdou nahoru navazujou na lano. Na moji poznámku, že vejš a dál už to nešlo, odpovídá trochu dotčeně, že tenhle se jí líbil, a že jsem neříkal kam přesně má pro tu vodu jít. No to je fakt. Jako už mnohokrát si uvědomuju, že tohle je Žena každým coulem, a že je to vlastně fajn a v pořádku. Povídám něco o tom, že v horách je dobrý se snažit zbytečně neplejtvat energíí, která se může hodit, kdyby šlo do tuhýho, ale v tomhle konkrétním případě mi to nějak nezapadá do sebe a zase před sebou mám ten její jinej svět.

Zbytek dne se věnujem vaření, jídlu, pití, přípravě cajků a nakonec nastavování budíků na 4:15 ráno. Teda vlastně ne 4:15, ale čtvrt na pět, protože ta čtyřka tam zní mnohem hůř než ta pětka.

 

Ráno raníčko Jana vstala
Ráno raníčko Jana vstala, foto: Bobří archiv

 

Ráno raníčko Jana vstala, lezečky sobě zavázala.
Půjdu matičko k Bergellu hranu Piz Badile vylezu…

 

Lezečky sobě zavázala
Lezečky sobě zavázala, foto: Bobří archiv

 

Stomatolog s Olinou nemaj čundrácký zlozvyky jako my, takže vaření a balení jim jde rychlejc. Vyrážej napřed s komentářem, že je stejně doženem. Olina má jasno v tom, že tahat nebude, takže Stomatolog má před sebou opravdu pořádné sousto. No v rozvírání čelistí je kovanej, tak nemám strach, že by se do něj nedokázal pořádně zakousnout. My s Janou vyrážíme z bivaku až někdy po půl šesté a ještě si najdeme čas vyfotit nádherné barvičky s kopcema a inverzí všude kolem. Tohle je prostě žrádlo. U potůčku míjíme dvě dvojky, co se navazujou. No když tu mohla Jana včera chodit v pohorkách s hrncem, necháváme lana smotaný a mažem sólo. Přivážem se, až to trochu ztěžkne. Cca 150 metrů nad sedlem odkud se chodí na rampu pod SV stěnu dolejzám Olinu. Trochu řeší takovej nepříjemnej plotnovej krok, tak se na něj kolegiálně přivážem. Není přece nutný to hrotit. Stomatolog má jednoduchou 9,2mm šedesátku a k němu v batohu slaňovací repku. Většinou to nevadilo, ale na pár místech byly nejty do zatáčky a to se docela nadřel. A jak krásně u toho řval... Poctivě štandujou takže jim za chvilku odlézáme z dohledu.

 

Via Bonatti na Puntu S Annu hned vedle
Via Bonatti na Puntu S Annu hned vedle, foto: Bobří archiv

 

My jsme si vzali klasický 50m půlky a až na asi dvě délky lezeme souběžně. Ze začátku na celejch 50 metrů a nakonec jsme to zkrátili na cca 20. Je tu dost plno, ale díky sólu na začátku jsme hodně vepředu. Chvíli lezem současně s dvěma Němcema, ale nakonec jim taky utečem. Užíváme si sluníčka, rozhledů, lehkýho lezení v parádní skále a krásně nám to odsejpá. 

 

život na hraně
život na hraně, foto: Bobří archiv

 

 

s úžasnou perspektivou
s úžasnou perspektivou, foto: Bobří archiv

 

Kousek pod vrškem kolem nás prolejzá takovej šedivej pán s mladým klučinou. Jsou k sobě přicvaklý pěti metrama lana a nějakým jištěním se nezdržujou. Asi nějaká místní rodinka. Kousek po nich nás dolejzá maník co pro jistotu nemá lano vůbec. Ptám se ho, jestli to šel celý sólo. Říká že jo a na můj komentář, že je to asi fast, vesele přikývne a zmizí směr vrchol. Patrně STS Svojkovice Brod.

 

Vyvrcholení
Vyvrcholení, foto: Bobří archiv

 

Když dolezem na vršek, nechce se mi věřit, že je čtvrt na dvanáct a ukecávám Janu, že si na jaře nepošoupla hodinky na letní čas. Skoro ji přesvědčím ale nakonec je jasný, že hodinky má v pořádku. Cca pět hodin je parádní čas. Je krásně. 

