Nevim čím to je, ale zespoda to vypadá mnohem míň do kopce, než když je člověk uvnitř. No ale žábovka odšlapy, docela dobrá.

Pro mě to byla cesta, kterou si určitě budu pamatovat.
Ke kruhu nic, ale dá se to, je to trochu položené i žáby jsou. U kruhu se to zvedne a žáby zhorší. Ani bych to pak nenazýval žábovkou, když do toho strčím ruku až po rameno a musím pracně hledat kde to trochu zabere :-). Naštěstí se na výlez ze spáry objeví uvnitř skrytý chyt, tak se s tím nakonec dá něco udělat. Pak si člověk myslí, že má posekáno, ale to žebírko, co zezdola nepůsobí zle je dost nepříjemné a poměrně dost nad poslední smyčkou. Ten přímý výstup je podle mě opačný případ, zezdola odpuzuje, ale byl by asi příjemnější a lépe odjištěný. No a komínek je takový bonbónek na závěr. O milosrdnosti mám zřejmě jiné představy než Petr. Šířka co se do něho akorát tělo nevejde a chyty pomůžou sotva první metr.
Takový saský Gesamtserlebnis!

Co člověk, to názor :-) Pokud se toho komínku týká, řekl bych že mezi ty nezapomenutelné patří hlavně závěr Südrissu na Falkenstein, Lorenztürmerweg na Turm am Verborgenen Horn a Talweg na Muschelkopf, alespoň z těch, co jsem lezl. Jistě budou i další. Ve srovnání s těmihle je závěr Westverschneidung na Rauensteinturm skutečně milosrdnější.

Doporučuju narovnání z díry přímo sokolíkem. Jsou tam dobrý stupy a jde i něco dát.

Obě varianty mají na Teufelsturmu hvězdičku. Do direktu se mi moc nechtělo, tak třeba příště.