Vorderer Torstein, Schrammsteine, Elbsandsteingebirge, Německo
Bad Schandau
výstup
nástup
období
orientace
90 m
za sucha
JZ
chata
východisko
sestup
útvar, výška stěny
Bad Schandau
90 m
jištění - druh, kvalita
lano
vybavení
další vybavení
smyčky, 3 kruhy
kvalita:
většinou dobrá
1 x 40 m poloviční
expresky: 12 vklíněnce: ne! friendy: ne! smyčky: standardní sortiment, hodně
charakter cesty
komín, stěna, hrana, rajbunk
popis nástupu
Od písčitého parkoviště po cestičce do kopce a roklí. Na rozcestí levou větví - přideme do sedélka mezi Falkensteinem a Hoher Torsteinem. Jdeme doprava a po cestě až k Vorderer Torsteinu.
popis sestupu
S vrcholu žlábkem na vedlejší vrchol ke slaňáku. Další slaňák je na SZ straně.
východisko
Bad Schandau
popis příjezdu
Od Hřenska přes Schmilku směr Bad Schandau. Na začátku Bad Schandau odbočit prudce vpravo na Ostrau. Po několika kilometrech mineme hotýlek Schrammsteinbaude a o kousek dál je na pravé straně silnice neplacené písčité parkoviště asi pro dvacet aut.
prvovýstupci
Walter Sobe, G. Wollmann, G. Pahl -
27.8.1922
popis cesty
Od jihu stěnou na pilíř Bruchholzkante (nástup jen pro dlouhány, dnes většinou kousek komínem a doleva kolem hrany, nebo celé komínem) pod velký balkón v JZ koutě. Traverz doleva na hranu a přes převis na balkón. Doprava na další balkón a silně šikmo vlevo stěnou a hranou ke kruhu. Plotnovitou rýhou (přidaný kruh) pod oblé bříško (vpravo hodiny) a přes kruh na předvrchol. Exponovaným přepadem na hlavní vrchol.
Při nedostatku morálu na bříško pod posledním kruhem lze prchnout cca 15m doprava do komína a z něj dolézt cestou Bruchholzkante. Podle Vency Širla však má být někde v bříšku kapsa, která řeší problém.
Video na Youtube:
literatura
Průvodce Kletterführer Sächsische Schweiz, žlutý díl, věž č. 36 (pozor, v mapce v průvodci jsou špatně očíslované věže, místo 36 až 39 má být 35 až 38.
Věc se má takto: Dolezeme pod bříško pod kruh; asi 2 m vpravo je výduť, kde jsou nepříliš kvalitní hodiny - zajistíme. Vrátíme se doleva a stoupáme do žlábku - ne moc doleva, i když je to tam volezený - teda spíš hubou přímo do onoho žlábku. Nohama stojíme na oblé římse pod bříškem. Zašmátráme pravou rukou po levé straně žlábku, dost vysoko nad hlavou. Našmátneme-li onu mělkou kapsu, je vyhráno a výsukem dosáhneme kruhu. Nenašmátneme-li, opatrně sesmrkneme na oblou římsu a uprchneme do komína, jak popsáno výše. (Z komína se lze ovšem vrátit nad bříškem vodorovným traverzem přímo ke kruhu a tak se vrátit do hry!). Jójo - poprvé jsem to lezl na podzim 1966, naposled letos v dubnu - velmi krásné lezení, krajinově vděčné. Nazdar! V. Š.
Kdysi jsem to v dávnověku lezl, ani nevěděl jak. V novověku už to nebylo tak procházkové, i když cesta samotná se asi nezměnila. Letos jsem kapsu nenašel a utekl do komína. O traverzu zpět ke kruhu jsem chvíli platonicky uvažoval, ale délka vymotaného lana, chabá naděje na zajištění travezu zpět ke kruhu a přítomnost smyček ve směru dolezu Bruchholzkante, kde jsou docela přijatelné hodiny, mne nasměrovaly tam :-). Pravidelný trénink holešovické žábovky se hodil:-)
Teda utéct odtud na dolez Bruchholzkante mi přijde jako z bláta do louže, protože dostat se od toho dolezu na další předvrchol mi nepřipadá ani snadnějčí ani méně morálovější než udělat ten krok do žlábku. Ještě poznámku k té zmiňované kapse. Po pětadvaceti letech jsem si to teď zase vylezl, takže můžu poreferovat: Žádná kapsa tam prostě není!! Nicméně pravá ruka tam opravdu může cosi mělkého nahoře našátrat (ale vpravo od žlábku), takže se to dá. Teď co tam přibyl ten druhý kruh mi přišlo zbytečné provazovat něco o dva metry mimo cestu, ale kdybych o těch hodinkách věděl tehdy to bych je teda jinak ocenil. Bez toho druhého kruhu byly ty rajbasové kroky dobrých sedm metrů nad posledním jištěním docela silným zážitkem. A přitom člověk zíral na kruh metr nad tím místem poťouchle zatlučeným už v trojkovém dolezu.
Takhle to Jirko může vidět jen ten, jehož výstupy jsou zpochybňovány kvůli nesportovní délce dosahu :-)
Ale musím tedy dopsat něco k tomu útěku do Bruchholzkante: nejdeš na předvrchol, ale komínem se dopravíš na místo, odkud lze celkem bez problému vstoupit do stěny hlavního vrcholu a tam si dát pár uzlíků a celkem přijatelné hodiny, kterými si odjistíš tu převislou spárku na konci. Možná to je z bláta do louže, ale pro trpaslíka to bylo takhle přece jen příjemnější :-)
Přidané video raděni neukazujte svým drahým polovičkám, pokud je na tuhle cestu ( a i jiné, které vedou na hlavní vrchol Vorderer Torsteinu) chcete dostat, protože ten přepad by se jim opravdu "líbil".