 

Mňam Mňam Summit Menu
Mňam Mňam Summit Menu, foto: Bobří archiv

 

Čekáme na Stomatologa s Olinou, takže se válíme na sluníčku, fotíme, vaříme polívku, okukujem sestup, heliport a bivakovací boudu. Je vybavená tak, že sem v bouřce můžete přilézt v kraťasech a tričku a přežijete. Kolem nás choděj dvojky, co dolezly za náma. Takový dva sympatický kluci zvědavě koukaj, co to tu děláme a když na otázku „What is the Summit Menu“ odpovídám „French soup with potatoe (jednu opravdovou jsme si vzali, abysme s ní mohli na vršku machrovat) and garlic“ smějou se a řikaj Woww a Excelent a vyrážej dolu (necelou hodinku před náma odhaduju). Tohle byly Jedny z nejkrásnějc prozevlovanejc dvou a půl hodin mýho života.

 

Dva vrcholoví kolíci
Dva vrcholoví kolíci, foto: Bobří archiv

 

Á, už jsou tady. Je na nich vidět že si hrábli oba. Stomatolog fyzicky a Olina psychicky. Dobře to vystihuje tenhle dialog:

"...Potřebuju okamžitě slyšet něco pozitivního nebo se rozložim!"

"...Už nám chybí jen 600 vejškovejch, tak deme..."

 

Stomatolog také vrcholí
Stomatolog také vrcholí, foto: Bobří archiv

 

Nerozložila se, Stomatolog to utáh a jsou tu za 7,5 hodiny a to je hódně dobrý.

 

Happiness
Happiness, foto: Bobří archiv

 

Sestup nikdo z nás nešel a tak takticky vyrážíme za skupinkou, která se tváří že to zná. Kousek slézáme. Skupinka před námi slaňuje směrem doleva. Nechce se mi čekat a koukám, že doprava je štand z nejtů a slaňovacím očkem. Hele to bude dobrý, jedu tam. Po čtyřiceti metrech najdu červenou šipku a za rohem ten samej. To bude v pohodě. Jana dojede ke mě a řiká, že Stomatolog se bude držet popisu z průvodce a skupinky místních znalců. Následujou dvě pohodový slanění, ale na to poslední nemůžeme najít štand. Tak kam se ti to líbí víc? Tady po tý šikmý rampě doleva nebo támhle doprava tím schůdným? Doprava. Mě taky, tak jdeme. Po chvilce najdem štand ze smyček. No není to to, co bych si představoval, ale dolů to vede tak jedem. Padesátky stačej přesně k odtrhu. Vyčaruju červenýho BD kámoše, připnu se k němu a volám na Janu, ať jede. Ledovec je tu nepříjemně z kopce a jako na potvoru je hned pod náma pražík a pod ním trhlina. Máme jedny mačky na družstvo, to jen kdyby náhodou, takže kdyby náhodou je teď tady a já vysílám Janu dolů se slovy „Máš sto metrů lana, abys dojela na rovinu. Sestavu dotazů typu drží ten friend když je jen jeden?, A co budeš dělat ty?, Co když to nestačí? Zvládám s převahou a Jana už jede dolů zapnutá ve mně jako ve štandu. Když je u trhliny jen slyším: Tý vole to je díra jak do pr… Jana to celé elegantně zakončí přistáním na rovince kde maček už netřeba s cca třicetimetrovou rezervou. Bez piklu je scházení stráně nad trhlinou trochu nepříjemný ale taky v pohodě, jen si za trest, že jsem línej si vyndat z batohu rukavice, nechám cvičně přemrznout ručky a už se spokojeně kloužem směr Giantetti. To se nám budou šklebit, kde jsme se to zasekli. Takovýho času, než jsem se nasoukal do těch maček, no vostuda.

 

Zevl na sestupu
Zevl na sestupu, foto: Bobří archiv

 

Na chalupě pár lidiček, ale Stomatolog s Olinou nikde. To je divný, přece oni určitě nezabloudili jako my. Zatím co se mi v hlavě honí všechny možný poučky a scénáře, dojednávám „Winter room“ za 10 Éček, večeři pro čtyři a pro sebe pivo. Všechno zařízený, teď už jen aby dorazili. 

Stojím s pivem na terase, koukám nahoru a najednou vidím přicházet takový dva sympatický kluky. Kde jsem je viděl, mi dochází, když se mě jeden ptá, kde sem se tu vzal. Noo kousek jsme slezli a pak 4 slanění rovnou na ledovec. Hmm you are quick povídá. Aha tak naše bludka byla vlastně krácenka, jen trochu psychotická. Docela jsme se pobavili, jak jim nešlo do hlavy, že nás viděli na vršku vařit polívku a pak nás potkaj, jak se flákáme s pivem a v pantoflích na chalupě když oni se mezi tím neflákali a navrch šli správně. Stomatolog s Olinou tu jsou za chvíli. Spokojený a Stomatologovi svítěj na obličeji očíčka jasnějc než zlatej úsměv cikánskýho bosse po vydařeným přeshraničním obchodě někde v Dunajský deltě. Vino Rosso, jasná obloha venku a pořád dokola slyším: Sme dobrý doktorko. Řekni to nahlas. Ne já ne, to ty seš dobrej, na mě to bylo moc. Ále nežvaň. Sme dobrý! Jen to řekni. A nahlas! Sme dobrý…

 

Ranní pohled pro bohy
Ranní pohled pro bohy, foto: Bobří archiv

 

Jojo vo dámhletud jsme přišli
Jojo vo dámhletud jsme přišli, foto: Bobří archiv

 

Ráno je krásně. Trochu snídaně a vyrážíme přes sedla Porcellizo a Trubinasca na chatu Fura.
Prej pět hodin podle internetové časomíry, tak uvidíme. Vesele funíme do prvního sedla. Kousek pod vrškem je ve žlabu sněhový políčko. Je to měkký a nikde žádnej práh, takže avizované mačky zůstávají v batohu. Jen pro jistotu berem s Janou do každý ruky placáka a už jsme v sedle. Stomatolog s Olinou maj místo placáků v ruce pikle, takže si můžem připadat jako zlobivé dětičky v doprovodu zodpovědných matadorů. 

 

Do sedla Porchelizzo
Do sedla Porchelizzo, foto: Bobří archiv

 

Radost v sedle
Radost v sedle, foto: Bobří archiv

 

A zase kochačka. V sedle akorát balí lano horskej vůdce, kterej stěhuje dolů partičku Francouzů. Na druhou stranu je sněhu o poznání víc, takže družstvo zodpovědných nastupuje do maček a my s Janou slézáme jedničkovým terénem vpravo. Pak je sněhové platíčko které už obejít nejde. Taková prudší sjezdovka no. Dva kameny do ruky, otočit zadnici do doliny a hurá na to. Míjíme Francouzku, která ač v mačkách a spouštěná na špagátě vypadá, že tohle je přesně ten zážitek o kterém si budou vykládat ještě vnoučata jejích vnoučat. Ruku, co v ní nemá cepín má přemrzlou, jak ji křečovitě zarývá do firnu a vydává zvuky, které by rozhodně zněly sexy. Ovšem v případě, že by se ta ručka zarývala do růžové duchny. Věnuju jí jeden placák. Je vidět, že jí dělá trochu potíže vyrovnat se s myšlenkou, že by mohla použít něco, co na sobě nemá cééčko, ale nakonec se chytne a zbytek sjezdovky dává už celkem v klidu. Kousek suti, další, placatější sjezdovka, kterou si už užíváme po dvou a jsme u plesa pod čelem ledovce. Jana přes moje chabé protesty vyráží na průzkum trhlin. Asi si to včera při sestupu málo užila. Tak si ji u toho alespoň vyfotím s komentářem „Tak tahle fotka se bude jmenovat Hovězí nápad tečka jpg“. Za chvilku je zpátky a stejně jako včera říká „Tý vole to je díra jak do pr…“ No a proč tam lezeš, vždyť jsme ti to říkali. Když ono to vypadá tak hezky. No jo, to máš recht. Duch Badilu je nám nakloněn, takže s úsměvem.

 

Prdelkou napřed
Prdelkou napřed, foto: Bobří archiv

 

Sutí a sjezdovkou
Sutí a sjezdovkou, foto: Bobří archiv

 

 
Hovězí nápad tečka jpg
Hovězí nápad tečka jpg, foto: Bobří archiv

 

 

 

Tohle že jsme slezli?
Tohle že jsme slezli?, foto: Bobří archiv

 

Značka nás vede kolem bivakovací boudy do sedla Trubinasca. Dolina je úchvatná, ale někde na pozadí mi vyskakuje pocit, že tady bych se v mlze procházet rozhodně nechtěl. Jana si zkouší jaké to je praštit sebou poté, co kouká po Stomatologovi, jestli je v pořádku, místo aby koukala pod nohy. Můj metodický výklad o tom, že v horách člověk musí v první řadě dávat pozor na sebe a až když je sám v cajku, může koukat po ostatních, odkejvá s úsměvem. Ty nejhodnotnější zkušenosti do člověka vždycky lezou nejlíp skrz boule a modřiny že.

 

Není nad bytelný řetěz
Není nad bytelný řetěz, foto: Bobří archiv

 

Do sedla už žádný sněhy nejsou, jen fajnový robustní řetězy, i když i tady se skulinka najde. Tohle očko mě teda trochu rozhodilo. Na tenhle obrázek si vzpomenu vždycky, když se s klidem pověsím na bytelnej řetěz, co není vidět jeho konec. 

 
Do sedla Trubinasca
Do sedla Trubinasca, foto: Bobří archiv

 

Sem to ale hnidopich, takovej Stomatolog si toho vůbec nevšim. Chata Fura je na dohled a všichni máme pocit, že tam za chvilku budem. No, je to delší než by jeden řek. Pět a půl hodinky a máme pocit, že jsme se vůbec neflákali. 

 

Sedlo Trubinasca Granica Panstva
Sedlo Trubinasca Granica Panstva, foto: Bobří archiv

 

Válíme se s Janou u chaty a mudrujem co dál. Máme den k dobru. Třeba kus tý žehličky, že bysme? Tuhle otázku po půl hodině vyřeší Olina, která si cestou ze sedla vyvrkla kotník. Nic hroznýho, ale na běhání po horách to není, takže dolů, domů, do Prahy do…třeba na Prachov ne? Vždycky je kam jet.

Vyrážíme bez Oliny nahoru pro věci. Cestou dolů Jana zase kouká po Stomatologovi a kotrmelec na sebe nenechá čekat. Tenhle vypadal opravdu ošklivě, ale naštěstí to skončilo jen další modřinou a prodřenejma kalhotama. Hele to je nějaký kouzlo. Příště jakmile bude Stomatolog na dohled, musíš si říkat nějakou mantru. Třeba nestarám se vo něj, koukám si pod nohy, nestarám se vo něj… Chacha, chichi, chocho. Legrace je něco co by nás nemělo opouštět nikdy.

 

Sedlo Trubinasca . Stomatologuv optimistický pohled
Sedlo Trubinasca . Stomatologuv optimistický pohled, foto: Bobří archiv

 


U chaty Stomatolog pro změnu nasazuje zase svoji mantru. Leží s pivem v ruce, nohy nahóru a dokola opakuje: Já úplně cejtím jak odpočívám… Něco na tom je, protože i Jana opatrně připouští, že cejtí nožičky.
Je čas vyrazit. Stomatolog s Olinou jdou pomalu napřed. My si užíváme poslední výhledy a mažem za nima. Když ho Jana na úzké pěšince míjí, čekám s napětím co bude. Nic, žádnej kotrmelec. To vypadá, že mantra zabrala a my můžeme šťastně doklusat na parkáč. V osm večer zabalený, převlečený a po večeři sedáme do auta.
Tak zatím, Duchu Badilu. Díky za přízeň a zase někdy…
Akorát ten Prachov jsme nedali, ale to nevadí. Vždyť on na nás počká.

 

Rozvážní Chlapi Zpět v Laretu
Rozvážní Chlapi Zpět v Laretu, foto: Bobří archiv

 






[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

| Autor: David Obročník | Vydáno dne 14. 11. 2013 | Počet komentářů: 6 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: David Bobr Obročník

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme

Související články:
Zimní přelez severky Špiku (07.01.2024)
Nové cesty v Dolomitech (22.08.2023)
Utúlie‘n Aurë (25.07.2023)
Pan Aroma 500m, 8b+ (20.07.2023)
Voie Petit pro Buličku a Bučeka (06.07.2023)
Il bueno soldato Scveik (30.06.2023)
Hádej, kdy přijdu na večeři (10.04.2023)
Fyzioklinik (22.03.2023)
Ice Dry Queen (08.09.2022)
Reiteralpe (21.08.2022)
Kamenná lavina nad Brnčálkou (21.06.2022)
Retro: Rébuffat na Midi (01.02.2022)
Cestou Rebuffat 6a+ Na Aiguille Du Midi (25.01.2022)
Léto jak má být (19.12.2021)
Hrátky s velikonočním zajíčkem (01.10.2021)
Jungfrau: Oat Flake Madness (10.08.2021)
Nesmrtelní blázni (24.12.2020)
Hodina mezi psem a vlkem (01.09.2020)
Půlnoční hlídka (15.08.2020)
Druhý český přelez Voie Petit (15.07.2020)
Beyond Good and Evil (06.02.2020)
Geronimo! (22.08.2019)
Lucie Hrozová: Digital Crack (09.08.2019)
Bratříčku, zavírej vrátka (24.08.2018)
Smolo v Chamonix (06.08.2018)
CHAMONIX – BOTA (24.07.2018)
Na hřebeni III (16.01.2018)
Archa (08.08.2017)
Donnafugata 8a (22.05.2017)
Drlík-Orolín volně v zimě (20.02.2017)
Hra na hřebeni 2 (02.02.2017)
Po stopách Wildenauerových (22.08.2016)
48 hodin bez švestek (08.08.2016)
Bača na Ušbě (07.03.2016)
Žabí kůň (09.11.2015)
Jak jsme dobyli ráj | Conquest of Paradise (6a+) (25.08.2015)
Slunečný Briançon, aneb kam za lezením, když všude prší (13.05.2015)
Plán B (07.12.2014)
Expedice Mount Abi (06.11.2014)
KISHTWAR TRIO (23.10.2014)
Siesta s Marion (14.10.2014)
Siesta s Bonattim (02.10.2014)
Bez kouření umřeš taky (19.09.2014)
Matterhorn (14.08.2014)
Severní stěna Ortleru (22.07.2014)
Dračí let stěnou Les Droites (14.05.2014)
Deprese (24.04.2014)
Osmiletá Bára: Detonation Boulevard na OS (23.04.2014)
Le vol du dragon (17.03.2014)
Druhý volný přelez Královského převisu (M12) ve Vysokých Tatrách (27.02.2014)
Dodo Kopold: Přechod Tater za 72 hodin (20.01.2014)
Bílý rys na Rysy (06.01.2014)
Vrtík, Kratochvílová: Bílý Rys (25.12.2013)
Prvovýstup na Uzum Brakk (10.10.2013)
Retrovíkend v Tatrách (16.09.2013)
Malé zprávy z velkých stěn … dějství druhé (08.08.2013)
Vícedélky s dětmi (02.07.2013)
Malá zpráva z velkých stěn (24.06.2013)
Čeští bandité v Peru (13.06.2013)
Komín návratů aneb rallye čtyř dolin (29.03.2013)
Hřeben Tater po 35 letech (18.03.2013)
El Cap v zimě (08.01.2013)
Tenkrát poprvé (07.01.2013)
Čtrnáct dní v za(u)jetí Mont Blancu! (05.09.2012)
Mountain Academy 2 (20.08.2012)
Gosaukamm (17.08.2012)
Lesueur na Dru volně (31.01.2012)
Vzpomínka na Eiger (13.12.2011)
Rychlovka mezi kapkami deště (23.08.2011)
Pou bros v Dolomitech (18.08.2011)
Cima Bos, Alvera (12.08.2011)
Obřím koutem na Kleiner Lafatscher (03.08.2011)
Život je krásný (08.07.2011)
Víkendové Chamonix (30.03.2011)



Komentář ze dne: 14.11.2013 09:43:43     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Bomba článek
Bobr toho moc nenapíše, ale co napíše to je paráda. Normálně vznikají plány na akce v hospodě, tahle je i místem vzniku dost originální a ten popis komunikace v úvodu, mňam, jakobych tam sám seděl.
0 0

Komentář ze dne: 14.11.2013 12:09:06     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Kóďa (@)
Titulek: Výborně ..
Fakt skvělej článek. Díky za to.
0 0

Komentář ze dne: 14.11.2013 12:13:55     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Jirka M. (j.f.musil@gmail.com)
Titulek: Jo, Badile
Letos nekdy v pulce cervence, kdyz jsme s Kubou Vankem vyrazili na Badile vylezt si Cassina nebo White line, jsme se taky snazili najit onen bivak. Bohuzel nakonec jsme vzali zavdek pouze previslym sutrem a ja nemeje zdaraku si destivou noc celkem uzil. Spousta snehu, ktery lezel vsude jak kolem kopce, tak na pristupove polici a v hornich partiich SV steny nas nakonec vyhnal do proflakleho Another day in Paradise,a i to bylo celkem dobrodruzo...prolejzani snehoveho seraku, stepovani na mokrych krystalech tehle pulkilometrove pristavaci plochy v lezeckach o cislo vetsi a nekonecne slanovani skrze Nordkantu...kdo mohl tusit, ze se Kuba rozhodne se z Baruntse uz nevratit a ze to bylo nase posledni spolecne lezeni vubec. J
Jinak super clanek!
1 0

Komentář ze dne: 16.11.2013 20:54:44     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Robert (@)
Titulek:
Bobře ty vole to je nářez.
Vydat knižně.
(A závěrečnou stomatologovu fotku vyvěsit v Mammutu vzadu na zdi.)
0 0

Komentář ze dne: 19.11.2013 08:22:23     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Sarka (@)
Titulek:
Bobre, to je ale peknej clanek. Hodne jsem se bavila a trochu zavidela. A navic jsi mi pripomnel, ze je nacase navstivit myho zubare...
1 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
Oznámení o akcích posílejte redakci